Megadeth - Super Collider

Megadeth – Super Collider

Megadeth - Super Collider
Země: USA
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 4.6.2013
Label: Tradecraft

Tracklist:
01. Kingmaker
02. Super Collider
03. Burn!
04. Built for War
05. Off the Edge
06. Dance in the Rain
07. Beginning of Sorrow
08. The Blackest Crow
09. Forget to Remember
10. Don’t Turn Your Back…
11. Cold Sweat [Thin Lizzy cover]

Hodnocení:
Kaša – 4/10
H. – 3/10

Průměrné hodnocení: 3,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

S železnou pravidelností dvou až tříletého odstupu se Dave Mustaine a jeho Megadeth vrací s novým studiovým albem, se kterým by mohli napravit velice vlažně přijaté “Th1rt3en”, které v mém osobním žebříčku kapelní diskografie zaujalo místo někde vedle nudného “Risk” a zbytečného “The World Needs a Hero”, což samo o sobě svědčí o faktu, že se mi pánové kolem zrzavého lídra opět netrefili do noty, přestože po slušném “Endgame” jsem očekával něco víc než kolekci písní, které by dříve kvalitativně nestačily ani B-strany singlů. Nerad to říkám, ale “Super Collider” je až příliš logickým následovníkem posledních pěti alb, které po svém znovuzrození v roce 2004 Megadeth stihli vyprodukovat. A protože ani jedno (krom “Endgame”) nepovažuji za nic víc než totální průměr, je jasné, že ani tentokrát moc chválit nebudu.

V souvislosti se zmíněnou produktivitou, kdy Megadeth pravidelně sází nové placky jako na běžícím páse (myšleno v porovnání s ostatními zástupci Velké čtyřky), se dostali do takové té kolovrátkové situace, kdy prostě něco musí vyjít ven, aby se mohlo zase vyrazit na turné se starými šlágry, protože přesně tak to na mne působí. Ruku v ruce s tímto jde bohužel nízká kvalita, která se Mustaina poslední roky drží jako klíště. Typické album Megadeth třetího tisíciletí tak obsahuje dvě až tři pecky, dvě, tři slušné písně a zbytek absolutní vata, na kterou si po týdnu ani nevzpomenu. I když jsem doposud mluvil tak nějak obecně, je každé slovo přímo aplikovatelné i na “Super Collider”, na němž je nakonec nejzajímavější věcí netypický obal, který mi, pravda, na první pohled přišel naprosto otřesný, ale oproti všem předešlým je naprosto jedinečný, takže proč ne. Technická stránka samozřejmě nemá žádné mouchy, instrumentální výkony jsou špičkové, zvuk a produkce Johnnyho K nemlich to samé, jen s tím hudebním obsahem se čtveřice Mustaine, Broderick, Ellefson a Drover zrovna nevytáhla.

Začněme pozitivně, takže samozřejmě těmi nejlepšími kousky, mezi které bezesporu patří úvodní “Kingmaker”, což je klasická Mustainovka v rychlejším tempu, tedy přesně takový typ písně, jež se na úvod hodí nejvíc a na který se taky každý těší. Slušně šlape, a i když mám pocit, že nosný riff jsem už někdy slyšel, má v sobě dostatečnou porci energie a díky chytlavému refrénu je velice lehce stravitelná. Ještě dál jde v ohledu chytlavosti “Forget to Remember”, kterou v osobním žebříčku stavím hodně vysoko. Její stavba je hodně jednoduchá, řekněme až hard rocková, jak známe Megadeth z doby “Youthanasia” a “Cryptic Writings”. Takhle zapamatovatelný refrén se Mustainovi ale už dlouho nepovedl, napadá mě snad až “Die Dead Enough”“The System Has Failed”, což je pěkně dlouho. Já sám jej z hlavy nemůžu dostat už nějaký ten pátek, co jsem “Super Collider” slyšel poprvé, takže nemám co řešit a s klidem ji považuji za top moment celé desky. Posledním zástupcem opravdu povedených písní, se kterými mi Megadeth udělali radost, je “Built for War” s velice řezavou kytarou a prostřední pasáží s (na poměry kapely) netypickým sólem a hlavně sborovým halekáním, které je jako stvořené pro rozehřátí publika při živých vystoupeních.

Tímto jsem ale vyčerpal ty nejsilnější skladby a ten zbytek už tolik nekope, přesto se ještě o několika z nich dá říct, že neurazí. Třeba titulní “Super Collider”, kterou jsem po prvním poslechu nesnášel. Stupidní odrhovačka bez kloudného nápadu, říkal jsem si. Což o to, ono to na ni platí stále, ale teprve poté, co jsem k ní shlédl hloupé video, jsem jí jaksi přišel na chuť a aniž bych to dokázal vysvětlit, tu a tam si videoklip pustím. K němu snad jen připomínku, že ke kapele se vůbec nehodí, a kdyby mi jej někdo pustil beze zvuku, tak vsadím boty na to, že bylo stvořeno k písni Katy Perry nebo Taylor Swift. Hodně se toho v souvislosti s novinkou namluvilo o úloze Davida Drainmana, který se měl snad i podílet na skládání, ale nakonec jsem jej zaregistroval pouze v rámci hostovačky v našlapané závěrečné části jinak průměrné “Dance in the Rain”. Ta její poslední minuta pod tíhou Drainmanova pěveckého charisma má fakt grády a stojí za to, aby člověk vytrpěl tu nudu před ní. Překvapení se skrývá v závěru alba, a sice v podobě “The Blackest Crow” s country nádechem, který se nenápadně táhne celou písní a vůbec nepůsobí nepatřičně. Vážně dobrá práce. Se zbylými skladbami, které jsem doposud nejmenoval, to mám asi tak, že mi nestojí ani za tu námahu, abych se do nich v recenzi pouštěl, protože bych se pořád pohyboval kolem výrazů těžký podprůměr, kravina a zbytečnost. Vzhledem k tomu, že takovýchto záseků jsem na albu napočítal dobrou polovinu, nemůže být pochyb o tom, že “Super Collider” je z mého pohledu špatná deska.

Závěrem snad už jen vyřknu nahlas své přání, aby si Mustaine vzal delší dovolenou a podíval se na své kolegy Slayer, Anthrax a Metallica, kteří studiovou aktivitou zrovna nehýří a na jejich albech je to znát. Rozdíl v redukci hluchých míst je oproti zrzkovově bandě znatelný. Radši jedno album za pět let, ale pořádné, ke kterému se nebudu po chvíli točit nemilosrdně zády. Ruku na srdce, kdyby “Super Collider” nemělo na obalu onu legendární značku Megadeth, tak bych jej stěží doposlouchal do konce, což je trošku smutné, ale bohužel je to tak a máme tak co dočinění s jedním z nejhorších alb v diskografii této legendy.


Další názory:

Upřímně se klidně přiznám k tomu, že zrovna Megadeth jsem nikdy neměl příliš v lásce a jejich muzika mě prostě nedokázala dost dobře oslovit, rozhodně bych si ale nedovolil tvrdit, že je to sračka – alespoň tedy o tom, co jsem doposud slyšel, protože jsem nikdy neměl potřebu podrobně studovat kompletní diskografii kapely (což je vcelku logické, když mě to nebaví). Jenže v případě “Super Collider” nejde jinak, protože to album je prostě hodně moc zlé, až by se chtělo říct, že je na něm úplně všechno špatně; rozhodně se ani náznakem nejedná o desku, která by měla být hodna jedné z největších legend svého žánru. Ta muzika je k uzoufání nudná, nezáživná, unylá a utahaná, jako by se Megadeth vůbec nechtělo hrát – a to je neskutečně blbé, když to takhle působí, tím spíš, jedná-li se o jméno velikosti Megadeth. Korunu tomu nasazuje vrchní principál Dave Mustaine, jehož vokál zní snad ještě znuděněji než instrumentální stránka, působí to na mě, jako by se mu snad vůbec nechtělo zpívat, což se teoreticky dá pochopit a odpustit na jednom konkrétním koncertě, protože stát se může cokoliv, ale když takhle zní i studiová podoba, tak to už zavání opravdovým průserem. A přesně tím “Super Collider” bohužel je. Nemůžu si pomoct, ale tohle album je jednoduše špatné a jeho poslech mě vyloženě obtěžuje. Víc k tomu nemám co říct…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.