Iron Army - Silent Hunter

Iron Army – Silent Hunter

Iron Army - Silent Hunter
Země: Česká republika
Žánr: heavy metal / hard rock
Datum vydání: 2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Silent Hunter
02. Running Wild
03. Lost and Never Founded
04. Call for the Rain
05. Liar to the Fire
06. Metal Stands Tall

Hodnocení: 5/10

Odkazy:
bandzone

K recenzi poskytl:
Iron Army

Pětičlenná parta Iron Army funguje na scéně relativně krátkou dobu. Kapelu založili v roce 2010 bratři Petr a Jarek Kučerovi, kteří se ujali baskytary a kytary. Zanedlouho je doplnili druhý kytarista Lukáš Petřek, za maskou se skrývající bubeník Jimmi a zpěvák Jiří Vinklárek. Na svém kontě mají doposud jedno řadové album “Wheels on the Fire”, jež vzniklo v proslulém bzeneckém studiu Shaark v říjnu roku 2011, a nyní nové promo CD “Silent Hunter”, které se zrodilo ve stejném studiu pod dohledem manažera kapely, Patrika “Daffyho” Nejedlého, a zvukaře Pavla Hlavicy v horkých letních dnech letošního července. Shaark je zárukou kvalitního zvuku a “Silent Hunter” zní na undergroundové poměry dobře, je fakt, že bych si dokázal představit trošku výraznější bicí a ostřejší kytary, ale to je otázka vkusu.

Nemám téměř žádné zkušenosti s debutovým albem, pominu-li něco málo z Bandzone, takže můžu čerpat pouze z aktuálního nosiče, na němž se Iron Army hudebně pohybují na pomezí osmdesátkového heavy metalu s příměsí melodických hard rockových vokálů z počátku let devadesátých. Nebudu chodit kolem horké kaše a hned na úvod vyzradím, že se nejedná o žádnou exhibici dříve nevymyšleného, ale když jsem se oprostil od počáteční nelibosti, kdy mi každá ze skladeb přišla jako mix nápadů, které jsem již mnohokrát slyšel, tak musím uznat, že šestice písní o celkové hrací délce zhruba 20 minut alespoň docela dobře odsýpala, přičemž jasnou zásluhu na tom mají chytlavé, melodické refrény. Téměř všechny skladby se nesou ve svižnějším tempu a dohromady je drží především pěvec Jiří Vinklárek, který dodává Iron Army “vlastní ksicht”, zvlášť vezmeme-li v potaz, že vlivy, kterými se kapela inspirovala, jsou jasně patrné a nijak se jimi netají. Pověstného neduhu anglicky zpívající české skupiny sice Jirka Iron Army zbavit nedokázal, ale upřímně řečeno, jeho angličtina není tak hrozná, jak bych na podobnou kapelu očekával. Ne, že by ostatní členové byli nějaká ořezávátka, ale v rámci stylu, kterým se Iron Army vydali, nikdo nevyčnívá ani nezaostává, takže jako celek působí docela sehraným dojmem.

Jak už jsem zmínil, Iron Army hrají klasický hard ‘n’ heavy staré školy, představte si tedy lepší riffy střídající ty průměrné, samozřejmostí jsou všudypřítomné melodické vyhrávky a sóla, přičemž všechno to pěkně od spoda tvrdí “maidenovská” baskytara. Po celou dobu svému zpěvákovi zdatně sekundují ostatní kumpáni, kteří se starají o sborové, zdvojené vokály a i díky nim působí refrény o něco rozmáchlejším dojmem a skladby živelněji. Šestiskladbový počin odstartuje asi nejsilnější skladba “Silent Hunter”, která jede ve středním tempu a jako otvírák byla zvolena dobře. Za zvuku sirén se postupně přechází od průměrného riffu v dost chytlavý refrén, který jsem si při pozdějších posleších s chutí pobrukoval. Oproti tomu následující “Running Wild” je klasická heavy metalová rychlovka, která je postavena na přímočarém riffu. Zhruba v polovině pak přijde příjemná pasáž, která jako by vypadla z alba Iron Maiden. Pokud by zbylé skladby pokračovaly v duchu prvních dvou, které svou chytlavostí zastíní všechny ostatní, tak bych byl spokojenější, ale to se neděje. Ještě taková “Call for the Rain” je povedenou vypalovačkou, ale zbylé tři skladby, zejména “Lost and Never Founded”, která mě vůbec nezaujala a v rámci desky ji považuji za nejslabší, jako by ztrácely drive, a i když se příjemně poslouchají, takové pecky jako první dvě to nejsou.

Po několika posleších jsem si na “Silent Hunter” zvykl a uznávám, že to není ve svém jádru úplně špatná deska, na nejrůznějších metalových “zábavách” a regionálních festivalech jsem se setkal i s daleko průměrnějšími spolky, a i když si nemyslím, že se Iron Army někdy dokážou vymanit ze škatulky kapely menšího než městského významu, tak tím rozhodně netvrdím, že by nestáli za nic. Každý, kdo má rád melodickou metalovou tvorbu, která svůj vrchol zažila na přelomu 80. a 90. let, může být “Silent Hunter” docela příjemně potěšen. Sám od sebe bych si Iron Army sice nepustil, ale pokud bych si jich všiml na soupisce nějakého místního festivalu, tak se klidně zajdu podívat a kdoví, třeba bych se i dobře pobavil.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.