Kataklysm - Of Ghosts and Gods

Kataklysm – Of Ghost and Gods

Kataklysm - Of Ghost and Gods
Země: Kanada
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 31.7.2015
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Breaching the Asylum
02. The Black Sheep
03. Thy Serpents Tongue
04. Soul Destroyer
05. Vindication
06. Marching Through Graveyards
07. Shattered
08. Hate Spirit
09. Carrying Crosses
10. The World Is a Dying Insect

Odkazy:
web / facebook / twitter

S železnou pravidelností vracející se kanadští death metalisté Kataklysm jsou ukázkou toho, jak se postupem času může kapela díky své neúnavnosti a snaze přinést každé dva roky novou placku stát jen slabým stínem svého předchozího já. Čtveřice kolem hlavního tahouna Maurizia Iacona se v minulé dekádě mohla těšit z nadšených recenzí svých alb a všeobecného uznání kritiky i fanoušků, protože tehdy se Kataklysm podařilo několikrát v řadě nahrát opravdu skvělé desky, kterým ani nyní s odstupem času nelze vytknout nic zásadního. Vrcholem je pro mě v tomto ohledu „Shadows & Dust“, po níž si pánové ještě nějakou dobu dokázali udržet své místo u koryta, nicméně s příchodem „Heaven’s Venom“ a částečně i „Prevail“ se začali Kataklysm utápět v šedi death metalové scény a jejich alba jsou čím dál méně zajímavá, čehož je ukázkou i letošní novinka „Of Ghosts and Gods“.

Ta totiž nijak nevybočuje z linie posledních alb, která jsou řemeslně skvěle odvedenou prací na mixování death metalu s kytarovými melodiemi, ovšem s těmi nápady je to rok od roku horší. Kataklysm se vždycky podaří napsat několik opravdu dobrých skladeb, které jsou však utápěny v záplavě mdlého materiálu, jenž zní až příliš jednotvárně a genericky. Zejména poslední dvě alba v tomto ohledu vynikala a od novinky jsem nečekal nic jiného už předem, ačkoli tentokrát se Kataklysm snažili fanoušky navnadit zajímavým promo nápadem.

Když Kataklysm oznámili, že novinku o deseti skladbách bude doprovázet deset různých videoklipů, tak jsem doufal v nějakou provázanost nebo dokonce snad i koncept, jenž by „Of Ghost and Gods“ posunul trošku stranou od svých předchůdců. Kdybych už předem věděl, že podstatná část těchto klipů se zaměří na kapelu, která prostě a jednoduše hraje zavřená někde v místnosti, případně, že se jedná o „lyric video“, v němž se občas objeví Maurizio, tak si odpustím tu snahu se na ně na všechny podívat, protože s klidným srdcem říkám, že to za to opravdu nestálo. Vyčnívaly jen výtvory k dvojici „Carrying Crosses“ a hlavně „Shattered“, v nichž se alespoň něco opravdu dělo a neskákalo se mezi záběry na kapelu a hada jako v „Thy Serpent’s Tongue“. Škoda, tohle mohlo dopadnout zajímavě, ale výsledek je jako hudba samotná nemastný a takový nijaký.

I když se Kataklysm spokojili s pouhou desítkou skladeb, jejichž hrací doba se pohybuje někde za hranicí čtyř minut, tak je „Of Ghost and Gods“ albem, jež po jednolitém poslechu strašně jednoduše splývá. A melodie, kterými jsou skladby protkané, toho zas tolik nezachrání. Maurizio je sice frontman jak se sluší a patří a jeho výrazu nejde upřít dostatek naléhavosti, ale ani ten s tím současným trendem v jejich hudbě nic nezmůže. Nic špatného nelze říct ani na výkony zbylých spoluhráčů, kdy zejména Jean-François Dagenais stříhá ty svoje riffy a sóla s obrovskou jistotou. Problém je však v tom, že písním chybí moment překvapení, případně nějaká opravdu zajímavá melodie či moment, díky nimž by měl člověk důvod si danou píseň uchovat v paměti.

Mě v tomto ohledu nezklamaly „Breaching the Asylum“, jež album se vší svou intenzitou nakopává, a „Soul Destroyer“, která je taky slušně našlapaná a kytarové vyhrávky, jež zahlazují hrany kytarového riffu, nejsou vůbec špatné. Totéž platí o vokální lince Maurzia, který v „Soul Destroyer“ vyčnívá nad úroveň svých kolegů. Přestože se Kataklysm neodvážili vystoupit prostřednictvím nich ze své polohy, jež je jim nepřirozenější, tak zejména druhá jmenovaná baví. Jen těsně zaostává „Marching Through Graveyards“, z níž cítím místy trochu chrastivé americké death metalové školy, ačkoli svým zaměřením je to stará dobrá riffovačky dle klasických postupů Kataklysm. Ne, že by tím výčet slušných skladeb končil, nicméně ty zbylé už nejsou takové pecky, aby stálo za to, se o nich šířit dál.

Z druhé strany slabších kusů se valí „The Black Sheep“, již zabíjí nezvykle melodický refrén, jenž ke zbytku skladby vůbec neladí. „Thy Serpent’s Tongue“ začíná slibně brutálně, ale netrvá dlouho a brzy se ztratí za podobnými věcmi jako „Vindication“ či „Carrying Crosses“, které taky fungují ve šlapavém rytmu, jenž dle potřeby zrychlí nebo naopak zpomalí tak, aby vytvářely dojem, že se na desce přeci jen něco děje a že Kataklysm neusnuli na vavřínech. Bohužel je realita trošku někde jinde, ovšem jedním dechem dodávám, že „Of Ghosts and Gods“ svého předchůdce o malý kousek předčilo, protože ačkoli jsem s chválou šetřil, tak o takový propadák s celkově jalovým materiálem se nejedná.

Přemýšlel jsem, co by mohlo Kataklysm pomoct a stejně jako třeba v případě Soulfly, jejichž novinku jsem recenzoval nedávno, mě napadá tvůrčí pauza, díky níž by Kataklysm mohli načerpat potřebné síly a získat si od své aktuální tvorby menší odstup, protože co do skladatelské stránky jsou na tom na „Of Ghost of Gods“ nevalně a strádají. Dlouhou kariéru těchto kanadských nestorů sice novinka nijak nepošramotí, protože kupovat se to bude pořád stejně, ale má stačit ke spokojenosti fakt, že už dopředu vím, že dostanu opět o něco horší kopii starších alb? A že už to hudebně není takový nářez jako „Shadows & Dust“, to Kataklysm asi nezajímá. Hlavně, že ta jejich bárka pluje stále dál bez existenčních potíží.


4 komentáře u „Kataklysm – Of Ghost and Gods“

  1. Já už jsem tohle album ani neposlouchal… týhle kapele se za poslední roky podařilo tak vyčichnout, že už mě to ani nezajímá…

  2. Řemeslně dobře odvedené, leč bezduché, vyčpělé a prázdné, viz. alba Cradle of filth. Všechny ty moderní produkce stejně znějící jsou ukrutně nudné. Jsou to samozřejmě velmi dobří muzikanti, profesionálové, kteří jedou na nějaký setrvačný běh staré slávy. Když kapela dosáhne této úrovně profesionality, je asi velmi těžké zažít nějakou sebereflexi.

    1. Já bych neřekl, že úplně všechny ty moderní produkce jsou nudné. Třeba noví Symphony X jsou v tomto ohledu dobří. Skvělý zvuk, super hudba. Fakt paráda. Určitě se ale jakýmsi způsobem stírají rozdíly a osobitost mezi jednotlivými kapelami, protože spousta nových alb zní opravdu stejně (v podstatě vše, na co sáhne takový Andy Sneap, je na jedno brdo, i když se mi ten sound líbí). Co se té sebereflexe týče, tak mě napadlo totéž. Ono když je člověk v pozici relativně větší kapely a chce se tou hudbou živit, tak je asi mnohem jednodušší vsadit na jistotu a nenasrat si co nejvíc lidí, než vymýšlet nějaké kraviny…

  3. Já jsem nikdy predtim Kataklysm neslyšel a toto album bylo moje první, co jsem si od nich poslechl. Pro mě je to velký objev a tocim to album dokola už 2 týdny! Díky za tip Shadows & Dust, už se těším!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.