Kult - Unleashed from Dismal Light

Kult – Unleashed from Dismal Light

Kult - Unleashed from Dismal Light
Země: Itálie
Žánr: black metal
Datum vydání: 16.10.2013
Label: Folter Records

Tracklist:
01. Specter’s Recurrence
02. Malicious Metamorphosis
03. Exercitus Mortorum
04. To Flagellate Life
05. Raging Curse Upon Man
06. Into Deadly Coils
07. Sons of Nightfall
08. Senza Pace

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Povězme si upřímně… co lze asi tak čekat od kapely, která si vystupuje v paintu, veškeré její fotky i obaly jsou striktně černobílé a navíc si do svého názvu vetkne hrdé slovo Kult. Pokud vás byť i jen náznakem napadlo něco o black metalu, pak je váš odhad naprosto správný.

Italská čtveřice vznikla na začátku tohoto tisíciletí, ale soudě dle obsáhlosti diskografie, pánové asi nemají potřebu sypat nosiče se stejnou kadencí, s jakou své blastbeaty sype světoběžnický bubeník Gionata Potenti, jenž mimo Kult hraje či hrál asi tak ve stovce kapel (namátkou třeba Glorior Belli, Acherontas, Hiems, Benighted in Sodom, Tundra, Handful of Hate, Frostmoon Eclipse, Tumulus Anmatus, jako host se mihl i v českých Silva Nigra… má toho na triku fakt kotel). To v překladu znamená, že Kult doposud spáchali jedno demíčko, jeden split se srbskými kolegy The Stone a v roce 2006 dlouhohrající debutovou fošnu s názvem “Winds of War”, jež nabídla dost konzervativní a syrový black metal, nicméně v kvalitě více než solidní…

Přestože druhá placka “Unleashed from Dismal Light” vychází po celých sedmi letech od svého předchůdce, nečekejte nějakou velkou změnu od hudebního výraziva, které bylo zmíněno už v souvislosti s debutem v předcházejícím odstavci. I od novinky by měl tedy člověk očekávat black metal v čistokrevné žánrové podobě, docela syrovou a dost špinavou produkci, chrastivé kytarové riffy, typický black metalový vokál… to všechno tam je v míře opravdu vrchovaté.

Jenže i přesto, co bylo právě řečeno – jakkoliv vše vyřčené není nic než pravda -, není “Unleashed from Dismal Light” primitivní hoblovačkou, v níž by kapela na začátku nasadila blastbeast, bzučivý riff a v tomto duchu do toho řezala celých (v tomto případě) 43 minut. I přes značnou syrovost, špínu, starou školu a pravověrnost je totiž muzika na “Unleashed from Dismal Light” vlastně poměrně pestrá… ve výsledku až nečekaně hodně pestrá. Kult si totiž dost často pohrávají s tempem svých skladeb a opravdu dokážou se strukturou těch písní pracovat. I když v podstatě každý kus z osmi přítomných má svůj vlastní nosný motiv, jenž kompozici táhne kupředu, vždy se nějaké pasáže promění a obmění, díky čemuž “Unleashed from Dismal Light” rozhodně nelze nazvat monotónní nahrávkou. To má za následek hned dvě věci, které jsou ve výsledku obě hodně příjemné a chvályhodné – album působí poměrně rozmanitě a posluchač se rozhodně nenudí, zároveň jsou však všechny songy právě díky oněm jasně daným nosným motivům mezi sebou bezpečně rozeznatelné.

Potom, co v předcházejícím odstavci zaznělo, už asi nebude příliš překvapivé, když nyní prohlásím, že zde není problém narazit jak na charakteristické mrazivé vichřice, tak i třeba na střední tempo jako v “Sons of Nightfall” či “Raging Curse Upon Man”, pomalejší kusy typu “Malicious Metamorphosis” (obzvláště ta je hodně povedená), ale i záležitosti jako “Exercitus Mortorum”, kterou zdobí vyloženě chytlavý riffy, při němž má člověk okamžitě chuť začít podupávat nohou do rytmu, mlátit hlavou, případně si i zahoblovat na nějaký ten imaginární instrument. K tomu navíc přidejte další poměrně určující ingredienci “Unleashed from Dismal Light”, jíž jsou melodie a různé kytarové vyhrávky. Těch se totiž Kult vůbec neštítí, spíše naopak – a s docela zjevným zanícením je dávkují v celém průběhu nahrávky. Těžko vyzdvihovat nějaké konkrétní, jelikož ta deska je jimi vlastně docela narvaná… rozhodně víc, než byste asi čekali.

Tohle asi zní už docela lákavě, ale někdo by mohl položit zajímavou otázku… všechna ta melodičnost a relativní proměnlivost… netříská se to náhodou trochu s tou domnělou pravověrností Kult? Jak to tedy je? V tom je právě v ten vtip a zároveň věc, který se mi na “Unleashed from Dismal Light” líbí možná nejvíce – vůbec nijak se to mezi sebou nemlátí. Melodie nijak nebrání tomu, aby Kult stále zněli hodně syrově, a syrovost ani v nejmenším není překážkou tomu, aby kapela používala relativně velké množství melodií.

To všechno dává dohromady počin, který sice ani omylem není nějakým totálně kulervoucím majstrštykem, ani nepatří mezi to nejlepší, co v letošním roce v rámci žánru vyšlo, ale rozhodně je povedený, kvalitní, zábavný, poctivý a uvěřitelný. I když se Kult na první pohled tváří hodně, hodně ortodoxně a svým způsobem takoví i jsou (ostatně, stačí se podívat jen na přiloženou fotografii), ve výsledku je “Unleashed from Dismal Light” navzdory své špinavosti počinem, jenž je úplně bez problému poslouchatelný i pro lidi, kteří zrovna nejsou zatvrzelými fanoušky podzemního black metalu. Zároveň s tím je to ovšem i album, jež je dostatečně zlé právě i pro ty zatvrzelé příznivce podzemního black metalu. Až by se chtělo říct, že je hudba Kult pojítkem mezi black metalem, který je stravitelný pro všechny posluchače metalu, a black metalem, který patří do nejhlubší stoky undergroundu, a to aniž by kapela ztratila svou tvář a aniž by i ten nejortodoxnější příznivec žánru mohl pochybovat o jejich stylové příslušnosti.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.