Kraftwerk poster 2015

Kraftwerk

Kraftwerk
Datum: 3.12.2015
Místo: Praha, Fórum Karlín
Účinkující: Kraftwerk

Je spousta kapel, kterou jsou označovány (anebo se dokonce samy označují) jako legendární, ale těch skutečných legend je relativně málo. Legendárnost ovšem není ta nejvyšší „hodnost“, jaké lze dosáhnout – ještě výše totiž stojí stylotvorní giganti, jichž je skutečná hrstka napříč všemi žánry. A pro elektronickou hudbu jsou takovými giganty Kraftwerk. Německá „Elektrárna“ je základ, v němž lze zpětně při pozorném poslechu vystopovat většinu elektronických subžánrů, které se později právě z tohoto základu začaly derivovat. Jistě, demagog by mi asi vpálil jména jako Karlheinz Stockhausen či Iannis Xenakis, čili ty úplně prvotní experimentátory, bez nichž by asi nebyli ani Kraftwerk, nicméně vliv téhle formace okolo Ralfa Hüttera je myslím nepopiratelný.

Když Kraftwerk oznámili své první vystoupení v České republice po 11 letech, nebylo nad čím váhat. Lístek jsem koupil okamžitě a pak už zbývalo jen čekat… ale znáte to, čas je hajzl, který na nic nečeká a letí jako splašený, takže než se člověk nadál, 3. prosinec už začal klepat na dveře. Produkce Kraftwerk (žádní předskokani, rozehřívači nebo jiní přicmrndávači nebyli) měla začít přesně v osm hodin. K Fóru Karlín jsem dorazil frajersky ve čtvrt na osm, a když jsem zjistil, že lidský had čekající na odbavení se táhne až daleko za roh celého bloku, trochu mi zmrznul úsměv. Naštěstí řada postupovala relativně rychle, takže jsem se stihl dostat dovnitř ještě pohodlně deset minut před osmou a dokonce se i vetřít na místo příjemně blízko pódia. Nicméně, myslím, že ne všichni měli to štěstí, aby neprošvihli začátek setu, protože i čtvrthodinky do osmé lidi stále chodili a fronta se stále táhla až za roh…

Dvě minuty po osmé se na oponě, která v té době ještě zakrývala pódium, rozsvítili pixeloví Kraftwerk. Deset minut po osmé pak konečně sál zhasnul, opona se roztáhla a nestoři elektronické muziky začali vyučovat. Přesně dle stylizace a atmosféry Kraftwerk bylo pódium elegantně strohé a nenacházelo se na něm vůbec nic jiného vyjma čtyř pultů pro samotné hudebníky. Ti nastoupili v (v současnosti typických) kombinézách (linky na kombinézách i hrany pultů jen tak mimochodem průběžně svítily) a v průběhu celého vystoupení se od svých stolečků ani nehnuli – samozřejmě s výjimkou jedné skladby, k níž se ještě posléze dostaneme, byť zasvěcení jistě vědí, že mám na mysli „The Robots“.

Setlist Kraftwerk:
01. Numbers
02. Computer World
03. Home Computer
04. Computer Love
05. The Man-Machine
06. Spacelab
07. The Model
08. Autobahn
09. Airwaves
10. Intermission
11. News
12. Geiger Counter
13. Radioactivity
14. Electric Café
15. Tour de France 1983
16. Tour de France Étape 1
17. Chrono
18. Tour de France Étape 2
19. Trans Europa Express
20. Metal on Metal
21. Abzug
– – – – –
22. The Robots
– – – – –
23. Aerodynamik
24. Planet of Visions
25. Boing Boom Tschak
26. Techno Pop
27. Musique Non Stop

Kraftwerk v koncertní podobě jsou především o působivé trojrozměrné projekci (fasování 3D brýlí na vstupu samozřejmostí), která byla skutečně vynikající, a upřímně mohu říct, že to byla asi ta nejlepší projekce, jakou jsem kdy na koncertě viděl (ostatně, Kraftwerk jsou v tomto oboru přece jen mistři a mají k něčemu takovému prostředky na rozdíl od undergroundových kapel, na něž většinou chodím). Zpočátku byla podobně jako samotná skupina strohá… čísla v „Numbers“, úryvky textů, počítač v „Computer World“, geometrické tvary. Nicméně, stále to mělo nápad a vypadalo skutečně skvěle, například jedovatě zelené vlnící se proudy čísel nebo rudá stěna v „The Man-Machine“.

Později ale samozřejmě došlo i na rozmanitější výjevy. Ve „Spacelab“ vzali Kraftwerk Prahu do vesmíru a právě na téhle písni bylo jen tak mimochodem bylo vidět, že i komunikaci s publikem vedou Němci právě pomocí obrazů (jinak totiž s výjimkou závěrečného „Good night, auf wiedersehen“ z úst Ralfa Hüttera při odchodu nepadlo jediné slovo). To když nechávali kolem lidí pomocí 3D projekce prolétávat družici anebo ukázali Prahu na mapě, aby se na konci „Spacelab“ objevil záběr na Fórum Karlín, před nímž přistálo UFO (ne ta kapela). Naproti tomu v „Autobahn“ jsme se samozřejmě projeli po německé dálnici, „Tour de France“ (verze 1983, i „Étape 1“ a „Étape 2“ z alba z roku 2003) nabídlo záznamy ze slavného cyklistického závodu a v „Trans-Europe Express“ zase do Karlína přijel minimalistický černobílý expres. Nicméně, projekce nebyla pouze cestovatelská – třeba v geniální „The Model“ se objevily černobílé záběry ze starých filmů a při další legendární (i když tohle označení snesou skoro všechny songy Kraftwerk) „Radioactivity“ samozřejmě nechyběly motivy s jadernou tématikou.

Po jakémsi pomyslném základním setu došlo k zatažení opony, ale spíš než snaha o vyvolání přídavku to byla nutnost k zakrytí pódia, aby se organická část Kraftwerk mohla odebrat a poslat před publikum svá syntetická já. Před Fórum Karlín namísto samotných hudebníků nastoupily jejich mechanické podobizny – nastal totiž čas na „The Robots“. Roboti navlečení do dnes již ikonických rudých košil „odehráli“ jednu skladbu a opět uvolnili místo svým lidským předlohám. Po dalším zatažení / odtažení opony se opět vrátili sami Kraftwerk a zahráli několik posledních skladeb jako „Aerodynamik“, „Techno Pop“ nebo definitivně poslední „Musique Non-Stop“.

Obecně nebylo žádným překvapením, že se Kraftwerk věnovali především minulosti, protože to samozřejmě ani jinak nejde, když nová alba už dávno nevydávají. Zaznělo něco z každé desky s výjimkou úplně rané tvorby v podobě prvních tří nahrávek. Líbilo se mi ale, že Kraftwerk písně hráli v jakýchsi ucelených celcích, kdy za sebou zaznělo vždy několik songů z jednoho alba, díky čemuž se atmosféra nijak netříštila a spíše se pomalu přelévala. Každopádně, celá produkce trvala něco málo přes dvě hodiny a musím, že i navzdory tomu, že to už je poměrně úctyhodný čas na koncert, vůbec jsem se nenudil a vlastně jsem si i říkal, že ten konec přišel nějak moc brzo. Za mě to byla obrovská paráda a rozhodně jsem rád, že jsem se na vystoupení vydal.

Trochu zklamáním pro mě byli jen někteří jedinci v publiku. Fakt nevím, jestli je zrovna Kraftwerk skupina, u níž je vhodné každou změnu v projekci nebo nástup jakékoliv notoricky známé melodie provázet nadšeným jásotem a vískáním nebo jestli je skutečně na místě zrovna tady vytleskávat do rytmu jak na nějaké agro… mně to prostě v tomhle případě připadá trochu nedůstojné. Přišlo mi, jako kdyby tam někteří přišli v očekávání normální taneční kapely… fakt jsem vedle sebe zaslechnul: „Tak paříme, né? Ty vole, tady se nepaří, já jdu pro pivo.“ – a fakt si šel pro pivo, uprostřed setu. No, ale tak proti gustu… Takových tam naštěstí bylo minimum a většina lidí evidentně věděla, na co že se to vydala…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.