Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 19.1.2015 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Frontschwein 02. The Blond Beast 03. Afrika 04. Wartheland 05. Rope of Regret 06. Between the Wolf-Packs 07. Nebelwerfer 08. Falaise: Cauldron of Blood 09. Doomsday Elite 10. 503 11. Thousand-Fold Death 12. Warschau III: Necropolis [bonus] Odkazy: web / facebook

Marduk již dávno vyrostli ve stálici, spolehlivou jistotu, u níž už předem přesně víte, co dostanete, kdy to dostanete a jak to bude znít. Neříkám, že je to špatně, ani neříkám, že je to dobře, pouze říkám, že to tak je. Co dva, tři roky tahle švédská black metalová úderka okolo kytaristy Morgana vyplivne novou placku, a ačkoliv jsem měl Marduk vždy nějakým způsobem docela rád, musím uznat, že v posledních letech se do jejich tvorby vkradla čistokrevná rutina (navzdory tomu jsem však přesvědčen, že si stále drží svůj ne úplně nízký standard).

Na jednu stranu je to vlastně docela logické, protože Marduk jedou nepřetržitě ve vysokém tempu deska-turné-deska-turné už spousty let. Svým způsobem je to obdivuhodné, z velké části i díky tomu, že tu nepopiratelnou laťku si Švédové ve studiové tvorbě prostě drží, stejně tak je sympatické, že to neflákají a neserou se s jedním albem pomalu deset roků, jako to v současné době dělá každá druhá norská kultovka. Z druhého úhlu pohledu je však otázkou, zdali není lepší onen přístup à la Mayhem, kdy jednou za spoustu let vyjde deska, jež skutečně trhá prdele a i v rámci legendární diskografie má svojí tvář a neztratí se. S tímhle přístupem se totiž takřka nelze dostat do pozice, v jaké jsou nyní Marduk, kdy si člověk před vydáním každé nové placky říká – mají ještě vůbec čím překvapit? Bude ta novinka vůbec odlišná od těch předchozích fošen?

Nad něčím podobným se dost dobře možná tentokrát zamysleli i samotní Marduk, avšak situaci vyřešili skutečně šalamounky. V jejich diskografii se vždy mísily dva lyrické proudy – jeden, který se zaobírá religiózní tematikou, a druhý, jenž se týká války. Co do počtu skladeb má pak suverénně navrch ten první jmenovaný. A právě tento poměr Marduk na letošní desce „Frontschwein“ otočili a vydali první kompletně válečně laděnou desku od přelomového vyhlazováku „Panzer Division Marduk“ z roku 1999. Samozřejmě, i v mezičase se válka na počinech Švédů objevovala, ať už to bylo „Plague Angel“ z roku 2004, kde se obě tématiky prolínaly půl na půl, anebo třeba povedené ípko „Iron Dawn“ z roku 2011, ale kompletní válečná řadovka je to skutečně první po 16 letech.

Marduk šlechtí jedna věc – navzdory tomuto faktu se nepokusili natočit „Panzer Division Marduk“ díl druhý. Naštěstí, protože při vší úctě k nim si nejsem jistý, jestli by se jim povedlo vstoupit podruhé do stejné řeky. To znamená, že na „Frontschwein“ Švédové nesypou blastbeaty nonstop od začátku do úplně konce bez jakékoliv přestávky s výjimkou ticha mezi písničkami. Na druhou stranu však tím pádem „Frontschwein“ zase hudebně nijak nevybočuje ze zaběhnutého standardu posledních let. A nejde ani tak o to, že je novinka opětovně postavena na kombinaci obou již dávno známých tváří Marduk, tedy zběsilé agrese a pomalejších, atmosférou prostoupených skladeb; spíše jde o to, že skladatelsky už se Morgan a jeho kumpanie přece jen lehce opakují.

Navzdory šalamounskému řešení s textovou stránkou totiž „Frontschwein“ jinak nepřekvapí vůbec ničím – čistě z toho důvodu, že už to Marduk v minulosti předvedli a mnohdy i v působivější podobě. Z opačného úhlu pohledu však novinka není ani tím nejméně dobrým, co Švédové v posledních letech vyplodili, jelikož minimálně takové „Wormwood“ bylo o něco slabší. Nicméně si stále stojím za tím, co jsem prohlásil v prvním odstavci, a sice že špatně album Marduk ještě do světa nepustili, přičemž ani „Frontschwein“ čistý štít nekazí. Navzdory neobjevnosti totiž album ostudu svým autorům nedělá. Je to už docela řemeslo, místy rutina, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že se to neposlouchá sakra dobře a že se mi to vůbec nelíbí.

Snad jediné, co lze „Frontovému praseti“ úspěšně vytýkat, je fakt, že některé songy se docela rychle oposlouchají, přičemž zářným příkladem může být hned úvodní titulní flák „Frontschwein“. Obecně s tímhle na novince zápasí spíše ty rychlejší vály, protože na podobnou věc trpí namátkou i „Afrika“, obyčejná „Rope of Regret“ nebo „Between the Wolf-Packs“, v níž se sypačky střídají s jakýmisi „groove“ riffy, jež mi příliš nesedí. Takovou „Thousand-Fold Death“ alespoň zachraňuje kytarová melodie v pozadí, krásně slyšitelná basa a zpěvák Mortuus, jenž v tomhle tracku místy chrlí tak kulometným způsobem, že by se u něj i rappeři mohli učit. „Falaise: Cauldron of Blood“ zase v závěru nabídne výtečné kytarové sólo, na nějž se rozhodně vyplatí si počkat.

O něco lépe jsou na tom na „Frontschwein“ pomalejší písně, z nichž u mě vede intenzivní „Wartheland“ a mocná „Nebelwerfer“. „503“ (odkaz na „502“ z „Panzer Division Marduk“ opětovným pojmenováním podle dalšího německého válečného praporu je nepřehlédnutelný) je sice dalším normálním songem Marduk ve středním tempu, na rozdíl od těch rychlých věcí má však delší životnost. Nakonec i ta šlapavá „The Blond Beast“, která je na poměry Švédů trochu nezvykle chytlavá, má také něco do sebe.

Jako celek je „Frontschwein“ prostě další plackou Marduk do sbírky. Sice to má pořád koule, nic proti tomu nemám, vlastně jsem to album poslouchal docela s chutí a zejména první poslechy byly zábavné, ale nalijme si čistého vína – je to prostě normálka, nic nového pod Mardukovským sluncem. Jakkoliv se mi to pořád docela líbí, nějak cítím, že v budoucnu nebudu mít velkou chuť se ke „Frontschwein“ vracet, jelikož placky jako kupříkladu „Rom 5:12“ či „Nightwing“ jsou i po těch letech pořád větší šlehy.