Země: Česká republika Žánr: grindcore Datum vydání: 24.2.2014 Label: Bizarre Leprous Production Tracklist: 01. Koi Throat Fuck 02. Ikebana Body Parts 03. Sumo Sex Instructor 04. Menstrual Tea Relax 05. Ten Seconds in a Cunthole 06. Rest in Piss 07. Drowned in Budvar 08. Human Tofu 09. Rising Sun Carnage 10. Shitcuntsen 11. N.G.S.I.T.S.B. 12. Yan Zing Butchery 13. Ass I Jakta 14. Detestation 15. Koza Kura 16. Hard Cock Cafe 17. Tantou Kimono 18. Natural Tits Mafia 19. March of Jig-ai 20. Rice Bombing 21. Animal Revenge 22. Ejaculation Complete Hodnocení: nK_! – 4,5/10 H. – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 5,5/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Jig-Ai je na české goregrindové scéně již celkem prověřené jméno a není tedy divu, že leckdo očekával, s čím tihle veteráni po dlouhých šesti letech odmlky přijdou. Přišli s fošnou nazvanou “Rising Sun Carnage”, a jestliže si mohu hned v úvodu dovolit srovnání s předchozími dvěma alby (jmenovitě “Jig-Ai” a “Katana Orgy”), jde momentálně o nejprůměrnější (schválně nepoužívám jiný výraz) desku v jejich kariéře. Proč, to si povíme vzápětí.

Na Jig-Ai jsem ujížděl už “v mládí”, kdy se mé ušní bubínky teprve seznamovaly s extrémnější muzikou a zároveň nebyly tak vybíravé. Ne, že by na Jig-Ai bylo něco špatného, to vůbec ne. Ve skutečnosti jsou jejich první dvě alba mou srdcovou záležitostí a nedám na ně v žádném případě dopustit. Strašně mě tehdy brala ta šílená kombinace japanistiky s úchylně laděnou svižnou hudbou. A co si budeme povídat, ten jejich goregrind zní prostě zatraceně cool. Novou desku jsem tedy vyhlížel na jednu stranu s velkým očekáváním, na druhou s obavou, zda budou kluci po takové době ještě schopni vyprodukovat nějaký kvalitní materiál. A po prvních cca deseti posleších musím konstatovat, že se jim to povedlo tak napůl.

V první řadě, “Rising Sun Carnage” se stopáží nebezpečně se blížící čtyřiceti minutám je prostě zbytečně dlouhé a to může být v daném žánru dost často problém jednoduše proto, že čím delší prostor goregrindu věnujete, tím více musí být inovativní nebo přelomový, aby se vůbec dal v pohodě poslouchat. To se tady naneštěstí neděje a deska tak zhruba u 17. (celkem 22) písně ztrácí docela slušně dech. Ne, že by následující songy byly vyloženým odpadem, ale prostě už nemají nabídnout co navíc. Osobně preferuji kratší grindové desky, které když jsou kvalitní, sjedu je klidně patnáctkrát za sebou (vzpomenu třeba na poslední EP Rotten Sound). Příště by se mi tedy líbilo méně písniček, kratší stopáž a větší údernost.

Má vůbec smysl mluvit u goregrindu o větší údernosti? Ano, v případě Jig-Ai má. Jejich nové písničky nejsou špatné (takový běžný žánrový standard), ale také nejsou nijak závratně dobré. Paradoxně je nejvíce potápí nástroj, který by měl být naopak tím stěžejním – bicí. Nejenže jsou zcela jednotvárné a bez špetky nápadu, ale jsou i divně nazvučené a nejdou moc dobře slyšet. Nevím, jestli šlo o záměr, každopádně díky těmto dvěma elementům jsem se několikrát přistihl v situaci, kdy jsem si o třech písních za sebou myslel, že jde pouze o jednu, což je samozřejmě hodně špatně. Mám pocit, že na předchozích albech s ničím takovým problém nebyl a na “Rising Sun Carnage” mi to tedy vadí o to více.

Obecně byly dříve písně takové zajímavější a nebál bych se říci, že o něco hravější. Tady se zpomalilo, tuhle zavřískalo, tam se zase ukrýval zajímavý netradiční riff. To “Rising Sun Carnage” trochu postrádá, ačkoliv nemůžu říci, že by šlo o pouhou bezduchou sbíječku bez nápadu. Těch lepších momentů tu několik je, ale trochu je zase zabíjí brutální stopáž, protože v tom všem tak trochu zanikají. Výborná je třeba píseň “Animal Revenge” doplněná zvuky různých zvířat, což do grindového kontextu prostě skvěle sedí. Co se nedá Jig-Ai upřít, jsou velmi vtipně servírované názvy jednotlivých písní. Myslím, že “Koi Throat Fuck”, “Shitcuntsen”, “Hard Cock Cafe” nebo “Rice Bombing” mluví samo za sebe. Jako tradičně se mi líbí frontmanův výborný growl/pig squeal/vřískot, ten prostě nemá chybu.

Sečteno a podtrženo, v případě “Rising Sun Carnage” se jedná o poměrně průměrnou a ničím moc zvláštní desku. Proto jsem v úvodu použil výraz “nejprůměrnější”, i když bych se chvílemi nebál sáhnout i po něčem více ostrém. Ačkoliv mohl celý text vyznít trochu jinak, neposlouchají se nové písně Jig-Ai tak hrozně. Nový materiál má své světlé chvilky a vražedné tempo, ale ke dnu jej táhne absence zajímavých nápadů, špatné bicí a dlouhá stopáž. Prostě taková klasika na chvíli. S přihlédnutím k minulosti si ale myslím, že Jig-Ai mají prostě na víc. O dost. Lepší čtyři a půl bodu.

Další názory:

Uznávám, že i z mého pohledu by “Rising Sun Carnage” víc slušela o pár minut kratší stopáž, ale i přesto tak nějak netuším, kde kolega vzal jen 4,5 bodu, protože Jig-Ai jsou pořád hodně dobří. S bicími nemám vůbec žádný problém, a že by snad albu chyběly nápady, o tom by se dle mého skromného názoru dalo taktéž polemizovat. Důkazem může být například “Animal Revenge”, která se po první zvířecí půli zlomí do naprosto excelentní a na poměry grindu vysoce netradiční pasáže, jež jako by vypadla odněkud z hájemství žánrů jako post-hardcore nebo sludge. To byl samozřejmě ten nejkřiklavější příklad, protože vyjma tohoto jednoho kusu Jig-Ai jedou celou dobu ve zběsilém grindovém tempu (což přítomnost nápadů nevylučuje), které je ovšem tak úderné, že s výjimkou oné stopáže si vážně není na co stěžovat. Mě osobně to baví a s výsledkem jsem spokojen.
H.