Lur logo

Lur, Fertilizer

Lur
Datum: 1.4.2015
Místo: Praha, NoD
Účinkující: Fertilizer, Lur

Změna je život… řekl si jednou jeden anonymní človíček a šel vykonat změnu oběšením při poslechu Make a Change… Kill Yourself. Ééé, vlastně počkat, to je trochu jinačí příběh tohle. Ten náš se ovšem také týká změny (i když asi ne životní – nemusíme být přehnaně dramatičtí)… Jednoduše, když se narodíte jako posluchač metalu a celou dobu chodíte jen na metalové koncerty, klidně v tom můžete pokračovat, dokud nechcípnete, anebo se jednou něco zlomí, vy dostanete chuť také na nějakou změnu a občas si zajdete na koncert značně odlišného ražení… no, třeba na Lur

Než se ovšem dostaneme k samotným hlavním účinkujícím ze Švédska, sluší se samozřejmě v krátkosti pohovořit rovněž o české předkapele. Této role se zhostili Fertilizer, kteří evidentně vedle Švédů známých i díky vizuální složce jejich koncertů nechtěli zaostat, tak si pódium vyzdobili nejen nástroji, ale i spoustou větviček, zvířecími lebkami a papírovými zvířecími hlavami, jimž svítily oči. Duo týpků v nástrojovém obsazení klávesy/pult/zpěv a strunné nástroje doplněné o slečnu za notebookem začalo svou mírně psychedelickou elektroniku tepat v půl osmé do takřka prázdného sálu, který se zaplňoval jen pozvolna v průběhu setu (na samotné Lur už ale bylo dost plno). To však naštěstí Fertilizer nebránilo v tom, aby předvedli hodně parádní set. Baskytara byla živě parádně hutná (nicméně když ji po pár skladbách Iggy Sanchez vyměnil za kytaru, nebylo to o nic horší), beaty byly setsakra taneční a to vše navíc umocňovala hodně zábavná projekce, v níž se záběry z Václavského náměstí střídaly s klávesistou Genoslawem v bazénku, z jeskyně se cestovalo rovnou do vesmíru plného geometrických obrazců a také došlo na důkaz, že mokrý klacek opravdu lze používat místo dalekohledu.

Ani samotní muzikanti ovšem nebyli statičtí, takže plátno nebylo jedinou vizuální složkou, a i když se šílenosti jak u kapel typu The Dillinger Escape Plan nebo Converge nekonaly, vehementně pařící Genoslaw i silueta hrajícího Iggyho Sancheze (třetí kolegyně byla schovaná v zadní části pódia za počítačem, tak moc pozornosti nepoutala) stačili k tomu, aby se člověk bavil – a to i když Fertilizer hráli téměř hodinu. Tak jako tak, určitě šlo o hodně povedené vystoupení, a ačkoliv z muziky Fertilizer cítím trochu odlišnou náladu oproti tomu, co hraje hlavní chod večera, rozhodně mi jejich přítomnost nepřišla nepatřičná.

Po nějaké té nutné přestavbě přišla řada konečně na loopingovou šílenost v podání Lur. Švédové už oproti minulosti nehrají pouze ve dvou, protože na současné turné vyjeli ve více jak dvojnásobném počtu – na začátek však na pódium nastoupili jen ve třech. Bez nějakých větších průtahů se začalo hrát na všechny možné i nemožné roztodivné (ne)nástroje, které si Lur s sebou přivezli, vyluzované zvuky se chytaly do smyček a na ně se nabalovaly další a další, k čemuž Švédové přidávali i zefektované vokály (mnohdy sloužící spíš jako další nástroje). Lur však nenabalovali jen zvuky, ale postupně i sami sebe a ke svému bílému outfitu postupně přidávali ještě další doplňky. A samozřejmě nesměla chybět ani obligátní projekce, byť zrovna v případě Lur jsem ji vnímal spíš okrajově, jelikož samotná skupina pro vizuální vjemy bohatě stačila.

V tomto duchu se nesla cca polovina vystoupení. Když už byla ústřední dvojice ve středu dostatečně nabalená v bílém třásňovitém brnění, na pódium dorazily i obě doposud chybějící členky a všechny oblečky se rozzářily zelenou barvou. A zatímco až doteď to byla vlastně jen taková trochu netradičně vypadající sranda diskotéka, až v pěti lidech to začalo mít fakt grády a od tohohle momentu už to byla vážně jízda – a to i hudebně, protože mi přišlo, že ty nejlepší kusy si Lur schovali právě na druhou půli.

Vystoupení však nebylo jen o hudbě – uprostřed sálu totiž ze stropu visela i velká obruč, na kterou se jen o něco později jedna ze členek vyhoupla a zatímco zbytek kapely ztichl, ona se do hrobového jala z výšky deklamovat všem přítomným. Během doby, kdy nebyla pozornost všech přítomných obrácena k pódiu, zbytek Lur zahalil obličeje do záclon, a když kolegyně zanedlouho seskočila dolů, k další várce jejích gymnastických frajeřinek už spustila i muzika. Brzy set dospěl do finále, které však vlastně finále nebylo, protože Lur se pro velký potlesk vrátili nakonec ještě dvakrát.

Zábavný ovšem nebyl vzhled jen samotných muzikantů (ty záclony vypadají vážně hustě!), ale i celý nástrojový park, v němž nechybělo nic od mini-kytary přes dětské hračky (motorka a pistole – taková ta jak vydává ty sranda zvuky) až po koule. Fakt nekecám – pět koulí, dvě oranžové, dvě červené, jedna zelená. A na všechno se hrálo.

Je pravda, že hudebně mi Lur nepřijdou jako nějaká velká pecka a nemám potřebu to doma poslouchat pořád, ale živě to bylo super a už jen díky všem možným i nemožným tahákům pro oči od samotných hudebníků až po jejich nástroje prostě nebyla šance se nudit. Minimálně já jsem se tedy bavil v podstatě celou dobu a nepřišlo mi, že by vystoupení mělo nějaká hluchá místa, a na základě této empirické zkušenosti můžu účast na případné příští návštěvě Lur u nás klidně doporučit. Ani zdaleka to sice nebyl koncert roku, přesto šlo o dost příjemný večer a i vzhledem k tomu, že to prostě na pohled vypadá tak divně, není od věci se na to zajít podívat.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.