Nejočekávanější koncert: Oranssi Pazuzu, Desire for Sorrow, Mallephyr – Praha, 12.3.

H.: 1. Hexvessel, New Keepers of the Water Towers, Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip – Praha, 30.3. 2. Oranssi Pazuzu, Desire for Sorrow, Mallephyr – Praha, 12.3. Atreides: 1. Žižkovská noc – Praha, 17.-19.3. Skvrn: 1. Oranssi Pazuzu, Desire for Sorrow, Mallephyr – Praha, 12.3. 2. Rorcal, Impure Wilhelmina, Adonis DNA – Praha, 25.3. Onotius: 1. Oranssi Pazuzu, Desire for Sorrow, Mallephyr – Praha, 12.3. 2. Baroness – Praha, 17.3.

Co do koncertních aktivit byl z naší strany začátek letošního roku poněkud línější. Nicméně, už v únoru jsme konečně začali zvedat svoje líné prdele z gaučů, křesel a židlí a na pár akcí vyrazili. To pravá koncertní horečka však vypukne až v březnu, protože tenhle měsíc toho nabízí nadstandardně hodně.

Pravidla koncertního eintopfu ale velí, že každý redaktor má k dispozici jen dvě pozice, aby se zde objevilo jen to skutečně echt nejočekávanější. A s tímto omezením jsme se shodli na tom, že největší těšení patří k Oranssi Pazuzu, jejichž studiová novinka „Värähtelijä“ ostatně před měsícem suverénně zvítězila i v klasickém redakčním eintopfu. Pro pořádek ještě dodejme, že blackmetaloví psychedelici z Finska vystoupí 12. března v pražském klubu Nová Chmelnice.

---

H.:

Co se březnového koncertního vyžití týče, není moc co řešit. Tentokrát se chystám na relativně dost koncertů, ale pozice dvou nejočekávanějších je bez debat. Suverénně nejvíc se těším na finskou nádheru Hexvessel. Tahle neofolková psychedelie v čele s Kvohstem je v mém seznamu toho, co bych rád viděl, už delší dobu pěkně vysoko, pročež je první pražské vystoupení naprostá povinnost.

S mírným odstupem pak vyhlížím další finskou psychedelii, tentokrát však blackmetalovou. Oranssi Pazuzu co do očekávání prohrávají bezesporu i proto, že už jsem je živě viděl, nicméně i navzdory tomu, že to tenkrát nebyla až taková hypnóza, jak jsem doufal, s radostí si dám repete, protože tuhle kapelu mám prostě tuze rád. Výběr předkapel je ovšem tentokrát dle mého skromného názoru velice, velice nešťastný, pročež se na české předskokany nejspíš regulérně vyseru a na místo dorazím až v momentě, kdy se začnou servírovat severské drogy.

---

Atreides:

Březen je pro pražský Žižkov již pěkných pár let měsícem festivalů. Nepočítaje skutečnost, že se kino Aero stává počátkem měsíce přehlídkou té nejhorší kinematografie v rámci Festivalu otrlého diváka (pokud se rádi smějete špatným filmům, rozhodně doporučuji), svoji tradici má i chaotická multižánrová pekelnost jménem Žižkovská noc. Festival postupně překračující všechny hranice a dimenze se letos rozplizl přes tři dny a nepočítaně klubů, žánrů a forem umění od hudby přes divadlo až po autorská čtení, takže lidi jako já při pročítání programu málem chytá deprese z toho, že všechny ty úžasné kapely a umělce nemá šanci stihnout.

Tato situace mě samozřejmě neminula ani letos – sobota je sice docela jasná, protože post-HC / black metal scéně v Žižkostelu obnášející Thaw, Drom, ██████ nebo 0100 prostě nelze říct ne, takže když nedám Kittchena v Orionu, tak to snad nějak skousnu. Zato neděle nabízí takové skvosty jako Manon Meurt, Five Seconds to Leave, BBYB, Pentagramček, Eine Stunde Merzbauten nebo Fiordmoss, o šílenostech jako Ježíš táhne na Berlín nebo Astrální hlemýžď snad raději nemluvě, takže kde vlastně nakonec skončím, z čeho budu mít radost a čí absence budu litovat, je stále ve hvězdách. I tak se ale těším.

---

Skvrn:

Koncertní březen je jedna velká paráda kvalitativně i kvantitativně. Náš formát však velí vybrat jen to nejočekávanější, tudíž kvanta holt budou muset prominout. No, a to nejvyhlíženější? Začněme řádnou psychedelií v podání Oranssi Pazuzu, na tu se musí pamatovat. Po dvou letech si Finové udělali ke stu věží opět cestu, a byť výběr předkapel letos příliš nepřeje, kvůli hlavní hvězdě se na tento večer vážně těším. O další chvíle parádní muziky se zajisté postarají švýcarští Rorcal. Tenhle zčernalý sludge na studiovkách drtí a já vám nějak nevím, proč by tomu naživo mělo být jinak.

---

Onotius:

Pokud pro mě březen ze strany zajímavých vycházejících desek znamená trochu zvolnění, co se týče koncertů, jež se budou konat, bude na nás (především tedy na nás, Pražáky) metán jeden zajímavý večer za druhým. Jenomže v takové kadenci je zvládat všechny akce je úkol takřka nadlidský. A protože (ohromné překvapení, že?) jsem taky jenom člověk s omezeným volným časem a financemi, jsem nucen velmi pečlivě vybírat.

Je pravda, že finské Oranssi Pazuzu jsem naživo viděl už před dvěma lety, kdy poctili svou návštěvou dnes již neexistující staroměstský klub K4, nicméně se jednalo o vskutku perfektní zážitek. A navíc mají Oranssi Pazuzu nyní na kontě novou desku, jíž jsem naprosto unesen, tudíž návštěva tzv. „Suomi Weird Spring – Ritual I“ bude pro mne povinností. A hned o pět dní později se v Lucerně Music Baru odehraje koncert amerických progressive/stonermetalových Baroness. Jejich nové album „Purple“ mě sice úplně do kolen nesrazilo, avšak naživo jsem kapelu ještě neviděl a jsem docela zvědav, v jaké koncertní formě se nám 17. května předvedou

---