Karst - Lime Veins Bleed Rust

Karst – Lime Veins Bleed Rust

Karst - Lime Veins Bleed Rust
Země: Maďarsko
Žánr: atmospheric black metal / rock
Datum vydání: 9.5.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Halogató
02. Szagodakvusz
03. Eszmélve
04. Fajkísérlet (Prelude to Halomra)
05. Norák és lidércek
06. Kistérségi
07. Savós
08. Halomra
09. Footprints of Harrison Crabfeathers
10. Van egy malom

Hodnocení:
H. – 6/10
Zajus – 6/10

Průměrné hodnocení: 6/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

“Lime Veins Bleed Rust” je dozajista zajímavé album. Sice vlastně dost divné, ale pořád zajímavé. A to dokonce takovým způsobem, že si stále ještě nejsem stoprocentně jistý, co přesně si o něm myslím – navzdory tomu, že jsem tomuhle počinu věnoval docela nadstandardní počet poslechů, o dost víc, než kolikrát v průměru desky na recenze poslouchám, a to se to vážně snažím neflákat. Maximálně jsem si tak stačil ujasnit, že se mi “Lime Veins Bleed Rust” líbí, ale ještě jsem se tak úplně nerozhodl jak moc…

Jsem si vědom toho, že to byl pro většinu z vás nejspíš dost zmatený úvod, tak to pojďme zkusit ještě jednou a nudněji, zato však srozumitelněji – historickým okénkem. Karst vznikli v roce 2005 v severomaďarském městě Miskolc (nebo také hezky česky Miškovec) pod názvem Nebulosus Fatum. Vydali jeden demosnímek a EP a po čtyřech letech fungování se přejmenovali na Karst – a v roce 2011 to dopracovali k dlouhohrajícímu debutu “Cleaning a Cave”. Poté jako velká voda utekla další tři léta a najednou tu byl květen 2014, jenž hlavní hrdiny našeho minipříběhu zastihl v době vydání jejich druhé desky, jíž je – světe div se – právě “Lime Veins Bleed Rust”.

Výše jsem řekl, že “Lime Veins Bleed Rust” je vlastně divnou nahrávkou – to platí a platí to vlastně po všech stránkách, nosič, na němž počin vychází, nevyjímaje. Karst se totiž o vydání postarali sami a své dílko do světa vypustili pouze na audiokazetě v limitaci jednoho sta kousků. Za pár let se to asi na eBay za tisíce dolarů prodávat nebude, ale i tak je to docela hezká raritka do sbírky, když na to přijde, protože… kdo všechno o sobě může tvrdit, že má doma stokusovou kazetu od progresivní black metalové smečky z Maďarska?

I když… ono to pojmenování progresivní black metal není zas až tak jednoznačné. Sice je to svým způsobem správně, ale… třeba samotní Karst sami sebe nazývají extrémním rockem, což je vlastně také správně a po poslechu “Lime Veins Bleed Rust” se proti tomuto označení nedá vlastně nic moc namítnout. Ve skutečnosti však výsledek zní jako něco, co si můžete představit jako srážku dvou právě vyřčených škatulek. Kdybyste tomu ovšem říkali třeba progresivní black’n’roll, tak by se taky nic moc nestalo a do jisté míry byste měli pravdu.

Tak či onak, samotnou hudbu si můžete představit jako black metal s rockovým feelingem, avšak s kytarami naladěnými na hraní rock’n’rollu, nikoliv black metalu. Čistě black metalový je ovšem zpěv a zčásti vlastně i bicí, které mnohdy dokážou velice zodpovědně “zasypat”, čemuž napomáhá i fakt, že hlavně v rychlejších momentech znějí dost plechově a undergroundově. Je to všechno? Ne, není – za zmínku jistě stojí velmi pěkně slyšitelná baskytara, tu a tam pocit, že si Karst občas poslechnou třeba i jazz (byť s ním jejich hudba nic společného přímo nemá). Navrch pak nezapomeňte přidat pár velice podařených “vtípků”, jako je třeba velice překvapivá, nicméně skvělá flétna v páté “Norák és lidércek”.

Nevím, jak to máte nastavené, ale já bych si to po tomhle popisu už asi běžel shánět, protože bych to prostě chtěl slyšet. Jestli takové nutkání máte, klidně běžte, protože ať v téhle recenzi padne ještě cokoliv, za slyšení “Lime Veins Bleed Rust” rozhodně stojí. Možná se vám to album líbit nebude, ale zkoušku si ta deska bezesporu zaslouží. Jenže jakkoliv to všechno může znít strašně slibně, nakonec to není tak žhavé.

Karst jsou velice zajímají, mají vlastní ksicht a podle všeho mají i vlastní hudební vizi, kterou se řídí (možná i nevědomky). To je všechno super a cením si toho. Když jsem se pustil do poslechu, “Lime Veins Bleed Rust” mě takřka okamžitě zaujalo a začalo mě bavit. 50 minut uteklo jak nic a já si odnesl pocit, že jsem slyšel vážně dobrou nahrávku. Problém je ovšem v tom, že “Lime Veins Bleed Rust” funguje nejlépe právě tímhle způsobem, když jakoby jen jezdíte po povrchu a necháváte na sebe působit celkovou náladu materiálu. Tímhle způsobem není problém si hudbu Karst doslova užívat.

Háček je v tom, že tohle je přesně ten typ muziky, kdy vám něco takového nestačí a velice rychle se pokusíte se do desky trochu zahloubat, proniknout dál, objevovat, hledat a najít v tom ono pověstné “cosi”, co odděluje výjimečná alba od těch “jen” dobrých a co doufáte, že tam bude. Ale ono to tam jaksi… no, není. Jakmile se pokusíte dostat hlouběji a začnete “Lime Veins Bleed Rust” vnímat podrobněji, deska pomalu začne ztrácet dech.

Některé skladby jsou zde skvělé a bez větších problémů obstojí i při podrobnější analýze. Hned úvodní “Halogató” člověka okamžitě dostane výtečnou a neskutečně návykovou a chytlavou kytarovou linkou, která je vlastně tak dobrá, že se do “Lime Veins Bleed Rust” klidně můžete předčasně zamilovat už teď. Druhá “Szagodakvusz” už však ukazuje, že ne ve všech případech jsou Karst stoprocentní. Především v rychlých (dejme tomu, že black metalových) momentech jsou Maďaři možná až příliš chaotičtí a neuspořádání, jako kdyby se mezi sebou jednotliví instrumentalisté nedokázali úplně dohodnout. Jakmile však kapela zvolní a svou muziku zjednoduší, ihned je to zábavnější – a to i v rámci samotné “Szagodakvusz”. V neposlední řadě pak tahle písnička ukáže ještě jednu věc, a sice že jsou Karst schopní přijít i s výbornými nápady, z nichž pak plynou výborné momenty – důkazem budiž pomalá pasáž začínají cca ve 3:20, jež o půl minuty později vygraduje do nádherného kytarového motivu.

Velice dobře funguje třeba ještě “Fajkísérlet (Prelude to Halomra)” nebo již jmenovaná “Norák és lidércek”, kterou jen ta samotná flétna skoro automaticky pasuje do role jedné z nezajímavějších písniček. Velmi se mi líbí ještě “Kistérségi”, jež dokáže přijít s podobně silnou kytarou jako úvodní “Halogató”. Další parádní kus se nachází ještě v závěru “Lime Veins Bleed Rust”“Van egy malom”. Právě tohle všechno jsou skladby, které desku drží nad vodou a právě ony jsou tím důvodem, proč album jako celek nakonec funguje – protože na sebe dokážou strhnout pozornost a “schovat” ty slabší kolegyně.

Když ale začnete s podrobnějším posloucháním a budete se snažit vnímat i detaily, zjistíte, že jsou tu i songy, bez nichž by se “Lime Veins Bleed Rust” klidně obešlo. Mezi takové patří třeba nepříliš záživná fofrovačka “Eszmélve” nebo téměř osmiminutová “Halomra”, jež si svou délku (na rozdíl třeba od jen o něco málo kratší “Norák és lidércek”) nezaslouží. Abychom už měli výčet kompletní, zbývá nám ještě dvojice “Savós” a “Footprints of Harrison Crabfeathers”, které obě mají blíže spíš ke druhé pomyslné kategorii, ale jsou o něco málo lepší.

Při pohledu na tracklist to tedy vypadá, že své největší trumfy Karst vysázejí v první půli a po “Kistérségi” už toho s výjimkou závěrečného vzepětí “Van egy malom” nemají moc co nabídnout. Jenže ani to není až tak úplně jednoznačné, protože i ty slabší kusy sem tam nějaký osvěžující nápad obsahují (například posledních pár vteřin “Footprints of Harrison Crabfeathers”). A hlavně “Lime Veins Bleed Rust” pořád zvládne fungovat jako celek a už jenom díky svému neotřelému soundu vás u reproduktorů či sluchátek dokáže udržet až do samotného konce.

Jak tedy vypadá finální resumé? Karst jsou sice trochu divná, ale dozajista velice zajímavá skupina, v níž dřímá obrovský potenciál. Docela by však Maďarům prospělo, kdyby omezili ostřejší výjezdy a spíš se soustředili na to, v čem jsou nejsilnější, což jsou momenty, kdy se pustí do rockovějších vod. I v co do formy jednodušších momentech dokážou být obsahově netriviální, což jim sluší – a hlavně to posluchače baví. V těch rychlejších pasážích se sice nedá tvrdit, že by to nemělo hlavu a patu, přesto v této podobě Karst zaostávájí.

V celkovém součtu však na mě tato maďarská pětice udělala velice pozitivní dojem a rozhodně se zařadila mezi skupiny, jejichž další kroky jsem ochoten sledovat a jejichž další desku si pustím s chutí a s velkou zvědavostí. Kdyby se totiž podařilo vystříhat ten balast, klidně se může zrodit fantastický počin. Nicméně jak už jsem kdesi výše zmínil, za poslech to bez jakýchkoliv debat stojí už nyní, takže s chutí do toho…


Další názory:

Black metal v podání Karst je docela zajímavou záležitostí, která však ve výsledku působí dosti rozporuplným dojmem. Na jednu stranu má “Lime Veins Bleed Rust” v rukávu množství hodně pěkných chvil a nápadů, na stranu druhou jsou tyto nápady obvykle obklopeny méně kvalitním materiálem. Ty nejlepší okamžiky z mého pohledu nastávají, když se Karst poddají progresivnějším vlnám či zvolní tempo. Hezkým příkladem je “Szagodakvusz”, která několikrát mění tvar a povedená je díky tomu v celém svém rozsahu (i když oddychový závěr s mírným dotykem elektroniky si užívám nejvíc). V podstatě to samé platí pro “Norák és lidércek”. Tu výrazně prosvětlí flétna, jež se klene mezi dvěma black metalovými vrcholy na obou koncích písně. Když se však kapela drží jednoduššího black’n’rollového schématu, funguje to spíše méně než více. Úvodní “Halogató” je velice zábavná, stejně jako obdobná “Kistérségi”. Jiné písně kolem mě naopak spíše proplují, aniž by mě čímkoli zaujaly. Možná rozhodující roli pak hraje hodně ostrý vokál ještě více zdůrazňující pocit, že posloucháte spíše jakýsi do extrému dotažený rock’n’roll. Musím však přidat bod za výborně zvonivou basu, která sice mnohdy nehraje nic výtečného, ale už to, že je takto pěkně slyšet, mě značně potěšilo. Jako celek je tedy “Lime Veins Bleed Rust” nad průměrem, ale ne o moc.
Zajus


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.