Země: Česká republika Žánr: black / death metal Otázky: H., Metacyclosynchrotron Odpovědi: Opat Počet otázek: 10/22 PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU ZDE Odkazy: facebook / bandcamp / bandzone

Některé skupiny se na scéně pohybují třeba i dvacet let, a přitom je málokdo zná a v obecném povědomí fanoušků nejsou. A pak jsou tu kapely, které jsou naopak vidět hned od začátku. V současné době zde má málokdo našlápnuto tak jako Mallephyr, kteří do metalové kotliny vletěli jak velký vítr a s pouhým jedním demosnímkem na kontě už mají na pažbě zářezy z pódií takových festivalů jako Brutal Assault, Phantoms of Pilsen nebo Eternal Hate Fest, další spoustu zajímavých akcí i nadšené ohlasy. I o tom, avšak nejen o tom jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Opatem…

Rozhovor byl rozdělen do dvou částí, přičemž tu první jsme vydali před několika dny (viz). Nyní navážeme s jejím pokračováním, které následuje níže:

---

Inu, pojďme teď na nějaké trochu jedovatější otázky. Nebál bych se říct, že se v posledních měsících okolo Mallephyr rozjel, jak se teď s oblibou říká, docela hype. O málokteré začínající formaci se za poslední roky mluvilo tolik a tak nahlas jako o vás. Nepochybně určitě pomáhá i fakt, že tebe lidé znají ze Stínů plamenů a že na baskytaru hraje Sinneral z Panychidy, ale i tak… nevzpomínám si na žádnou jinou skupinu, jež by si s jedním demosnímkem na kontě zahrála na Brutal Assaultu, Phantoms of Pilsen a předskakovala kapelám jako Nocturnal Depression, Vulture Industries nebo Oranssi Pazuzu. V neposlední řadě jsem snad ještě na adresu kapely nezaznamenal jediný negativní ohlas a skoro mi připadá, že někteří lidé už teď Mallephyr pomalu vynášejí do nebes. Cítíte se jako „nahajpovaná“ kapela? Nepochybně se najdou i lidé, pro něž může být takový raketový start spíš odrazující, leckdo si může pomyslet i něco o protekci a dobrých známých. Myslíš, že vám rychlý start může v jistém ohledu i uškodit?

Abych řekl pravdu, sám jsem neustále překvapen tím dosavadním ohlasem. Už jsem to říkal v jiném rozhovoru, že když jsme vstupovali na pódium při našem úplně prvním koncertu, tak jsem si v duchu říkal, že to třeba zaujme tak tři lidi z těch 70, kolik jich do plzeňské Lampy přišlo. S tím jsme do toho šli – od začátku se snažíme dělat věci pouze podle toho, jak je cítíme, s tím, že nás to musí opravdu naplňovat. A nikdo neví, jestli taková věc bude bavit i někoho dalšího. Ohlas překonal jakékoli naše představy, je to velmi potěšující a vážíme si toho. Přesto pokud by takový nebyl, dělali bychom věci se stejným přístupem.

Opravdu se necítíme jako „nahajpovaná“ kapela a ani si neumím moc dobře představit, co by to vlastně mělo znamenat. Jestli je pro někoho cokoliv o nás odrazující, jednoduchým řešením je si nás nevšímat. Něco o protekci si jistě leckdo může pomyslet, je mi to úplně jedno. Nikdy jsme se nikam nesnažili lacině vetřít a nabízet se, nikomu nelezeme do prdele, abychom si někde mohli zahrát. Samozřejmě, že pořadatelé některých koncertů jsou zároveň našimi dobrými známými, jsem si ale jist, že nás na svoji akci nevzali z důvodu jakéhosi „kamarádšoftu“, ale z  důvodů hudebních. Pořadatelé těchto akcí znají asi hodně muzikantů, proč by měli mít zrovna Mallephyr protekci? Naivní představa, tím vůbec nemá cenu se zabývat. Nevím, jestli nám „rychlý start“ může nějak uškodit, opravdu nad tím nepřemýšlím.

Když už jsem zmínil ty ohlasy… prozatím se na Mallephyr ze všech stran sype jen chvála. Zaznamenali jste i nějaké negativní názory na svou tvorbu případně koncertní prezentaci?

Loni po Eternal Hate Festu na nějakém německém zinu vyšel report, kde jsme, pokud si dobře pamatuji, autora příliš nezaujali. Jinak nevím, co se týče reportů nebo recenzí dema, většinou šlo zatím o pozitivní ohlasy, ačkoliv my sami jsme se po nějakém koncertu třeba cítili jinak.

Pokud to vezmeme obecně, po vystoupení za tebou většinou přijdou lidi, které jsi třeba něčím zaujal, a ti, které to tolik nebavilo, ti to třeba říci nepůjdou. Přijde mi přehnané tvrdit, že se ze všech stran sype chvála, tak to určitě není a je to správně.

Speciálně bych se ještě zeptal na onen nedávný koncert Oranssi Pazuzu, jimž jste v Praze předskakovali vy a Desire for Sorrow. Za tenhle výběr předskupin se na pořadatele už předem sesypala nemalá vlna kritiky z vícera na sobě nezávislých stran, což jste, předpokládám, jistě zaznamenali. Přistupovali jste ke hraní na téhle akci díky vědomí toho, že tam na vás část návštěvníků není vůbec zvědavá a spíš je vaše přítomnost irituje, nějak jinak než k ostatním koncertům? A co mě hlavně zajímá – řešíte nějak, s kým budete na které akci hrát? Je nějaká hranice, ať už stylová nebo ideologická, za kterou byste už nešli a se skupinou takového ražení byste nehráli? Anebo berete všechny nabídky na akce a moc neřešíte, kdo tam hraje dál?

To jsme samozřejmě zaznamenali (úsměv). Vůbec ne, přistupovali jsme k tomuto koncertu tak, jako k jakémukoliv jinému. Proč by tomu mělo být jinak? Pokud někoho naše přítomnost iritovala, mohl se věnovat rozpravám s přáteli, lihovinám nebo prostě přijít později. Line-up byl známý dlouho dopředu včetně přesného harmonogramu, nevidím problém. Také mě na každém koncertě nezajímají předkapely, takže buď je přesto poslechnu a udělám si názor (bez toho, že si předem řeknu, že to bude určitě na píču, protože se to tam žánrově úplně nehodí), nebo je třeba vynechám. Dělat kolem toho ale takový humbuk, to opravdu nechápu a přijde mi to naprosto zbytečné. A troufám si tvrdit, že pokud by byl zvolen podobně žánrově odlišný support ze zahraničí, párkrát se někde řekne „jo nehodí/nehodilo se to tam, tak jsem si šel dát pivo“ a vůbec se to dál neřeší. Ale český kapely si přečtou český reporty, tak je potřeba to tam zmínit aspoň desetkrát, aby viděly, jaký vocasové to jsou, že tu nabídku vlastně přijali. (To berte s nadsázkou.)

My jsme jedině rádi, že jsme si před výbornou kapelou, jakou jsou Oranssi Pazuzu, zahráli, byli jsme za tuto nabídku rádi a pokud bychom ji dostali znovu, neváhali bychom ji znovu vzít. A jedna věc mi přišla na tom všem trochu úsměvná. V několika reportech autor začal minimálně jedním, spíše vícero odstavci o tom, jak jsme tam společně s Desire for Sorrow absolutně nepasovali, jaký to byl fail atd., přitom následné hodnocení našeho koncertu bylo vesměs pozitivní. Pak opravdu nechápu ten humbuk. Asi to ale beru příliš ze svého pohledu, že kdyby mě jakákoli předkapela někde zaujala, tak je mi naprosto jedno, že nehraje stejný žánr, jako headliner. Nikomu ale jeho názor neberu a pořadatelům děkuji za odvahu, že přestože byli skoro lynčováni, nerozhodli se support na poslední chvíli vyměnit (smích).

Samozřejmě máme své hranice, přes které bychom nešli, zejména, co se týče ideologie. Kdo hraje na koncertech, kterých bychom se měli účastnit, samozřejmě řešíme. Co se týče stylového zaměření, hráli jsme jak na ryze blackových akcích, tak i po boku kapel různých metalových či core subžánrů, problém v tom nevidím.

Pro rozjíždějící se kapelu jsou koncerty zásadní, avšak neméně důležitá otázka je, jak často chcete hrát? I kdyby vás hraní bavilo sebevíc, asi nechcete být okoukaní a dokud nejsou koncertní nabídky zvenku normou, tak je asi blbost hrát každý víkend v jiném českém klubu. Kde tedy pro vás leží hranice? Dovolme si i malé fantazírování. Dokázali byste se hecnout jako například Heaving Earth, složit se v kapele na support-slot nějaké větší tour a strávit třeba měsíc na cestě?

Chceme hrát často, ale zároveň nechceme hrát každý měsíc v jednom městě. Minulý rok jsme třeba během tří měsíců hráli třikrát v Plzni nebo v Praze, nějak se to tak sešlo a objektivně je to moc. Proto například v Plzni letos odehrajeme první koncert až v září na našem Diabolical festu po boku slovenských Infer, Feeble Minded a Errantes. Jinak ale hrajeme poměrně dost, zatím hlavně různě po České republice, a pokud bude zájem, budeme v tom rádi pokračovat.

Jednu takovou možnost evropského turné po boku poměrně zásadní zahraniční kapely už jsme měli, nebylo to ale pro nás v tu dobu proveditelné. Vzhledem k tomu, že jsme z větší části stále studujícími parchanty s brigádami, bychom v současnosti nebyli schopni si něco takového dovolit. Zahraniční tour nás ale samozřejmě láká, uvidíme, co se v budoucnu naskytne.

Když už jsme nakousli to zahraničí… nedávno jste za hranice vyjeli poprvé, a sice do Německa. Jak se koncert vyvedl? Cítili jste u německého publika nějaké rozdílné přijetí oproti domácím fans? A co další štace mimo Českou republiku, rýsuje se už něco?

Z mého pohledu se koncert poměrně vydařil, uskutečnil se v příjemném klubu, na pódiu dobrý zvuk, takže spokojenost. Vzhledem k tomu, že jsme logicky večer otevírali a navíc jsme venku naprosto neznámá kapela, nebyl počet lidí příliš velký, s tím ale nikdy nemám problém. Nervózní jsem z prvního koncertu za hranicemi lehce byl, pocit z něj mám ale následně dobrý. Publikum se sice jevilo při samotném koncertu poměrně chladně, následně ale několik lidí vyjádřilo příjemný ohlas.

Rýsuje se něco na podzim, ale bližší informace zatím nemohu říci.

V loňském roce jste nafotili sérii promofotek, na nichž vám jako kulisa posloužila jakási zřícenina. Můžeš prozradit, na jakém místě fotky vznikly? Vybrali jste si jej jen proto, že vypadá takříkajíc „cool“, anebo k tomu místu máte nějaký vztah? A jen tak mimochodem – kde jste vzali takovou fešnou kosu?

Promofotky vznikly na zřícenině hradu Buben, který leží kousek od našeho bydliště v okrese Plzeň-sever. Je to chráněná kulturní památka. Při výběru rozhodovala asi blízká poloha a také to, že by fotky z Bubnu prostě mohly vypadat dobře. Autorem fotografií je Ivo „Oskar“ Osvald. Přeci jen ale nalezneme určitou spojitost Bubnu s black metalem – první písemná zmínka o tomto hradu údajně pochází z roku 1349! Kosu měl, bůh ví proč (smích), doma Sinneral, tak jsme si s ní trochu zařádili.

Na závěr povídání čistě o Mallephyr bych se ještě zeptal na obligátní – co v následujících měsících chystáte? Hádám, že nás asi někdy bude čekat vydání „Assailing the Holy“… jak se hodláte věnovat propagaci alba?

Doufejme brzké vydání debutového alba a samozřejmě je v plánu koncertování, něco už je potvrzeno, něco ve fázi plánování a domlouvání (to se týká zejména podzimu). Propagovat album budeme právě zejména na koncertech, což už mimochodem nepřímo tak nějak děláme, neb většina skladeb z něj je součástí současného setlistu. Poté plánujeme nahrání několika skladeb na splitko, což už jsem zmínil dříve.

Nyní lehce změníme téma. Není žádným velkým tajemstvím, že se vedle hudebních aktivit věnuješ i redaktorské práci v rámci Fobiazinu. Nebál ses nikdy situace, že by sis tím někoho mohl teoreticky rozházet, když nějaké album v recenzi zkritizuješ, a dotyční se pak na tebe naserou a budou se ti to snažit vrátit skrz tvoje kapely? Přece jen, pomluvy kolikrát dokážou udělat svoje, byť ani nemusejí být opodstatněné…

Na začátku je třeba říci, že pokud mi někdo posílá nosič na recenzi s očekáváním, že jej automaticky pochválím, ať půjde o cokoliv, tak ať se na to raději vykašle. Na každé nahrávce se snažím hledat dobré stránky, nikdy nejdu do psaní recenze s cílem někoho bezdůvodně seprat, i kdyby mi třeba členové dané kapely byli absolutně nesympatičtí. Od recenze by ale daný interpret měl očekávat můj názor společně s pokusem o objektivnější hodnocení, nikoliv bezplatnou reklamu. Tak k tomu také přistupuji, nahrávky poctivě naposlouchávám (i proto taky napíšu tak deset recenzí za rok) a pak už záleží na tom, jak mě počin zaujme.

Pokud je někdo kvůli možné kritice nasrán, nechápu důvod, proč vůbec album někam posílá. Už jsem pár takových případů na Fobii zažil (i u jiných recenzí, než mých) a vskutku je mi jedno, jestli mě pak bude uražený interpret někde pomlouvat. Posluchači mají svoje uši a posoudí sami, zda se jim kapely, ve kterých působím, líbí nebo ne. Co by mi měly takové pomluvy přinést špatného? Mám kvůli tomu automaticky přidávat dva body u každé recenze?

Jak se naopak díváš na recenze svých vlastních nahrávek? Jak moc recenze považuješ za relevantní? Mně přijde, že většina médií, českých i zahraničních, kolikrát přechvaluje, až to hezké není, všemu sypou hodnocení 8/10 nebo lepší a i těžce podprůměrná alba pak v podobných recenzích vypadají jako veledíla. Bereš takové články vážně, když na takovém webu tvoje album dostane vysoké hodnocení? Mimochodem, ty sám se považuješ za ostřejšího kritika, anebo se v recenzích snažíš zůstat spíš diplomatický?

Rád si je přečtu, zajímá mě, co si autor myslí, co mu třeba nahrávka evokuje. Nad konstruktivní kritikou se zamyslím, může člověka posunout dál. Ale zase to není tak, že by mě recenze výrazněji ovlivnila v tom, co dělám. Souhlasím, že se občas na zinech přechvaluje leccos, často si říkám, že bych nějaké ty dva bodíky leckde ubral, ale přisuzuji to spíše tomu, že prostě každý máme jiný vkus. Zároveň se ale najdou autoři, kteří zapškle strhají naprosto vše. Upřímně, já s tím zas takové zkušenosti nemám, na moc nahrávkách jsem se dosud nepodílel.

Sám se považuji za něco mezi. Pokud se mi něco nelíbí, napíšu to na rovinu, ale jak už jsem řekl v minulé odpovědi, na každé nahrávce se snažím najít dobré věci.

Nu, máme tu poslední otázku, a jak je u nás zvykem, závěr bude v trochu odlehčeném duchu. Vzpomínám si, že ses pár let nazpátek objevil v nějakém žebříčku nejpohlednějších metalových zpěváků v České republice. Zkus nám, ošklivému plebsu, popsat, jaké to je žít s pocitem, že jsi sexsymbol a fanynky (a možná i nějací fanoušci, ha!) masturbují nad tvými fotkami! Díky za rozhovor a za tvůj čas!

Black metal se dělá výhradně kvůli dvěma věcem: slávě a bohatství. Toho prvního jsem tímto docílil, z padesáti procent je moje mise tedy hotova. Ještě si tím Mallephyrem trochu nahrabem a serem na to. Takže pokud jste se probrali těmi asi tisíci řádky dosud, vězte, milí čtenáři, že to bylo úplně k hovnu, hahaha!

Děkuji za velmi zajímavé otázky. Závěrem jen zmíním, že veškeré novinky u Mallephyr jsou k nalezení na našem facebookovém profilu.(https://www.facebook.com/mallephyr)

---