Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 25.1.2013 Label: Season of Mist Hodnocení: Stick – 7,5/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 7,75/10 Odkazy: web / facebook

Norští Koldbrann po dvanácti letech existence přichází teprve s třetí deskou “Vertigo”. A to sedm let po vydání desky “Moribund”. Na desce si během dlouhých let zjevně dali záležet. Řekl bych, že jde o jejich prozatím nejvyzrálejší dílo. Přišli s kvalitním black metalem klasického norského moderního střihu, který je vyšperkovaný perfektním zvukem. Tedy, nachází se tu klasické black metalové palby s blast beaty, stejně jako uvolněné black’n’rollové riffy.

Obal z dílny Trine+Kim odzbrojuje svou strašidelnou strohostí. Trochu mi to připomíná propagandistické plakáty. Rozhodně perfektní, líbí se mi to.

Z desky cítím jistou spřízněnost se smečkou Taake, která praktikuje podobný styl, přičemž ale Koldbrann stojí stranou na svém vlastním místě. Vcelku nepochopitelně jsou mezi skladby zařazeny krátké, ani ne minutové nic neříkající ambientní úseky, bez kterých bych se klidně obešel. To je ale jediná výtka, kterou k desce mám. Jednotlivé skladby jsou dost kvalitní, aby udržely pozornost. Zajímavě působí záliba v ruských textech, ale je fakt, že nářezové hitovce “Stolichnaya smert” ta ruština víc než sluší. Už úvodní “IntroVertigo” si vychutnává vaší mršinu. Hlavním supem je tu zpěvák Mannevond, jehož skřehotání je správně odporné. Jeho vokál je jedním z nejvýraznějších prvků tohoto alba, a tím, že zní poněkud netradičně na rozdíl od jiných krkavčích hrdel, přidává desce na zajímavosti. Rozhodně v jeho případě nejde o neznámé jméno, setkat jste se s ním mohli ve smečkách, jako jsou Urgehal.

Kytary a bicí splňují standard, který byste od podobné desky očekávali. Nacházejí se tu jak tremolové linky, tak téměř punkové riffy. To je tak první půle alba, v té druhé se tempo trochu zvolní a pracuje se s atmosférou. Psychedelické vybrnkávání ve “Phantom Kosmonaut” je vskutku znepokojující. Poslední táhlá “Intertia Corridors” vás v sedmi minutách vyloženě zadupe. Její melancholický závěr se podařilo výborně podbarvit klávesovými party, které jsou tu většinou výjimečné.

Tahle deska pozitivně překvapila, protože ty předchozí byly spíš nudné a zněly divně. S novinkovou deskou rozhodně udělali krok dopředu, přes jistou repetitivnost kytar (která ale není úplně na škodu) dokázali složit zábavné skladby. Někdy jsou klasického střihu, někdy se nebojí připojit trochu progrese a ozvláštnit svou hudbu nečekanými prvky. V letošním roce je to asi první black metalová nahrávka, která mě skutečně bavila. Není to možná nejoriginálnější muzika, ale banda svému řemeslu rozhodně rozumí.

Další názory:

Na “Vertigo” jsem byl docela zvědavý, ale nemohu tvrdit, že bych od něj něco opravdu očekával. Debut “Nekrotisk iInkvisition” byl sice skvělý mrazivý black metal v hodně garážovém duchu a v té nejlepší kvalitě, ale druhá deska “Moribund” pro mě svého času byla docela zklamání, protože ta síla už tam nebyla, výsledkem tak byla ne úplně špatná nahrávka, kterou ovšem srážel fakt, že byla nástupcem tak dobrého debutu. O to příjemnější je ale “Vertigo” překvapení. Koldbrann svůj zvuk znatelně vyčistli a místo black metalové vichřice servírují muziku, která zasahuje spíš až někam k black’n’rollu. Přerod je to však nenásilný a hlavně povedený. Koldbrann stále neztratili syrovost (ačkoliv oproti “Nekrotisk Inkvisition” je to nic, hehe), ale zároveň uplatňují množství nápadů a pěkných osvěžujících prvků, které jsou sice relativně úsporné, nicméně efektní, viz třeba sólová kytara v “Drammen” nebo využití kláves v “Stolichnaya smert”. Každopádně za mě palec nahoru, tohle je deska, kterou do sbírky zařadím s chutí.
H.