Krallice - Years Past Matter

Krallice – Years Past Matter

Krallice - Years Past Matter
Země: USA
Žánr: avantgarde black metal
Datum vydání: 25.8.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. IIIIIII
02. IIIIIIII
03. IIIIIIIII
04. IIIIIIIIII
05. IIIIIIIIIII
06. IIIIIIIIIIII

Hodnocení:
Ježura – 8/10
H. – 8/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

Newyorský kvartet Krallice není nikterak zavedenou kapelou. Co však těmto muzikantům chybí v dlouhověkosti jejich společného hudebního úsilí, to nahrazují tvůrčí aktivitou, a aktuální novinka “Years Past Matter” je od roku 2007, kdy se kapela dala dohromady, již jejich čtvrtým řadovým počinem. To je poměrně obdivuhodný výkon obzvlášť při zohlednění faktu, že Krallice hrají bezesporu posluchačsky i kompozičně složitou hudbu, kterou většina hodnotících ukrývá do škatulky avantgardního black metalu. Takhle z papíru to zní jako lákavá záležitost, že? Vskutku. Otázkou však zůstává, jestli Krallice svým posledním dílem naplnili ambice, ke kterým je zavazuje zařazení k avantgardě, neboť jak známo – hranice mezi inovátorským přístupem a kakofonií není moc zřetelná a překročit ji je jednodušší, než by se mohlo zdát.

Abych pravdu řekl, několik prvních poslechů, kterým jsem “Years Past Matter” podrobil, mě zanechalo v dost zásadní nejistotě, co to vlastně poslouchám. Hodina a třicet sedm vteřin stopáže sestávající praktický výhradně z kytarových vylomenin, které až na drobné záblesky působily naprosto nahodilým dojmem, mi opravdu nedávala moc důvodů, proč se poslechem dál mořit. Přesto jsem ale nějak podvědomě cítil, že to přece není jen tak samo sebou a že tomu albu musím přijít na kloub stůj co stůj. A tak se započal další poslechový maraton, na jehož konci stojí “Years Past Matter” v pozici alba, které má otevřenějšímu posluchači mnoho co nabídnout. Ale to by byl trochu zkratkovitý verdikt, takže se pokusím vysvětlit, jak jsem k takovému názoru došel.

Kdybych měl z “Years Past Matter” vybrat jeden stěžejní prvek, bez mrknutí oka volím kytary, protože jakkoli je tento nástroj u drtivé většiny metalových formací dost zásadní, Krallice tuhle skutečnost dovedli na úplně novou úroveň. Ano, jsou tam bicí party (dlužno dodat dost zdařile napsané i zahrané) a baskytara je dokonce celkem snadno k rozeznání, ale při vší úctě k hudebníkům tyto nástroje obsluhující, s trochou představivosti by si oba kytaristé bohatě vystačili sami. Je to jen a pouze jejich hra, která dělá album tím, čím je, a konkurencí jí není ani vokál, který mi zde přijde spíše tak trochu na ozdobu a kterého není využito zase tolik, jak by se u více méně black metalu dalo očekávat. Ale zpět ke kytarám. Dost zajímavý je už jenom způsob, jakým tyhle nástroje znějí. Do uší okamžitě praští nejen zvonivý zvuk, ale především dojem nespočtu vrstev, ze kterých jsou kytarové linky poskládány. Vsadil bych cokoli, že se při nahrávání pánové opravdu uchýlili k více kytarovým stopám, které dohromady tvoří tak plný a bohatý zvuk. Důkazem budiž samotný začátek první skladby, kde je vyloženě slyšet, jak se na sebe jednotlivé kytarové vrstvy nabalují. Ať už je to ale jak chce, tleskám, protože to zní opravdu náramně.

Mohlo by to ale znít sebelépe a bylo by to k ničemu, kdyby za formou pokulhával obsah. A právě tohle je věc, se kterou jsem měl dlouho problém a která jediná mi zážitek z “Years Past Matter” trochu kazí. Samotná hudba totiž osciluje mezi sice melodickým, ale zcela nahodilým chaosem, a pasážemi, které díky znatelné uspořádanosti koketují s genialitou. V praxi to tedy vypadá tak, že se posluchač tu více, tu méně plácá v moři hudebního zmatku, hledá melodii, která by ho tím zmatkem provedla, a ta když přijde, milý posluchač většinou zůstane sedět s otevřenými ústy, protože naprostá většina těchto pasáží skutečně stojí za to a jejich poslech je vyloženě povznášející. S tím ale také souvisí fakt, že s výjimkou kratičké páté skladby, která jediná ze zbytku trochu vyčnívá, jde o hodinu hudby, která je rozdělena do jednotlivých skladeb snad jen proto, že si skladatelé chtěli užít psaní úvodních a počátečních pasáží. Celé album totiž působí jako jediná dlouhá skladba a přiznám se bez mučení, že kdybych si pustil nějakou náhodně vybranou pasáž z libovolné části alba, neměl bych sebemenší tušení, ze které skladby pochází. Dokonce i ty skvostné melodie se ve své podstatě nijak zásadně neliší a já si za celou dobu zvládl zapamatovat jednu jedinou. To však není nutné brát za nějaké negativum, protože na takovou hudbu je třeba aplikovat trochu odlišná měřítka, než jaká jsou běžná u klasičtějších žánrů. Důležité je, že si “Years Past Matter” lze náramně užít, když se jej posluchač nesnaží naroubovat na nějaká standardní schémata, která zde nejsou.

Krallice

Je to tedy dobrá deska? Pokud přijmeme postulát, že jsem “Years Past Matter” pochopil, jedná se bezesporu o dobrou desku. Jen je k ní třeba přistupovat trochu jinak. Kdo hledá pestré album plné silných skladeb a rozličných nálad, asi odejde s nepořízenou. Kdo však přistoupí na hru, kterou Krallice s posluchači hrají, a dovede si užívat nezpochybnitelných kvalit hudby, které na úkor celkového kontextu jedinečným způsobem vynikají v konkrétním okamžiku, nemůže odejít nespokojen. Já i přes jisté dílčí výhrady spokojen odcházím a nemohu jinak, než desku doporučit. Třeba jí také přijdete na chuť.


Další názory:

Přestože je “Years Past Matter” opravdu skvělá deska, která člověku vydrží po mnoho a mnoho hodin, ve skutečnosti zjišťuji, že vlastně o ní ani není moc co psát… nebo lépe řečeno to ani nemá cenu, jelikož takto abstraktní muziku jen těžko shrnete v několika větách. Kdo se s Krallice setkal již v minulosti, tomu stejně nemusíme cokoliv říkat, jelikož už “Years Past Matter” s největší pravděpodobností nějaký ten pátek ve svém přehrávači otáčí; kdo tyto zámořské avantgardní intelektuály doposud nezná… inu, buď desku vypnete po pár minutách jako šíleně chaotický bolehlav, v němž je bez ladu a skladu naházené takové množství motivů, že vám z toho málem praskne hlava, nebo si ji absolutně zamilujete, protože ten jejich chaos je ve své podstatě naprosto ojedinělý, neotřelý a nebojím se říct, že i do jisté míry výjimečný. Já osobně patřím do té druhé skupiny; debut “Krallice” sice pro mne stále zůstává nepřekonán, ale pořád jsem přesvědčen, že v případě “Years Past Matter” máme co dočinění s nahrávkou vážně výtečnou. O kousek lepší než předcházející “Diotima”.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.