Istapp - Frostbiten

Istapp – Frostbiten

Istapp - Frostbiten
Země: Švédsko
Žánr: melodic black metal
Datum vydání: 7.8.2015
Label: Trollzorn Records

Tracklist:
01. Apep
02. Frostbiten
03. Kall(elsen)
04. Skoll
05. Primum frigidum
06. Polcirkelns herre
07. Fimbulvinter
08. Må det aldrig töa
09. Vinterland
10. Vit makt

Hrací doba: 35:20

Odkazy:
web / facebook

Přestože se historie (olemována demosnímky a jednou kompilací) téhle smečky táhne ještě o něco dále do minulosti, výrazněji o sobě Švédové Istapp dali prvně vědět v roce 2010, kdy vyšel jejich dlouhohrající debut „Blekinge“, a to hned u jednoho z největších hráčů na metalovém kolbišti, Metal Blade Records. Šlo tenkrát o poměrně zajímavou nahrávku – prudce melodický, výborně poslouchatelný a lehce stravitelný black metal s atraktivním ledovým konceptem a také citem pro jistou nevtíravou hitovost. Ne nadarmo už to vypadalo, že se ve Švédsku začíná rýsovat kapela, jež by mohla výrazněji promluvit do dění na scéně melodického black metalu.

Nicméně, přinejmenším v mém případě nadšení z „Blekinge“ zanedlouho opadlo. Sice ani s odstupem tenhle počin nepovažuji za špatný, ale nemůžu popřít fakt, že zpětně už jsem neměl sebemenšího důvodu se k němu vracet. Když něco, tak jsem si pustil jen sem tam jednu konkrétní píseň, většinou fantastickou hitovku „I väntan på den absoluta nollpunkten“, jejíž nádherný klenutý refrén dodnes rezonuje v hlavě – to se musí nechat, že s touhle skladbou se Istapp skutečně trefili do černého – ale nevzpomínám si, že bych si za posledních pár let „Blekinge“ pustil v celé jeho délce.

Na druhou stranu, na pokračování v podobě druhé desky jsem byl i tak poměrně zvědavý… jenže ta začala být jaksi v nedohlednu. Přestože se mohlo zdát, že mají Istapp po vydání prvního alba a s velkou firmou v zádech našlápnuto, v následujících letech se dočista ztratili z očí a nějaké aktivity v podstatě nevyvíjeli. A aby toho náhodou nebylo málo, tak se jim regulérně rozsypala sestava, z níž odešli všichni členové s výjimkou Fjalara. Ten se nyní aktuálně stará o veškeré nástroje a k sobě přibral jen jednoho nového parťáka – zpěváka Isara, s nímž se zná již z minulosti (ostatně, například v loňském roce spolu v téže sestavě vydali bezejmennou debutovou desku nového projektu Nivlhel).

I přes zdánlivě nepříznivou situaci však tohle duo – tedy Fjalar, jenž má na starosti veškeré nástroje a čistý zpěv, a Isar, jehož zaměstnáním je řev – dalo dohromady druhé album Istapp, „Frostbiten“, které vyšlo v letošním roce a s daleko menším humbukem oproti mediální masáži, již debutu zajistila velká firma (možná by stálo za to zmínit, že novinka vychází pod značkou o poznání menšího labelu Trollzorn Records, byť ani ten nepatří k nezavedeným jménům). Moje nároky „Frostbiten“ byly vcelku zřejmé – chtěl jsem, aby se novinka svému poměrně sympatickému předchůdci přinejmenším vyrovnala, a navrch jsem potají doufal v trošku delší životnost.

„Frostbiten“ co do stylu i tematického zaměření na „Blekinge“ rozhodně navazuje. I v roce 2015 Istapp milují třeskutou zimu (trochu paradox, že obě jejich desky vyšly v létě… anebo naopak záměr, jak to léto trochu zchladit), sníh, led, vzývají absolutní nulu a naopak nesnášejí sluníčko a světlo. A tuhle svou zálibu do hudební tvorby přetavují za pomoci ledově čistých kytarových melodií, které stále patří k těm nejvýraznějším prvkům jejich produkce. V black metalu by člověk čekal, že si Istapp vezmou na pomoc i bicí vichřici, což je a není pravda… „Frostbiten“ je sice bezesporu svižnou nahrávkou a kopáky mnohdy jedou ve vcelku solidních rychlostech, ale i přesto nejsou bicí nějak zvlášť výrazné a nepatří k hlavním přednostem Švédů. Tuhle roli skutečně zastávají kytary a…

…a také zpěv. Především ten čistý, který je opětovně skvělý a průzračný jak led. Většinu hrací doby „Frostbiten“ sice hraje prim black metalový řev v podání Isara, nicméně je to právě těch několik málo čistě zpívaných momentů, jež posluchači v hlavě utkví nejvíce a které se tím pádem také řadí k vrcholům novinky. Takovéhle pasáže nabízí kupříkladu titulní „Frostbiten“, velmi melodická „Må det aldrig töa“ a v trochu menší míře ještě „Primum frigidum“. Klidně bych si onoho čistého zpěvu nechal líbit víc, jelikož i tentokrát mají Istapp pro jeho zakomponování cit a především ve druhé jmenované je jeho využití výtečné. A je to právě asi „Må det aldrig töa“, již bych zvolil jako vrchol celé kolekce… škoda, že se jedná o starou věc, která se poprvé objevila už na prvním demosnímku Istapp z roku 2005.

Dále se „Frostbiten“ určitě nedá upírat hodně dobrý tah na bránu, díky němuž album doslova sviští kupředu, a také opětovně výbornou poslouchatelnost a stravitelnost, aniž by se Istapp museli uchylovat k vyložené podbízivosti, což je velice sympatické. Deska se díky tomu poslouchá jedna báseň a člověk je s ní takřka okamžitě kamarád. Bohužel, daní za tohle je znovu nepříliš dlouhá životnost, protože postupem času to nadšení znovu začne opadat. Ten recept, jak vybalancovat onu stravitelnost a životnost, Švédové naneštěstí stále nenašli.

Istapp

Kromě toho „Frostbiten“ oproti svému předchůdci citelně ztrácí ještě v jedné věci. Některé písničky jsou zde sice povedené, a pokud bych měl vedle „Må det aldrig töa“ a titulní „Frostbiten“ jmenovat ještě nějaké, pak nic moc nelze vyčítat ani takové „Kall(elsen)“ nebo „Apep“… a vlastně i ty zbylé nejmenované se poslouchají v pohodě. Ten problém ale vidím v tom, že se zde nenachází žádná skutečná pecka, žádná taková ta mocná hitovka typu „Snö“, „Köldens union“ nebo něco jako již jmenovaná hymna „I väntan på den absoluta nollpunkten“.

Kdybych měl tím pádem obě dosavadní alba Istapp postavit vedle sebe a srovnat, vyhrálo by u mě to starší – „Blekinge“. Přestože jsou si obě nahrávky ve své podstatě velice podobné, pracují s obdobnými principy a ve finále jsou obě +/- stejně (ne)trvanlivé, debut měl jako eso v rukávu právě ty hymničtější a hitovější songy a navrch ještě o něco lepší přebal (ona hluboká vichřice mi přece jen připadala o něco málo působivější než symbolická sněhová vločka u „Frostbiten“). Nicméně, i přesto je novinka stále slušnou nahrávkou, která má na ten lehčí nadprůměr bez problémů, poslouchá se pohodě a pár příjemných poslechů s ní strávit lze.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.