Země: Brazílie Žánr: death metal Datum vydání: 1.11.2011 Label: Century Media Records Tracklist: 01. The Will to Potency 02. Blood of Lions 03. The Great Execution 04. Descending Abomination 05. The Extremist 06. The Sword of Orion 07. Violentia Gladiatore 08. Rise and Confront 09. Extinção em massa 10. Shadows of Betrayal Hodnocení: Ježura – 9/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Mám v živé paměti, jak jsem si v různých reportech, recenzích a dokonce i ústně stěžoval, že té které death metalové kapele něco chybí. Jednou to byly silné riffy, jindy obstojné bicí party a takových dílčích nedostatků by se našlo ještě hodně. Při každé takové příležitosti jsem si představoval, jak by to asi znělo, kdyby se všechny ty moje tužby staly realitou. A pak zčistajasna dostanu na recenzi novinku brazilských Krisiun, o kterých jsem si udělal rámcovou představu na Metalfestu 2011 a od kterých jsem čekal minimálně obstojný materiál. Dámy a pánové, na svoji čest přísahám, že mě zatím jen málo alb na první poslech sejmulo takovým způsobem jako “The Great Execution”…

Skutečně, když jsem se pustil do prvního poslechu, ne a ne vyjít z úžasu, protože se mi v tomhle albu zhmotnily všechny tužby a všechny představy, které chovám o ideálním death metalu klasického střihu. Smíchejte nekompromisní a jasně vymezené riffy, smrtící bicí palby, k tomu přidejte brutální vokál a frázování sekané stejně ostře jako riffy a máte přibližnou představu, o čem tu hovořím. Možná si říkáte, že je to všechno moc hezké, ale kde je něco, co z takového dobrého základu stvoří mistrovské dílo, nějaká ta vstupenka na absolutní vrchol, něco, co album jasně odliší od konkurence. Věřte nebo ne, “The Great Execution” nic takového nepotřebuje a úplně si vystačí “pouze” s neuvěřitelně poctivě odvedenou prací na těchto základních a všudypřítomných pilířích death metalu. Skutečně, nenarazíte tu na žádný orchestr, žádné progresivní experimenty, ani vlivy diametrálně odlišných stylů. Tohle je naprosto dokonalá ukázka deathu v jeho nejčistší podobě a zároveň důkaz, že pro špičkové dílo není třeba vymýšlet nějaké extra veletoče v celkovém pojetí stylu. A víte, co je na vší téhle slávě kouzelné? I když se album honosí více než hodinovou stopáží, jeho koncentrovaná kvalita vás nenechá ani na chvilku propadnout jakékoli nudě. Jediné, čemu můžete propadnout, je nezvladatelná touha začít mlátit hlavou v autobuse/čekárně u doktora/na finančním úřadě – prostě kdekoli, kde si pustíte Krisiun do uší.

Podle předchozího odstavce to vypadá, že při veškeré kvalitě, kterou album oplývá, posluchač dostane k dispozici deset skladeb, které se vlastně nijak zásadně neliší. Tohle je trošku složitější problém, protože je to částečně pravda, ale než si to vyložíte jako mínus, nechte mě dokončit myšlenku. Zaprvé – minimálně otevírací “The Will to Potency” (díky gradujícímu intru), předposlední “Extinção em massa” (díky celkové šílenosti a nepříčetnému vokálu v refrénu), nebo šestou “The Sword of Orion” (díky rozvážnější práci kytary v začátku, ale především geniálním vstupům na akustickou kytaru) si posluchač zapamatuje okamžitě, definitivně a všechny zmíněné prvky působí osvěžujícím dojmem. Zadruhé – ostatní skladby, na kterých nelze vypíchnout nic extra určujícího, se postupně dostanou posluchači pod kůži a hlavně do paměti díky tomu, o čem už jsem tu několikrát mluvil – díky svým riffům a bicím partům, čímž se opět potvrzuje, že špičkový materiál může vzniknout i bez nejrůznějších progresivních výjezdů a podobných záležitostí…

Nač to protahovat, “The Great Execution” je naprosto špičkové album. V takových případech se recenze většinou píše sama a recenzentovou jedinou starostí je leda rozhodování, co vychválit dříve. Tady je to ovšem trochu jinak. Nemohu si pomoci, ale ať se snažím sebevíc, nějak mi připadá, že všechno důležité už bylo řečeno. A může za to opět naprostá ortodoxie, v jejímž duchu se “The Great Execution” nese. Ono se totiž o ničem dalším moc rozepsat ani nejde. Přijměte tedy poslední zoufalou recenzentovu berličku na natažení textu – zhodnocení zvuku. I když je “The Great Execution” velmi klasickým, a nebojím se říct oldschoolovým počinem, deska nezní, jako by byla nahraná v garáži, kanále nebo nedejbože v žumpě. Produkce je na velmi vysoké úrovni, ale přesto si ale uchovala značnou porci brutality. Albu to ve výsledku jedině prospívá, a pro podobný materiál se mi zdá zvuk vyvážený naprosto perfektně…

Ale teď už se z toho nevykecám, je hotovo. Bratři Camargové stvořili desku, která se může bez uzardění řadit k tomu nejlepšímu, co v posledních letech na poli death metalu vzniklo. “The Great Execution” je důkazem, že pouhé tři nástroje dovedou stvořit inferno, jaké sotva hledá konkurenci. A co víc – srdce fanouška zaplesá při pomyšlení, že i naprosto ortodoxní podoba žánru dovede i v roce 2011 nabrat formu, která plošně vyhlazuje a neskloní se před ničím. Ignorovat “The Great Execution” znamená ignorovat samotnou podstatu žánru a věřte, že by to byla ohromná chyba. Podobná alba nevycházejí každý den…

Další názory:

Tři brazilští bráchové operující pod krycím názvem Krisiun jsou vždy sázkou na jistotu – můžete si totiž být pokaždé jisti, že jejich nové album bude drtící a kulervoucí matroš, který vás nakope do kaďáku. A ani letošní novinka “The Great Execution” na tom nic nemění. Krisiun jsou jasným důkazem, že opravdu hodně brutální nářez lze dělat i chytře a nápaditě, aniž by v průběhu potratil tah na bránu. Pokud máte rádi death metal a doposud jste “The Great Execution” neslyšeli, měli byste to hodně rychle napravit, protože tahle brazilská jatka vážně stojí za hřích! Ačkoliv z toho nejsem tak na větvi jako kolega, rozhodně je to výborná věc.
H.