Lebensnacht - Syksyn kuoleminen

Lebensnacht – Syksyn kuoleminen

Lebensnacht - Syksyn kuoleminen
Země: Německo
Žánr: black metal / ambient
Datum vydání: 30.7.2014
Label: Naturmacht Productions

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Naturmacht Productions

Když píšu recenzi na black metal a nevím, jak začít, v drtivé většině případů to odpálím prohlášením, že black metal mám vážně rád ve všech jeho podobách. Abych byl dneska trochu originálnější, řeknu, že… no, black metal mám vážně rád ve všech jeho podobách. Ale dosti humoru, vážně je to tak, a když říkám, že ve všech, rozhodně tam spadá i ambientní black metal. Sice to nebývá zrovna přehnaně originální muzika, vlastně spíš naopak, ale pokud má to které album pořádnou atmosféru, což je to hlavní, co od tohoto subžánru požaduji, jsem ochoten si to užít. Nyní si ovšem povíme o případu, kde se to ne úplně povedlo…

Lebensnacht je jednočlenný black metalový projekt z Německa, což je kombinace, jež tu zdaleka není poprvé ani naposledy. V loňském roce vyšly hned dva velké počiny, debut “Luonnon voima” a jeho pokračování “Syksyn kuoleminen”, přičemž je to právě druhá zmiňovaná nahrávka, jíž se nyní v krátkosti podíváme na zubní protézu.

Relativně pěkný obal, který +/- odpovídá tomu, co od ambientního black metalu očekávám a chci, sliboval, že by mohlo jít o solidní desku, nicméně když jsem se pustil do poslechu, tak i přes nemalou snahu jsem zde nenašel nic, co by mě nějak výrazněji zaujalo. Nijak mi ta hudba nevadí, ani mě neobtěžuje, ale to je z toho důvodu, že ji většinou ani nedokážu vnímat. Při všech pokusech bez výjimky se mi naprosto úspěšně podařilo upadnout do takové té posluchačské letargie, kdy muziku nijak nevnímáte a pomalu ani nevíte, že vám něco hraje.

Na celém “Syksyn kuoleminen” jsem si všehovšudy našel jen dva solidnější momenty, a sice “Herbststerben” s pěkným začátkem a několika relativně povedenými vyhrávkami v dalším průběhu a dále “Kuolema”, jež nijak nevybočuje z linie dalších skladeb, ale některé její momenty mě z nějakého důvodu aspoň trochu baví. Ale to je bohužel dost malá část hrací doby, jejíž zbytek je prostě a jednoduše absolutně nevýrazný jak v black metalové, tak i v ambientní poloze. A to ze “Syksyn kuoleminen” bohužel dělá podprůměrnou záležitost…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.