Masters of Rock 2010

Masters of Rock 2010 (sobota)

Masters of Rock 2010
Datum: 17.7.2010
Místo: Vizovice, areál likérky Rudolf Jelínek
Účinkující (obsažení v reportu): Annihilator, Behemoth, Communic, Grand Magus, Silent Stream of Godless Elegy, Škwor

Den pro mě začíná s heavy metalovými Grand Magus ze Švédska. Oproti Manowar včera to je jako nebe a dudy. Kapela si na nic nehraje a valí pěkně ostrý a špinavý heváč. Z právě vydané novinky zahráli třeba “I, the Jury” nebo titulní “Hammer of the North”, z předchozího “Iron Will” zazněla například výborná “Silver into Steel”. Naprostá spokojenost. Takhle vypadá pořádný rock’n’roll!

Následující dvě skupiny jsem prostě musel vynechat jednak kvůli tomu, že mě zas tak nezajímaly, ale hlavně kvůli naprosto brutální vedru, které mě prostě ubíjelo, a vracím se až na Škwor. To je prostě takový ten český rockový mainstream – všichni to znají, všem se to líbí, všichni si rádi zazpívají někdy už zlidovělé refrény, všichni jsou spokojení. Takže asi tak. Špatné to nebylo, ale nic lepšího než jen neurážející pohodovka také ne.

Na další obdobnou formaci Doga jsem se zakecal, ale norské progresivní borce Communic už bych podruhé nikdy neprochlastal, takže hurá zpátky pod hlavní stage. Vedro bylo zlé, kapela ale naprosto výborná. Stejně jako i Manowar mě trápily přehulené kopáky (i když přece jenom ne v tak velké míře), po přesunu o pouhých pár metrů dozadu se však zvuk o mnoho vylepšil, tudíž mi nazvučení jejich koncert nezničilo. Vždycky mě udivovalo, jak Communic dokáží jenom ve třech lidech kouzlit tak složitou hudbu a zvláště naživo to je znát ještě víc. Skoro půlku koncertu jsem jen pozoroval, jak jim běhají prsty po hmatnících, aniž by to kdykoliv sklouzlo od propracované muziky ke kytarové masturbaci. Jen pro pořádek dodejme, že na úvod zazněl otvírák “On Ancient Ground” z poslední desky “Payment of Existence” a dále byla během setu k slyšení kupříkladu naprosto úžasná kompozice “Waves of Visual Decay”.

Přichází čas na největší extrém festivalu – dámy a pánové, jsou tu Behemoth. Dát takovouhle smečku za bílého dne je dle mého mínění zhovadilost, ale pokud to jinak nešlo, dejme tomu… Na druhou stranu Behemoth ukázali, že nepotřebují tmu, aby byli skvělí. Naprosto promakaná show (a tím nemám na mysli jen kulisy, plachtu nebo malování, ale i na vteřinu secvičený headbanging apod.), bezkonkurenční hudba, maximální peklo. Z poslední desky “Evangelion” zazněly celkem tři pecky “Ov Fire and the Void”, “Shemhamforash” a “Alas, Lord Is Upon Me”, zbytek obstaraly osvědčené hitovky jako “Slaves Shall Serve”, “At the Left Hand ov God”, “Conquer All”, “Demigod”, “As Above So Below” nebo závěrečná “Chant for ΕΣΧΗΑΤΟΝ 2000”. Mě osobně překvapilo jen to, že opět hrají “LAM”. Na koncertech mají Behemoth rovněž naprosto úžasné sladěné střídání všech tří vokálů, případně sborový growling, což předvedli například v nástupu “At the Left Hand ov God”, který zněl opravdu mohutně. Po konci Behemoth jsem udělal to samé co spousta jejich fandů a okamžitě se odebral na jejich autogramiádu. Civilní Adam Darksi na podpisovce připomínal onoho Nergala, který ještě před hodinou řádil na pódiu, opravdu jen stěží. Zatímco s kytarou v ruce to byl ďábel schopný smést kohokoliv z povrchu zemského jen pohledem, na autogramiádě to byl evidentně hodně unavený a vyčerpaný člověk. Jako stroj bral do ruky cokoliv, co mu kdo podal, a stejně strojově to podepisoval. Ono se není co divit vzhledem k takovému koncertnímu zápřahu, jaký Behemoth mají. Možná by podle mě měla kapela alespoň na chvíli vypnout, aby chlapům neodešlo zdraví, protože to opravdu nevypadalo jen na únavu po vystoupení. Samotná show však byla stále maximálně suverénní a takřka bezchybná.

Autogramiáda Behemoth zabrala celé Primal Fear, takže vidím až Annihilator. Ti na Masters of Rock před dvěma lety natočili DVD (i když mně osobně se vždycky při zmínce o tom DVDčku vkrádá myšlenka, že si kapela vybrala Masters of Rock jen proto, že to byl jediný fest, na kterém ten rok hrála a protože potřebovala hodně rychle něco vydat, aby mohla opustit svou tehdejší firmu, ale to sem teď nepatří…). Od minula vyměnili baskytaristu a Jeff Waters se ostříhal, ale maso to bylo opět parádní. Vzhledem k tomu, že já preferuji tu tvrdší podobu thrashe, tak se mi Destruction líbili více, ale ani Annihilator se nijak zahanbit nenechali a zahráli hodně dobře.

Chvíli před jedenáctou večerní se odebírám k druhému pódiu s tím, že mrknu na své tuzemské oblíbence Silent Stream of Godless Elegy a ještě stihnu půlku Gamma Ray na velké scéně. Tak trochu to ale neklaplo, protože před Silent Stream of Godless Elegy hrající Symphonity o něco málo přetáhli a moravští folkaři tak měli na zvukovku vražedných deset minut. A že by někdo zvládnul za deset minut nazvučit šest nástrojů a dva vokály do poslouchatelné podoby, jsem ještě nezažil a nic takové se ani nekonalo. Silent Stream of Godless Elegy tak začali s více jak půlhodinovým zpožděním, tudíž jsem od Gamma Ray nakonec viděl jen konec posledního songu, ale vůbec mě to nemrzí, protože moravská formace vystřihla naprosto nádherný set. Přímo jak z učebnice “Jak udělat perfektní koncert”. Dobře naladěná kapela ve skvělé formě, neodolatelná atmosféra a hlavně výtečná hudba. Skladby z připravované desky “Návaz” jsou naprosto famózní, stejně tak jako i předchozí tvorba. Do minulosti ten večer zabrousilo nejdále až k albu “Behind the Shadows” hned se třemi songy “Shadow”, “Wizard” a “Cantara”. K naprosté dokonalosti už mi chyběla jenom “To Face the End”.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.