Metalfest Open Air 2010

Metalfest Open Air 2010 (pátek)

Metalfest Open Air 2010
Datum: 21.5.2010
Místo: Plzeň, amfiteátr Lochotín
Účinkující: Amon Amarth, Аркона, Cauldron, Death Angel, Decapitated, Korpiklaani, Twilight of the Gods, Vitacit

První ročník Metalfestu, prvního letošního open air festivalu v České republice, je již minulostí a na mně teď je, abych jeho průběh ze svého pohledu pro vás nějak sesumíroval. Rádoby vtipné historky z cesty protentokrát necháme stranou (shrňme to do té podoby, že v autě jsem byl DJ já a zbylému osazenstvu vozu se to zrovna moc nelíbilo… nechápu, co všichni mají proti funeral doomu) a pojďme rovnou na kapely.

U každé skupiny jsou uvedeny některé písničky, které během setu zazněly. Vše je řazeno podle mé paměti, takže jsou to pouze “setlisty na ukázku”, co se hrálo, a rozhodně nejsou kompletní. Počet uvedených skladeb nezáleží ani tak na tom, jak mám co naposloucháno, ale spíš na samotném koncertu. Občas člověka strhne celkové vyznění a nepamatuje si hrané písničky přestože zná desky nazpaměť (viz například Bathory tribute, ale o tom až později…). Tak či tak, songy jsou uvedeny v abecedním pořadí.

Původně avizovaný program vzal hodně rychle za své, konkrétně už s první kapelou Virrasztók z Maďarska, které se porouchal autobus a na místo dorazila až s Korpiklaani o pár hodin později. Jejich vystoupení tedy padá, což mi zrovna radost neudělalo, neboť právě na ně jsem se opravdu těšil. Alespoň že pak hodili do stánku svůj oficiální merch, kde mimo jiné nabízeli pěknou raritku – speciální Virrasztók pálenku, jíž jsem jako správný fanoušek neodolal. Ještě jsem ji sice neotevřel, ale dám krk na to, že to bude dryják jako prase (smích).

Metalfest tedy začíná až o hodinu později oproti původnímu plánu s Kanaďany Cauldron. Ti předvedli heavy metal v té nejdřevnější podobě, a to jak hudebně, tak i svou image. Nechybělo rovněž sólo na bicí a posléze i kytaru (aneb nástrojové onanie vládnou světu), že by však jejich set nějak výrazněji zaujal, to vážně ne.

Teď měla přijít ruská Аркона, ale i ta má zpoždění, takže nastávají další čachry s programem a nastupuje domácí Vitacit. Křížkovce zrovna nemusím, takže se ani nedalo předpokládat, že by mne nějak bavili… a světe div se, nebavili. Fandové ale vypadali spokojeně a názor jednoho kazišuka (mě) na tom nic nezmění. Jedeme dál, protože teď už to začne být zajímavé.

Konečně něco libozvučného pro má ouška – polská technical deathová smaženice Decapitated. Kapela absolvuje jedny z prvních koncertů od oné osudné autonehody, při níž zemřel bubeník Vitek a zpěvák Covan se z ní stále zotavuje. Z původní sestavy zbyl tedy už jen kytarista Vogg, který s novými kumpány opět obráží koncertní pódia. Pokračování je to důstojné, což dokázal i nadupaný náser na Metalfestu, a Decapitated tak zůstávají stále nekompromisní, avšak promyšlenou drtičkou hodnou potlesku i vydatného headbangingu. Kapela jako první začala využívat betonový plácek, který dělil hudebníky od diváků, zvláště pak nový frontman Rafał Piotrowski si tam udělal pěkných pár výletů spojených s protáčením svých “chobotnicových” dredů. Celkově hodně dobré.
Zaznělo: “Day 69”

Аркона konečně dorazila a hned se dere na lochotínské pódium. Rusové, stejně jako předchozí Poláci, předvedli hodně energickou show, i když docela jiným způsobem, a jednoznačně ukázali, že ve svém žánru patří ke špičce. Masha řvala a zpívala jak o život a za plné podpory publika se skupina předvedla ve výborném světle, na pár desítek minut navodila patřičně ruskou náladu a zanechala výborný dojem.
Zaznělo: “Гой, Роде, гой!”, “От сердца к небу”, “Покровы небесного старца”, “Русь”, “Ярило”

Ani následující Death Angel se však nijak zahanbit nenechali a rozjeli to ve velkém stylu. Zapomeňte na nějakou Metallicu nebo Megadeth, nejlepší thrash metal předvádějí právě tihle blázni. Každé jejich vystoupení je nářez a ani v Plzni tomu nebylo jinak, chlapi se opravdu nešetřili, to mi věřte. Tak by mě zajímalo, jestli Death Angel vůbec umí nějaký koncert vypustit. Každopádně, první zazněla “Lord of Hate” a dál už jsem nějaké songy přestal vnímat, protože mě strhnul neuvěřitelný tah na bránu, který skupina předvedla. Jen píseň “Kill as One” věnovali nedávno zesnulému Ronniemu J. Diovi. Na závěr rovněž hodili i ukázku z nadcházejícího alba… a víte co, zas to bude nářez! Máme se na co těšit.
Zaznělo: “Kill as One”, “Lord of Hate”

Od Death Angel už program jede, jak má, takže si svá fidlátka chystají Korpiklaani. Což o to, naživo špatní nejsou, ale vzhledem k tomu, že jsem je viděl již poněkolikáté, už mě to lehce přestává bavit, protože… ehm… je to furt to stejné. Od lidí, co je mají naposlouchané detailněji, jsem slyšel, že zahráli i nějaké ne tak provařené songy, ale já osobně jsem v tom moc velký rozdíl neviděl (smích). Ale palec nahoru za to, že dali “Tuli Kokko” (jedna z jejich nejlepších) a že nezahráli “Happy Little Boozer” (jak já ten song nesnáším). Publikum se však baví dobře, což je u takovéto kapely známka dobře odvedeného vystoupení.
Zaznělo: “Beer Beer”, “Juodaan Viinaa”, “Korpiklaani”, “Tuli Kokko”, “Vodka”

Poté přichází jeden ze tří největších headlinů celé akce – vikingové Amon Amarth ze Švédska. Ze všech jejich koncertů, které jsem zatím viděl, byl tenhle jednoznačně nejdelší a nebojím se říct, že i nejpovedenější. S pěknou světelnou show se pěkně rozkančili, Metalfest jim zobal z ruky a spokojenost tak byla jistě jak na straně samotné kapely, tak i publika. Hrálo se především z poslední fošny, jinak však samozřejmě nechyběly ani žádné zásadní štychy z minulosti. Johan Hegg ten večer chrčel vskutku monstrózně a jeho vokál je naživo o dost brutálnější než na deskách. Jsem toho názoru, že spousta lidí přijela právě na ně (už jen podle počtu triček Amon Amarth v publiku se tak dá usuzovat), přičemž kapela zahrála tak dobře, že se výlet jistě vyplatil. Jo, jo, vikingové holt táhnou…
Zaznělo: “Asator”, “Cry of the Black Birds”, “Death in Fire”, “Guardians of Asgaard”, “Live for the Kill”, “Runes to My Memory”, “Valhall Awaits Me”, “Valkyries Ride”, “Varyags of Miklagaard”, “Tattered Banners and Bloody Flags”, “The Pursuit of Vikings”, “Twilight of the Thunder God”

A na závěr prvního dne asi to nejhlavnější, díky čemu jsem na Metalfest dorazil já osobně – Twilight of the Gods, alias tribut nesmrtelné legendě Bathory. Co ale nechápu, je to, že Amon Amarth měli natřískaný kotel, ale před Bathory tribute se většina lidí na patě otočila a odešla. To mi prostě hlava nebere, to už dneska žánroví titáni nikoho nezajímají? Kdo nebyl, opravdu prohloupil, protože takto ojedinělá záležitost hned tak k vidění nebude. Pětice muzikantů, z nichž nejeden už je sám pomalu legendou, se skladeb Bathory zhostila s úctou a na necelých 80 minut se pokusila oživit ducha jedné z nejdůležitějších metalových skupin vůbec (a v rámci extrémního metalu možná té úplně nejdůležitější). Nedokážu si představit nikoho lepšího, kdo by si mohl troufnout zazpívat Quorthonovy písně, než je Alan NemtheangaPrimordial. Záda mu kryli Blasphemer (Ava Inferi, ex-Mayhem) a Patrik Lindgren (Thyrfing) na kytarách, Grimar (Einherjer) s baskytarou (co ten chlápek s tím nástrojem provádí, vyráží dech) a Nicholas Howard Barker za bicí soupravou. Za jejich počínáním není žádný kalkul, ale opravdu pouze a jenom chuť vzdát hold Bathory, což z koncertu bylo cítit. Genialitu napodobit nelze, ale Twilight of the Gods do toho dali srdce a zážitek to byl ve výsledku výjimečný. Hudbu Bathory jsem si oblíbil natolik, že už je dnes pro mě v podstatě osobní záležitostí, takže tento koncert jsem vnímal velmi citlivě, ale výsledek byl ohromující. Elektrizující atmosféra až mrazilo v zádech. Už jenom díky tomuhle stálo za to dojet. Nádhera.
Zaznělo: “A Fine Day to Die”, “Father to Son”, “One Eyed Old Man”, “Through Blood by Thunder”


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.