Liveevil - 3 Altering

Liveevil – 3 Altering

Liveevil - 3 Altering
Země: Česká republika
Žánr: industrial metal
Datum vydání: květen 2012
Label: Metalgate Records

Tracklist:
01. Cause of Man Who Killed All the Idols
02. Blackout
03. Deep Cuts
04. Platonic Blue
05. Remind Me
06. About Them
07. Spirit and Water
08. Hope of Broken Souls
09. Saddest Romancy

Hodnocení:
Zajus – 7,5/10
H. – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Moravští Liveevil na svých předchozích deskách koketovali s propojováním elektroniky a hutného metalového podkladu, což jim zaslouženě přineslo mnoho fanoušků. Ti nedočkavě vyhlíželi novou desku, která nakonec vyšla u renomovaných MetalGate Records v květnu letošního roku pod názvem “3 Altering”. “3 Altering” rozhodně není v rámci katalogu kapely nijak revoluční, v podstatě pokračuje v dobře vyšlapané cestičce, ovšem bylo by nespravedlivé tvrdit, že se Liveevil nikam neposunuli. Naopak, pokrok je zde znát velký a skutečnost, že se směr vývoje nijak nezměnil, nakonec vůbec nevadí.

Kdo by se snad s touto kapelou dosud nesetkal, zaslouží si vědět několik základních informací. Že Liveevil míchají elektroniku s metalem, jsem již prozradil, jejich zvuk je však poměrně osobitý, díky čemuž jsou od dalších kapel, dělajících žánrově podobnou hudbu, snadno odlišitelní. Základem jsou zde přímočaré riffy, elektronika pohybující se od temnějších poloh až k hopsající diskotéce a nesmírně návykové refrény. Zpěvák Petr Staněk má velmi charismatický hlas přecházející od řevu k hlubokému zpěvu. Část vokálů je navíc nazpívána jak čistě, tak growlingem a výsledné spojení obou vrstev znějících zároveň pak funguje výborně.

Ačkoliv měla elektronika zásadní roli na všech nahrávkách Liveevil, teprve na “3 Altering” dostávám dojem, že překonala význam kytar a odsunula je do druhé řady. Najdou se však výjimky a jednou z nich je i úvodní “The Man Who Killed All the Idols”, jejíž začátek je vyloženě heavy metalový. Již první skladba však ukazuje největší sílu kapely, totiž fantastické refrény. Ty vyloženě vyzývají, abyste si zakřičeli spolu s kapelou, ovšem jejich nálady se mění. Úvodní riff se v první skladbě ještě objeví a musím se přiznat, že se mi asi jako jediný stihl poměrně rychle oposlouchat. Není však divu, “3 Altering” je album vysoce návykové a já ho v posledních týdnech ve svém přehrávači protáčel asi častěji, než by se slušelo. Zatímco první skladba díky převaze kytar ještě vyznívá poněkud pesimisticky, další písně jsou vyloženě veselé, povzbuzující a náladu zvedající.

Lépe než “The Man Who Killed All the Idols” album reprezentuje optimističtější druhá píseň “Blackout”. Pokud vás “Blackout” nepřinutí mávat zaťatou pěstí ve vzduchu či si alespoň podupávat do rytmu, pak hudba Liveevil jednoduše není pro vás. Tuto skvělou skladbu obohacuje teatrální zpěv ve sloce a samozřejmě další skvělý refrén, ovšem nejzajímavější přichází v její druhé polovině. Jde o přibližně minutu dlouhou instrumentální pasáž, v níž můžeme sledovat, jak hudba téměř utichne a opět se vzedme do triumfálního refrénu, několikrát opakovaného až do konce skladby. “Blackout” je jasná hitovka s obrovským koncertním potenciálem. Není však v této situaci zdaleka sama, podobně zábavná je třeba i “Deep Cuts”. Nejvíce mě album baví v momentech, kdy klávesy naprosto jasně přebírají kontrolu. Například taková “Remind Me” je místy vlastně diskotéka jak vyšitá, ovšem díky stále přítomným kytarám a živým bicím (nemluvě o skřehotajícím zpěvákovi) zní jednoduše dobře. To samé platí i pro “Hope of Broken Souls”, podle mě asi nejlepší skladbu na albu.

Najdou se však i jemnější kousky. “Platonic Blue” se sice ke konci rozjede, ale ve svém nitru je to poměrně křehká píseň. Stejně tak závěrečná “Saddest Romancy” se svým dlouhým instrumentálním rozjezdem vzbuzuje spíše negativní emoce. Podstatné ovšem je, že z devíti skladeb na albu není jediná slabší. Naopak jsou všechny nesmírně vyrovnané a i jednoduchý úkol vybrat si mezi nimi favorita mi dal zabrat (ostatně moje volba se stejně s každým poslechem mění).

Liveevil

“3 Altering” je i přes některé zmíněné skladby vlastně velmi veselé album. Jeho chytlavé refrény mě vždy dokázaly povzbudit, případně vyburcovat k překonání vlastní lenosti. Zpěv je zde skvělý, a i když obvykle hájím kytary, jejich ústup mi tentokrát vůbec nepřijde jako špatná volba. Liveevil vydali velmi dobré album, které vás chytne již při prvním seznámení a až na několik momentů se neoposlouchá ani po mnoha opakováních. Nezbývá než dodat: dobrá práce pánové, těším se až nový materiál uslyším naživo.


Další názory:

“3 Altering” je zcela jistě deska velice povedená a zábavná, plná příjemně chytlavé muziky, která má dost velké koule na to, aby člověka hned na první poslech chytila za spoďáry a už ho nepustila. Největší síla Liveevil dle mého názoru tkví ve výtečných refrénech, které si prostě musíte oblíbit, ať se vám to líbí nebo ne. Jestli něco Petr Staněk umí napsat, pak jsou to právě chytlavé refény, jež nakopnou každý song o třídu výš. Co mi však přijde zajímavé… v některých skladbách – například v “Blackout” nebo “Hope of Broken Souls” – jako bych cítil ozvěny nějakým brutálním remixem prohnaných starých dobrých Silent Stream of Godless Elegy, jejichž byl Staněk po mnoho let vůdčí osobností, dokud je v roce 2001 neopustil. Inu, když má někdo svůj vlastní rukopis, je to prostě znát, ať už dělá elektro metal nebo doom s folkovou příchutí – a to myslím není zas tolik lidí na české scéně, kteří by tohle o sobě mohli prohlásit. “3 Altering” jako celek šlape jako hodinky a opravdu je velice zábavné již od prvního poslechu, zejména je silná úvodní trojice “‘Cause of Man Who Killed All the Idols”, “Blackout” a “Deep Cuts” (a zase – kulervoucí refrény!), z těch dalších je skvělá třeba “Spirit and Water”. Malinko slabší mi přijde jen “About Them”, kterou však zachraňuje opět suprový refrén, a hlavně poněkud nezáživná “Saddest Romancy” na úplný závěr. Kromě ní ovšem “3 Altering” jede jak parní stroj a opravdu mě baví.
H.

Liveevil


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.