Kaeck - Stormkult

Kaeck – Stormkult

Kaeck - Stormkult
Země: Nizozemsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 21.8.2015
Label: Folter Records

Hrací doba: 33:39

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Kaeck je poměrně novým projektem na nizozemské black metalové mapě, na němž se podílí několik místních uličníků. Ti za sebou nemají působení v žádných vysloveně zásadních kapelách, které by se mohly chlubit mezinárodním uznáním, ve všech případech se jedná o formace spíše lokálního významu, ale to nic nemění na tom, že to jsou dle všeho ostřílení borci, kteří se v tom metalovém undergroundu už nějaký ten pátek pohybují.

Jak se sami chlubí, účelem Kaeck je tvořit black metal v „nejčistší a původní formě“, a aby toho nebylo málo, debutový počin s názvem „Stormkult“ byl spíchnutý během sedmi týdnů. Fotky členů jsou patřičně podzemní (byť se obešly bez paintů – v tomhle případě mi to přijde jako dobrý tah), obal zase patřičně okultní, tak se na to pojďme podívat.

I když, už jen podle první věty předešlého odstavce asi tušíte, jak „Stormkult“ nejspíš bude znít. Samozřejmě to odhadujete naprosto správně, jelikož je to skutečně špinavá pravověrnost, která se za svou zastydlost a ortodoxnost nijak nestydí. Nejen z fotek kapely, ale i ze samotné muziky opravdu brutálně smrdí 90. léta, v nichž Kaeck evidentně hledali inspiraci opravdu mocným způsobem. „Stormkult“ totiž vážně zní takovým způsobem, že by to klidně mohlo vyjít před dvaceti lety a nikomu by to nepřipadalo divné. Neměli byste tedy očekávat nic jiného než zahuhlaný zvuk (ten je asi tím nejlepším na celém počinu, tenhle sound je mi fakt sympatický), mrazivé riffy, krkavčí ryk, lehký klávesový podmaz, který je zastrčený za neutuchající black metalovou hradbou, a všeobecné uctívání starých pořádků.

Proti tomu všemu nic, mně to vážně nevadí a čas od času si podobně zpátečnickou nahrávku s chutí poslechnu, protože tenhle typ black metalu mám jednoduše rád. Nicméně, to podání Kaeck není žádný zázrak. Ono i na ten špinavý black metal potřebujete nějaké nápady a hlavně je stěžejní tam dostat onen pověstný feeling, což na „Stormkult“ bohužel necítím. Nahrávka si příjemně mrazivě hobluje, ale působí velice jednotvárně a až na naprosté výjimky (třeba rozjezd třetí skladby „Holenmuur“) nedokáže nabídnout nic, co by člověka výrazněji zaujalo. A ani tyto výjimky nejsou natolik kulervoucí, aby vám to vyrazilo dech a dokázalo to dojem ze „Stormkult“ vykopnout do vyšších sfér. Nehledě na fakt, že díky této nezáživnosti album ještě působí poněkud delší, než ve skutečnosti je, čímž vlastně poněkud eufemisticky říkám, že je to tak trochu nuda.

Vzato kolem a kolem se tedy jedná o poslouchatelnou záležitost. Není to vyloženě imbecilní, ale ani to není nijak zvlášť dobré. V překladu to znamená, že je „Stormkult“ poctivým průměrem, jenž člověka neurazí, když se mu to dostane do přehrávače. Nicméně nevidím žádného důvodu, proč to do toho přehrávače cíleně dávat…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.