Majestic Downfall The Slow Death - split

Majestic Downfall / The Slow Death – split

Majestic Downfall / The Slow Death - split
Země: Mexiko / Austrálie
Žánr: doom / death metal
Datum vydání: 15.9.2014
Label: Chaos Records

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy Majestic Downfall:
facebook

Odkazy The Slow Death:
facebook

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity PR

V době někdy třeba před dvaceti lety by se to asi stalo jen těžko, ale v dnešní internetové éře už asi nikoho nepřekvapí, že spolu mohou jeden nosič sdílet kapela z Mexika a kapela z Austrálie. Přesně tohle je případ tohoto bezejmenného splitu, na němž se potkávají dvoučlenný mexický projekt Majestic Downfall a Australané The Slow Death. Jak už jen z názvů obou skupin takřka přímo plyne, jejich tvorba se nese v pomalém doom metalovém duchu. Navíc jsou obě formace poměrně zkušené a mají už na kontě hned několik dlouhohrajících počinů (Majestic Downfall tři, The Slow Death dva), takže je na místě očekávat poměrně solidní výsledek.

Obě kapely jsou si svým výrazem poměrně blízké, protože obě produkují hrubší death/doom metal plný majestátních pomalých riffů a těžké atmosféry, který se místy přiblíží na dohled i svému ještě extrémnějšímu bratříčkovi, jemuž se v odborných kruzích říká funeral doom metal. Úplně zaměnitelná však muzika Mexičanů a Australanů naštěstí není a obě skupiny jsou od sebe rozeznatelné, přičemž když nic jiného, tak nejvýraznějším prvkem tohoto odlišení je fakt, že v tvorbě The Slow Death se ne úplně zřídka objevuje i ženský vokál.

Počin je ovšem vyrovnaný i co do kvality, takže onen pomyslný souboj zúčastněných nemá jednoznačného vítěze. Kdybych musel volit, asi bych řekl, že mě o kousek víc oslovila strana The Slow Death, protože jejich muzika je trochu variabilnější a předně onen zmiňovaný ženský vokál v podání Mandy Andresen do toho vnáší docela příjemné osvěžení. Tím však neříkám, že by produkce Majestic Downfall byla o ničem, protože i u nich se nacházejí povedené momenty.

Samozřejmě, nahrávka nepřináší vůbec nic nového a navíc trvá celých 67 minut – a to je opravdu dost, což z toho dělá počin, jaký nelze doporučit na potkání. Posluchač s diagnózou chronický doomař by však měl být spokojen, protože obě formace odvádějí dobrý výkon, takže se výsledek jejich počínání poslouchá také hodně dobře.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.