Mesetiah - Tesis

Mesetiah – Tesis

Mesetiah - Tesis
Země: Finsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 31.1.2014
Label: 3rd Track Productions

Tracklist:
01. The Abomination
02. Legacy of the Damned
03. Into the Abyss
04. Contagious
05. Cause of Anger
06. Mother of All Executions

Hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Inverse Records

Někteří z naších čtenářů už si za tu dobu, co na tento skromný plátek přispívám, možná stihli všimnout, že mám rád death metal. Fakt jo, dokonce bych se nestyděl tvrdit, že je to můj vyloženě oblíbený žánr. A jako správnému fandovi takhle konzervativního a ještě navíc enormně plodného žánru mi nijak zvlášť nevadí, když kapely dokolečka omílají pětadvacet let staré postupy – stačí mi, když to má hlavu a patu, pěkně to drtí a dobře se to poslouchá, to jsem pak s dotyčnou nahrávkou naprosto spokojený a snad se shodneme na tom, že to jsou poměrně férové nároky, které lze bez nějakých úlev aplikovat i na kapely mladé a nezavedené. A jednou takovou relativně mladou a nezavedenou kapelou, jejíž počin jsem s těmito nároky zkonfrontoval, jsou finští Mesetiah.

Vzhledem k tomu, že si lze opravdu těžko představit, že by měl někdo nějakou bližší představu, co jsou Mesetiah zač (a taky proto, že – jak záhy zjistíte – není moc o čem psát, takže každá věta dobrá), asi neuškodí obligátní představení kapely. Mesetiah pocházejí z města Kokkola, drhnou to v rytmu oldschoolového death metalu a od svého vzniku v roce 2008 stihli nahrát dvě řadovky a také EP “Tesis” – a kdo si prozíravě přečetl nadpis, ten už ví, že právě o tomhle minialbu si dnes trochu popovídáme.

Když se ještě naposled vrátím k těm nárokům na dobrou death metalovou žánrovku, jeden by řekl, že po dvou řadových nahrávkách na kontě už kapela asi bude dostatečně vyhraná na to, aby zvládla dodat jakž takž obstojný matroš – tím spíše, když je tím matrošem myšleno dvacetiminutové ípko, které by teoreticky ani nemělo mít dostatek prostoru na to, aby začalo nudit. Jenže člověk míní a nadšení muzikanti mění – “Tesis” je zářným příkladem počinu, který se zasekl někde před polovinou cesty – nikoli však ke genialitě ale k pohodové nahrávce.

Ono to v zásadě není úplně špatné. Riffy jsou sice klišovité až hrůza, ale oukej, to by zase takový problém nebyl, protože se mezi nimi najde určité procento takových, které neurazí a člověk si u nich i poměrně ochotně poklepe nohou. A když si vezmete, že “Tesis” má opravdu suprový zvuk, s nímž by i průměrná nahrávka mohla znít poměrně solidně zabijácky, skoro to vypadá, jako by bylo zaděláno na když ne výhru, tak aspoň na nějakou tu důstojnou plichtu. Jenže dobrý zvuk a pár dobrých riffů zde bohužel zdaleka nestačí ani na tu plichtu…

Problém je, že vedle toho obstojného materiálu je tu tak dvakrát až třikrát tolik takového, který je v lepším případě (a se zavřenýma očima, ušima a kdoví čím ještě) naprosto průměrný, v tom horším pak úplně obyčejně pitomý. A když myslím pitomý, mám tím na mysli žádné nápady, žádnou chytlavost a nedej bože snad tah na branku. Krom toho je to na sebe v nejednom případě nalepeno dost halabala a moc smyslu to věru nedává. Potom není divu, že člověk místo aby si muziku užíval nebo ji alespoň blahosklonně ignoroval, tak se nejednou zastaví a táže se sám sebe, proč to vlastně poslouchá.

Naznačeno to bylo už výše, ale nevidím důvod, proč to neříct ještě jednou a na plnou hubu. “Tesis” má dvacet a půl minuty a přesto nudí a místy dokonce obtěžuje, což je skutečně nelichotivé vysvědčení. Na druhou stranu ale zase nemám úplně chuť celé EP bez milosti sestřelit, a kupodivu v tom ani nemá prsty oblíbený argument o začínajících kapelách, protože kapelu s diskografií, v níž figurují dvě řadovky, lze stěží považovat za začínající. Kdepak, je to zkrátka a jednoduše kvůli těm dobrým momentům, které přeci jen nechávají stéblo naděje, že by to někdy v budoucnu s Mesetiah nemuselo být úplně zlé. Třeba takový šlapavý refrén “Into the Abyss” je vyloženě super, a i když je to jediný motiv celé nahrávky, který jsem si zapamatoval, sem tam se pár obdobně zdařilých momentů ještě objeví, tak třeba snad někdy…

Současnost je ovšem poměrně chmurná, protože “Tesis” vážně není dobré minialbum, a chtěl bych vidět, jak to někdo okecá. Kdepak, když si vezmu, jak výtečnou žánrovku se na svém debutu podařilo stvořit třeba takovým Northern Plague, nějak mě přechází vůle Mesetiah jakkoli bránit. Tohle dílko sice na posluchači žádné hluboké rány nezanechá, ale je prostě úplně zbytečné a jeho poslech je v podstatě dokonalá ztráta času. Těch pár fajn momentů je vlastně jediný důvod, proč nakonec hodnotím půl bodu nad průměrem (bez nich by to bylo klidně šlo někam mezi čtyři a pět bodů), ale důvod k tomu, aby “Tesis” respektive jeho autorům někdo věnoval pozornost, to není ani v nejmenším. Na světě je tolik dobré muziky a život je tak krátký, že nemá smysl jím mrhat na tohle.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.