Mindthorn - Black Shine of the Gloom

Mindthorn – Black Shine of the Gloom

Mindthorn - Black Shine of the Gloom
Země: Česká republika
Žánr: progressive death metal
Datum vydání: 6.7.2014
Label: Mindthorn Production

Tracklist:
01. Bury the Ashes of Memories
02. On the Edge of Mind
03. Prisoners of Reality
04. Antithesis
05. Alone Among All
06. Death’s Daughter Called Pain
07. Rather Die to Live
08. …Is Coming Again
09. Obscura
10. Keep Out of the Lights

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
bandzone

K recenzi poskytl:
Mindthorn

Mindthorn je záhadná kapela. Že o nich ve spojitosti s “Black Shine of the Gloom” slyším poprvé, není překvapením, neboť zmíněný počin je jejich debutovým albem. Dohledat jakékoli informace je však značně obtížné, a tak si pro tentokrát budeme muset vystačit s naprostým minimem. Kapela pocházející z Prahy za sebou má jen krátkou historii, která čítá jediné EP (“Blinded Age”). Lze odtušit, že původně fungovala pod názvem Cemetery, ovšem ani za ním nenalezneme žádnou historii. Tím však naše zdroje vysychají, a my se tak místo tlachání kolem můžeme soustředit na samotnou hudbu.

Ještě před obdržením “Black Shine of the Gloom” jsem udělal lehkou rozcvičku v podobě poslechu zmíněného EP “Blinded Age” a přiznám se, že jsem žádné velké nadšením necítil. “Blinded Age” představovalo kapelu hrající obstojný death/doom, na němž sice nebylo nic špatného, ale trošku škodolibě mohu říci, že takových kapel najdeme dnes dvanáct do tuctu. “Black Shine of the Gloom” tak kolem mě při prvních posleších jen tak prolétlo a já si kvůli tomu až po dosti dlouhé době uvědomil zásadní fakt, a totiž že mám co do činění s dosud nejlepším českým metalovým albem roku. To je solidní skok, co říkáte? Ale je to tak.

Hudba Mindthorn ušla za ty dva roky od vydání “Blinded Age” ohromnou vzdálenost. Ne takovou, že by kapela ztratila tvář (podobný rukopis je z obou počinů jednoduše cítit), žánrově se však pohybujeme v jiných a z mého pohledu zajímavých vodách. Sama kapela o sobě tvrdí jen to, že hraje metal, a já mohu proti této definici jen těžko něco namítat. Dnes je všelijaké fúzování žánrů v módě (a já jsem za to rád), jenže jen málokdy to někdo dovede udělat tak, aby bylo naprosto nemožné odlišit, odkud co kapela vzala. “Black Shine of the Gloom” je však svou soudržností úžasné, a to se netýká jen hudby samotné, nýbrž i desky jakožto celku. Ačkoli zde máme co do činění s deseti skladbami, které jsou mezi sebou mnohdy odlišné jako den a noc, “Black Shine of the Gloom” na mě působí dojmem jedné dlouhé dobře strukturované písně. Poslední album, které se mi zdálo takto různorodé a zároveň soudržné, měli na svědomí Španělé Obsidian Kingdom, a že už je to nějaký ten pátek, kdy jejich “Mantiis – An Agony in Fourteen Bites” vyšlo.

Mluvil jsem o mísení žánrů a soudržnosti, ještě jsem však neřekl, co Mindhorn mísí a sdružují. Při náhodném proskákání byste velice snadno odlišili dva extrémy, které “Black Shine of the Gloom” protínají. Je tu velmi měkký, akustický kraj s popovým nádechem a pak je tu tvrdý, nekompromisní kraj mající blízko k death metalu. Důležité je však to mezi tím. Žádné skoky, žádná nekonečna, “Black Shine of the Gloom” je jedno spojité pole, které elegantně sahá od extrému k extrému a většinu času je někde mezi. Úvodní “Bury the Ashes of Memories” to vystihuje solidně. Vcelku jednoduchá melodie, spíše temné naladění, ne však ten doomový patos (s mírným prominutím), jaký jsem slyšel na “Blinded Age”, výrazná basa a hlavně výborný zpěv, tak alespoň zní úvod alba. Potud jsme tedy na té měkčí straně spektra, ovšem několik výbuchů agrese dává tušit, že se Mindthorn nebudou držet zpátky – a taky nedrží. Neuplyne dlouhá doba, než kapela představí svou metalovou tvář. “Prisoners of Reality”, třetí skladba alba, je právě jedním z (mnoha) momentů, kde Mindthorn nejsou daleko od death metalové intenzity.

I “Antithesis” je jednou z agresivnějších písní. Přestože během své nemalé délky vystřídá hodně poloh, posluchač si odnese spíše dojem, že ho přejel parní válec, než že by se kochal krajinou melodií, které kapela tvoří v jiných momentech. To samé lze říci zejména o skladbách z druhé poloviny alba. “Rather Die to Live”, “…Is Coming Again” a “Obscura” sdílejí mnohé shodné rysy, přesto je každé z nich jiná. “Rather Die to Live” oplývá nu-metalovým nádechem (a jakkoli je nu-metal často pochybným žánrem, zde je naopak předností), “…Is Coming Again” ničí vše, co jí do cesty přijde, a “Obscura” buduje atmosféru dlouhým rozjezdem a přítomností kláves.

Zmínil jsem nu-metal, a ačkoli to může působit nepatřičně, právě jeho ducha na desce slyším. Je to další vliv, který Mindthorn přimíchávají elegantně do svého kotlíku a jeden z mála, které není problém dešifrovat. Napomáhají tomu částečně i vokály a právě ty musím vychválit. Zpěv má na starosti jediný člověk (Darkpriest), ovšem než jsem se to dozvěděl, byl jsem naprosto přesvědčen, že vokalisté musí být v kapele dva. Darkpriest v měkčích skladbách potěší krásným čistým zpěvem, a když kapela zostřuje hrany, dokáže přidat na intenzitě a pořádně si zakřičet, aniž by přešel v growling. Ten přichází na řadu v nejtvrdších chvílích, a i když mi nesedl tolik jako čistý zpěv, je jeho účinek devastující: hluboký murmur doplňuje výše posazený řev, oboje kapela často používá pro zajištění většího důrazu zároveň. A pokud by vám to bylo málo, v “Alone Among All” se dočkáme i vysokého čistého “úúú” či téměř rapového šeptání. Jinými slovy, z pohledu zpěvu “Black Shine of the Gloom” nesmírně dobré.

Dosud jsem na album pěl chválu, kdy přijde kritika? Přesně teď. Jakkoli mě album baví v celé své délce, ne z každého okamžiku mám dobrý dojem. Slabší chvíle si kapela vybrala v tvrdších sekcích. Z některých riffů na mě sálá inspirace moderním metalem (nechce se mi říct vyloženě deathcore, ale nepopírám, že mě napadl), který je ironicky k pojmu moderní často spíše vyčpělý. To platí například pro první poloviny “Prisoners of Reality” či “Antithesis”, v menší míře i chvíle v dalších tvrdších písních, jenže to jsou jen slabé momenty v jinak dobrých skladbách. Přiznejme si, že obvykle to bývá spíše obráceně.

Co naopak téměř nemá chybu, jsou písně pomalé. Zde si kapela libuje jako Zdeněk Škromach v bazénku. Se známým mágem sociálních sítí mají Mindthorn společnou hlavně sebedůvěru, s jakou své řemeslo vykonávají. Na rozdíl od té jeho je sebedůvěra Mindthorn na místě. Na desce nalezneme dvě převážně pomalé skladby, které však místy přitvrdí (zmíněná “Bury the Ashes of Memories” a také snad ještě lepší balada “Death’s Daughter Called Pain”), a jednu vyloženě jemnou píseň. Ta je na úplném závěru a funguje jako třešnička na dortu a elegantní závěr po příjemně strávené tři čtvrtě hodině.

Je obdivuhodné, že se mi podařilo dojít až na úplný závěr recenze a nezmínit jednu z dalších předností alba, kterou je zabijácká basa. Poslední dobou se mi dostává do ruky mnoho alb s dobře zahranou a snadno slyšitelnou baskytarou a “Black Shine of the Gloom” mezi tato alba patří. Nejsem v tomto případě z práce basy tak na větvi, jako jsem byl například nedávno v případě amerických Ambient Death. Přesto však musím zdůraznit, jak velký vliv na výsledné vyznění alba basa má. Je to jednoduše další kousek skládačky, která do sebe krásně zapadá. Mindthorn natočili sakra dobré album a mně nezbývá než skončit otřepanou frází: jsem zvědavý, s čím tato kapela přijde příště.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.