Laster - De verste verte is hier

Laster – De verste verte is hier

Laster - De verste verte is hier
Země: Nizozemsko
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 1.11.2014
Label: Dunkelheit Produktionen

Tracklist:
01. Alles wat mij bevalt, ontvalt me
02. Tot de tocht ons verlicht
03. Ik – mijn masker
04. De verste verte is hier

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Mnohdy se říká, že v hudbě už bylo všechno vymyšleno a že současné kapely jsou jen recyklátem toho, co již bylo řečeno dříve. Jistě je pravda, že mnohé skupiny se tak bohužel chovají, že pouze kopírují již vyřčené, ale pokud by toto platilo skutečně v plné míře a doslovně, pak by podle mě nebyl sebemenší důvod nově vznikající muziku poslouchat. A v tom vidím rozpor, protože mně se nezdá, že by už nevznikala hudba, kterou by nestálo za to poslouchat. A dnes si právě povíme o jednom takovém případě, kdy je kapela novým jménem na scéně, přesto stojí za to jí pozornost věnovat.

Vzhledem k předcházejícímu úvodu možná trochu paradoxně musím říct, že Nizozemci Laster nejsou nějakým naprostým výkvětem originality, ani nepředvádějí něco, u čeho byste měli potřebu si v němém úžasu pomyslet, že tohle jste tedy ještě nikdy neslyšeli. Přesto je jejich produkce zajímavá a co se mě osobně týká, musím přiznat, že mě jejich pojetí black metalu velmi zaujalo.

Jak již nepřímo padlo, Laster není skupina, jež by po undergroundové scéně běhala dlouhé roky a byla nějakým dobře skrytým klenotem. Jednotliví členové sice nějaké ty zkušenosti mají, ale také to nejsou žádní veteráni a jejich předchozí portfolio tvoří jen z obecného hlediska takřka neznámé, v mnohých pouze demáčové smečky nizozemského podzemí. Vlastní jméno Laster se vyskytlo v roce 2012, kdy se také objevil první hmatatelný důkaz existence v podobě demosnímku „Wijsgeer & Narreman“ (pro zájemce je případně k dispozici zdarma na Bandcampu). Vydání dalšího materiálu zabralo dva a půl roku a konečně až v listopadu 2014 holandské trio vypustilo na svět svou první dlouhohrající desku, jejíž název zní „De verste verte is hier“.

Laster svou hudbu na „De verste verte is hier“ představují v rámci čtyř skladeb, přičemž celková hrací doba činí tři čtvrtě hodiny. Člověk nemusí být zrovna vybaven doktorátem z matematicko-fyzikální fakulty, aby si dokázal spočítat, že za takovéto konstelace se bude stopáž jednotlivých kompozic pohybovat v relativně velkých číslech. S výjimkou titulní „De verste verte is hier“, jež se svými šesti minutami celé album uzavírá, si všechny písně vcelku hravě poradily s pokořením desetiminutové hranice a taková „Ik – mijn masker“ to dokonce dotáhla na rovnou čtvrthodinku.

Je tedy asi zřejmé, že v tomto případě na posluchače nečekají jednoduché songy s chytlavými refrény. Naopak jde o atmosférické monolity, a ačkoliv Laster neprodukují nějaký skutečně extrémní chaos, jejich muzika je taková nepříliš přehledná, nechytlavá, minimum záchytných bodů a zapamatovatelných momentů. To je myslím asi tak jediná věc, již by někdo mohl „De verste verte is hier“ vytýkat – například já i přes poměrně vysoký počet poslechů nejsem schopen jednotlivé skladby (zejména ty první tři) nějak výrazněji odlišit, jelikož se vlastně slévají v jednu předlouhou stěnu zvuku. Osobně jsem však přesvědčen, že v některých případech toto nemusí být chyba a „De verste verte is hier“ mezi ně patří – nečitelnost a neschopnost rozeznat jednotlivé tracky mezi sebou je průser u písničkového alba, nikoliv však nutně u nahrávky, jež sází na atmosféru.

Atmosférické desky – jsou-li povedené, samozřejmě – totiž k tomu, aby fungovaly, nepotřebují, aby posluchač mezi sebou jednotlivé písně rozeznával na základě nějakých nosných motivů. U takovýchto desek je stěžejní, aby dokázaly vtáhnout dovnitř a „pouze“ posluchače utopily v té své náladě. Je-li tato atmosféra natolik silná, aby člověka dokázala zhypnotizovat a nikam jej nepustit, pak je vyhráno a vůbec nic dalšího vlastně není třeba, protože i tak je podle mě ten zážitek – a toto je samozřejmě již čistě subjektivní pohled – silnější než u „standardních“ alb“. A „De verste verte is hier“ na mě tímhle způsobem naštěstí zafungovalo.

Nutno ovšem dodat ještě jednu věc. Jedním z těch důvodů, proč je debut Laster tak dobrý, je i zvuk. A upřímně řečeno, jsem si takřka jistý, že pokud by mělo album formálně „lepší“ sound, ani zdaleka by nefungovalo takovým způsobem, jakým funguje v té současné podobě. „De verste verte is hier“ totiž zní zastřeně, takřka přidušeně, jakoby pod dekou… což možná takto řečeno může vypadat spíš jako zápor, ale ono to tomu středně rychlému atmosférickému black metalu s utrápeným vokálem neskutečně sluší. I melodie jsou staženy spíše do pozadí takovým způsobem, aby nebyly příliš nápadné a aby je posluchač mnohdy více tušil, než skutečně slyšel. Nicméně vzhledem k tomu, jak skvěle to zní a jaký to dává smysl, nepochybuji o tom, že to byl ze strany Laster záměr, který rozhodně vyšel.

Laster

Na každý pád, za mě je „De verste verte is hier“ výtečná nahrávka, jež mě hodně překvapila a dokázala si mě získat, přestože jsem k ní přistupoval bez nějakého většího očekávání. Neváhám tedy vystavit na debut Laster doporučení, které jen stvrdím prohlášením, že další počínání těchto Nizozemců budu zaručeně sledovat i nadále.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.