Země: Velká Británie Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 16.3.2015 Label: Nordavind Records Tracklist: 01. The Ancient Ones 02. As We Wait to Die 03. Ascension of the Deceased 04. Hunter’s Blood 05. Darkness Fell 06. False Revelation 07. Succumb to Rapture 08. Remnants of Hatred 09. Shield of the Son 10. The Evil Within 11. Sands of Time 12. Beast of Vengeance 13. Back from Beyond 14. Honor the Fallen Hodnocení: Stick – 6/10 Kaša – 7/10 Průměrné hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web

Američtí Massacre, jejichž debut “From Beyond” je opředen až legendárním statusem, se po dvaceti třech letech vracejí s nástupcem (pomíjím přešlap v podobě “Promises” z roku 1996), nazvaným “překvapivě” “Back from Beyond”. Hovořím sice o návratu, ale pouze tak napůl, jelikož z původní sestavy zde figuruje akorát kytarista Rick Rozz, který patřil k velmi výrazným persónám vlny amerického death metalu 90. let. Však taky stál u vzniku jedné z největších ikon, Death (především ještě původní Mantas, u Death zanechal otisk na albu “Leprosy”). Druhým je baskytarista, většině známý Terry Butler, jenž se podepsal v mnoha výrazných uskupeních, Death nevyjímaje. U nich nahrál konkrétně album “Spiritual Healing”. Z dalších kapel jmenujme dnes už bývalé působiště Six Feet Under. Prvního odpadlíka z původní sestavy této americké veličiny, bubeníka Billa Andrewse, nahradil mně neznámý Mike Mazzonetto. Pěvce Kama Lee, který byl pro původní sestavu Massacre typickým prvkem (byť nepatří k nikterak inspirativním či oslňujícím zpěvákům), nahradil Edwin Webb, jenž má pár zkušeností z několika amerických spolků. V této sestavě tedy Massacre dali vzniknout svému novému dítěti.

Rovnou zkraje řeknu, že kdo očekává nějaký zázrak, asi by mohl být dost zklamán. Debutové album mě sice relativně bavilo, ale ani z něho jsem nebyl zas nějak úplně u vytržení, takže já jsem ani nějakou explozi hutného materiálu neočekával. Ani jsem jej nedostal. Nechci tim říct, že by současná podoba kapely přišla s úplným průšvihem, jen… Ale, trochu se o tom rozepíšu. Rick Rozz má za ta léta docela jasně čitelný rukopis a ve chvíli, kdy po povinném intru exploduje riff skladby “As We Wait to Die”, v hlavě naskočí devadesátky a první alba death metalových velikánů především z pobřeží Floridy. Na první dobrou je to vlastně dost sympatické a skladba je poměrně i rytmicky dost zajímavá. Webb disponuje solidním deathovým chrčákem (pozor, žádný nesrozumitelný murmur), kterému je celkem rozumět a rozhodně je jeho projev variabilnější než projev jeho předchůdce. Nicméně taky má do nějakého svého ksichtu daleko, jde o dobře odvedené řemeslo.

Že řemeslo mají všichni zúčastnění v ruce, o tom vás přesvědčují po celou hrací dobu desky. Ve třinácti skladbách se vám dostane školeného riffování, sólování, řevu i bicích serepetiček. Nechybí také klasická “bublaninová” sóla, jež rámovaly tvorbu spousty death metalových kytaristů, kteří začínali před dvěma dekádami. Všechno je to moc fajn, die hard fans to určitě ocení. Ať už z toho, že to prostě ke štěstí stačí, nebo z nostalgie zatlačí slzu pro první počiny žánru. To je všechno v pořádku, ale za sebe musím říct, že pro mě byl každý poslech alba v polovině už docela boj. Stereotypnost mě jednoduše ubíjela, že jsem měl vždy docela potíže si to celé poslechnout na jeden zátah, a to nejde o bůhvíjak náročný materiál. A podotýkám, že mám rád dřevní podobu death metalu. Jednoduše postrádám nějaké opravdu výrazné momenty, které by mě vytrhly z letargie a pocitu, že se jen vezu skladbu za skladbou. Většinou pustá hoblařina, čekat nějaké finesy by bylo spíše chybou.

Co se nedá albu upřít, je pěkný zvuk, kytary jsou dřevní, ale šťavnaté. Pod nimi precizně pobublává basa a je slyšet, že se Butler se svými čtyřmi strunami nefláká. Panuje zde však jistá sterilita, která mě naplňuje mírnou nedůvěrou. Jak už jsem se zmiňoval několikrát, tohle album není průšvih, jen je na můj vkus příliš klasické a ploché, neláká mě ničím k opakovaným poslechům, ani nedokážu vzpomenout na nějaký zásadní riff, sólo nebo část textu. Vše je na svém místě, na první pohled je to v naprostém pořádku, ale chybí tam něco, nějaké gró, nechci říct srdce, věřím tomu, že osazenstvo pevně věří tomu, co dělá. Možná, že když se zmůžou i na pokračování tohoto počinu, dovedou ještě vytřít zrak kulervoucím deathovým albem, takhle je to u mě jen mírný nadprůměr. Fanatici si můžou přihodit klidně dva body.

Další názory:

Pro fanouška oldschool death metalu je to asi trestuhodná mezera ve vzdělání, ale přiznávám, že jsem nikdy neslyšel ani vysoce ceněný debut “From Beyond”, takže jsem byl připravený a otevřený tomu, čím mě Massacre na “Back from Beyond” zničí. Neříkám, že jsem čekal zázraky, protože od dřevního death metalu snad ani žádnou osvětu čekat nelze, takže jsem doufal alespoň ve šlapavý, hutný a zabijácký death podle staré dobré školy… A světe div se, přesně tohle jsem dostal, takže jsem ve výsledku o něco spokojenější než recenzující Stick. Je pravda, že čtrnáct válů je docela dost a vzhledem k tomu, že Massacre si drhnou tu svoji chrastivou řezničinu bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí nebo ne, je to dost slušná porce muziky, ale dá se to zvládnout i na jeden zátah. A nechce to ani moc přemáhání, i když díky relativně slabším kusům “Shield of the Son” a “Sands of Time” moje pozornost vždycky uvadá, ale zabijácká “Beast with Vengeance” mě probudí a řádně nakopne. Nejlepšími písněmi budiž vysoceoktanový nářez v podobě “As We Wait to Die”, rychlovka “Darkness Fell” a naopak pomalejší “Hunter’s Blood”, i když místo pomalejší by se hodilo zatěžkaná nebo hutná. Ústřední riff má totiž ohromnou sílu. A to i přes svou jednoduchost, protože v kytarových partech Massacre celkem šikovně předvádí reminiscenci toho, čím si americký death získal slávu v devadesátých letech. Ale výsledek mě hodně baví, takže poctivá sedmička je v případě “Back from Beyond” plně zasloužená.
Kaša