Lunar Explosion - Lunar Explosion

Lunar Explosion – Lunar Explosion

Lunar Explosion - Lunar Explosion
Země: Itálie
Žánr: power metal
Datum vydání: 25.11.2013
Label: Scarlet Records

Tracklist:
01. Vasa Warship
02. Karnak
03. Lunar Explosion
04. Butterfly Effect
05. When the Sun No Longer Shines
06. From Beyond
07. The Nest of a Sawn
08. Saint George
09. The King of Judea

Hodnocení:
Atreides – 3/10
H. – 1,5/10

Průměrné hodnocení: 2,25/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Scarlet Records

Co říci úvodem dnešní recenze? Myslím, že když začnu stručnou charakteristikou, bude hned každému jasné, o čem to dneska celé bude, takže si tu jednu, dvě věty nechám až do dalšího odstavce, ať mám vůbec o čem psát. Název Lunar Explosion pochází z terminologie spadající kamsi do nauky o vesmíru. Konkrétně jde o náraz meteoru do Měsíce, který je při dostatečné síle a troše štěstí pozorovatelný ze Země i pouhým okem. Podle takového popisu je myslím poměrně jasné, že při nárazu se musí uvolnit neskutečné množství energie, a hádám, že tímto příměrem k dopadu meteoru chtějí Lunar Explosion popsat svoji hudbu coby energickou, živelnou a v koncertním podání naprosto zničující. Jenže tady nastává zásadní rozkol.

Lunar Explosion totiž nehrají nic jiného než klasický, tuctový power metal, jakého je všude kolem kvantum. Shodou okolností kvantum zhruba rovnající se meteorem vzedmutému materiálu. Nic víc, nic míň, název je tedy v tomto kontextu nanejvýše velkohubým prohlášením, které u tohoto alba není ani za mák založené na skutečnosti. Nejhorší na tom ale je, že sice hrají v podstatě stejný power metal, jaký hraje hromada dalších kapel, tenhle italský kvintet jej ale navíc předkládá posluchači s mimořádnou dávkou nudy a kýblem exkrementů navrch. Od samého začátku až do úplného konce je eponymní debutovka padesáti minutami utahaného metalu, který nedává posluchači vůbec nic, nanejvýše přehlídku zabitých nápadů a promarněné odpoledne. Sbírce devíti skladeb značně nesourodých témat to skřípe, kde jenom může. Už první “Vasa Warship” začíná nudit s prvním refrénem a při druhém už velmi kvalitně leze na nervy. Vokál Rafaela Smaldoneho je totiž výjimečně otravný a tahá za uši asi stejně otřesným způsobem jako mrouskající se pár koček. Smutné je, že podobně nešťastný je i zbytek ingrediencí, z nichž se album skládá. Ukázková je v tomto směru kýčovitá, přeslazená balada “When the Sun No Longer Shines”. Vedle otřesného vokálu tu “exceluje” i naprostá skladatelská impotence a absolutní ztráta soudnosti. To vše v takových poměrech, že člověk po první minutě žadoní, aby přišel o sluch, nebo si bude muset uhryznout nohu až ke koleni. Promiňte, pánové, ale tohle vážně na konci listopadu vydat chcete vydat?

Nechápu, kde bere pisatel odvahu uvést do upoutávky na vydávajícím labelu Scarlet Records, že je hudba Lunar Explosion mixem power, progresivního a neoklasického metalu, od druhých dvou jmenovaných žánrů jsem nenašel ani zbla. Riffy i postupy jsou jednoduché, občas až vyloženě primitivní. Odvedeny jsou po čistě technické stránce možná slušně a bez chyb, chybí jim ale jakákoliv další jiskra, jakýkoliv náboj. Řemeslná nuda ve své čiré podobě, až si říkám, jestli to pány vůbec baví hrát, když z celého alba cítím jistou nucenost, která namísto živelného náboje tlačí album ke svému konci. Hudba v podání Lunar Explosion nežije, jen jaksi zkomírá. Melodiím nevěřím jejich falešnou jiskru do života, kytarovým sólům jejich strojenou bombastiku (ačkoliv jsou i přesto nejzajímavější částí z celého alba), rytmům a riffům jejich šlapavost. Jako celek na mě působí album dojmem nesourodých skladeb poslepovaných tak nějak halabala, nejen tematicky, ale i hudebně. Materiál je roztříštěný a rozplizlý do neúměrné délky takovým způsobem, že pohromadě nedrží ani struktura jednotlivých skladeb, ani album jako takové. Dokázal bych si tuhle desku představit i o dobrou čtvrthodinu kratší (a pořád by to stálo za hovno, jen by to člověk nemusel poslouchat tak dlouho). Hodnocení nijak nepřidá ani odfláklý zvuk. Nezlobte se na mě, já chápu, že tohle je debutové album, ale žijeme snad v jedenadvacátém století a slyšel jsem už i řadu domácích či DIY produkcí, které zněly mnohem lépe a čistěji, uvěřitelněji. Kytarám sice místy špinavější odér sluší, ploché bicí, z nichž mám dojem automatu, ačkoliv za nimi sedí bicman z masa a kostí, už jsou spolu s nevyváženým zvukem basy neduhy, které zatloukají další hřebík do pomyslné rakve.

Na závěr? Snad jen, že doufám v to, že nebudu sám, kdo se do Lunar Explosion trochu obuje. V tom horším případě si z toho pánové nic dělat nebudou a budou si dál hrát to svoje. Pokud si najdou své posluchače, proč ne, i když spíš věřím tomu, že po poslechu alba někoho povezou rovnou do márnice, protože tohle je vážně maximálně pro masochisty nebo motiv pro sebevrahy, kteří se ještě definitivně nerozhodli. V tom lepším případě si z negativních recenzí vezmou to pozitivní a něco se svým výrazivem i vyzněním udělají. Protože když vidím kapely, které dokáží power metal zahrát zábavně, s nadhledem, nadšením a grácií, i když nemají potřebu nijak posouvat hranice žánru, namísto aby padaly hubou do bláta, ve kterém se ještě nebojí vykoupat, nafotit se a fotky vyvěsit na veřejné vernisáži, říkám si, proč by tak nemohli hrát i Lunar Explosion.


Další názory:

Upřímně, když jsem v recenzi viděl kolegovo hodnocení 3/10, myslel jsem, že to trochu přehání… jenže pak jsem si “Lunar Explosion” sám pustil. Hned s úvodním kytarovým trylkováním ve “Vasa Warship” mi bylo jasné, že tohle bude hodně, hodně… hodně a ještě jednou hodně zlé. Abych řekl pravdu, vážně mi nedochází, jak se vcelku zavedená a solidní firma může podepsat pod takovouhle sračku, s přehledem to pustit mezi lidi a ještě to propagovat jako nějaký zázrak. Na tomhle albu je špatně snad skoro úplně všechno. Vlastně ne skoro, tady opravdu JE špatně úplně všechno. Přesně jak říká Prdovous, ta muzika je úplně bez šťávy a unavená, jako by ta kapela nebyla schopná složit vůbec nic kloudného a navrch ji to ještě ani nebavilo. Riffy tak obyčejné, že se to pomalu zdráhám nazvat riffy; sóla tam jsou jen aby nějaká byla (a když už jsou, stejně to spíš otravuje); rytmika je tak výrazná, že jsem si skoro ani nevšiml, že tam nějaká je; zpěvák zpívá tak blbě, že máte chuť mu dát pěstí po hubě a to ho ani neznáte. Třešničkou na dortu je pak zvuk, jenž je vyloženě debilní, nudný a plochý, což v kombinaci s hudbou, která je taky debilní a nudná, dává dohromady vážně vražednou kombinaci. Každá jedna písnička mě tak nudila, že mi přišla asi tak dvakrát delší, než ve skutečnosti je… zcela upřímně se přiznám, že tuhle desku jsem prostě nedokázal doposlouchat do konce. Sorry, chlapi, ale tohle je odpad…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.