Země: Norsko Žánr: heavy / power metal Datum vydání: 21.1.2015 Label: Avalon Online Tracklist: 01. Hands of Your God 02. Walking on Water 03. Swing of Death 04. Masquerade Ball 05. Save Me 06. River of Tears 07. Queen of the Dead 08. Into the Dark 09. True Love Through Blood 10. Under the Gun Odkazy: facebook

První pohled (Kaša):

Příběh o hraběti Drákulovi z pera Brama Stokera asi netřeba nijak obšírně představovat, protože alespoň jakési obecné povědomí o této upírské legendě má každý, koho zasáhla školní docházka. Záměrně bych nezačínal letmým výletem do literární historie, kdyby to nebyl právě známý hrabě s Transylvánie, kdo povstává ze své rakve a ožívá prostřednictvím alba “Dracula: Swing of Death” projektu kytaristy Tronda Holtera a Jørna Landeho. Ačkoliv je jméno prvně uvedeného širšímu posluchačstvu zřejmě nepříliš povědomé, tak vězte, že o úplně neznámého týpka se nejedná. Trond Holter působil třináct let (až do loňského rozpadu) v norské formaci Wig Wam, která sice velkou díru do světa neudělala, ale zkušenosti se počítají. A jak že se spolu s Jørnem dal dohromady? Pánové se znají z nahrávání poslední sólové desky norského pěvce, “Traveller”, takže o tak překvapivé spojení se z personálního hlediska nejedná, ovšem z toho kvalitativního už “Dracula: Swing of Death” překvapilo o poznání více.

Když v loňském roce dvojice oznámila, že chystá pod záštitou Frontier Records rockovou operu o Drákulovi, byl jsem přesvědčený, že dostanu do uší nálož melodické rock/metalu, jenž bude plný zvučných hostů, preludií, meziher, inter, rozmluv a kdo ví čeho všeho. Prostě ve všech ohledech pokus o čistokrevnou rockovou operu, které sice bude vládnout Jørn Lande se svým nezaměnitelným vokálem, ale kde forma zvítězí nad obsahem a výsledek tak skončí daleko za možnostmi zúčastněných. Hudební náplň, která je mocně zakořeněna v hloubi klasického hard rocku a melodického heavy metalu, až na několik momentů nepřekvapí, ale absence jakýchkoli “operních” prvků je potěšující. Hlavní skladatel Drákuly, Trond, se nepokouší o operu ve smyslu epické masturbace a velikášství, ale deska je pojata sympaticky písničkově a lyricky koncepčně, takže Jørn, coby hrabě Drákula, prostřednictvím desítky písní představuje posluchačům svůj příběh.

Není na to pochopitelně sám a ústřední dvojici, pod jejichž jmény “Dracula: Swing of Death” vychází, doplňuje neznámá norská zpěvačka Lena Fløitmoen, jež se ujala role Miny z původní literární předlohy. Lena disponuje velmi příjemným vokálem a funguje jako protiklad vypjatého Jørna, jenž se pohybuje ve vodách jemu tolik známých ze sólové tvorby, takže působí velmi sebejistě. Dokonce bych se nebál říct, že tak dobře jako v Dracula mu to už dlouho nezpívalo. Určitě je to dáno barvitostí materiálu, který na rozdíl od jeho vlastních alb není tak jednodimenzionálně zaměřený a potvrzuje se již dříve známý fakt, že mu sluší víc, když zpívá materiál jiných skladatelů, kteří dávají jeho vokálu lepší šanci vyniknout, než tomu činí on sám. No, a abychom byli kompletní, tak pro úplnost z povinnosti dodám, že rytmickou sekci obstarává dvojice Bernt Jansen (drtil basu již na “Traveller”) a neznámý bubeník Per Morten Bergseth, známý jako Orbweaver. Pokud pokukujete po zástupech známých jmen, tak vězte, že to je celá sestava. Žádní hvězdní vokalisté nebo instrumentalisté. “Dracula: Swing of Death” stojí hlavně na Jørnovi.

A platí to zejména v prvních několika skladbách, v nichž jsou veškeré pěvecké otěže pevně v rukou tohoto norského vokalisty. Úvodní “Hands of Your God” je nečekaně poklidná, až baladická záležitost stojící hlavně na Jørnově charismatu a postupně připravuje náladu pro singlovou “Walking on Water”. Ta volně plyne ve sférách blízkých Jørnově sólovým počinům a doslova exploduje ve skvělém refrénu. Přestože je to ze všech položek na albu jeden z hudebně méně překvapivých kusů, tak příjemnou písničkovou strukturou a skvělou sólovou kytarou v druhé polovině nepřipouští pocit nudy. “Walking on Water” končí a přichází jeden z vrcholů “Swing of Death”, jímž je titulní píseň. Ve slokách překvapí swingově folkovým nádechem, kdežto v refrénu propukne odlehčená popová melodie, když se k Jørnovi přidají ženské sbory. “Masquerade Ball” pokračuje v rozvernosti svého předchůdce, a přestože se nebojí trošku víc hrábnout do strun, tak nejsilnějším motivem je španělsky palčivá akustická kytara.

Pokud byl až dosud hlavní postavou Jørn Lande, kterého s kytarou v ruce doplňoval Trond Holter, tak ve čtvrté “Save Me” přichází na scénu Lena a rozehrává s Drákulou teatrální duet, kde jeden druhého melodicky doplňují. Píseň překypuje skvělými momenty na poli vokálních soubojů a dost určitě se jedná o jeden z největších hitů, jež jsou na desce k nalezení. Snad jediná skladba, která mi nijak nepřirostla k srdci a jíž považuji za vyloženě zbytečnou, je “True Love Through Blood”, což je instrumentální věc, která je na albu jen proto, aby bylo zřejmé, že hlavní postavou není jen Jørn, ale i jeho kytarový parťák, jenž se zde pořádně vyřádil. Jiné opodstatnění pro ni totiž nemám.

Druhá polovina za tou první nijak nepolevuje a přes chytlavou “River of Tears” a vypjatou “Into the Dark” se skvělou kytarou pokračuje až k “Under the Gun”. Ta plna emocí a aranžérské barvitosti uzavírá album víc než obstojně a právě v této kompozici je spojení Jørna a Leny asi nejsilnější. Opomněl jsem ještě skvělou “Queen of the Dead”, jež za přehledné stavby plyne pod tíhou těžkého kytarové riffu a vzdušné vokální melodie, aby se v závěrečné minutě utrhla z řetězů a Trond nám ukázal ještě něco málo ze své instrumentální zručnosti, čímž tuhle jinak podmanivou skladbu trochu kazí, protože mi ta závěrečná pasáž přijde uměle vešroubovaná, ale to je jen drobná piha na jinak dokonalé tváři “Dracula: Swing of Death”.

Je škoda, že se na první album spojenectví jménem Dracula nepodařilo propašovat víc temnější nálady, která by byla skvělým protikladem k většinou optimistickým skladbám, ale hlavní je, že se “Dracula: Swing of Death” poslouchá v celé své délce úplně bez obtíží. V rámci možností se jedná o skvělý mix metalu, rocku a obrovského množství melodií, díky kterým je album jako celek ve výsledku daleko barvitější, než by se na první poslech mohlo zdát. Nenechte se zmást singlovou záležitostí, jež všechny, kdo nemá rád sólovou tvorbu Jørna Landeho, nejspíš moc neosloví, ale za oponou “Dracula: Swing of Death” se skrývá opravdu působivá kolekce slušných kompozic, takže svou šanci si určitě zaslouží.

Druhý pohled (H.):

Jørn Lande umí zpívat jak král, o tom žádná, ale to, že někdo umí skvěle zpívat nebo hrát, ještě neznamená, že je jeho vlastní hudba skutečně dobrá, což je i trochu případ tohoto norského pěvce. I přes excelentní hlasové schopnosti se pro mě Jørn postupně stal jakýmsi synonymem sice pohodově posluchatelného, ale jinak absolutně neobjevného heavy rocku. O to příjemnější je vidět, že je tenhle chlápek zase jednou podepsaný pod velmi povedenou nahrávkou, navíc když je to v případě, kdy to člověk vlastně vůbec nečeká.

Od spojení Jørna s kytaristou jeho sólové kapely (s níž onu neobjevnou muziku páchá) a navíc s takhle provařeným konceptem jsem nic moc nečekal, ale “Dracula: Swing of Death” je skutečně skvělá power metalová deska, která opětovně dokazuje, že Jørnovi nejvíc sluší, když má k ruce schopného skladatele (který není omezen tím, že se musí vejít do určitého vzorce, jak je tomu nejspíš v Jorn). Tak jako tak, “Dracula: Swing of Death” mě vážně baví a dává mi smysl jak s těmi obyčejnějšími metalovými písničkami jako “Walking on Water” (což je jen tak mimochodem hitovka jak čuně), tak i s těmi menšími experimenty a přesahy do jiných žánrů. A právě to druhé dodává nahrávce takový šmrnc, protože něco navíc oproti klasické formuli melodického metalu je to, co tomuto žánru v posledních zoufale, ale naprosto zoufale chybí – a naopak to, co v tomhle stylu nechutně přebývá, tedy klišé, se na “Dracula: Swing of Death” zas tak moc nenosí, což je také super. Jorn Lande a Trond Holter to ovšem nabízejí a ukazují, že když se chce, tak to prostě jde, a že to může být fakt velká paráda. Nechci nijak přehánět, ale zcela upřímně – hodně dlouho mě žádný melodický metal takhle moc nebavil.