Mastercastle - Enfer

Mastercastle – Enfer [de la bibliothèque nationale]

Mastercastle - Enfer [De La Bibliothèque Nationale]
Země: Itálie
Žánr: power metal
Datum vydání: 14.10.2014
Label: Scarlet Records

Tracklist:
01. The Castle
02. Let Me Out
03. Naked
04. Pirates
05. Enfer
06. Straight to the Bone
07. Throne of Time
08. Behind the Veil
09. Venice
10. Coming Bach

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Scarlet Records

Není tomu zase tak dávno, kdy jsem z italské metalové scény registroval maximálně tak Lacuna Coil a Rhapsody of Fire a o zbytku jsem neměl nejmenší ponětí. Několik let otročení pro Sicmaggot mě však v tomto odvětví vzdělalo celkem slušně, takže mě dnes vědomí, že mi na stole přistála nahrávka italské kapely, nikterak nevzrušuje, a pokud je to navíc nahrávka power metalová, nastupuje spíš obezřetnost a lehká skepse, která těžkne úměrně tomu, jak klišovité prvotní znaky dotyčné dílo vykazuje. No, a když na mě takhle zbyla novinka “Enfer [de la bibliothèque nationale]” od kapely jménem Mastercastle, klišé na mě z toho ne pokukovalo – ono se na mě přímo drze šklebilo.

Jasně, řekne si rozumný člověk, že se kapela jmenuje poněkud praštěně a název její desky v sobě nějaký ten rafinovaný smysl skrývá opravdu důkladně, ještě nemusí znamenat, že to bude pitomost, a začne hledat dál. Záhy se tak dozví, že Mastercastle se v italském Janově dali dohromady v roce 2008 a od té doby sypou desky jako Baťa cvičky – vyrovnanou kadenci jednoho alba ročně narušuje zatím jen předloňská pauza a nejpozději tady začne výstražné světýlko blikat, seč mu síly stačí, protože ačkoli jsou i produktivnější interpreti, jejichž tvorba je kvalitní, je to spíše vzácnost a v podobných případech to většinou dopadá opačně a to je pak celkem jedno, že mají instrumentalisté Mastercastle na kontě angažmá v celé řadě ostatních kapel, o nichž s výjimkou Necrodeath, kde to hobluje kytarista Pier Gonella, stejně nikdo nikdy neslyšel…

Přesně takhle vypadaly mé myšlenkové pochody, když jsem se duševně připravoval na to nadělení, které mi “Enfer [de la bibliothèque nationale]” mělo přichystat, jenže světe div se, Mastercastle mi se svou pátou nahrávkou nakonec připravili poměrně příjemné překvapení.

Jestli teď čekáte, že začnu pět ódy, jaké je “Enfer [de la bibliothèque nationale]” progresivní veledílo a žánrový počin desetiletí, tak se zase hoďte pěkně do klidu, protože nic takového činit nehodlám. Deska je to v jádru naprosto obyčejná a ničím nevybočující z řady desítek a stovek podobných, které dnes a denně dělají z power metalové produkce nadprodukci. Je to sice zahrané zkušeně (aby taky ne, když muzikanti nejsou žádná ucha), sem tam to příjemně osvěží nenápadný sampl nebo klávesy, jindy se zase vyloupne vcelku povedená instrumentální pasáž, ale to z “Enfer [de la bibliothèque nationale]” pořád nedělá nic, co by zasloužilo zvláštní pozornost.

Tu pozornost ale přitahuje vokál, za který je zodpovědná jistá Giorgia Gueglio. Tahle dáma totiž dodává desce koňskou dávku charismatu, díky němuž mi nedělá žádný zásadní problém odpustit jí i pár jalovějších pasáží, které to na master dotáhly. Giorgia nijak nešokuje, ale její hlas je zkrátka nesmírně příjemný, osobitý, intonačně bezchybný a zejména v nižších polohách jeho majitelka dovede posluchače vyloženě okouzlit, protože když jej nechá vyniknout v některé z řady povedených melodií, je to prostě skvělé.

A povedené melodie, to je druhý zásadní důvod, proč u mě “Enfer [de la bibliothèque nationale]” nakonec prošlo se ctí. Mastercastle jsou totiž očividně více než schopni postavit opravdu parádní nápěv, který když se dá dohromady se zpěvem, tak je velmi o co stát. Je to totiž přirozené, chytlavé, ale přitom ne vlezlé, člověk se toho nemůže nabažit a chtěl by víc. A skoro celá první půlka alba má v tomto ohledu rozhodně co nabídnout – “The Castle”, “Let Me Out”, “Naked” a “Pirates” jsou vyloženě povedené, krom parádních refrénů nabízejí i zdařilou instrumentální úroveň a dohromady se tahle část desky poslouchá úplně sama.

Počínaje skoro titulní “Enfer” ovšem Mastercastle trochu slevují z nastavené úrovně, vedle dobrých momentů ve skladbách se sem tam objeví i nejeden nepříliš zdařilý obrat (zejména pasáž kousek za středem “Straight to the Bone” mě celkem irituje) a celkový dojem poněkud upadá. Mastercastle to ale částečně zachraňují mírným experimentováním s výrazem (vyloženě speedový start “Throne of Time” nebo nepatrně šansonová nátura “Behind the Veil” jsou rozhodně příjemným zpestřením), a i když se na přitažlivost prvních čtyř skladeb už nedotáhnou (“Venice”, která se o to snad pokouší, dojíždí na přílišnou předvídatelnost), nakonec mě “Enfer [de la bibliothèque nationale]” nestíhá přestat bavit, protože když album ukončím ještě před de facto bonusovou, byť zdařilou insturmentálkou “Coming Bach”, časomíra se zastaví na střízlivých 36 minutách a 15 vteřinách, což je stopáž, kterou Mastercastle s tím vším, co na desku vměstnali, stíhají utáhnout bez většího zaškobrtnutí.

Předchozí desky Mastercastle neznám, takže netuším, jestli je “Enfer [de la bibliothèque nationale]” výsledkem nějakého delšího vývoje, ale jsem s ním spokojený. Přese všechnu neobjevnost a pár kompozičních kiksů se mi tahle deska totiž zalíbila, a kdykoli jsem si ji pouštěl, bylo to s chutí. Pokud se sháníte po nenáročné, sympatické a upřímné muzice a jste ochotni sem tam přimhouřit oko, nevidím důvod, proč nedoporučit zrovna “Enfer [de la bibliothèque nationale]”.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.