Minirecenze

  • Lelahell – Al Insane… The (Re)birth of Abderrahmane

    30.12.2014

    Kaša

    Lelahell – Al Insane

    Když se řekne Alžírsko, tak to není země, u které by vás hned jen tak z fleku napadly zástupy metalových formací. Mně osobně se třeba nevybaví jediné jméno, takže i z tohoto důvodu jsem Lelahell věnoval předem nemalou porci pozornosti, protože jsem tak nějak v koutku duše očekával, že by do své tvorby mohli přenést špetku lidových odkazů a nějak se tak odlišit. To se nakonec nestalo, nicméně jedním dechem dodávám, že to není vyloženě na škodu. Lelahell jsou poctivá death metalová parta v tom nejbrutálnějším ražení, takže se s tím nemažou a jejich čtyřicet minut trvající debut, který se skrývá pod titulem “Al Insane… The (Re)birth of Abderrahmane”, je esencí těch nejzákladnějších stylových prvků, takže se připravte na rychlé, podladěné kytarové riffy techničtějšího rázu a bicí sypačky, před kterými není úniku a které vyplňují opravdu hodně prostoru.

  • Divided – Born to Sleep

    29.12.2014

    Atreides

    Divided - Born to Sleep

    Českého shoegazu je jako šafránu. Toho kvalitního ještě méně, protože takhle z hlavy mě napadají jedině Manon Meurt. Nicméně i ti byli v mých uších 7. září překonáni o několik délek. Dvojice z Ústí nad Labem a Frýdku-Místku se objevila skoro odnikud a vypustila do světa počin “Born to Sleep” a i vzhledem k předchozím řádkům nemá cenu nijak zastírat, že to je zatraceně dobrý počin. Když to vezmu kolem a kolem, je to dost dlouho, co jsem naposledy slyšel novou shoegazovou desku, která by mě vážně bavila od začátku do konce. Většinou se mi v uších prohání alba ze začátku devadesátek, nikoliv však v případě Divided. “Born to Sleep” bere víceméně klasický kytarový shoegaze, nicméně jej odlehčuje, přidává post-rockové prvky, elektroniku a zasněný pop. Mírně zahulený zvuk i zkreslení kytary dávají nahrávce zvuk let dávno minulých, ...

  • Azooma – A Hymn for the Vicious Monster

    28.12.2014

    Ježura

    Azooma - A Hymn for the Vicious Monster

    I když to možná není na první pohled znát, íránská hudební produkce není alespoň na našich stránkách nijak zvlášť exotickou záležitostí a už nám stihla naservírovat i velice příjemná překvapení. V případě dalších Íránců Azooma jsem tak byl docela zvědavý, jestli budu mít zase štěstí na povedený matroš, protože by to rozhodně nebylo poprvé. EP “A Hymn of the Vicious Monster”, které je pro Azooma vůbec prvním vydaným počinem, zpočátku nevypadá nijak objevně. Jeho základem je vesměs klasický, slušně zahraný i zazpívaný ale jinak ničím zvlášť zajímavý death metal ve vysokém tempu a dokud zůstává u něj, ípko je sice přijatelné ale přesto tak trochu o ničem. Jenže nejpozději s druhou regulérní skladbou “Eridanus Supervoid” začínají Azooma tahat z rukávu mnohem přitažlivější karty.

  • Verlies – Le domaine des hommes

    25.12.2014

    Skvrn

    Verlies - Le domaine des hommes

    Black metal – Francie. Dvě slova, která by před nějakými dvaceti lety dával do souvislostí jen málokdo. Rok se s rokem sešel a francouzská black metalová scéna patří k tomu nejlepšímu, co black metal v současné době produkuje a leckdy se i skandinávské podzemí musí před tím francouzským sklonit. A jelikož ve Francii hnije black metal té nejlepší jakosti, na světlo zemské vystupují nové a nové kapely. Jednou z nich jsou i Verlies, kteří právě debutují s “Le domaine des hommes”. Francouzi na své prvotině předvádějí neodolatelnou směsici black metalové intezity, kterou střídají klidnější post-rockové pasáže se stejnou elegancí jako extrémní vokály ty čisté. To celé je navíc ladně skloubeno s jakoby jazzovým feelingem, který podtrhuje onu šarmantní francouzskost. Všechno zní nesmírně organicky a zvuk, leč evidentně nepříliš profesionální, plně vyhovuje náladám celé desky.

  • Nightbringer – Ego dominus tuus

    24.12.2014

    Kaša

    Nightbringer - Ego dominus tuus

    Tenhle scénář určitě znáte. Procházíte si seznam novinkových alb a najednou vás v té hromadě počinů upoutá jeden kousek jen díky svému obalu. Touha poslechnout si jej a zjistit, co se za obalem skrývá, bývá občas velmi silná a správně tušíte, že bych tak nezačínal, kdyby se v případě mé maličkosti a Nightbringer nejednalo o právě tento případ. Ta touha byla totiž natolik silná, že jsem neřešil škatulku black metal, jemuž jsem nikdy neholdoval, a album si hezky do uší pustil. To, co jsem slyšel, si mě naprosto získalo a po celých 70 minut jsem nepřestával hltat jediný tón “Ego dominus tuus”. Za oponou tohoto na první pohled nenápadného díla se skrývá black metal epický a melodický. Black metal, kterému nechybí přiměřená dávka bestiální nespoutanosti. Svou náladou a prací s kytarovými linkami ...

  • Massenhysterie – Massenhysterie

    23.12.2014

    H.

    Massenhysterie - Massenhysterie

    Nebudu vám nakecávat nic jiného, protože byste mi to stejně nevěřili – Massenhysterie nejsou žádný můj objev hloubkového internetového pátrání. Jednoduše jsem se o nich dozvěděl jen proto, že před nedávnem hráli před Larvou (a taky před prázdným sálem) v Praze. Právě tam jsem si koupil i jejich fošnu, a i když je to k neuvěření, dokonce jsem se i obtěžoval si ji potom pustit (nesmějte, u cédéček, která si na koncertech koupím ožralý, to zdaleka není pravidlo), a aby toho náhodou už takhle nebylo dost, hecnul jsem se i k vyzvracení pár písmenek o tom, jak se mi to líbilo… V reportu ze zmiňovaného koncertu jsem psal, že mi to na první poslech přišlo jako muzika v pohodě, ale žádný zázrak. Jistě se tomu budete divit, ale poslech studiové verze skladeb tuto domněnku jen potvrdil.

  • Forgotten Silence – Re:RETRO ’93

    22.12.2014

    Zajus

    Forgotten Silence - ReRETRO 93

    Forgotten Silence rozhodně nepatří mezi kapely, které vydávají album každé dva roky. Vždyť poslední tři dlouhohrající alba vyšla v dlouhých šestiletých rozestupech. Dlouhá čekání však fanouškům zpříjemňují různými kraťasy a reedicemi, a tak dva roky po posledním dlouhohrajícím počinu “La grande bouffe” vychází “Re:RETRO ’93”. Kdo se však těší na nový materiál, bude zklamán. Jak název naznačuje, Forgotten Silence se na něm vracejí 21 let zpátky v čase, do doby, kdy death metal formovaly dvě dnes již legendární skupiny: Atheist a Pestilence. Na rok 1993 padla volba jednoduše: jde totiž o rok založení Forgotten Silence. Atheist v roce 1993 vydali album “Elements”, zatímco Pestilence přišli s neméně povedeným “Spheres”. V obou případech nejde o vrcholná alba, ta vyšla přeci jen o pár let dříve. O to neotřelejší tak volba Forgotten Silence je. A co mají “Elements” ...

  • 2 Wolves – Shelter

    21.12.2014

    Kaša

    2 Wolves - Shelter

    Finští 2 Wolves tedy v žádném případě nezahálí. Za svou krátkou kariéru, která započala v roce 2011, stihli již tři studiová alba. Debut “Gentlemen, Please” vyšel hned v prvním roce jejich fungování, o rok později následoval “Men of Honour” a nyní, po dvou letech od svého předchůdce, je tady “Shelter”, které dostává zemi svého původu. Finsko je doslova protkáno melodiemi a 2 Wolves nejsou výjimkou. Asi nejjednodušší představení hudby, kterou posluchač na “Shelter” dostane, je kombinace mezi gothic metalem, doom metalem a melodickým death metalem, ačkoli ten je spíše okrajovou záležitostí, kterou kapela zmiňuje jen kvůli growlingu jednoho ze zpěváků, který tvoří jakýsi protipól k hlavnímu melodickému vokálu. Je škoda, že pánové si mezi sebou vokální linky nějak rozumně nedělí, protože v reálu to dopadá tak, že v refrénu se melodicky hladí a ...

  • Undermine the Supremacy – Ashes

    16.12.2014

    Zajus

    Undermine the Supremacy - Ashes

    Undermine the Supremacy se označují za kapelu hrající melodický deathcore. Tak vám nevím, skoro bych řekl, že melodický deathcore je jen chlapácký název pro metalcore. Ale i kdyby zde nějaké rozdíly byly, je třeba říci, že “Ashes” zní přesně tak, jak bych čekal, že bude melodicky deathcorové album znít. Docela nudně. “Ashes” trpí téměř všemi žánrovými bolístkami. Prvotně jsou zde riffy, které jsou, z velké části, obyčejně breakdownově nezajímavé. Ne všechny, to musím uznat, ale značná část ano. Kytary jsou však silnou stránkou kapely, pokud je porovnám se zpěvem, který je kompletně nezajímavý a snad až na (popravdě dost hrozný) výlet k vyšším frekvencím v závěrečné skladbě úplně monotónní. Album ke všemu otevírá “dramatická” “orchestrální” pasáž, což je jako úvod k dvacetiminutovému EP trošku přestřelené.

  • Thine – Thine

    15.12.2014

    Zajus

    Thine - Thine

    Thine (neplést s britskými Thine) je kapela pocházející z rakouského Lince. Podle zvuku byste ji však na mapě hledali spíše v oblastech severských, neboť právě tam se muzikanti (nebo snad jen jediný muzikant?) stojící za Thine inspirovali. “Thine”, jejich první počin, je vcelku nepřekvapivě pětistopý kraťas, který navíc vyšel již před více než rokem. A proč se jím tedy zabýváme nyní? Protože nám v době vydání utekl a k dobrým věcem se vyplatí vracet. Black metal v podání Thine je hodně temný a místy téměř až primitivní. To však jen do momentu, než kapela přehodí výhybku a sáhne k druhé poloze, kterou jsou akustické kytary a piano. Ono to vlastně nezní nijak originálně, black metal s akustickou kytarou a klávesami dnes již dělá kdekdo. Přesto však je podání Thine hodně povedené a nápadité, a pokud ...

  • Nadja – Queller

    14.12.2014

    Atreides

    Nadja - Queller

    Nadja je jednou z těch kapel (kterých po světě neběhá mnoho), jejichž diskografii jen velmi těžko budete mít kompletní a stoprocentně naposlouchanou od A do Z. Za jedenáct let existence vydali tolik nahrávek, že se mi to ani počítat nechce. Letošní rok je pak jeden z těch méně produktivních, kdy vydali jen jedinou řadovku – ta ovšem stojí za to. Přiznám se, že k loňskému počinu “Flipper” jsem se ještě nedostal, nicméně letošní “Queller” je vážně paráda. Na 40 minutách skrývá čtyři skladby téměř totožné jak délkou, tak svým charakterem. Hlavním jmenovatelem je tu především zvuk a atmosféra. Špinavá, zašuměná produkce podtrhuje dronovou složku a skvěle spolupracuje s rozostřenou, silně zkreslenou kytarou. Hutné riffy znějí ještě hutněji, výšky jsou naopak otupené a zní jako vzdálené chóry mučených strun. Bahnitému základu přispívá baskytara.

  • Infestus – The Reflecting Void

    13.12.2014

    H.

    Infestus - The Reflecting Void

    Na tento původem německý projekt jsem svého času narazil s druhou deskou “Chroniken des Ablebens” (2008), která se mi okamžitě zalíbila, protože nabízela vysoce kvalitní black metal s úžasnou a silnou atmosférou. Zpětné nastudování debutu “Worshiping Times of Old” (2004) ve mně zanechalo stejný dojem a třetí dlouhohrající počin “E x | I s t” z roku 2011 následně definitivně stvrdil, že se rozhodně nejedná o náhodu a že Andras, hlavní postava Infestus, je skutečně nadaný hudebník. Pozice čtvrtého alba “The Reflecting Void” však byla bezesporu těžká – Infestus má na kontě tři výtečné nahrávky, takže na novinku byly kladeny vysoké nároky. A i když chápu, že navázat muselo být těžké, snížení kvalitativní laťky by bylo velkým zklamáním. Naštěstí se však nic takového nekoná a i “The Reflecting Void” je bez přehánění excelentní deskou.

  • Čad – Čertova kovadlina

    12.12.2014

    Kaša

    Čad - Čertova kovadlina

    Neúnavná trojice Čad pravidelně zásobuje svou početnou fanouškovskou základnu silnými deskami a v tomto duchu se nese taky novinka “Čertova kovadlina”. Prosté jako facka a hned je jasné, že Pišta a spol. nadrtili další porci zničujícího materiálu, ve kterém se mísí až punk/crustová intenzita s thrash metalovou energičností. Pro fanouška nového by se mohla “Čertova kovadlina” zdát na první poslech jako deska až zbytečně jednoduchá a nedlouho trvanlivá, ale Čad mají patent na to, jak i zdánlivě primitivní řežbu učinit zajímavou na více poslechů. Stejně jako minule na “Ťažký kov” se konečné zvukové kontury ladily na Floridě ve studiu Mana, což je opět zárukou perfektně hutného soundu, jemuž se na slovenské poměry nedá nic vytknout. Stačí si poslechnout úvodní titulní pumelici, která je jako úder pěstí.

  • Maeotis – Avarok gyűrűje

    10.12.2014

    H.

    Maeotis - Avarok gyuruje

    Maeotis se na první pohled tváří jako úplně nová skupina, ve skutečnosti však podle všeho vznikli už v roce 2005. Akorát teda doposud vesměs nic nevydali a nebudeme-li počítat jeden demosnímek, pak je letošní EP “Avarok gyűrűje” jejich prvním pořádným počinem. Že by se zde však angažovali nějací nezkušení párci, to se tvrdit nedá, protože všichni členové Maeotis už něco nahráno mají a jeden z nich působil kupříkladu v Neokhrome, které jsme tu již kdysi recenzovali. Jak vidno už z hlavičky, v rámci Maeotis se tenhle kvartet z Debrecínu vrhnul na tvorbu pohansky laděného metalu. Jakkoliv to ale může znít hnusně, hned na začátek můžu prohlásit, že by se vůbec nic nestalo, kdyby si tuto snahu odpustili. Pagan metal v jejich podání – tedy alespoň v tom, jak jej prezentují na minialbu “Avarok gyűrűje” – není vůbec nic ...

  • Lucifer’s Fall – Lucifer’s Fall

    9.12.2014

    H.

    Lucifer's Fall - Lucifer's Fall

    Nemám tušení, jak to působí na vás, ale podle mě je u skupiny jako Lucifer’s Fall hned na první pohled jasné, jak bude její tvorba znít, aniž byste slyšeli byť i jen jediný tón. Mně se stačilo podívat jen na obálku bezejmenné debutové desky, abych měl okamžitě jasno, o čem hudba této australské dvojice bude. Už samotný artwork totiž do světa doslova křičí, že od “Lucifer’s Fall” by člověk neměl očekávat nic jiného než naprosto dřevní tradicionalistický doom metal v tom nejoldschoolovějším podání, jaké si jen člověk dovede představit. Ne, že bych se chtěl nějak vytahovat, občas však nezaškodí, když člověk sám sebe veřejně pochválí – ano, měl jsem absolutní pravdu. Poslech “Lucifer’s Fall” totiž do puntíku potvrdil přesně to, co jsem od tohoto alba předem očekával – skutečně zde nenajdete vůbec nic ...

  • Keep on Rotting – Unforseen Consequences

    8.12.2014

    Kaša

    Keep on Rotting - Unforseen Consequences

    Historie litoměřických Keep on Rotting se začala psát někdy kolem roku 2005, kdy se dala dohromady trojice Lídin, Otho a Štěpi (tehdy ještě s podporou bicího automatu), nicméně zlom přišel v roce 2010, kdy se do jejich řad připojil bubeník Hanzz. Následovalo debutové EP “The Beginning” v roce 2011, na nějž tato death metalová parta navázala loňským plnohodnotným albem “Unforseen Consequences”. Toliko nezbytných biografických informací a nyní už směle k oné první desce. Keep on Rotting na první pohled působí jako vcelku nenápadná death metalová parta, nicméně při poslechu “Unforseen Consequences” jsem byl překvapen, jak technický materiál dali pánové dohromady, aniž by ztratili pověstné nebezpečí a živelnost. O tom, že své nástroje ovládají s přehledem, asi netřeba polemizovat (hlavně rytmická sekce je vážně nadupaná), ale borci hrají promyšleně nikoli na úkor jednotlivých kompozic, takže ...

  • Infestum – Monuments of Exalted

    7.12.2014

    H.

    Infestum - Monuments of Exalted

    “Monuments of Exalted” je docela pěkným příkladem, jakou vtipnou náhodou se člověk někdy k nějaké kapele může dostat a jak je (metalový) svět vlastně malý. Ta vtipná náhoda spočívá v tom, že jsem si chtěl jednou pustit desku “The Reflecting Void” od německého projektu Infestus, nicméně jsem se omylem ukliknul a namísto toho pustil letošní počin běloruských Infestum, kteří se až na jedno písmenko jmenují totožně. Vzhledem k tomu, že se mi to docela líbilo, nechal jsem to hrát a poslouchal. Oním malým metalovým světem mám pak na mysli to, že nedlouho poté, co jsem Infestum takovouto náhodou objevil, přistálo “Monuments of Exalted” na redakčním emailu v nové várce nahrávek určených k recenzím. Pojďme ovšem už k samotným Bělorusům. Kdesi se můžete dočíst třeba to, že Infestum produkují pagan black metal, nicméně ani všemocné internety ...

  • Disinterred – Incantation

    6.12.2014

    Kaša

    Disinterred - Incantation

    Tak schválně, co byste čekali od kapely, která se hrdě hlásí k odkazu švédského chrastivého death metalu a svou tvorbu přímo doporučuje fanouškům Entombed, Grave a Dismember? Jasně, výsledkem je belgická verze seversky špinavého death metalu dle těch nejklasičtějších postupů, které jsou už tisíckrát převařené, ale stejně za jistých okolností můžou pořád dobře fungovat. Disinterred nejsou žádní novátoři a na svém letošním EP “Incantation” přinášejí žánrovým nadšencům pětici skladeb. Hrací doba kolem dvou minut značí pěknou divočinu a přesně tím taky tento počin je. Vokalista Sven disponuje hlubokým chropotem, jenž se občas umí změnit do výše položeného ječáku a dobře doplňuje hutný hudební základ, který ze svých nástrojů loudí jeho čtyři kolegové.

  • Warfuck – Neantification

    5.12.2014

    H.

    Warfuck - Neantification

    Warfuck je francouzské duo a na kontě má prozatím dvě fošny včetně právě “Neantification“. Debut “The Weak and the Wicked” vyšel v roce 2012 a jeho už jmenované pokračování se pak objevilo nejprve v prosinci 2013, aby bylo letos v dubnu vydáno znovu na CD a LP. O čem muzika Warfuck je, to je myslím vcelku jasné jen při pohledu na tracklist “Neantification” – 25 minut rozsekaných do 15 kusů, z nichž většina nepřesáhne dvě minuty hracího času. Ano, tušíte správně, náplní placky je skutečně zběsilé grindcorové zvěrstvo bez jakýchkoliv servítek. Rozhodně nečekejte žádné tupa-tupa srandičky, protože Warfuck je čistokrevná agrese, kde pro nějaké vtípky a hektolitry nadhledu není místo. Jestli ovšem od grindu čekáte hektolitry nasranosti, jste v případě “Neantification” na správné adrese.

  • The Last Charge – Anima Sola

    4.12.2014

    Thy Mirra

    The Last Charge - Anima Sola

    Když jsem k hodnocení dostal novou krátkohrající desku “Anima Sola” od maďarské mlátičky The Last Charge, pustil jsem si klip k songu “Order Through Chaos”. Fajn, tohle jsou týpci z té drsnější části hardcorové scény. Masky přes obličej a v klipu demonstrace a hořící auta (bůhví kde, tyhle šílenosti se snad v Maďarsku v ulicích nedějou…!), do toho nekompromisní beatdown pěkně od podlahy. Tento klip při poslechu trochu ovlivnil můj úsudek, nějak jsem se nemohl při těch maskách a brutálním zvuku ubránit představě legendárního jakože-mexického death/grindu Brujeria. EPčko má snad 14 minut dohromady a pánové se vskutku činili, nacpat do té slabé čtvrthodinky snad všechno zlo, které v v sobě od vydání poslední desky nashromáždili. Zvuk alba mě příliš nenadchnul, “chlupaté”, hutné a uřvané kytary se už dneska nenosí, stejně jako většina dnešní scény jsem zmlsán moderní křišťálovou djentovou ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy