Krallice - Ygg huur

Krallice – Ygg huur

Krallice - Ygg huur
Země: USA
Žánr: avantgarde / technical black metal
Datum vydání: 30.9.2015
Label: Avantgarde Music
Původní vydání: 30.7.2015, selfrelease

Tracklist:
01. Idols
02. Wastes of Ocean
03. Over Spirit
04. Tyranny of Thought
05. Bitter Meditation
06. Engram

Hrací doba: 35:29

Odkazy:
facebook / bandcamp

Ačkoliv Krallice, čtyřhlavé těleso ze Spojených států, za sebou nemá ani deset let existence, rozhodně ho lze pokládat za etablovaný a stabilní článek tamější black metalové scény. Vlastně bych se ani nebál jít do tvrzení, že Krallice jsou jednou z nejzásadnějších black metalových kapel ze zámoří. Samozřejmě, že věhlasu Wolves in the Throne Room, Agalloch neřkuli Deafheaven, tahle čtveřice nedosáhla a patrně ani nedosáhne, nicméně svým originálním black metalovým pojetím přesáhla americký rybníček a vytvořila jistý chaotický protipól k francouzské scéně.

Kapela eponymně debutovala v roce 2008 a dá se říct, že právě tato nahrávka zůstává dodnes tou nejzásadnější. Zde Američané představili svou unikátní black metalovou vizi založenou na technicky náročném kytarovém chaosu, jenž se jen hemžil změnami temp a ostrými zvraty. Už to samo o sobě vyžadovalo velkou posluchačskou otevřenost. Krallice navíc sázeli na dlouhé celky a skladby kolem deset minut nepředstavovaly výjimku, ale pravidlo. K posluchačské otevřenosti bylo třeba ještě velké dávky vytrvalosti a touhy komplikované kompozice rozkrývat a postupně si je osvojovat. To samé lze říct i o dalších nahrávkách, které debut věrně následovaly a vycházely s jednoročním, případně obročním rozestupem. Dělo se tak až do roku 2012. V tu chvíli měli Krallice odslouženo pět let a jejich podpis šlo nalézt hned pod čtyřmi řadovými nahrávkami. Další dva roky však novou desku nepřinesly a s dlouhohrající novinkou kapela vyrukovala až v loňském, čerstvě ukončeném roce.

Tvorbu Krallice jsem vždy respektoval. Pozdával se mi ten svojský přístup a poukázání na fakt, že i chaotický black metal jde hrát jinak než pomocí vyjadřovacích prostředků francouzského exportu. Výsledek necílil ani tak na okultní atmosféru, ale na intenzitu a až mathcore evokující chaos. Byl hádavý, avšak rozhodně ne neohrabaný a roztříštěný. I přesto jsem se do Krallice nikdy vážněji nezaposlouchal, klouzal po povrchu jednoho dvou poslechů a snad jen debut jsem protočil víckrát. Pádným důvodem byla i dlouhá stopáž pokaždé přesahující jednu hodinu, což mi s přihlédnutím k povaze hudby přišlo vždy přestřelené a odrazující.

Novinku vnímám jako jistý zlom hned ze dvou pohledů, z pohledu kapely i z toho mého posluchačského. Začnu hamounsky optikou mou. „Ygg huur“ jsem bral příležitost, jak se do tvorby Američanů dostat hlouběji, a proto jsem se okamžitě přihlásil o recenzi. Jinak bych se k zevrubnému poslechu zkrátka nepřinutil a říkám vám, litoval bych. Přístup navíc změnili i samotní Krallice. Nejenže deska vyšla s (pro aktéry) rekordním odstupem tří let od poslední „Years Past Matter“, ale zásadních obměn doznal taktéž samotný výsledek. Zásadní skutečnosti prozrazuje jen tracklist – desetiminutové skladby pryč, hodinová stopáž alba jakbysmet. což v řeči Krallice znamená mimo jiné ještě větší intenzitu a nápaditost. To, že Američané na desku vměstnali z šesti stop hned čtyři se shodnou délkou, je už jen taková pro výsledek nepodstatná třešinka.

I když se možná může zdát, že díky sražení stopáže se stali Krallice přístupnějšími, pravda je to pouze (stejně jako délka alba) poloviční. Vzhledem k oné zvýšené intenzitě vyletěl minimálně pocitově nahoru i akcent na techničnost, což znamená další posluchačské komplikace. Víc tónů na strávení, víc zvratů, víc hudební zvrácenosti. V případě Krallice však takový krok s potěšením schvaluji. Nehledejte samoúčelnost, jen divoce oscilujícící struny tepající pro celek. Kapela své dílo techničností nekouskuje, ale využívá ji pro kompaktnost a po poctivém (po poctivém!) počtu poslechů jde „Ygg huur“ už solidně strávit. Zprvu těžko uchopitelné nápady začnou být zřetelnější a vzhledem k 35minutové stopáži na ně člověk dokáže být soustředěný až do úplného konce. Ve skvělém světle se představuje nejen kytarový teror, ale také nemocné vokály a hlavně excelentní zvuk. Zvučit tohle prase, tak po minutě vypínám.

Krallice

I přes změny nemůže být řeč o výrazném vybočení z diskografie a opuštění charakteristického výraziva. Stále jsou cítit ozvy předešlé tvorby a stále to jsou ti svojští Krallice, jen méně výpravní a mnohem více soustředění na koncentrovaný úder. Dlouhodobí příznivci zklamáni nebudou a ti doposud nepoznamenaní by měli „Ygg huur“ dát alespoň šanci. Na dennodenní otáčení to, přiznám se, nevidím, ale jednou za čas proč ne. Nosných nápadů je tu přehršel, takže pokud toužíte objevovat neotřelé, s chutí do toho.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.