Inquisition - Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith

Inquisition – Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith

Inquisition - Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 26.8.2016
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. Intro: The Force Before Darkness
02. From Chaos They Came
03. Wings of Anu
04. Vortex from the Celestial Flying Throne of Storms
05. A Black Aeon Shall Cleanse
06. The Flames of Infinite Blackness Before Creation
07. Mystical Blood
08. Through the Divine Spirit of Satan a Glorious Universe Is Known
09. Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith
10. Power from the Center of the Cosmic Black Spiral
11. A Magnificent Crypt of Stars
12. Outro: The Invocation of the Absolute, the All, the Satan
13. Coda: Hymn to the Cosmic Zenith

Hrací doba: 56:32

Odkazy:
facebook / bandcamp

První pohled (H.):

Inquisition jsou samozřejmě kapelou, jakou není nutno představovat. V rámci blackmetalové scény to platí už dlouho, v rámci metalové scény obecně to v posledních letech začalo platit rovněž. Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale zdá se mi, že od doby, co Inquisition přešli pod značku Season of Mist (a tento přechod s tím jistě bude souviset), tak je o nich mnohem víc slyšet a pronikli i k posluchačům, kteří se nerekrutují z fanatických uctívačů černého kovu.

Takový stav se samozřejmě nemusí nijak podepsat na kvalitě vlastní tvorby. Přesto se nemohu zbavit neodbytného pocitu, že alba Inquisition, která vyšla už pod hlavičkou Season of Mist, jsou prostě o něco slabší než opusy, jaké duo DagonIncubus vydávalo těsně předtím. Jistě je možné, že nástup k větší firmě (přeci jen – před Season of Mist Inquisition vydávali u No Colours Records a Hells Headbangers Records, což jsou úplně jinačí kalibry co do příslušnosti k metalovému undergroundu) s poklesem nijak nesouvisí a jedná se jen o souhru okolností, ale nakonec je to vlastně jedno. Výsledek je totiž stejný.

Nepočítáme-li reedice kompletního katalogu, tak Inquisition pod hlavičkou Season of Mist doposud vydali dvě desky – „Obscure Verses for the Multiverse“ v roce 2013 a čerstvě „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“, které vyšlo před měsícem. A vzhledem k tomu, že jsem v předcházejícím odstavci použil plurál a řekl alba, nikoliv jen album, je asi zřejmé, že onen stav, že už to prostě není ono, se vztahuje i na letošní novinku.

Nechápejte mě špatně, „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ v žádném případě není špatná nahrávka. Baže, co by za takovýhle materiál mnozí jiní dali! Inquisition si bezesporu udržují svůj rozpoznatelný ksicht, udržují si i nemalou laťku kvality. Na fošně je spousta povedených riffů, jsou tu i zajímavé momenty a skvělé motivy, Incubus se svou bicí artilerií opětovně předvádí přísný diktát a samozřejmě nesmí chybět ani typický Dagonův kvákavý vokál. Jako celek se „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ poslouchá více než dobře – když tedy pominu trochu připosraný slitý mix, díky němuž jsem měl zpočátku problém to vůbec doposlouchat.

Když je všechno zdánlivě na svém místě, co je tedy špatně? Klidně si říkejte, že je to vůči aktuální tvorbě Inquisition nefér, ale problém tkví v tom, že starší věci prostě a jednoduše byly mnohem lepší a působivější. „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ je pohoda, nesere mě to, ale když si hned vzápětí pustím „Nefarious Dismal Orations“ nebo „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“, tak je to prostě jiná liga. Na novince postrádám dechberoucí momenty, chybí mi ty naprosto fenomenální melodie, při nichž běhal mráz po zádech a které ještě před pěti lety na „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ kapela sypala jak na běžícím páse. Ty vole, dokonce i ten žábí vokál býval ještě kvákavější. Dřívější materiál byl svou kvalitou docela jinde. Na „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ – stejně jako na „Obscure Verses for the Multiverse“ – si Inquisition jen udržují pohodlný standard. V jejich případě je i tohle samotné dostačující k solidní fošně, která šlape zodpovědněji než kurva na E55. Ale nemůžu za to nadšeně tleskat, když vím, že Inquisition umí i mnohem lépe – zvlášť pokud jsem si docela jistý, že na to pořád mají. Že by prostě usnuli na vavřínech a vystačili si jen s tím standardem, když jim za to nesoudná většina fanoušků a samozvaných kritiků beztak bude lízat prdele?

Inquisition

Dobrá, abych jen nepíčoval, tak musím uznat, že tu jsou i povedené kusy. Zajímavá je „A Black Aeon Shall Cleanse“, v níž Inquisition dokazují, že jim bude fungovat i vlastně úplně primitivní kytarový motiv. Hodně se mi líbí „The Flames of Infinite Blackness Before Creation“ s parádními melodiemi patřícími k tomu málu, co se může srovnávat se staršími majstrštyky. Za mě asi nejlepší píseň novinky. Vcelku povedená je i titulka „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“, v níž se taktéž objevují parádní kytarové nápady. Obecně nejsilnější je právě střed alba mezi pátou a devátou skladbou, jelikož „Mystical Blood“ má taktéž docela koule a „Through the Divine Spirit of Satan a Glorious Universe Is Known“ se blýskne alespoň zajímavým sólem. Oproti tomu nejslabší mi přijde začátek nahrávky, protože „From Chaos They Came“„Wings of Anu“ se docela rychle ohrají.

Obecně vzato se k „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ stavím poněkud rozporuplně. Pořád je to solidní album, na němž se nacházejí i velmi kvalitní nápady. Dojem ovšem kazí pocit, že je to vlastně pohodlná sázka na jistotu, jež se nemůže rovnat deskám, na nichž si Inquisition svůj kultovní status vybudovali. Samozřejmě, nemám problém „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ poslouchat, ale na rovinu říkám, že vracet se k tomu nebudu a po takovém „Nefarious Dismal Orations“ prostě vždycky sáhnu mnohem radši.


Druhý pohled (Onotius):

Nová deska amerických Inquisition je opět výtečnou porcí pravé vybroušené blackmetalové démoničnosti. Stylový klenot, jenž by měl být pro každého žánrového nadšence naprostou povinností. Tentokrát možná o špetku méně agresivní a lépe balancující mezi chytlavě atmosferickým a drtivě blasfemickým, především se ale stále jedná o neskutečně kvalitativně vyrovnané dílo. Dagon je opravdu fenomenální riffotvůrce a nyní snoubí cit pro agresi a atmosféru ve formě, v níž mi přijde hudba Inquisition ještě o špetku přístupnější než kdy dřív. Tomu také napomáhá především dobrá zvuková produkce. Trochu mi poslech „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ evokuje pocity z poslední Mgły – ačkoliv se v jistém smyslu může jejich charakteristický rukopis zdát až sázkou na jistotu, je to vlastně takový koncentrát všeho, co mě vždy na na tvorbě kapely bavilo.

Inquisition

Jakmile dohraje intro a spustí hitovka „From Chaos They Came“, je slyšet, jak krásně muzika koresponduje s precizním obalem. Oproti epičnosti takového „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ trochu návrat ke konzervativnější žánrové temnotě, ovšem prezentované tak šikovně, že je schopna posluchače omotat kolem prstu neskutečně rychle. Přechody mezi rychlými náklepy a chytlavými střednětempými pekelnými meditacemi fungují plynule. Ať už přímočará „Mystical Blood“, „A Magnificent Crypt of Stars“, „Vortex from the Celestial Flying Throne of Storms“ či atmosferičtějí „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“, vše je na desce krásně v rovnováze a funguje ďábelsky. Ať už se jedná o hutné, melodické, propracované i minimalistické pasáže, vše až do ambientního závěru působí skvěle. Pravda, trochu nerozumím, proč je závěr alba rozdělen na dvě outra, která spolu trochu nekorespondují, ale vzhledem ke kvalitě materiálu je to vada opravdu marginální.

Inquisition

Co se týče diskografie Inquisition, „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ zřejmě zůstane v mých očích nepokořeno, neboť to působilo přeci jen různoroději a celkově disponovalo o něco více mysteriózní atmosférou. Přesto je však novinka zatraceně povedeným dílem, které se rozhodně v mém playlistu neztratí. Vybroušená žánrová deska, co víc dodat.


3 komentáře u „Inquisition – Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“

  1. Je to tak. Z posledních dvou alb cítím takové to…máme smlouvu, musíme udělat desku….Kamsi se vytratil ten starý duch. Předešlé album Obscure Verses…mě k smrti nudilo. Nové albu zní mnohem lépe, ale jak bylo výše psáno, když Inquisition, tak raději sáhnu po Ominous Doctrines Of The Perpetual Mystical Macrocosm

  2. Ale ke kapele cítím velký respekt a štědrovečerní koncert v Mladé Boleslavi řadím mezi nejsilnější black metalové zážitky.

    1. Na ten vánoční koncert jsem tehdá chtěl taky jet, ale nakonec mi to nedopadlo. Docela věřím, že to muselo bejt kultovní…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.