Kwoon poster 2013

Kwoon, Flash the Readies

Kwoon, Flash the Readies
Datum: 21.10.2013
Místo: Praha, Chapeau Rouge
Účinkující: Kwoon, Flash the Readies

Letošní rok byl na zahraniční post-rocková jména dosti chudý. Dohromady dám všeho všudy dvě: Crippled Black Phoenix (kde navrch nejde mluvit čistě o post-rocku, neb výčet žánrů, které tahle kapela do své hudby implementovala, je vskutku impozantní) a 65daysofstatic v doprovodu sleepmakeswaves, kteří u nás byli poměrně nedávno hned dvakrát, přičemž v pražskou zastávku jsem trestuhodně minul. Dobrá, Sigur Rós na letních Colours of Ostrava nepočítám, nicméně to na věci příliš nemění. Vystoupení francouzských Kwoon jsem se tedy rozhodl nevynechat stůj co stůj, neb pro fanouška zmíněného žánru je tahle parta jasnou povinností.

S mírným zpožděním dorážím do staroměstského klubu Chapeau Rouge. Před malou chvílí začali hrát čeští předskokani Flash the Readies a já se usazuji v zadní části, na půl cesty mezi pódiem a barem, za zhruba čtyřicetihlavým publikem. Zpočátku se mi tři pánové na pódiu zdají poněkud utahaní, po pár minutách však jejich směsce post-rocku, ambientu a snad i trochy dream popu přicházím na kloub. Rozhodně to není marné, velmi příjemně se jejich hudba poslouchá (a většinu obecenstva přinejmenším neurazí), pořád ale nevytáhli z rukávu všechny trumfy. Zhruba od třetiny začínají pomaličku přitvrzovat. Každá další píseň je hutnější, rockovější, odvážnější, atmosféra houstne a kapela se chtě nechtě blíží k poslední písni. Rozloučení, zasloužený aplaus. Flash the Readies dali do vystoupení vše. Procítěná, komorní, neskutečně skromná a neskutečně přitažlivá show si získala snad každého, kdo v tu dobu ve sklepení Chapeau Rouge byl. Hudba neztratila na své působivosti ani tehdy, když baskytarista občas střídal dlouhokrkou dámu s klávesami a basová linka zněla pouze ze samplu. Skvělý zážitek od kapely, kterou mi bylo ctí poznat – před koncertem jsem tvorbu českého trojlístku neznal a velmi mile mě svým vystoupením potěšil. Doufám v další setkání.

Během krátké přestávky nazvučila hlavní hvězda večera, francouzká pětice Kwoon. Jejich název pochází z čínského výrazu pro místnost užívanou k výuce bojového umění, pondělní večer v jejich podání však měl k bojovému umění stejně blízko jako daleko. Od prvních tónů bylo jasné, že pokud byl set Flash the Readies krásným výletem mimo realitu, Kwoon zanesou všechny přítomné někam ještě mnohem dál. Zhruba hodinový koncert utíkal jako voda a než jsem se nadál, byl v polovině spolu s klipovkou “I Lived on the Moon”. S ní přichází na pódium i sličná slečna obsluhující cello, jež původní verzi písně doplní o další linku, kopírujíc nosnou melodii v druhé části. Příliš, příliš krátké na to, aby to člověku bylo dost. A ve stejném duchu ubíhají směrem k minulosti všechny skladby. Nakonec došlo i na bojové umění – jen přenesené do našich hlav, které se musely nějak porvat a vyrovnat s tím, že tohle nebude věčné, že jednou bude muset přijít konec. Každá skladba byla kouskem skládačky, který dokonale zapadal do celého večera, každá trochu jiná, unášející mysl do jiného zákoutí mysli a jiného světa. Každá hudebně skvělá, zdobená jemnou angličtinou okořeněnou o nevtíravý francouzský přízvuk (nepokrytě angličtině závidím přídavné jméno “gently”, které bezezbytku vystihuje celý charakter zpěvákovy výslovnosti a barvy hlasu). Připočtěte navrch skvělé výkony hudebníků, kdy každý vkládal do hudby i publika kus sebe (a nejvíc snad bubeník, který se snažil vyčuhovat zpoza šestice muzikantů, seč mohl), a nedostanete nic než pečlivě budovaný vztah mezi publikem a kapelou, postavený na intimitě a bezprostřednosti, jenž byl nakonec do základu vypálen v poslední noisové tečce a následném aplausu. Z popela zbyl už pouze poslední přídavek v podobě “Frozen Bird” znějící odkudsi z dáli a koupě alba “When the Flowers Were Singing” za lidové tři stovky – navrch s věnováním pěti členů kapely.

Celý předchozí den jsem přemítal, zda pánové zvolí spíše akustické podání svých písní, nebo naopak oproti albu o něco přitvrdí. Nakonec se ukázala druhá možnost coby správná. Trojice kytar dodala hutný zvuk, cello naopak zvuk kapely doplňovalo jemnou řečí, samply se pak staraly o celý zasněný podkres. Neměl bych opomenout ani čistý zvuk, který dal vyniknout všem nástrojům. Jen mne mrzí, že jsem neměl tvorbu kapely více prozkoumanou – obě alba a předloňské EP jsem slyšel pouze několikrát, s výjimkou již zmíněné “I Lived on the Moon”, kterou jsem odzpíval spolu s kapelou se slzou v oku. Slíbil jsem si sám sobě, že další koncert Kwoon v naší české kotlině rovněž neminu, avšak s tou změnou, že s písněmi jako “Schizophrenic”, “Emily Was a Queen”, “Ayron Noyra” nebo “Blue Melody” budu lépe obeznámen, protože věřím, že pak může být jejich vystoupení ještě silnější, než tomu bylo jedenadvacátého října v Praze.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.