Kriegsmaschine - Enemy of Man

Kriegsmaschine – Enemy of Man

Kriegsmaschine - Enemy of Man
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 5.2.2014
Label: No Solace

Hodnocení:
H. – 8,5/10
Ježura – 8,5/10
Skvrn – 8/10

Průměrné hodnocení: 8,3/10

Odkazy:
web / facebook

První pohled (H.):

Dlouhých devět let to trvalo, než se polská smečka Kriegsmaschine odhodlala navázat na svůj debut “Altered States of Divinity” z roku 2005. V mezičase sice něco málo neřadových počinů vyšlo, ale co si budeme podívat, deska je prostě něco jiného, klidně bych se nebál říct, že i něco lepšího, protože já osobně to tak jednoduše vidím. Vyplatilo se tedy devítileté čekání na “Enemy of Man”?

Vzhledem k tomu, že je tohle jen minirecenze s omezeným prostorem, to nebudu nijak protahovat a rovnou řeknu, že ano, novinka je rozhodně výtečná a po tak dlouhé době se v žádném případě nejedná o zklamání. Sice je “Enemy of Man” trochu jinde než “Altered States of Divinity”, přijde mi méně syrové a více melodické, ale tak jako tak je to určitě hodně důstojné navázání… ve skutečnosti bych si i dovolil tvrdit, že na “Enemy of Man” Poláci svou prvotinu dokonce překonali, protože se jedná o setsakra zábavný a poutavý poslech, který na 46 minut chytne pod krkem a ani na chviličku vás nepustí.

Pro neznalé… Kriegsmaschine sice na první pohled vypadají hodně ostře a jejich tvorba také opravdu patří do podzemního black metalu, nicméně se nejedná o garážový bordel a i díky výše zmiňované melodičnosti (a také poměrně čitelnému zvuku) je to takříkajíc poslouchatelné.

Během poslechu “Enemy of Man” si takřka jistě vzpomenete na jedno jiné jméno polské black metalové scény, rovnou dokonce jméno, jehož věhlas poslední dobou roste strmě vzhůru – samozřejmě mám na mysli Mgła, s jejichž tvorbou toho má muzika Kriegsmaschine poměrně dost společného – a opět tu můžeme vytáhnout vzpomínanou melodiku, v jejímž využití jsou si obě skupiny docela podobné. Zasvěcené čtenáře to ovšem nijak nepřekvapí, protože kompletní stálá sestava Mgła, tedy M. a Darkside, zároveň tvoří dvě třetiny sestavy Kriegsmaschine, tudíž je ona podobnost logická a pochopitelná.

Ani jedné z obou kapel to však nijak neškodí, ani “Enemy of Man” na tom nijak netratí, takže se ve finále jedná o další parádní fošnu, kterou lze příznivcům Mgła jen doporučit…


Druhý pohled (Ježura):

Ačkoli je pro mě deska “Enemy of Man” vůbec první nahrávkou Kriegsmaschine, se kterou mám tu čest, očekávání byla nesmírná. A aby taky ne, když mě poslední počin personálně spřízněné formace Mgła dostal do kolen a navíc mi bylo řečeno, že v tom případě se mi bude rozhodně líbit i tvorba Kriegsmaschine. A musím uznat, že to vážně platí, Kriegsmaschine se mi s “Enemy of Man” rozhodně strefili do vkusu a jedná se o mimořádně zdařilou nahrávku. Přesto ale nemohu hodnotit ultimativní desítkou jako blahé paměti v případě Mgła

Proč? Tak třeba proto, že podoba zvuku “Enemy of Man”“With Hearts Toward None” je skutečně nepřehlédnutelná. Znát je to zejména na ojediněle budovaných riffech, zvuku kytar, zatěžkané rytmice a mocném vokálu, a i když je to asi hodně subjektivní hledisko, přílišná podoba mi tady prostě trochu vadí – byť je to podoba se skvostem. Rozdíly zde nicméně jsou, a ačkoli to na první pohled možná není úplně znát, jsou nakonec poměrně zásadní. Jde o to, že tam, kde Mgła sázejí na vesměs minimalistickou kompozici točící se okolo jednoho nebo dvou riffů, a vychází jim z toho geniální a uhrančivá hudba, Kriegsmaschine nabízejí trochu členitější a objektivně zajímavější strukturu. Paradoxem ale je, že díky téhle členitější kompozici je složitější se do muziky zcela ponořit a nechat se drtit, a protože genialita “With Hearts Toward None” pramení valnou měrou právě z toho, “Enemy of Man” ke kýžené genialitě holt malý kousek chybí.

To ale nic nemění na tom, že jde pořád o zatraceně výbornou desku. Každá jednotlivina funguje skvěle, album má ohromné charisma a je jasně vidět, že jeho tvůrci mají formu a vizi, jaké jim může značná část nejen black metalové scény leda tak tiše závidět. “Enemy of Man” tak mohu s čistým svědomím doporučit úplně všem, protože – a to je další paralela s poslední deskou Mgła – přes žánrovou čistotu, vyhraněnost a nepodbízivost jde o nahrávku, kterou může ocenit jak kovaný blackař, tak klidně i extrémní hudbou nepolíbený jedinec. A to o většině opravdu výborných alb říct nelze…


Třetí pohled (Skvrn):

Jak tak člověk pátral hned zkraje roku, co by mohlo jeho black metalové chtění zase na chvíli uspokojit, natrefil na Kriegsmaschine a jejich “Enemy of Man”. Upřímně jsem o téhle polské smečce nevěděl vůbec nic, název mi dal nicméně tušit, že se bude jednat o nějakou NSBM záležitost s prasáckým zvukem, ovšem první seznámení s albem vše změnilo. Když jsem zapátral do diskografie kapely, zjistil jsem, že od poslední (a zároveň první) dlouhohrající nahrávky uplynulo dlouhých devět let, a tudíž mě ani má neznalost nepřekvapila.

Teď už ale k “Enemy of Man”. Jak jsem již říkal, nevěděl jsem, co z repráků začne halasit, nějaký vybroušený zvuk jsem od nahrávky nečekal. Ovšem to jsem se setsakra mýlil. Celkový sound alba a hlavně plný zvuk kytar je to, co “Enemy of Man” odlišuje od takového šedého blackového průměru, kterého je dneska požehnaně. Jako by byla ta hudba všude kolem vás, zvuk je velice pohlcující, hodně temný a vás jen stále nutí zesilovat a zesilovat. V tomto počínání mi Kriegsmaschine hodně evokuji Deathspell Omega, kteří jsou však ve všech ohledech chaotičtější a neučesanější.

Celá nahrávka se odehrává na delších plochách monotónnějšího rázu, skladba vždy dostane základní téma hned na samotném začátku a pevně si ho uchovává až do konce. Každá téma je přitom variováno skvělými nápady a dusnou atmosférou. Tedy alespoň do dvou třetin alba, kdy jsem často začal ztrácet na koncentraci a písně na konci mi už nepřipadaly tak výrazné.

Výsledek je hodně dobrý, přesto ne bezchybný. Jak jsem již zmínil, celkový pocit trochu shazuje fakt, že si mě “Enemy of Man” často nedokázalo udržet až do úplného finále, i když závěr de facto neobsahuje výrazně slabší skladby než začátek. Za vinu to přičítám monotónnímu vyznění, které na druhou stranu pomáhá vychutnat si nejlepší momenty desky, jako jsou “None Shall See Redemption” nebo “Asceticism and Passion”. Věřím, že příště to bude ještě lepší, ale i tak u mě Kriegsmaschine zabodovali.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.