Země: Německo Žánr: crust / grindcore / punk Datum vydání: 15.4.2014 Label: Selfmadegod Records Tracklist: 01. Don’t Do It 02. Burn and Destroy 03. Lost 04. Living Just to Die 05. Inferno 06. Suffer 07. Human 08. Bread to Breathe [Napalm Death cover] 09. Burn and Destroy Hodnocení: 6/10 Odkazy: – K recenzi poskytl: Selfmadegod Records

Přestože jsem o německé formaci Mind nikdy v životě neslyšel, tak novinka “Save Yourself from Hell” má být jejich velkým návratem po desetileté odmlce, o jejímž důvodu historie kapely a propagační řečnění vydavatelství mlčí. Ona ani ta historie není na zrovna dlouhé povídání, protože se ví pouze to, že dvojice Mind vznikla v roce 1995 v Německu a jejími členy jsou Dzuma a Arek. Pánové vydali nějaká splitka, dema a EP, nicméně o plnohodnotném albu nikde ani zmínka, takže předpokládám, že novinka je počinem debutovým. I když, na tom stejně nezáleží, protože Mind se pohybují v tak špinavých sférách hudebních podhoubí, že i kdyby za sebou měli desítku alb, tak to jedenácté bude znít beztak stejně neústupně jako “Save Yourself from Hell”.

Co jiného taky čekat od desky, která si s sebou bere do světa nálepku crust / punk / grind. Už jen z tohohle trojsloví je naprosto jasné, co od Mind očekávat, takže nebudu sáhodlouze kecat o tom, jak je zpěvák neurvalý a agresivní, jak jsou skladby ničivé, riffy crustově špinavé a úderné a bicí sakra rychlé, když se dá výsledek shrnout tvrzením, že to zní jako bezmyšlenkovitý atak hudební bestie, která se s tím nemaže a okamžitě se na vás vrhne s tím svým syrovým, úplně na kost ohlodaným crust / grindem. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak ten ustoupí stranou i jiným hudebním vlivům, takže výsledek je o něco víc komplexní, než by se na první pohled zdálo. Někdy jsou ale ty výlety mimo crust / grind tak krátké, že ani hardcore punkový pouliční vokál v “Burn and Destroy” nedovolí slevit z nastaveného tlaku a skladba ničí skoro se stejnou vervou jako jiné údernější kusy. Tatéž píseň se pak objeví v samotném závěru ještě jednou, přičemž v druhé verzi si střihne vokály hostující zpěvák Denis Boardman z Doom. Rozdíl je prakticky minimální, takže se ani nebudu rozhodovat, která se mi líbí víc.

Už si ani nepamatuju, zda jsem poslouchal nějakou ukázku, než jsem si album na recenzi vzal, nebo jsem vycházel čistě z hudební škatulky, nicméně jakmile spustila úvodní šlupka “Don’t Do It”, tak jsem nevěděl, co budu dělat a jak tohle budu hodnotit, protože na pozadí grindové šílenosti se spustil jakýsi prasečí jekot evokující mi cokoli z goregrindu a podobných zvráceností, kterým jsem nikdy nepřišel na chuť, a spadla mi čelist. Naštěstí je to vlastně jediná skladba s podobnou orientací, takže i když jsou tu ještě grindové nátěry “Suffer”, “Bread to Breathe”, což je předělávka Napalm Death (s lehce pozměněným názvem, protože originál je “Breed to Breathe”), a zničující “Human”, tak už je to pro mé uši přeci jen mnohem stravitelnější.

Ty nejsilnější momenty pak přichází ve chvílích, kdy Mind trošku poleví s tou přímočarostí a neurvalostí, což je případ delších kousků “Lost”, “Living Just to Die” a “Inferno”. Přestože jsou všechny patřičně agresivní a nemůže být v jejich případě řeč o nějakém vyměknutí, tak je lze považovat za experimentálnější vály. “Lost” zaujme hlavně úvodní gojirovskou kytarovou vyhrávkou, na níž plynule navazuje neurvalá crustová rychlovka, která se prozměnu na konci druhé minuty uklidní a v závěru ji zase vystřídá závěrečný sprint. Kupodivu to nezní šroubovaně nebo uměle a zrovna “Lost” jsem si oblíbil asi nejvíc. “Living Just to Die” sice nemění nálady tak sebevědomně jako “Lost”, ale po dlouhé střednětempé pasáži přichází kýžený masakr, ačkoli ani ten netrvá věčně a závěr tak uzavírá pomyslný kruh stejným kytarovým motivem, jenž píseň nakopnul. Celkem 25 minut uteče jako nic a vlastně bez momentů, které by zavdaly pocit nudy.

Nakonec musím uznat, že se mi “Save Yourself from Hell” líbilo daleko víc, než jsem při prvním poslechu byl ochotný uznat, protože ačkoli mám crust rád, tak grindu zrovna neholduji a krom Napalm Death jej ani vyloženě nevyhledávám. Je mi však velmi sympatické, že se Mind nebojí stočit kormidlo i jiným směrem a třeba mně tak učinit tento počin snesitelnější a hlavně zajímavější. I přes lehké experimenty je ale jasné, že “Save Yourself from Hell” je tady z jednoho prostého důvodu, a sice vzít posluchače do svých spárů a za 25 minut z něj vymlátit duši. No, a protože se to Mind daří, tak si můžou v notýsku odškrnout splněnou misi.