Země: USA / Česká republika Žánr: death metal Datum vydání: 29.1.2016 Label: F.D.A. Rekotz Tracklist: 01. Subdue the Politician 02. Fiction Soon Becomes Reality 03. Face Your Fear 04. Just Be Yourself 05. Just Take My Right Arm 06. An Epiphany of Hate 07. It’s Clearly Eden 08. The People of the Damned 09. Senses All Will Be Controlled 10. Red Alert Hrací doba: 44:28 Odkazy: web / facebook

Představovat českému fanouškovi jméno Paul Speckmann je jako nošení dříví do lesa. Tento rodák z amerického Chicaga se již před lety usídlil v našich končinách a v současné době žije v Uherském Hradišti. Není to ovšem jen místo jeho současného bydliště, ale především historické spojení s domácí death metalovou legendou Krabathor, co z něj udělalo osobnost domácím metalovým fanouškům velmi známou. A přestože jeho účinkování v samém závěru albové diskografie Krabathor není nic, k čemu bych se dodnes rád vracel, tak mu nelze upřít fakt, že jeho hlavní kapela si svou současnou pozici získala a stabilně ji udržuje zejména díky jeho zarputilosti.

Death metaloví nestoři Master jsou totiž již dlouhá léta natolik zaběhlou institucí, že člověk přesně ví, jak bude jejich nové album znít a že může očekávat určitý kvalitativní standard. Paul Speckmann svůj rukopis nezapře a evidentně nemá žádný zájem něco měnit, protože v pořadí již dvanáctá řadová placka je ve své podstatě přímým pokračováním předešlých alb. Zejména pak posledního „The Witchhunt“ z roku 2013, které se mi v době vydání líbilo vážně moc, přestože to byla jen další kolekce Speckmannovských death metalových rychlovek. A takřka totéž se dá říct i o novince, která se jmenuje „An Epiphany of Hate“.

Celkem desítka nových songů je díky charakteristickému vokálu hlavního tahouna Master a valivému instrumentálnímu podkladu české dvojice ihned rozpoznatelná. Novinkovou kolekci nahrál Speckmannn ve studiu Shaark obklopen osvědčeným duem ve složení Zdeněk Pradlovský a Alex Nejezchleba, kteří jsou součástí Master již tak dlouhou dobu, že k současné tváři kapely patří skoro stejně tak neodmyslitelně jako hutná basa a vokál vrchního kápa. Dojmu, že člověk poslouchá klasickou nahrávku Master napomáhá snad každý její aspekt; od hutného soundu, přes skvělý obal až po rychlejší death metalové vály, které si co do rychlosti kolikrát nic nezadají s thrashovými partami.

Jestli se dá „An Epiphany of Hate“ něco úspěšně vytknout, tak je to fakt, že jakkoli hraje Paul Speckmann s neutichajícím zápalem, tak už to není v celé své délce taková pecka, jako byla svého času některá starší alba. To je navíc umocňováno pocitem, že poslouchám sice dobře odvedenou práci, ale rutinního střihu. A to mi nedovoluje, abych si nahrávku užíval víc než jen jako další zářez v řadě. Nic na tom nemění ani tak povedené fláky jako hned úvodní „Subdue the Politician“ nebo čtverka „Just Be Yourself“. Ty jsou obě takové ty nejklasičtější Speckmannovské hitovky, které od každého alba Master očekávám, a jsou vynikající i tentokrát. Jen mi v „An Epiphany of Hate“ jako celku chybí něco víc, díky čemu bych měl chuť si album opakovaně pouštět sám od sebe. Minule to bylo kupříkladu více hitových písní, jež byly navíc velmi vyrovnané, takže „The Witchhunter“ neobsahovalo hluchého místa a do uší klouzalo samo.

A to tady bohužel postrádám. „An Epiphany of Hate“ obsahuje několik slabších písní, které jsou formálně stále dobrou ukázkou profesionality Master, ale věci jako „Just Take My Right Arm“, „Sense All Will Be Controlled“ a „Face Your Fear“ znějí, jako kdyby byly ušité příliš horkou jehlou, ačkoli nezastírám, že i tyto vály nepostrádají dobré momenty. Parádní práce Alexe za bicími je u poslední uvedené pecky opravdu jiskrná a skladbu pohání kupředu neúnavně, avšak jednoduchý a nevýrazný kytarový motiv trochu sráží údernost rytmické sekce.

Jinak je to samozřejmě vcelku šlapavá a úderná nahrávka, v níž Zdeněk a Alex dodávají Speckmannovým skladbám až slayerovský nádech. Tento pocit mám s každou další nahrávkou stále silnější. Hlavně kytarová sóla jsou touto zámořskou veličinou značně načichlá, nicméně není to myšleno jako útok směrem na kapelu. Třeba „Fiction Soon Becomes Reality“ a „It’s Clearly Eden“ jsou nejlepšími ukázkami. Většině skladbám vévodí drtivá rytmika, burácející baskytara a klasické kytarové riffy, což jsou dohromady jasně poznávací prvky tvorby Master a je tomu právě díky souhře této trojice, která i při výletech do lehce punkovějších vod (titulní „An Epiphany of Hate“) neztrácí pevnou půdu pod nohama.

Kdybych měl nad „An Epiphany of Hate“ vyřknout nějaký závěrečný rozsudek a jednoduše říct, zda uděluji pomyslný palec nahoru nebo dolů, tak je to samozřejmě stále ještě nahoru, protože Master jsou ve svém oboru pořád jednou z lepších part, na něž se dá v jistém smyslu spolehnout. Ovšem je třeba dodat, že tentokrát to Speckmannovi a spol. nevyšlo tak dobře jako minule na „The Witchhunt“, které bylo přeci jen o třídu lepším posluchačským zážitkem, takže fanoušky nové bych odkázal spíš o tři roky zpět. Ti starší budou beztak chrochtat spolu s Paulem Speckmannem každé slovo desítky nových písní. A tak tomu asi má být.