Killface - Feeding the Dead

Killface – Feeding the Dead

Killface - Feeding the Dead
Země: Irsko
Žánr: death / thras metal
Datum vydání: 19.1.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Meat Grinder
02. What’s Your Pleasure
03. Murderers
04. Disasters End
05. Seduction
06. Daddy’s Girl
07. Gutless Scummy Cannibals
08. Breeds Inside
09. Feeding the Dead

Hodnocení:
Ježura – 6,5/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 6,75/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Lugga Music Productions

Pokud jste se někdy ocitli v situaci, kdy se na vás ze všech možných stran a zdrojů valí hromady muziky, pak mi jistě dáte zapravdu, že člověku po čase nezbývá, než ten příval trochu filtrovat. To ale u kapel, o kterých vůbec anebo skoro vůbec není slyšet, není tak snadné, jak by se mohlo zdát, takže nezbývá, než se uchýlit k dost pofidérním metodám – to se takhle kouknete na proklamovaný žánr dotyčné nahrávky, zemi původu jejích tvůrců, případně můžete vzít v potaz ještě takové drobnosti jako název kapely nebo třeba potenciálně lákavý artwork, tohle všechno dáte dohromady a vyleze vám z toho cosi, do čeho se promítá vaše představa o nějakém tom žánrovém průměru, případné svérázné nátuře té které národní scény a plusové body může dodat třeba nějaký ten cool název nebo artwork. A tímhle balastem bych nezačínal, kdyby to nebyl případ desky, která přijde na paškál níže, takže prosím potlesk pro irské thrash deathové komando s vyloženě něžným jménem Killface a neméně jemnocitně se tvářícím řadovým debutem “Feeding the Dead”.

Abych recenzi trochu natáhnul a ještě jednou zrecykloval úvodní omáčku, povím vám, že jsem od “Feeding the Dead” čekal poměrně nekompromisní nářez (protože thrash/death), který by možná mohl znít nějak svojsky a proti onomu žánrovému průměru nabídnout něco trochu odlišného (protože zatím každá irská kapela, kterou jsem slyšel, přesně tohle zvládala), přičemž v obém mě sympatické žánrové názvosloví, které si našlo cestu do názvu kapely i alba, spíše utvrzovalo, než aby budilo pochybnosti. No, a výsledek těmto mým očekáváním vlastně docela odpovídá, i když tedy rozhodně ne zcela…

Předně zapomeňte na to, že by na muzice Killface bylo nějak poznat, odkud kapela pochází. Ano, předpokládat, že thrash/deathová mlátička nějakým způsobem naváže na množinu zejména pagan metalových kapel, které jsou svojí nezaměnitelnou irskou náturou pověstné, bylo vážně trochu naivní, ale znáte to – co kdyby. Nicméně i když “Feeding the Dead” zní vlastně naprosto obyčejně, pořád jde o materiál, který má co nabídnout, když padne na úrodnou půdu. Tak předně – ačkoli Killface datují svůj vznik do roku 2008 a krom právě recenzované desky mají na kontě pouhé jedno EP, o té muzice se rozhodně nedá hovořit jako o amatérském díle. Tvůrci “Feeding the Dead” jsou podle všeho poměrně šikovní a vyhraní muzikanti a výsledek jejich snažení také tak zní. Tahle hudba působí uceleně, všechny jednotliviny navzájem dávají smysl a funguje to prakticky bez zadrhávání. Dále má celá “Feeding the Dead” přesně to, bez čeho žádná podobně ortodoxní žánrová nahrávka nemůže fungovat – je to správně nasrané, přiměřeně drtivé a jednoduše řečeno to má ty správné koule. Vokál je také naprosto v pořádku a dokonce i po technické stránce nemám výhrad, neboť se kapele na vlastní náklady podařilo nahrát desku, jejíž zvuk je absolutně odpovídající hudebnímu obsahu.

Jenže i když se doposud všechno tvářilo mimořádně příznivě, “Feeding the Dead” přesto není zase takový skvost, jak by se po předchozím odstavci vyloženě nabízelo prohlásit. Důvody za tím vidím dva, přičemž oba spolu úzce souvisí. Prvním spočívá v kompozici respektive lehkém deficitu působivých nápadů. Neříkám, že je jich deska zcela prostá – to rozhodně není pravda, velké procento stopáže tvoří docela pohodový materiál a sem tam se dokonce zadařilo nad očekávání dobře a v takových momentech je “Feeding the Dead” opravdu silná. Bohužel se čas od času stává, že Killface zbytečně sklouzávají k těm neotřepanějším žánrovým klišé a obratům, jaké už tu byly vážně tisíckrát. Jasně, je to poměrně odschoolový náklep, takže se dá odpustit leccos, ale vážně je nutné tam cpát opravdu šíleně fousaté riffy, které úplně křičí: “Tady došla inspirace, tak mě tam narvali a řekli si, že se to nějak přežije…”? On je to pak totiž trochu opruz. No, spíš než trochu je to opruz docela dost, intenzita materiálu dostává na frak a desku jako celek táhne dolů. No, a díky téhle určité rozmělněnosti vyvstává další problém, kterým není nic jiného než zde tolik (ne)oblíbená přestřelená délka. Uznávám, že 37 minut není žádný extrém a pořád se to pohybuje ve snesitelné rovině, ale vzhledem k materiálu na desce přítomnému by tomu půlhodinka asi úplně stačila.

Takže nakonec provar a zklamání z promarněného potenciálu? Kdepak, ani tohle není správně, ačkoli jsem zpočátku maratonu poslechů “Feeding the Dead” o desce přesně takhle smýšlel a hodlal ji odbýt hodnocením, které začíná pětkou, a to jen kvůli tomu, že pár nápadů z toho nudného, bezmyšlenkovitého a generického nářezu přeci jen vykouklo. S narůstajícím počtem poslechů se ve mně ale tahle muzika nějak usadila, nuda a bezmyšlenkovitost se spolu s generičností sebraly, odešly, zanechaly za sebou jenom celkem přijatelný nepořádek a jejich místo zaujaly další a další fajnové nápady, které se jakoby nic začaly objevovat. Abrakadabra – nakonec je z toho vlastně celkem příjemná žánrová nahrávka, která sice má své mouchy, ale když jí to člověk dovolí a neklade na ni přitom kdovíjaké nároky, dovede docela příjemně potěšit. Asi největším mínusem “Feeding the Dead” zůstává značná jednotvárnost (i když to několik asi filmových replik docel příjemně oživuje) a výraznější zaměnitelnost v rámci žánrové scény (i když se musí nechat, že se tomu jistý náznak vlastního ksichtu postupně také vyvinul), nicméně pořád je třeba mít na paměti, že jde o řadový debut kapely, takže když vezmeme v potaz, že to jako celek nakonec není špatné a pár opravdu zajímavých momentů do toho Killface propašovat zvládli, do budoucna bych kapelu rozhodně nezatracoval. Sice nemůžu říct, že bych měl potřebu si “Feeding the Dead” sám od sebe pouštět, ale milovníci thrash/death metalu na to můžou nahlížet o dost benevolentněji a takovým mohu desku určitě doporučit. Věřím totiž, že když nic jiného, tak má určitě na to zafungovat alespoň jako dočasné a vcelku příjemné zpestření ustáleného okruhu osvědčených interpretů.


Další názory:

Ačkoliv dávám skoro stejnou známku jako kolega nade mnou, ve skutečnosti byla moje cesta k “Feeding the Dead” v podstatě opačná – mě totiž ta fošna chytila vlastně hned s prvním poslechem. Samozřejmě, Killface rozhodně nenahráli nějakou opravdovou bombu, ze které byste si sedli na prdel a řekli si, že tohle tady ještě nebylo, ale pořád se v rámci svého žánru jedná o sice poměrně standardní, avšak stále dost povedenou placku, jež v nasraném tempu uhání kupředu přesně tak, jak se to od podobných záležitostí vlastně očekává. Délka mi na rozdíl od Ježury nepřijde přemrštěná, ale naopak je docela adekvátní, protože Killface rozhodně mají na to, aby těch 37 minut dokázali naplnit a nenudit… jasně, kdyby “Feeding the Dead” trvalo ještě déle, asi už by to nebylo ono, ale takhle je to úplně v klidu. Díky tomu, že se Killface vcelku úspěšně snaží o to, aby se v jejich muzice něco dělo, se to poslouchá vážně v pohodě, a i když to má rozhodně daleko do nějaké avantgardy, pořád je v těch skladbách dost různých zvratů a nápadů na to, aby byl výsledek na hodně slušné úrovni. Pokud tomuto stylu holdujete, tak s chutí do toho, “Feeding the Dead” se vám bude určitě líbit – na debut je to totiž hodně povedená věc… a vlastně možná nejen na debut, ale i z obecného hlediska. Nejlepší songy: “What’s Your Pleasure”, “Murderers”, “Daddy’s Girl”, “Breeds Inside”.
Ježura


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.