Země: USA Žánr: drone / dark ambient Datum vydání: 1.4.2016 Label: Sige Records Tracklist: 01. By the Light of My Body 02. Flower of the Field II 03. 13 Burning Stars 04. Mara 05. Domestication of the Ewe I (Est Ovum) 06. Domestication of the Ewe II (Höhle) 07. Domestication of the Ewe III (Divine Virus) 08. Parthenogenesis Hrací doba: 47:53 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Rarely Unable

Faith Coloccia, Aaron Turner – dvě jména, dvě hvězdy dnešní recenze, manželé. Je-li vám povědomé jméno první zmíněné, pravděpodobně znáte i americké Mamiffer. Pakliže znáte Aarona Turnera, dost možná neznáte hudbu Mamiffer, ale už jste o něčem takovém slyšeli, jen pořádně nevíte kde. A jestli jsem doposud zapomněl na vás, ty, kterým nic neříká ani jedno ze jmen, nezoufejte. Zřejmě postačí zmínit Isis. Snad ani ne ty tisícovky blbečků hrajících si v poušti z dlouhé chvíle na vojáky, ale samozřejmě onen ikonický post-metal, jenž zřejmě nadobro dohrál v roce 2010. Aaron Turner, ústřední postava Isis, se po rozpadu kapely uhnízdil hned na několika hudebních frontách, případně v již tehdy rozjetých mimoisisovských aktivitách dále pokračoval. Takovýchto projektů je dodnes celá řada. Za zmínku rozhodně stojí třeba Old Man Gloom či stále novotou se skvoucí těleso Sumac, přičemž v obou případech jde o hudbu velmi podobnou právě Isis. Zároveň však Turner funguje (případně fungoval) v úctyhodném počtu projektů točících se kolem rozličných forem ambientu. Jedním z takových útočišť jsou i Mamiffer.

Nerad bych se pouštěl do nějakého podrobného historického průzkumu, jak a proč Mamiffer vznikli, kdy Coloccia a Turner už nebyli jen spoluhráči, ale taky pár, a tak podobně. Pro představu bohatě postačí informace, že projekt vznikl v roce 2007. Pár měsíců nato byla na světě první řadovka a do dnešního dne můžeme napočítat již čtyři dlouhohrající nahrávky. Rozhodně však nejde o jediné vydané počiny, Mamiffer jsou hlavně o spolupracích. Ať již ve formě splitu nebo kolaborace, projekt má na kontě společné nahrávky s krautrockem finských Circle, se zastánci dronařin Locrian či experimentátory Pyramids. Ačkoliv jsem ani jeden z výsledků těchto spoluprací neměl tu čest slyšet, náladově jde o kapely veskrze blízké a nevidím jediný důvod, proč by to mohlo dopadnout nedobře. Co se týče řadovek, tak ty zpravidla fungovaly na symbióze ambientu, dronu a post-rockového vlivu. Zatímco první dlouhohrající alba se přiklání spíše k instrumentální poloze, kupříkladu minulé „Statu Nascendi“ již Faith Coloccia znatelně ozdobila svým nebeským vokálem. A na letošní novince „The World Unseen“ v tomto trendu Mamiffer pokračují.

Pakliže jste již Mamiffer někdy poslouchali, vězte, že nové album není z hlediska formy výrazným překvapením. Příjemné je však také zjištění, že projekt nestagnuje a v rámci nastolených nálad dochází k jisté evoluci. Tam, kde na starších nahrávkách (především na debutu „Hirror Enniffer“) vévodil ještě bicí podklad, můžeme nalézt už jen minimalistický droning a (dark)ambientní tóny. Pakliže se ale podíváme na „The World Unseen“ jako na celek, k minimalistickému vyznění má velmi daleko, jde o album až překvapivě různorodé.

Během úvodní čtvrthodiny exceluje právě Faith Coloccia se svým andělským vokálním projevem. Mamiffer jsou zde snoví, povznášející a zní-li takto nebe, jinam už nechci. Krom nových melodií dostávají prostor také tóny z minulé desky, kdy příznačně nazvaná „Flower of the Field II“ strčí svou předlohu hravě do kapsy. Nic komplikovaného, jen perfektně využitá melodie a nádherný vokál, k němuž nelze nevzhlížet. V obdobném duchu se hraje až po finální tóny čtvrté „Mara“, jež je ozdobou celých přibližně 15 minut. Žádný náznak změny, jen plynulý, až jímavý děj. Jenže jakkoliv je to nečekané, v momentě, kdy dohraje „Mara“, přichází náhlý zlom a hození posluchače do vesmírné prázdnoty přebalu.

„Domestication of the Ewe I (Est Ovum)“ přichází s ostrým kontrastem, darkambientním soundtrackem pro plavbu kosmem se všemi možnými nástrahami. Jestliže doposud byli Mamiffer přístupní a nečekaně chytlaví, právě pátá skladba je čirým opakem, a to zatraceně vytrvalým, hned desetiminutovým. Mnohdy jsem se zde – s těmi líbeznými tóny za sebou – zasekl a děj „The World Unseen“ násilně utnul. Jaké to chyby jsem se dopouštěl…

Dojdete-li až k „Domestication of the Ewe I (Est Ovum)“, nevypínejte, přijdete o rozuzlení. Mamiffer se z nepříjemného vesmírného exkurzu postupně vrací k úvodem nastoleným náladám. Zatímco přechod z „Mara“ do „Domestication of the Ewe I (Est Ovum)“ je náhlý, zkrátka utnutí bez sebemenšího varování, výstup z temnoty na nebeské světlo probíhá mnohem pozvolněji. Snad jako by se člověk přibližoval z kosmu k planetě naděje. A života – opět je totiž k zaslechnutí ženský vokál, jenž si hledá svou cestu na zpět skrze ambientní ruch. Postupně, přirozeně, jen tak, skoro jakoby nic. Celé dění se postupně zklidňuje a směřuje v 11minutovou, možná až příliš nataženou meditaci „Domestication of the Ewe III (Divine Virus)“. Na jejím konci přichází menší znejistění, jelikož Američané na chvíli znovu sáhnou po vesmírném prázdnu, nicméně jen na chvíli. Konec v podání „Parthenogenesis“ je stejně jako začátek celého alba smířlivý. Jsem jediný, kdo si zde vzpomněl na Ulver a závěrečnou „Solaris“ z poslední horoskopové desky?

„The World Unseen“ nepřišlo s ničím komplikovaným a neočekávatelným. Mamiffer zde přirozeně pokračují v rozvíjení svých vizí prostřednictvím zajímavého hudebního příběhu a pozorný posluchač musí být spokojen. Neříkám nadšen, takovou sílu zase „The World Unseen“ – to jen, abychom si rozuměli – nemá, ale k nespokojenosti nemám důvodu. Těm, kteří Mamiffer znali z dřívějších desek adresuji doporučení, ostatním s potěchou sděluji, že průzkum diskografie může začít třeba právě zde.