Menace - Impact Velocity

Menace – Impact Velocity

Menace - Impact Velocity
Země: international
Žánr: progressive metal / rock
Datum vydání: 10.3.2014
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. I Live With Your Ghost
02. Painted Rust
03. Multiple Clarity
04. To the Marrow
05. I Won’t See the Sun
06. Drowning In Density
07. Positron
08. Everything and Nothing
09. Within Context
10. Malicious Code
11. Impact Velocity
12. Seamless Integration

Hodnocení:
Kaša – 7,5/10
H. – 8/10
Ježura – 8/10

Průměrné hodnocení: 7,8/10

Odkazy:
web / facebook

Povídání o Menace nelze nezačít povídáním o hlavním mozku tohoto projektu, Mitchu Harrisovi. Abych pravdu řekl, tak bych se zas tak moc nedivil, kdyby toto jméno posluchačům, kteří se příliš nepohybují v grindových vodách, doposud ještě neslyšeli, protože pokud pominu heavy metalové Absolute Power, kde se Mitch mihnul coby kytarista na debutovém eponymním albu, tak je jeho hudební tvorba už od počátků zakořeněná v hloubi death/grindu, přičemž jeho nejslavnějším působištěm jsou legendární Napalm Death. V jejich řadách už pětadvacet let šíří brutální riffy a občas zpěvákovi Barneymu vypomůže se svým doprovodným vokálem, jímž není nic víc než pekelně vysoko položený zmučený nelidský jekot. Krom Napalm Death stojí z jeho dosavadního portfolia za zmínku ještě parta Defecation, kterou založil s Mickem Harrisem, a třeba brutálně neurvalí Righteous Pigs, v nichž působil ještě před svým nástupem do současného domovského působiště. Možná si říkáte, proč jsem vás vzal na menší projížďku po historii působení tohoto kytaristy, že ano? Mířím tím k hlavní otázce, na níž se nemůžu nezeptat…

…napadlo by někoho z vás, že by se ve svém bočním projektu, jenž lze z určitého pohledu považovat za první sólové album, vydal směrem melodického rock/metalu s progresivními prvky a přesahem někam k modernímu metalu, protože tohle album je všechno, jen ne staromódní? Podpořím své vlastní udivení faktem, že Mitchovi s nahráváním “Impact Velocity” pomáhali a sestavu Menace tvoří bubeník Derek Roddy (Serpents Rise, ex-Hate Eternal,ex-Malevolent Creation) a basák Shane Embury (Napalm Death, Lock Up a asi tisíc dalších kapel). Za normálních okolností by totiž tahle sestava měla dohromady tvořit death/grindovou chumelenici s materiálem jako bič. Pro úplnost ještě dodám, že krom této trojice tvoří sestavu Menace druhý basák Frédéric LecrecqDragonforce a jistý Nicola Manzan, jenž v rukou střídá housle, violu a cello. Snad jedinou indicií, která napovídala, že Menace budou o ničem jiném, než na co jsme od Mitche zvyklí, bylo prohlášení, že od nahrávky máme čekat “výsledek jeho celoživotní práce”, což tak trochu značí, že je zbytečné čekat dvacet dvouminutových šlupek rychlých a brutálních tak moc, že by se i Napalm Death mohli začervenat.

Úvodních keců už ale bylo dost, takže si pojďme “Impact Velocity” představit konkrétně. Už od prvního singlu, jímž se stala úvodní věc “I Live with Your Ghost”, bylo jasné, že Menace nebudou ani tak o tvrdých kytarových riffech, i když zrovna tady je kytarová linky dosti výrazná, jako spíš o náladotvorné rockové tvorbě, kde samozřejmě kytara nechybí, ale krom několika výjimek netvoří jádro jednotlivých písní, protože díky vrstvení několika struktur se toho v písních hned na první poslech děje víc, než aby se o nich dalo mluvit jako o běžných moderně melodických rockových kouscích. Strašně mě překvapil melodický vokál Mitche, jenž i za použití všemožných krabiček a efektů zní jako počítačová kopie Burtona C. BellaFear Factory a Paula Masvidala ze Cynic (hlavně díky robotickému vokálu, jenž se tu a tam objeví). Oni třeba ti Fear Factory nejsou úplně od věci i po hudební stránce. Žádné škrkající kytary a strojové bicí na přetřes nepřijdou, ale přesto je na albu taková ta jejich nezaměnitelná industrální atmosféra přítomná; jen s tím rozdílem, že zatímco u Fear Factory je ta přesnost důsledkem chladné, tovární atmosféry, tak Menace jsou daleko vřelejší a barvitější. Jak to jen říct… není to pop, ale jsou tam popové melodie s melancholickým nádechem, protože i když je “Impact Velocity” albem postaveným na melodiích, tak vyloženě optimistické momenty aby posluchač hledal lupou.

Ještě chvíli zůstanu u těch singlů, které vydání “Impact Velocity” předcházely, protože jak “I Live with Your Ghost”, tak “Painted Rust”, k nimž rovněž vznikly videoklipy, charakterizují album samotné nejlíp, jak jen to jde. Prvně jmenovaná je přímočarejší, řekl bych až rádiově jednoduchá rock/metalová hitovka s tanečním rytmem v refrénu, kterému vládne skvělý Mitch, jehož civilní zpěv jsem si velmi oblíbil. Tato skladba je jedním z těch případů, kdy jsou u Menace kytary jedním z hlavních nástrojů, ačkoli v druhé polovině to Nicola osvěží smyčci a hostující zpěvačka Sequoia Harris-O’Reilly s doprovodným vokálem, který je i přes nevelkou plochu velmi příjemnou záležitostí. Druhá klipovka “Painted Rust” naproti tomu zastupuje pomalejší, uvolněnější a melancholičtější část “Impact Velocity”. Část, která je uhrančivá díky své zasněné atmosféře, jíž podbarvují všudypřímné smyčce, které zní místy jako klávesy, ovšem pokud booklet (ten mimochodem velmi pěkně spojuje éterickou a industriální atmosféru – vážně hezké práce) nelže, tak jsou to všechno na sebe navrstvené linky nahrané samotným Nicolou.

Značně si teď díky představení dvou klipovek (vynechal jsem ještě “To the Marrow”, ale ta není vyloženě zapotřebí, protože i videem vlastně jen pokračuje v cestě “Painted Rust”) ulehčím práci, protože tyto písně celkem rovnoměrně rozdělují desku na dvě poloviny. Úplně nejjednodušeji bych je popsal jako kytarově vypjatější a naopak relaxačně poklidnější. Je to sice hodně subjektivní, takže si dokážu představit, že některé zářezy by si jiný posluchač v daných skupinách promíchal, ale za sebe můžu vybírat následovně. Z té první kategorie mě (krom singlovky) strašně baví “I Won’t See the Sun”, která v úvodu vyrukuje s kytarovým riffem, jenž jsem od Mitche na “Impact Velocity” očekával v daleko větší míře. To, že se jedná o několikavteřinovou pasáž a že ve zbytku písně už se kytary vrátí zpět do neurčitějších ploch, však vůbec nevadí, protože skladba samotná stojí hlavně na vypjatém refrénu s dynamickými smyčci v pozadí. Hodně povedená je “Everything and Nothing”, v níž velí vokální linka, která v dramatické střední pasáži láme píseň na dvě poloviny. A na závěr jsem si nechal titulku “Impact Velocity”, která asi jako jediná nějakým vzdáleným způsobem připomíná tvorbu domovských Napalm Death. Není to grind, to jen abych to uvedl včas na pravou míru, ale bicí se dotknout blastbeatů, kytary jsou o něco chaotičtější a Mitch se taky nebojí zařvat, což je oproti dosavadnímu relativně poklidnému toku desky poměrně překvapivé (no dobře, ve “Within Context” je to jeho řev ještě brutálnější, ale je to jen kapka v moři melodií).

Možná se to už zdá zbytečné mluvit o druhé skupině, protože si určitě říkáte, že to budou obyčejné utahané kousky, které nemají čím překvapit, ale opak je pravdou. Je pravda, že hudebně nejde o nic vyloženě dechberoucího, ale ve skladbách, jako jsou “Painted Rust”, “Multiple Clarity”, “Drowning in Density” a “To the Marrow” nejde o hudební výkony, nýbrž o atmosféru, kterou tyto písně dýchají. Neslouží jako demonstrace instrumentálních výkonů, takže i taková esa jako Derek Roddy se po celou dobu drží zpátky a hraje podřízeně pro potřeby celku. Mně osobně se nejvíc zalíbila “Painted Rust” a “Drowning in Density”. Druhou bych dokonce označil za úplně nejlepší věcí na albu. Místy hutný kytarový riff ve spojení s Harrisem, který si dokonale pohrál s vokálními melodiemi, jdou skvěle dohromady. Upřímně mě mrzí, že hlavně v těchto kouscích nedostala pořádný prostor hostující vokalistka Sequoia, protože kontrast mezi ženským a robotickým zpěvem, by mohl posunout tyto kompozice ještě o malý stupínek výš, ale to už jen hádám. Ve skutečnosti vlastně ani není důvod k nespokojenosti, takže jako kdybych nic neřekl.

Přestože jsem tady mluvil o jednotlivých skladbách rozdělených do dvou skupin, tak to berte jako mou berličku pro recenzi. Neznamená to, že by album působilo jako slepenec dvou různých nálad, kdy se pravidelným střídáním přechází od jedné ke druhé a “Impact Velocity” by díky tomu mělo být nevyrovnané nebo dokonce nekompaktní. To v žádném případě. Menace se na svém debutu podařilo vyrukovat s uceleným albem, které se nedrží pouze v jedné jediné rovině, a připravili tak posluchačům materiál zábavný a barvitý. Materiál, který i přes delší stopáž (50 minut se mi po prvním poslechu zdálo docela dost) baví od začátku do konce. Přestože jsou kompozice ve většině případů díky vkusným melodiím posluchačsky přívětivě orientované, tak jedním dechem dodávám, že se tak neděje na úkor záživnosti a trvanlivosti “Impact Velocity”. No, prostě abych to shrnul… Mitch Harris překvapil. Nejen, že dal dohromady materiál, jenž bych od něj v žádném případě ještě před pár týdny nečekal, ale hlavně ukázal, že je to velmi dobrý a rozmanitý skladatel, jenž umí i mimo své dosavadní hudební mantinely dát dohromady album, které baví. A to jak rozložené na kousky, tak hlavně jako celek. A protože jsem celkem nenáročný posluchač, kterému tohle všechno ke spokojenosti stačí, tak Menace za jejich debut chválím a doufám, že nezůstane jen u něj.


Další názory:

Napalm Death je skupina, která rozhodně má můj velký respekt, ale i přesto tak nějak nemám potřebu si ji doma pouštět a poslouchat. Projekt Menace pod vedením kytaristy Mitche Harrise je na tom ovšem přesně naopak, protože debutová deska “Impact Velocity” mě ohromně chytla. Sice se mi na tom albu líbí opravdu spousta věcí, ale nade všemi stojí především fakt, že je to celé takové příjemně zvláštní, což mě na tom neskutečně baví. Právě specifická industriálně zasněná atmosféra, která je neobvyklá a zároveň pěkná, je pro mě na “Impact Velocity” tím, co tenhle počin dělá tak zajímavou záležitostí. Osobně se mi možná o malinký kousek více zamlouvají ty pomalejší a o trochu zahloubanější kusy jako “Painted Rust”, “To the Marrow” nebo “Drowning in Density”, ale nemám nic ani proti těm hybnějším skladbám, protože i ty mě baví fakt hodně. Možná speciální zmínku bych pak ještě věnoval dvojici “I Won’t See the Sun” a “Positron”, jež pro mě představují možná úplný vrchol “Impact Velocity” a některé linky v nich nemají chybu. Tak jako tak, prostě skvělá deska, která zcela jistě stojí za slyšení.
H.

To se nám ten nenápadný chlapík, který drtí struny u Napalm Death a vedle dua GreenwayEmbury tak trochu zaniká, pěkně vybarvil! Byl jsem fakt náramně zvědavý, co se z jeho nového projektu Menace vyklube, ale deska “Impact Velocity” není ničím menším než potvrzením, že Mitch Harris je opravdu všestranný a nesmírně nadaný hudebník. “Impact Velocity” je deska mnoha tváří, ale přesto jednotné nátury a posluchači nabízí celou škálu zážitků od šlapavé hitovky “I Live with Your Ghost” přes zamyšlené atmosférické kusy “Painted Rust” nebo “I Won’t See the Sun” a punkově neurvalou “Insult to Injury” po titulní eklektickou schýzu “Impact Velocity” a pak množství dalších skladeb, které tyto atributy navzájem kombinují a přidávají k nim ještě další. To vše ale provázejí originální, působivé a ani trochu triviální melodie a pak unikátním zvukem umocňovaná atmosféra, která mi připomíná zhudebněné myšlenky nějaké biotechnologické umělé inteligence. Nepopisuje se to snadno, ale věřte mi, že jsem nic podobného zatím neslyšel a že je to skvělé. Touhle deskou Mitch Harris učinil opravdu významné umělecké prohlášení a já mu to žeru i s navijákem…
Ježura


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.