Země: Česká republika Žánr: death metal Datum vydání: 11.9.2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. Post-Orwell Delirium 02. I God 03. Virtue 04. Thus Spake the Nightspirit [Emperor cover] Hrací doba: 16:34 Odkazy: web / facebook / bandzone K recenzi poskytl: Legion

Ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat, tahle smečka s nepříliš originálním názvem Legion z Lysé nad Labem patří ke kapelám, k nimž chovám skoro cosi jako nostalgii. Připadá vám to zvláštní? Inu, to chápu, ale vysvětlím to. Než se pustíme do toho, jak zní jejich nejnovější počin „Let Them Hate Us…“, dovolím si vás na začátek pobavit povídáním o svém metalovém mládí…

Bývaly doby, kdy jsem byl ultra krutopřísný metloš, bylo mi tak 15, 16 roků a s nadšením jsem objížděl všechny akce v okolí, které měly co do činění s metalem. Že tam hrály kapely povětšinou lokálního významu (nejsem Pražák, nic jiného tu nebylo k mání), bylo úplně jedno… popravdě mi vlastně bylo úplně volné, co tam hrálo, hlavně že metal pyčo. Vylejt si držku na baru (samozřejmě jsem byl pokaždé náležitě pyšný na to, že mi nalili), dělat brajgl v kotli, házet řepou jak idiot – to kdysi skutečně bývala moje představa metalové muziky a také jsem tuhle představu s oblibou převáděl do praxe.

Během těchto spanilých alkojízd jsem různě po hospodách, putykách a zaflusaných klubech (pro mnohé případy docela honosné označení) živě potkal spoustu skupin. Častokrát jsem byl sice ožralý jako arciprasočuně a už druhý den jsem si pamatoval hovno, ale to k tomu patřilo, protože prostě metal (samozřejmě). Některé z těch kapel mi ale v hlavně utkvěly, dokonce až do dnešních dní, hlavně ty, s nimiž jsem se potkával vícekrát či rovnou pravidelně, a jak správně tušíte, Legion k nim patří. Třeba si vzpomínám na jednu akci, kde pánové hráli poslední, hospoda už byla prázdná (protože všichni utekli na poslední vlak) a zbyli jsme v ní asi dva nebo tři návštěvníci (měli jsme tenkrát vlastní odvoz… a i kdyby ne, tak to nevadilo, protože chodit z koncertů před koncem nebyl metal… to radši čekat do prvního ranního spoje, protože kalit nonstop a chrápat v lese, v parku, na nádraží mezi bezdomovci nebo tak něco – to kurva metal byl). Vzpomínám si, jak jsme totálně vylití nutili Legion pořád přidávat další a další songy, i když už neměli pro koho hrát kromě nás, a chudáci z nás chytali trochu nerva, checheche…

No nic, to jsem se trochu nechal unést, teď už k věci. Drtivou většinu těch skupin, s nimiž jsem se za svého metalového mládí takhle potkával, jsem jinak nijak podobněji neposlouchal a neposlouchám. A i tohle je případ Legion. Matně si vzpomínám, že jsem od nich asi kdysi slyšel fošnu „Xenophoby“, ale tak nějak si z ní pamatuju spíš jen obálku s kozlí lebkou než vlastní muziku. Vlastně bych dal z voleje dohromady jen to, že Legion drhnou death metal, a to je všechno. Ale nevadí, od toho se přece poslouchají nově vydané placky, že jo…

Na „Let Them Hate Us…“ Legion představují trojici původních songů, od nichž, klidně to přiznám, jsem předem žádné extrémní zázraky nečekal a doufal jsem leda tak v solidní žánrovou placku. A něco takového jsem vlastně i dostal, akorát s tím rozdílem, že ten materiál je oproti očekávání trošičku lepší. Samozřejmě, Legion ve své podstatě hrají vcelku standardní žánrovku, již snad jen tu a tam polehoučku koření blackmetalovým rouháním, ale nedá se tomu upírat, že je to poskládáno s jistotou a zkušeností – což však lze očekávat, když mají Legion na křížku už dvacet roků.

Mimoto je také pozitivním faktem, že je znát, že se kapela snaží ten death metal uchopit nějakým ne úplně hloupým způsobem a vtisknout mu trochu atmosféry. Jinými slovy – není to čistokrevně průměrná a bezduchá hoblovačka, což, zdá se mi, u mnohých domácích deathmetalových smeček naneštěstí bývá pravidlem. Z tohohle pohledu to tedy zatím vypadá pozitivně. Materiálu na „Let Them Hate Us…“ však poněkud ubírá body jeho jednotvárnost, jelikož první tři tracky mezi sebou trochu splývají. Největší účinek má jednoznačně hned úvodní „Post-Orwell Delirium“, protože je prostě na první pozici a razantně vletí na nepřipraveného posluchače, dokud jeho pozornost ještě není čímkoliv otupena. A navíc – i bez téhle výhody se mi zdá, že je „Post-Orwell Delirium“ kompozičně o něco propracovanější než další dva štychy „I God“ a „Virtue“. Na druhou stranu, ani ty nejsou nějak vyloženě blbé a poslouchat se to dá bez sebemenších problémů.

Na závěr EP si pak Legion vyšlápli na předělávku „Thus Spake the Nightspirit“ od legendárních norských blackmetalistů Emperor, kteří tuhle skladbu zhmotnili na majstrštyku „Anthems to the Welkin at Dusk“ z roku 1997. To se na první pohled může zdát jako zvláštní volba pro skupinu jako Legion, ale zasvěcení jistě vědí, že kapela tenhle track hraje živě už dlouhé roky, takže zas až tak překvapující to není. Vzpomínám si, jak bývalý kolega Ježura v jednom reportu Legion krutě vyplísnil za živé zprznění tohohle songu, ale co se týče studiové verze coveru, jak jej kapela prezentuje na „Let Them Hate Us…“, tak s ním problém nemám. Nijak mě ta předělávka neuráží a přijde mi, že se jí Legion zhostili víceméně na pohodu. Na druhou stranu, nic vyloženě nového či vlastního do ní nevkládají a vlastně ji jen přehráli v trochu deathovějším zvuku – a už jen z tohohle důvodu prostě nevidím důvod, proč bych si ji měl dobrovolně pouštět a proč bych neměl dát přednost původní podobě od norské kultovky. Co si budeme povídat, originál je prostě originál…

Nicméně, celkově vzato je „Let Them Hate Us…“ vcelku solidní fošna. Není zázračná, má svoje mouchy, ale rozhodně je poctivá, vcelku sympatická a uvěřitelná a není hloupá. A takové atributy přece jen – bohužel – nejsou samozřejmé. Na lehoučký nadprůměr Legion mají úplně v pohodě… na víc sice asi ne, ale pořád jsou nad ním a to také není úplně málo.