Khroma - Collapse

Khroma – Collapse

Khroma - Collapse
Země: Finsko
Žánr: electro alternative metal
Datum vydání: 28.3.2014
Label: Inverse Records

Tracklist:
01. Collapse
02. Keep You Whole
03. A Vessel to Steer
04. Panopticon
05. Cypher
06. Shards Reflect
07. Distorted
08. EXIF Data
09. The Martyr Acts

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Inverse Records

Khroma je relativně mladá formace, jež pochází z Helsinek, hlavního města Finska. Pánové o sobě tvrdí, že drtí elektronický alternativní metal, což mně osobně zní jako vcelku zajímavý žánrový základ, z něhož by klidně mohlo vylézt cokoliv od trip-hopem nasáklé atmosféry až po agresivní parní válec. Tak se pojďme podívat, jak to tedy na debutové desce “Collapse” vypadá…

Pokud nikdo z vás není proti, začal bych několika letmými poznatky ohledně oněch žánrů. Žádné protesty neslyším, tak hurá na věc… Z oněch dvou nenápadných nástřelů, které jsem naznačil v úvodním odstavci, mají Khroma rozhodně blíže k tomu druhému jmenovanému. Tedy, přesněji řečeno, jsou přesně tím druhým jmenovaným. Nějakou atmosféru moc nečekejte – i když se nějaké to zvolnění tempa na “Collapse” jistě najde, gró alba tvoří tah na bránu, který je evidentně tím hlavním, o co Khroma jde. Samozřejmě, do hlavy těm muzikantům nevidím, ale dovolím si předpokládat, že kdyby tomu tak nebylo, jen těžko by “Collapse” znělo tak, jak ve skutečnosti zní.

Druhý poznatek se týká oné proklamované elektroniky. Jsem už starý a naivní kozel, takže když někdo o sobě tvrdí, že hraje electronic metal, fakt tam očekávám nějakou pořádnou elektroniku, nějaké ty beaty a podobné věci. Ale na “Collapse” je té elektroniky mnohem méně, než jsem osobně očekával, a navíc se mi alespoň zpočátku zdálo, že hraje spíš roli jakéhosi doplňku. Popravdě řečeno, na takový ten první poslech, z něhož si málokdy odnesete něco konkrétního a jde pouze o povrchní pocit, mi přišlo, že vlastně poslouchám obyčejnou metalovou placku a elektronika až na pár náznaků kde nic, tu nic.

Úplně hluchý naštěstí ještě nejsem, díky čemuž z toho při dalších posleších ta elektronika vykoukla. Sem tam nějaké nemetalové intro k songu, tuhle sampl, většinou ovšem ten pocit industrialu plyne z chladnosti a strojovosti muziky. Pak přijde dalších pár poslechů, během nichž vám stále bude připadat, že prim na “Collapse” hrají technické moderní riffy a dunící rytmika, ale zároveň se vám to bude zdát čím dál tím elektroničtější, až po čase zjistíte, že ten electronic metal vlastně vůbec není kec. Je možné, že mám v uších nakakáno, že jsem si toho začal všímat až po čase, vy tam všechny ty elektronické prvky třeba uslyšíte hned, kdo ví. Tak či onak, slušelo by se dodat ještě jednu věc, a sice že onu zmiňovanou chladnost a strojovost v tomto případě nemyslím jakkoliv hanlivě, u Khroma je to opravdu pouze vyjádření toho, jak to zní. “Collapse” je totiž do jisté míry docela odměřené album, které nemá potřebu vás chytit kolem ramen a jít s vámi na pivo, místo toho vám radši neosobně nakope prdel.

Pojďme ale dál, abychom se konečně někam posunuli, protože stěžejní na “Collapse” nejsou škatulky, ale úplně jiná věc, a to že je to hodně vágně řečeno nářez. Khroma si mě získali především jednou věcí – jejich muzika je hodně hutná a hlavně nátlaková. Právě velký tlak, s nímž Finové útočí na posluchače, je to hlavní, co jsem si z “Collapse” odnesl a co mě na té nahrávce baví nejvíc. Zjednodušeně řečeno, vyloženě to bouchá a kope. Tomu také odpovídá dost chladný sound, jenž sice příliš dynamiky nepobral, ale k tomu, co Khroma hrají, se podobná neúprosná mechaničnost vlastně hodí.

“Collapse” drtivou většinu své délky jede více či méně podle jednoho mustru. Nekompromisní metalová složka, jež dá tu a tam vzpomenout na technické bohy Meshuggah v méně šíleném podání, jinde třeba připomene ostřejší a nasranější variaci na Fear Factory, se prolíná s kratšími industriálnějšími momenty. Podle tohoto receptu Khroma ukuchtili v podstatě všechny songy, které na svůj debut umístili. Nijak zvlášť to ale nevadí, poněvadž “Collapse” disponuje střízlivou hrací délkou o necelých 35 minutách, díky čemuž se kolem vás ten buchar prožene dřív, než vás vůbec napadne, že byste se třeba mohli začít nudit. Tohohle si cením, protože tvrdím pořád, že si radši poslechnu takhle našlapaných a intenzivních 35 minut, než aby to tam kapela plácala přes hodinu, polovina alba se vám slévala a v poslední čtvrtině jste se regulérně dloubali v nose (a možná i ještě někde jinde) nudou.

Pár lehkých ozvláštnění se nicméně najde i tak, ačkoliv celkový ráz alba ani jedno z nich vůbec nijak nemění. To suverénně nejvýraznější se nachází v samotném závěru “Collapse” v podobě finální “The Martyr Acts”, v níž zpěváka Riku Rinta-Seppälu a jeho řev doplňuje hostující zpěvačka Sara Sayed se svým zajímavým vokálem, který dá Khroma nový rozměr. A je to super, klidně bych takových momentů uvítal i víc, ačkoliv ani za současného stavu se nenudím. Z ostatních songů bych mohl jmenovat třeba parádní “Distorted”, “Cypher” se skvělým samplem nebo “A Vessel to Steer” s atypickým začátkem, ale je to jedno, protože jak už bylo řečeno, v jádru jsou si všechny ty písničky docela podobné a všechny šlapou stejně zodpovědně.

Klidně se přiznám, že jsem ke “Collapse” zpočátku přistupoval poměrně s nedůvěrou, ale o to víc se mi líbí, že mě Finové nakonec přece jenom dokázali přesvědčit a získali si mě na svou stranu. Na svém debutu totiž rozhodně předvádějí kvalitu. Pokud se cítíte na to, že by vám mohla chutnat moderní agresivní a tvrdá metalová deska, do níž prosakuje elektronika (ne ovšem natolik, aby to zaryté posluchače metalu odradilo), pak nevidím důvod, proč bych vám neměl doporučit právě “Collapse”.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.