Kingdom - Morbid Priest of Supreme Blasphemy

Kingdom – Morbid Priest of Supreme Blasphemy

Kingdom - Morbid Priest of Supreme Blasphemy
Země: Polsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 25.3.2013
Label: Hellthrasher Productions

Tracklist:
01. Slaves of Ruins
02. Krwawiąca rana
03. Beast of the Sea
04. Morbid Priest
05. Supreme Blasphemy
06. Supposed to Rot [Nihilist cover]
07. Summomed from Dead
08. Nameless King
09. Tombs of Dead
10. Syn ognia

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Hellthrasher Productions

Poláci Kingdom za sebou mají deset let existence a dvě studiové fošny. Ta první vyšla v roce 2008, ta druhá nazvaná “Morbid Priest of Supreme Blasphemy” vyšla letos v březnu. Smečka je to vcelku neznámá, tak není od věci, trochu se jí mrknout na zoubek. Aktuální fošna byla nahrána v tříčlenné sestavě, přičemž se na vokálech vedle hlavního zpěváka (a kytaristy) Lewana podílel Sobiech (znám také jako Xytremus). Mimo coveru letitého šlágru “Supposed to Rot” z dílny švédské ikony Nihilist, z níž se pak stala cháska Entombed, je celé album čistě autorská práce kapely. Ještě s výjimkou minutového atmosférického intra k otvíráku “Slaves of Ruins”, jež vytvořil Warzyk, který album pomáhal nahrávat a také jej zmixoval. Nahrávalo se totiž relativně na koleni, přímo ve zkušebně.

Důraz je zde kladen na hrubý death metal, hojně se inspirující severskými bandami, viz výše zmíněný cover Nihilist. Rozhodně ale nečekejte melodické kudrlinky à la mladší odnož severského melodického death metalu, tady se to bere pěkně od podlahy, vzpomenete si spíše na spolky typu Abhorrence či Convulse. Za sebe musím říct, že je dost příjemné poslouchat death metalovou kapelu z Polska, nekopírující Behemoth, Vader nebo americkou scénu. Jasně, obsah je tak jako tak relativně nepůvodní, ale přesto album při necelé půl hodině díky svému přímočarému zaměření relativně baví. Blasfemické texty jen doplňují atmosféru, která připomíná vstupní bránu do pekla. Mimo anglických se tu objevují i dva polské zářezy “Krwawiąca rana” a “Syn ognia”. To vše zabalené do krásného obalu a bookletu, po výtvárné stránce to aspoň z mé strany můžu označit za skvost.

Zvuk rozhodně není vypulírovaný a čistý, přesto ho musím označit za kvalitní. Je to přesně to nazvučení, jaké by podobná hudba měla mít. Chřestivé, relativně utopené kytary, splňující žánrové standardy. Relativně jednoduchá a účelná hra bez výraznějších technických vylomenin. Občas se objeví nějaký sólový výjezd či vyhrávka, ale plní především ozvlášťnující (či uvolňující) funkci, takové nadechnutí před dalším ďábelským atakem. Výrazněji se tak projeví v šlapající “Nameless King”, kde nezapře orientální nádech. Mimo kytary se Lewan věnuje ještě hrdelnímu rouhání, což se mu někdy daří lépe, někdy hůře. Nepoužívá totiž klasický growling, spíše se věnuje zvláštnímu zastřenému mluvozpěvu, který někdy působí nechtěně trochu zvláštně než hrozivě.

Rytmická sekce tady nejspíš nikoho nezklame, basa drží spodky tak, jak by se od ní očekávalo, ale dočkáte se i občasných samostatných sekcí, například v basovém infernu v úvodu “Supreme Blasphemy”. Někdy ale pod kytarou dost zvláštně “vrčí”, což na mě ze začátku působilo docela rušivě, a nebyl jsem si jist, zda je to tak schválně, nebo to tam prostě uniklo. Na své si tu ale přijdou milovníci jiného rytmického nástroje, a to bicích, které obsluhuje Sliwa. Ty jsou totiž nazvučeny sice poněkud syrově, ale nahrávce to rozhodně sluší, navíc jsou v rámci možností rytmicky rozmanité, přesto jsou všechny finesy využité tak akorát, nic není přehnaně zběsilé či nahodilé.

Album má celkově slušný spád a skladby odsýpají, nejdelší má něco málo přes čtyři minuty. Většinou se horko těžko dohrabeme ke stopáži přes tři minuty. Přesto skladbám většinou nic nechybí, i přes fakt, že při prvním poslechu mohou působit trochu stereotypně. Mě si deska taky získávala pomalu, ale nakonec si dokáže svým způsobem podmanit. Respektive dokážete uznat, že Kingdom rozhodně disponují slušným materiálem, který dovedou umně rozvést a přitom se vyvarovat nějakého nedodělku či zbytečného natahování. Mé výtky vůči “Morbid Priest of Supreme Blasphemy” jsou tak spíše dílčího charakteru. Jsou to především zvláštní vokály (což je už na vkusu každého) a také fakt, že ve finále toto album nepřináší vůbec nic nového. Beru to tak, že je to prostě zábavná půlhodinka kapely, kterou pokud budu mít možnost vidět naživo, určitě nevynechám.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.