Datum: 1.12.2012 Místo: Praha, Nová Chmelnice Účinkující: Kissin’ Dynamite, Sleazy RoXxX Akreditaci poskytl: Pragokoncert

Upřímně musím říct, že mám rád koncerty, kde hrají pouze dvě kapely, protože člověk pak toho nemusí do reportu psát tolik – tím spíš, když jednu z těch kapel téměř ani nestihne (smích). Přesně to se mi v sobotu 1. prosince vlivem špatných spojů povedlo (to víte, ne každý je z Prahy a ne každý je motorista), díky čemuž jsem od Sleazy RoXxX, jediného domácího supportu německých Kissin’ Dynamite, viděl jen úplný závěr jejich setu. Z tohoto důvodu nemohu, celkem logicky, vynášet nějaké hluboké soudy, přesto kdybych měl kapelu zhodnotit na základě těch dvou, tří písniček, musím říct, že mě to bohužel příliš nebavilo už při první z nich. Jistě v tom bude hrát svou roli i to, že se v oblasti glam metalu, potažmo glam rocku v podstatě vůbec nepohybuji a že mi podobná muzika říká jen máloco, ale předpokládal jsem, že alespoň živě by to mohla být sranda – nebyla. Ačkoliv se Sleazy RoXxX snažili na pódiu působit skutečně prďácky, nějak se to míjelo účinkem a výsledek byl spíše opačný. Z jejich setu (pro mě osobně dost zkráceného) tedy nejvíce zaujala slečna, která se při poslední skladbě kroutila na pódiu, což je ovšem na hudební kapelu trochu málo.

Po kratší přestávce, kterou jsem osobně strávil přemlouváním se, abych vypil jedno opravdu špatné pivo, už nastoupili mladí Němci Kissin’ Dynamite, kvůli nimž se koncert konal. Nutno dodat, že hned od prvních vteřin byl znát ten propastný rozdíl mezi malou českou skupinou a malou německou (Kissin’ Dynamite přece jenom při vší úctě nejsou žádné velké hvězdy) skupinou, protože zatímco ta první byla na pódiu taková trochu unylá a chvílemi její rádoby show vypadala docela nuceně, Němci byli prostě světoví – mohutný nástup, obrovská energie, výborný frontman, od prvních vteřin bezchybná práce s publikem a po všech směrech skvělé vystupování. Musím říct, že tohle se mi na německých kapelách vždycky líbilo – i když třeba hrají sebedebilnější hudbu (což není tak úplně záležitost Kissin’ Dynamite, jsou i mnohem horší případy), prostě se dokážou na pódiu prodat a působit dojmem, že to jsou borci.

Začátek setu se nesl v duchu několika hitovek z aktuální třetí desky “Money, Sex & Power”, jmenovitě “Sleaze Deluxe”, “Sex Is War” a “Ego-Shooter”, během nichž si zpěvák Johannes Braun, který jinak celý večer zpíval vážně skvěle a ani jednou se svým vokálem nezaváhal, poprvé vyzkoušel dirigovat sborové zpívání s publikem. Nutno dodat, že právě publikum, ačkoliv nebylo nějak závratně početné (čistě podle oka si myslím, že víc jak 100 lidí rozhodně nedorazilo), místy odměňovalo Kissin’ Dynamite vskutku hromovou odezvou; přišlo mi, že většina z přítomných má patřičně nastudované i texty, tudíž zpívání společně s kapelou probíhalo vskutku houfně a lapsus, že by skupina přestala na chvíli hrát v domnění, že publikum odzpívá kus texty, přičemž ale všichni zůstanou zticha, jak se to dost často stává, se zde udál jen jednou, a to spíš z důvodu, že Kissin’ Dynamite přestali opravdu náhle, takže většina nestačila zareagovat. Jinak to byl přímo čítankový případ toho, jak se má podporovat kapela na pódiu, což také Kissin’ Dynamite evidentně dost oceňovali, až nemám problém věřit tomu, že jejich zjevné nadšení bylo opravdu upřímné a nenucené. V tomto ohledu nevyznělo jako typický povzbuzovací kec ani prohlášení, že se jedná o jeden z nejlepších koncertů, jaké Kissin’ Dynamite v letošním roce odehráli.

Němci hráli asi hodinu a čtvrt a bylo více než pozitivní, že to po celou dobu bylo zábavné a neustále se něco dělo. Samozřejmě se nejednalo o nějakou velkolepou show co do efektů, nicméně energické pohybování všech členů, sem tam nějaké grimasy a neskrývaná radost z hraní v kombinaci se sice nikterak nenáročnou, avšak stále zábavnou a velice chytlavou muzikou úplně stačily. Hudba Kissin’ Dynamite je ve své podstatě sice opravdu velice, velice neoriginální a vlastně i plná klišé, ale nedá se jim upřít, že bez větších problémů prostě zvládnou napsat song, který je vyloženou hitovkou, což lze ostatně jasně poznat po poslechu libovolného z jejich tří alb. Dokud se tedy Kissin’ Dynamite věnovali hraní podobných písniček, bylo všechno vážně super, z části i díky zmiňovanému neúnavnému publiku, které se skupinou zpívalo z plných plic takřka celý večer. Poněkud zbytečně byl však set brzděn bicím sólem po válu “Addicted to Metal” a sóly obou kytaristů po “Supersonic Killer”. To první bylo spíš takový standard, vcelku průměrné bicí sólo bez větších nápadů, jakých jste už jistě sami viděli dost; kytarové sólo bylo zpočátku o malinko zajímavější a zábavnější, ale posléze bohužel moc natahované (ačkoliv Malmsteen-level to pořád nebyl, haha!), také tomu jistě moc nepomohlo, že oba kytaristé hráli vesměs variaci na to stejné.

S výjimkou téhle malé záležitosti, jež ovšem není zas až tak strašná, aby sestřelila jinak výtečný dojem z celého vystoupení, nemám v podstatě co vytýkat. Rozebírání hudebních kvalit do reportu z koncertů nepatří, takže onu celkovou neoriginalitu nelze počítat; čistě co do výkonu byli Kissin’ Dynamite bez přehánění opravdu bezchybní. Setlist byl také poskládaný velmi pěkně, hlavní důraz byl logicky kladen na letošní desku “Money, Sex & Power”, v jejímž duchu koncert nejen začal, ale i skončil, když na závěr přídavku zazněla titulní věc, z debutu “Steel of Swabia” zazněly tři kousky, druhé album “Addicted to Metal” bylo zastoupeno pěti songy.

Kissin’ Dynamite jsem živě viděl celkově potřetí a musím říct, že i potřetí byli opravdu skvělí, díky klubovému prostředí možná nejlepší z oněch tří vystoupení, která u nás v republice odehráli. Upřímně říkám, že až se tu někdy objeví zase, budu minimálně reálně uvažovat, že bych se jel podívat znovu. Za mě určitě palec nahoru!