Země: Švédsko Žánr: death metal Datum vydání: 16.12.2012 Label: Selfmadegod Records Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Selfmadegod Records

Švédský projekt Megascavenger bude asi pro většinu velkou neznámou. Pokud ale začnu zmiňovat kapely Demiurg, Paganizer, Revolting nebo Ribspreader, tak ti otrlejší death metalisté zbystří. Hlavní postavou tohoto projektu je totiž švédský multiinstrumentalista Roger “Rogga” Johansson, který má prsty ve výše zmiňovaných kapelách, ale i v dlouhé řadě dalších. A jeho záliba ve starém death metalu je zcela evidentní.

Na tuhle desku, kterou sám nahrál, si pozval i plejádu zajímavých hostů, aby jeho death metalový guláš pořádně okořenili. U vokálů se vedle Johanssona vystřídala taková esa jako Paul Speckmann (Master), Marc Grewe (Morgoth, Insidious Disease) nebo Dan Swanö (Edge of Sanity). Svými kytarovými sóly na druhou stranu přispěli Patrick Mameli (Pestilence), Jonas Lindblood nebo Eric Daniels (ex-Asphyx). Autorova záliba v hrubozrnném death metalu evropské školy je zcela evidentní. Proto se na nás hned při první skladbě vyvalí chřestící sekané riffy, aby se následně rozjela mašina naplno. Mezi rychlými palbami se občas objeví chvilka oddechu v podobě valivého, rozbahněného a smrti rozsévajícího death metalu, jmenovitě “Void of Damnation” s naprosto chorobným vytím raněné bestie. Za nejlepší skladbu kolekce považuju apokalyptickou vypalovačku “Smokescreen Armageddon”. Celou desku prostupuje duch britských Bolt Thrower nebo Nizozemců Asphyx, takže záležitost pro staromilce. Riffy pochází ze starých pořádků a občas se stane, že máte pocit, že už jste to někde slyšeli. Ale ani vám to nebude moc vadit, protože to má přesně takovou energii, jakou od death metalu lze očekávat. Ani v nejrychlejších skladbách se nesetkáme s blast beaty – ono téhle muzice by to ani neslušelo, tady je potřeba spíš rytmickou razanci.

Zvuk celé desky je i přes jistou špinavost, která bývá pro švédské kapely celkem typická, dost vyvážený. Pod kytarami se plazí basa, umocňující démoničnost celého počinu, a u bicích neunikne jediný úder do soupravy. Nejde rozhodně o žádný milý moderní metálek s líbivými melodiemi, vše je podřízeno brutalitě, která je podněcována hororovými texty, s přímou inspirací H. P. Lovecraftem. Název “Descent of Yuggoth” už mnohé napovídá.

Pro milovníky žánru vcelku povinnost. Pro mě je to prozatím z těch death metalových alb ta nejlepší deska. Nenudící materiál podtrhnutý dobrým zvukem. Cenu za originalitu to určitě nedostane, ale posluchačská variabilita tohoto počinu je alespoň zaručena díky tomu zajímavému nápadu s vokalisty. Dokáží skladbám vtisknout něco ze svého výrazu a nahrávka se tím jen tak neoposlouchá. Svižná půlhodina agresivní švédské školy.