Laburinthos - Augoeides

Laburinthos – Augoeides

Laburinthos - Augoeides
Země: Rumunsko
Žánr: atmospheric / experimental folk rock
Datum vydání: 15.1.2013
Label: Avantgarde Music

Hodnocení:
Stick – 9/10
H. – 9/10

Průměrné hodnocení: 9/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Avantgarde Music

Vydavatelství Avantgarde Music tento měsíc nabízí samá příjemná překvapení. Po obskurní black metalové záležitosti Situs Magus nám k recenzi předhodili prakticky nemetalovou záležitost v podobě rumunských Laburinthos. Že jste o nich nikdy neslyšeli? Nevadí, pro nás je to také premiéra. Nicméně premiéra velmi příjemná a doufám, že to po první desce nezabalí jako jedna z nadějných kapel, které mohly stát na piedestalu svého žánru.

Upřímně řečeno, první poslech byl pro mě docela utrpení, instrumentálně to znělo krásně, ale nějak jsem nepřekousnul zpěv Tonyho Flandorfera a ani jsem to nedoposlouchal. Vůbec nemám tušení, jaké zatmění se mi v hlavě odehrávalo, protože když jsem se k desce vrátil, tak mi nezbylo, než nevěřícně kroutit hlavou nad krásným materiálem, který kapela poskytla. Primární je tu atmosféra pohlcující melancholie, která s prvními tóny úvodní “The Great Brothel of Mankind” pozře a vyplivne až po závěrečné “God Wept in Tunguska”. Přestože se jedná většinu času o poklidnou záležitost, není čas se nudit, nálady se přelévají jedna do druhé a s nimi se mění i motivy. Žádná skladba nejede rovně, končí úplně jinak, než začala. Stylově se pohybujeme někde na pomezí akustické muziky, dark wave a rocku. Mužskému zpěvu asistuje také ženský zpěv Nelly Tírnovan.

Co se týče instrumentální stránky věci, tak na mě dost zapůsobila kytarová hra Daniela Borşe, ve které lze slyšet odkazy především na melodické cítění progresivních hráčů 70. let, jako David Gilmour a další velikáni. Pasáže jeho kytarových vyhrávek kolikrát protkávají celé skladby, nejpůsobivěji zní ve čtvrté “Jesus or Christ”, jejíž začátek pro změnu evokuje obskurnost Sopor Aeternus. Jak vidno, jde o skutečně barevnou nahrávku, která nezačne nudit ani po dvacátém poslechu, získává si postupně veškerou pozornost a nejednou jsem se přistihl, jak jsem zanechal všech činností, jen poslouchal a nechal se unášet.

Hlasy obou vokalistů jsou rozhodně charismatické, ale na albu jsou chvíle, kdy mě teda neskutečně tahají za uši. Platí to především o skladbě “The Emotion of Stone Is Hidden in Divine Sigh”, kde se oba pouští do závratných výšek, a dost mi to zážitek kazí. Ale řekl bych, že to je snad jediná výtka, kterou bych k této desce měl, jinak je naplněná po okraj krásnými melodiemi, pohádkovou atmosférou a hudebními překvapeními. Jako odpočinek od metalových nářezů to funguje dokonale. Pro milovníky netradičních hudebních útvarů rozhodně povinnost.


Další názory:

Rumuni Laburinthos se pro mne stali obrovským překvapením – a nutno říct, že velice příjemným. Jejich debut “Augoeides” je totiž jedním slovem klenot. Deska nabízí naprosto nádhernou hudbu s čarovnou atmosférou; některé momenty – a opravdu jich není zrovna málo – se v mých uších rovnají absolutní hudební dokonalosti. Zároveň s tím jsou však Laburinthos – přestože hrají poklidnou muziku bez jakýchkoliv šílených obratů – naprosto ojedinělí a netradiční. Kolega říká, že mu ze začátku vadil projev zpěváka Tonyho Flandorfera, ale pro mě osobně byl právě jeho hlas tím prvním, co mě zaujalo hned s úvodním poslechem; zanedlouho ovšem “Augoeides” začně odkrývat lahůdkové pasáže i v instrumentálních linkách. Nemám tak úplně tušení, co jsou Laburinthos za lidi, nicméně za tuhle unikátní desku jim s obdivem tleskám. A pak že už nejde vymyslet nic originálního a zároveň tak líbivého (ne v tom špatném slova smyslu). “Augoeides” je jednoduše fenomenální nahrávka a skvost v jednom, naprostá povinnost pro všechny příznivce inteligentní atmosféry. Garantuji vám, že vás čeká velmi působivý zážitek…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.