Larva poster 2014

Larva, Massenhysterie

Larva poster
Datum: 22.11.2014
Místo: Praha, Kotelna
Účinkující: Larva, Massenhysterie, Piranha Latex Couture

Fotky byly vypůjčeny z:
oficiálního Facebooku Larva
Autor: Tomáš Mičák

Když jsem před nějakou dobou plánoval svůj první výlet do hostivařského klubu Kotelna na německé úchylačky Grausame Töchter, vážně mě nenapadlo, že se na tom samém místě objevím znovu hned o týden později, v žádném případě to však nebylo jednoznačné rozhodnutí. Vždycky mě dokáže naštvat, když na jeden den vyjde víc akcí, které by mě zajímaly, ale na sobotu 22. listopadu se sešly nikoliv dva, ale rovnou tři koncerty, na něž bych měl zájem se vydat. Industriální dýchánek za účasti Paprsků inženýra Garina, Gaping Chasm a dalších šel z kola ven jako první, ale rozhodování mezi britským hnusem Dragged into Sunlight a španělskou elektronikou v podání Larvy už bylo těžší.

Po několika probdělých nocích plných útrpného rozhodování (oukej, to trochu přeháním, ale trocha dramatičnosti snad nezaškodí) nakonec padla volba na dark electro dvojici z Barcelony. Jednak mě poslední dobou elektronika baví prostě víc (to bych jako šéfredaktor stále ještě převážně metalové stránky asi říkat neměl, co?), jednak jsem metalových koncertů za svůj život viděl mnohonásobně více než těch elektronických, takže EBM akce pro mě pořád mají nádech čehosi neokoukaného, jednak v tom svou roli zahrála i možnost mít tu dva reporty namísto jednoho, protože na Dragged into Sunlight se vydal kolega Atreides. Tak či onak, nakonec vyhrála Larva, tak si o tom pojďme v rychlosti popovídat…

Začátek akce mi přišel naplánovány na zbytečně pozdní dobu – dveře na devátou, začátek programu v deset. Když jsem dorazil chvíli po půl desáté, v sále se zrovna činil jeden ze tří DJů, kteří se ten večer měli objevit jako doprovodný program, a ke vstupu mi stylově pustil Suicide Commando. Hned po příchodu člověka práskla přes rypák návštěvnost… tedy, spíš nenávštěvnost, protože spodní patro s barem i sál nahoře doslova zely prázdnotou a po celém klubu se potulovalo jen pár jedinců, z nichž velkou část navíc tvořili samotní lidi z klubu a vystupující.

Navzdory prázdnotě se pár minut po desáté skutečně začalo. Původně se před Larvou měli představit Schultz z Francie (o nichž jsem jaktěživ neslyšel) a XMH z Holandska (na které jsem byl docela zvědavý), ale nakonec se jejich vystoupení “z technických důvodů” nekonala a v Praze se místo nich představili Rakušané Massenhysterie, o nichž jsem taktéž jaktěživ neslyšel. I když možná to bude tím, že je to docela nová kapela.

Tak či onak, Massenhysterie hráli v podstatě do prázdného sálu, v němž působil potlesk těch několika málo lidí spíš nepatřičně. Rakušané nastoupili ve třech v sestavě baskytara model à la Lemmy Kilmister, klávesy model à la Michal David a zpěvačka model à la sex appeal 9,5/10. Ačkoliv se na slečnu s jedovatě fialovými vlasy a v těsných (a dost krátkých, heh) latexových šatičkách koukalo suverénně nejlépe, určitě stojí za zmínku i outfit jejích kolegů, kteří se převlékli za včelaře… ne, fakt si nedělám prdel, skutečně oba vypadali asi takhle. Akorát nevím, jestli ten overal před jeho výrobou domysleli do konce, protože tu a tam měli docela problém se trefit hubou k mikrofonu, a když už se to náhodou povedlo, byl problém se přes široký límec podívat na hmatník, co že to mám vlastně hrát. Ale na druhou stranu, vypadalo to dost cool a nevzpomínám si, že bych někdy v životě viděl včelaře drtit klávesy po vzoru Michala Davida a skákat u toho jak fretka.

Nicméně se mi líbilo, že Massenhysterie koncert neojebali (což by v tomhle případě mohlo být i pochopitelné, protože prostě prázdná plocha) a zejména baskytarista pařil tak vehementně, jako kdyby ho povzbuzoval natřískaný kotel, což je fakt super přístup. Klávesák s nějakým poskakováním taktéž nešetřil a zpěvačka zase neváhala se tu a tam trochu zavlnit do rytmu, takže se alespoň bylo na co dívat. Hudebně mě to docela bavilo, i když žádný velký zázrak to nebyl a šlo o vcelku standardní elektroniku, navíc poměrně monotónní, protože co song, to jedna smyčka takřka beze změn (přinejmenším v živém podání to tak znělo). Ale na kapelu, která vznikla letos v únoru, to zlé nebylo. Navíc Massenhysterie hráli tak 25 minut maximálně, takže ani nebyl čas se začít nudit. Sice je trochu pech, že hned na svém druhém koncertě v historii hráli prázdnému klubu, ale i přesto si myslím, že se jim výlet z Vídně na pražskou veřejnou zkoušku vyplatil, protože včelaře si fakt budu pamatovat (a to, že si vás zapamatuje šéfredaktor nejlepšího blogísku v celém vesmíru, je ten největší úspěch, jakého můžete jako skupina dosáhnout!) a protože prodali minimálně jedno cédečko (inu… mně). Jinak bych ještě dodal, že ze skladeb zazněly třeba “1000 rote Rosen” (ta je fakt dobrá, jen tak mimochodem), “Jesus Christus” nebo “Hart in der Stiefel”… sice vám ty názvy asi nic moc neřeknou, ale jen pro zajímavost.

Larva

Nastala další pauza, během níž se předvedli další dva DJové… jestli si to správně pamatuju, tak to byli DJ Ice Doll a DJ Kery Amduscia, ale nechci kecat, protože tohle pouštění písniček z notebooku mě nikdy nezajímalo, mám to na salámu a ty lidi tudíž vůbec neznám. Nevím no… jestli někoho bere, že někdo pustí song z notebooku a jde si psát SMSku (Ice Doll) nebo pustí song z notebooku, odběhne na kraj pódia a začne pařit stylem air guitaristů v metalu (Kery Amduscia), tak proč ne, já šel radši na pivo.

Přišlo mi, že během pauzy se počet lidí spíš zmenšil než zvětšil, protože ten klub byl fakt totálně prázdný. Ale jakmile začala slibovaná latexová přehlídka, nějaká dvacítka diváků (nicméně určitě ne všichni byli platící) se vyrojila. Jestli si myslíte, že si s tou přehlídkou dělám srandu, tak fakt ne, skutečně tam k pódiu bylo přistavené molo a proběhla menší módní přehlídka. Z repráků se spustil track “Come Down with Me” od Suicide Commando a šest holek (snad jsem počítal dobře) se předvedlo v latexových hadřících – každá dvakrát. Některé to pojaly trochu profesionálněji i s nějakou pózou, jiné měly evidentně co dělat, aby si na těch dvou schodech v podpatcích nezlomily nohu, ale žádný držkopád se naštěstí nekonal. Rafinovanost oblečků bohužel posoudit nedokážu, protože jsem věnoval pozornost spíš modelkám… snad nejsem jediné čuně, které na módních přehlídkách vždycky čumí spíš na ty modelky, hehe.

Podle programu se ještě měla objevit jakási BDSM show… jestli to proběhlo někdy před mým příchodem, po mém odchodu, v době, kdy jsem byl na pivu, nebo vůbec neproběhlo, to upřímně netuším, ale já jsem nic nezaznamenal, takže hurá na Larvu.

Vzhledem k tomu, co už padlo výše, asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že ani na Larvu se do sálu zničehonic nenahrnuly davy lidí. Úplně nejvíc jsem v sále napočítal 30 jedinců včetně hrající kapely, zvukaře, ostatních vystupujících a zaměstnanců klubu, takže komorní atmosféra pokračovala i nadále. Nicméně ani Larva koncert i přes tristní návštěvnost naštěstí nezařízla a i pro těch pár diváků odvedla kvalitní výkon. Nechyběla poměrně solidně provedená projekce, ale popravdě řečeno jsem ji moc nestíhal sledovat… obecně si občas říkám, jestli ty projekce nejsou trochu zbytečné, protože nevím jak ostatní, ale osobně na ni tedy ve většině případů ani nečumím a sleduji spíš samotnou kapelu.

Larva

Každopádně, Anoxia byla celou dobu schovaná za pultem, kde se starala o muziku, takže byl celý koncert takřka čistě v režii InqUesTa. Ten nastoupil v apartní vestičce a břichem omotaným černým igelitem, ale vestička letěla dolů hned v prvním songu a během druhého tracku i igelit, takže zanedlouho všem přítomným předvedl své hustě potetované tělo… hlavně logo Skinny Puppy přes celé břicho bylo zábavné. InqUesT také nepohrdl přítomností přehlídkového mola z latexového průvodu, které zůstalo na svém místě, a hojně jej využíval… no, vlastně na samotném pódiu strávil jen minimum času, protože drtivou většinu vystoupení se buď kroutil do rytmu a válel na podlaze na onom mole, nebo běhal mezi tím minimem lidí, kteří jeho počínání sledovali. Kontaktu s publikem se rozhodně nebál, takže byla možnost si všechny jeho kérky i “válečné” malování na obličeji prohlédnout pěkně zblízka, nechyběly výlety až ke zvukaři a další kvalitní zábava.

Rozhodně se sluší zmínit, že v živém podání byla skutečně parádní i samotná muzika. Loňská deska “Where the Butterflies Go to Die” rozhodně má svoje mouchy, ale to, co studiově hlavně díky přemrštěné délce fungovalo jen tak napůl, mi z pódia konečně dávalo smysl, takže i z tohoto ohledu jsem byl spokojen. Ani Larva nehrála nijak zvlášť dlouho (ačkoliv samozřejmě déle než Massenhysterie), ale celou dobu jsem se v jejich společnosti bavil opravdu dobře. Navíc jsem vůbec nečekal, že budou takovému kotli (ehm) dávat navrch i přídavek, a to aniž by je někdo nějak zuřivě vyvolával zpátky. Po konci Larvy na pódium opětovně nakráčel pouštěč písniček, ale to už jsem vidět nepotřeboval a zdejchnul jsem se do noční Prahy.

Je pravda, že návštěvnost akce byla fakt na draka, ale mně to nevadí, dokud to kapely neojebou a neodehrají jen z povinnosti, což se naštěstí nestalo. Naopak mám podobně komorní koncerty dost rád, takže jsem byl spokojen. Sice mě sere, že jsem prošvihnul Dragged into Sunlight, ale rozhodně mě nemrzí, že jsem je obětoval kvůli Larvě. Akorát upřímnou soustrast pořadateli, protože ten na tom musel prodělat jako čuně.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.