Minirecenze

  • Second to Sun – Three Fairy Tales

    3.2.2015

    H.

    Second to Sun - Three Fairy Tales

    Musím říct, že tohle je teda opravdu divná záležitost. Nicméně je to bohužel asi tak to nejlepší, co se o “Three Fairy Tales” dá říct… ačkoliv já mám pro divnou muziku skutečně pochopení, prostě ne všechno, co zní trochu jinak, je automaticky dobré. A hudba ruské kapely Second to Sun je přesně ten případ… Základem muziky Second to Sun je deathcore. Nečekejte však po úvodním odstavci nějaký nový a ojedinělý sound. Sice jsem tomu v hlavičce minirecenze přiřadil přídomek progresivní, ale ve skutečnosti je to absolutně generické deathcore/djent riffování. Jestli jste si tedy nyní představili nějakou moderně metalovou muziku, jste na správné cestě. Second to Sun do toho – a někdy bohužel i lehce násilně – roubují další záležitosti.

  • Obsessör – Assassins of the Pentagram

    2.2.2015

    H.

    Obsessor - Assassins of the Pentagram

    Je zábavné, jak vám u některých kapel stačí vidět jen napsaný jejich název a žánr, který hrají, a už víte naprosto přesně, jak bude výsledek znít. Zároveň je to však i první a taky poslední věc, která je u takových nahrávek zábavná, protože když už jste si předem jistí, co při poslechu dostanete, a výsledek tak skutečně zní, tak je to prostě situace o ničem a člověka to nebaví. Tedy, nevím, jak to máte nastavené třeba vy, ale mě to nebaví určitě… Schválně si to pojďme zkusit. Kapela se jmenuje Obsessör (už jen to přehlasované ö!) a hraje black/thrash metal. Představili jste si nějakou rychlou blackovou špínu na styl Nifelheim nebo Desaster? Bingo, protože přesně takhle “Assassins of the Pentagram”, druhá deska Obsessör, zní!

  • Internal Rot – Mental Hygiene

    1.2.2015

    H.

    Internal Rot - Mental Hygiene

    Když si do přehrávače dáváte grindcorovou placku, tak většinou fakt neočekáváte nějaké progresivní fígle nebo trpělivé budování atmosféry. Samozřejmě jste připraveni spíš na pořádný agresivní námrd a jen málokdy je tomu jinak. Jenže i v případě, že jste psychicky připraveni na bordel, ne vždy se stane, že se s nahrávkou skamarádíte… Australané Internal Rot hrají hodně agresivní nářez… žádné chytlavé tupa-tupa tancovačky, žádná velká dávka nadhledu, jejich dlouhohrající debut “Mental Hygiene” je čistokrevný výplach. Což o to, něco na tenhle způsob jsem čekal, a když se rozjel první vál “Muciferous”, který začíná v doomovém tempu (fakt), tak jsem si navíc říkal, že by to mohlo být dost zajímavé. Jenže následující půlhodina ani nestačila dospět ke svému konci, aby mě tohle přešlo.

  • Black Jesus – Everything Black Everything Dead

    31.1.2015

    Stick

    Black Jesus - Everything Black Everything Dead

    Antikřesťanským death metalem oldschool střihu se prezentují australští Black Jesus. Dvanáctka nepůvodních a neoriginálních deathovek v převážně rychlém (ale pozor, nenasypaném) tempu nikoho nenechá na pochybách, jakým směrem tahle cháska hledí především. Není to úplně vyloženě blbé, ale nějak se mi v celé kolekci nepodařilo najít nějaké obzvláštní zalíbení, byť mě staroby většinou docela baví. Pro zajímavost lze doplnit, že vokalista a kytarista v jedné osobě Adrian Naudi se mihnul v sestavě jiných provařených Australanů The Berzerker. Zvuk je hnilobný, přesně podle standardů žánru, bicí organické a celkově po téhle stránce si nemůžu moc stěžovat. Jde prostě jen o to, že mi po x posleších v hlavě nezůstal žádný výraznější motiv. Žánrově je však vše naprosto v pořádku, je to řádné bububu pro všechny pánbíčkáře a naživo nebo na pařbě bych si to podle všeho dost ...

  • Arthedain – Arias Exalted

    30.1.2015

    H.

    Arthedain - Arias Exalted

    Arthedain je úplně nové jméno na black metalové scéně, jelikož má za sebou teprve jeden rok činnosti. Zpočátku šlo o jednočlenný projekt jistého Charlese Wolforda (žádné další kapely v portfoliu nemá), který natočil debutový kraťas “By the Light of the Moon”. Na jeho základě se mu do projektu podařilo nalákat bubeníka Tobiase S. z Der Weg einer Freiheit a společně v téhle dvoučlenné sestavy vyplodili další EP, jež bylo pojmenováno “Arias Exalted” a vyšlo v polovině prosince loňského roku vlastním nákladem jako download a v omezeném počtu i na CD. Arthedain tvoří black metal spíše klasičtějšího ražení s mírně epičtějším nádechem. Ten ovšem není tvořen nánosy kláves, jelikož Němcům k vyvolání tohoto pocitu stačí jen kytarové riffy. Někde v pozadí tam sice místy cosi jako klávesy slyším (doufám, že neposlouchám blbě), kupříkladu ve vygradovaném závěru “Visions of ...

  • Misericordia – Throne of Existence

    24.1.2015

    H.

    Misericordia - Throne of Existence

    Misericordia je švédská black metalová skupina, která má za sebou už poměrně dost let na scéně… ještě jim chybí tři roky k tomu, aby chlapci mohli slavit dvě dekády činnosti, což znamená – jak ti zdatnější počtáři už jistě zjistili – že začali hrát koncem 90. let. Co se studiové práce týká, tam se Misericordia zrovna nepřetrhla a za všechny ty roky vyplodila několik málo demáčů, jedno ípko a dvě dlouhohrající fošny, z nichž ta první se jmenovala “Dechristianize” a vyšla začátkem roku 2004. Její pokračování v podobě “Throne of Existence” se objevilo až po více jak deseti letech loni v září a nyní si v krátkosti povíme, jestli to čekání stálo za to. Předchozí odstavec se vám možná mohl zdát jako zbytečné natahování textu, ale chtěl jsem jím naznačit především to, že po tolika letech by ...

  • Inconcessus lux lucis – Crux lupus corona

    23.1.2015

    H.

    Inconcessus lux lucis - Crux lupus corona

    V dnešní době jsou prachy prostě na prvním místě a už dávno to platí i pro vydavatelství na undergroundové scéně. Přesto stále existuje několik málo labelů, které nevydají úplně cokoliv, hlídají si kvalitu svých koní a na jejichž vkus se tím pádem dá vlastně i spolehnout. Jedním z takových je podle mě i I, Voidhanger Records, což je firma, jež má na zajímavý black metal čuch. Jenže i mistr tesař se občas utne a vydá nahrávku, s níž si nejsem schopen si potykat. Abych to uvedl na pravou míru a nebyl jsem špatně pochopen – počin s názvem “Crux lupus corona” rozhodně není sračka a její autoři Inconcessus lux lucis z Velké Británie to o té zajímavosti zcela jistě splňují. Jejich pojetí black metalu je skutečně zvláštní a netradiční, čehož si cením a je mi to opravdu ...

  • Heroes of Vallentor – Warriors Path Part I

    22.1.2015

    H.

    Heroes of Vallentor - Warriors Path Part I

    Máte rádi pořádně epický heroický heavy metal? Jestli ano, pak je “Warriors Path Part I” deska pro vás přímo stvořená… tedy za předpokladu, že zároveň trpíte solidní dávkou nesoudnosti. Heroický totiž debut švédské kapely Heroes of Vallentor bezesporu je, ale to je asi tak všechno. Ono se to může do jisté míry zdát docela divné, že zrovna já říkám něco takového, ale podobný druh výpravného hevíku mi vůbec nevadí… ostatně, když jsem měl tak deset roků, Manowar patřili k mým nejoblíbenějším skupinám, takže mi to asi trochu zůstalo. Tím chci říct, že rozhodně nejsem proti podobné muzice zaujatý, takže kdyby “Warriors Path Part I” za něco stálo, neměl bych problém tu placku strávit. Problém je ovšem v tom, že tohle album je prostě brutální agro metal, až ...

  • Entropia – Vesper

    21.1.2015

    Atreides

    Entropia - Vesper

    Z Polska se ke mně dostává čím dál více sludge – a potvrzuje to i dnes recenzovaná banda z Olešnice nesoucí název Entropia. Ta má na kontě pět let starý demáč, ípko “Chimera” a právě “Vesper”, což je její dlouhohrající prvotina. Oproti ostatním kapelám, které jsem zatím z polské scény slyšel, na to však jde tahle pětičlenná smečka trochu jinou cestou. Když se trochu detailněji podíváte na polskou scénu, zjistíte, že sludgové kapely většinou staví na post-metalovém základu a hutných atmosférických plochách. Každá sice jinak a po svém, dají se ale vysledovat společné znaky. V těchto kolejích se do jisté míry drží i Entropia, nicméně k post-metalovo/sludgovému základu přidávají ještě black metal, čímž se posouvají kamsi mezi kytarový buzkot a hutné riffy. Tak nějak samozřejmostí je výrazná baskytara, nicméně mám dojem, že její potenciál by šel rozvinout mnohem ...

  • Apocryphal Voice – Pain & Pleasure

    20.1.2015

    H.

    Apocryphal Voice - Pain & Pleasure

    Občas si říkám, že je vlastně dost jednoduché mě nalákat na poslech nějakého alba. Stačí, když si kapela do žánrové kolonky prdne něco jako avantgardní nebo experimentální black metal, a hned jsem na to zvědavý. A úplně stejně jsem byl zvědavý i na druhé album “Pain & Pleasure” finského projektu Apocryphal Voice. Ten má na svědomí dvojice Juhani Jokisalo – Ville Salonen, z nichž ten první jmenovaný aktuálně působí u doommetalových krajanů 0 X í S T a druhý jmenovaný zase hrával u relativně známých melodic death metalistů Omnium Gatherum. Jak již padlo, v rámci Apocryphal Voice se dvojice pustila na pole avantgardního black metalu, který se na první pohled tváří velice zajímavě a vlastně zajímavý i je, bohužel však z “Pain & Pleasure” nemám tak dobrý pocit, jak jsem doufal. Na desce je spousta skvělých nápadů a ...

  • The Contortionist – Language

    18.1.2015

    Kaša

    The Contortionist - Language

    Od vydání posledního alba zámořských progresivců The Contortionist se v řadách této šestice udála jedna zásadní změna, jíž je výměna na postu vokalisty. Odchozího Jonathana Carpentera nahradil jistý Michael Lessard, jenž doposud získával zkušenosti u Last Chance to Reason a který posouvá výraz kapely směrem ke klasičtějšímu progresivně metalovému mustru. Je fakt, že minulé album “Intrinsic” jsem od vydání neslyšel, ale ubylo trendy deathcorových momentů a výraz kapely se stále více posouvá do sfér, v nichž se dnes pohybují Dream Theater, ovšem v podání The Contortionist je slyšet nemálo moderních progresivních vlivů ve stylu Between the Buried and Me. “Language” při hrací době 50 minut rozehrává brilantní hru nálad a konstrastů, mezi kterými The Contortionist balancují bez menšího zaváhání. Od úvodní akustické “The Source” s kaskádovitě vrstvenými vokály novice Micheala, přes středobod celé nahrávky, jímž je ...

  • Squidhead – Prohibition

    17.1.2015

    H.

    Squidhead – Prohibition

    Přijde mi trochu škoda, že se tento jednočlenný projekt nejmenuje radši Squirthead, což by mně osobně přišlo jako mnohonásobně zábavnější název, ale na druhou stranu je nutné férově uznat, že i skutečné jméno Squidhead a s ním spojená chobotnicová a chapadlovitá image (avšak žádné Cthulhu… nebo mi to tak přinejmenším přijde) má taky něco do sebe. To je sice pěkná výchozí pozice, o tom žádná, důležitější je však otázka, zdali má něco do sebe také audio prezentace kapely. Jak již bylo zmíněno, Squidhead je jednočlenným projektem, jehož hlavní postavou je Belgičan Pierre “Pish” Minet, který – asi vcelku nepřekvapivě – obstarává veškeré nástroje. Na vlastní hudbě je ovšem znát, že to nejspíš bude především kytarista, protože právě na osmistrunnou krasavici je v rámci debutového EP “Prohibition” kladen suverénně největší důraz, ...

  • Michael Kobrin – Searching

    16.1.2015

    Kaša

    Michael Kobrin - Searching

    Jméno Michael Kobrin toho nezasvěceným asi příliš neřekne, nicméně když řeknu, že debutové album tohoto písničkáře, jehož kořeny sahají na Ukrajinu, z níž se ve čtyřech letech přesunul do Izraele, produkoval Yossi Sassi, což není nikdo menší než zakládající člen slovutných Orphaned Land, tak by mohlo malinko svítat. Michael Kobrin na “Searching” nespájí progresivní rock s blízkovýchodními orientálními motivy tak silně jako Yossi na své loňské sólovce “Desert Butterflies” a pohybuje se spíš na hraně folk-rockového písničkářství s popovým nádechem, ale to není vůbec na škodu. Zvlášť když má album tak odzbrojující charisma. Michael disponuje velmi příjemnou barvou hlasu, který skladbám udává směr. Celkem desítka kompozic je hodně písničková a nějaký závan vyloženě progresivních momentů tak na posluchače nedýchne, ale i navzdory tomu je “Searching” poutavou deskou, jejíž hlavní devízou je charisma Kobrina.

  • Lunatic Soul – Walking on a Flashlight Beam

    15.1.2015

    Kaša

    Lunatic Soul - Walking on a Flashlight Beam

    Bočnímu projektu Mariusze Dudy z řad polských progresivců Riverside jsem nikdy nevěnoval zvýšenou pozornost a nebýt několika nadšených ohlasů, které se ke mně v souvislosti s jejich čtvrtou řadovkou “Walking on a Flashlight Beam” dostaly, tak by se na tom zřejmě nic moc nezměnilo, protože ambientně orientovanou hudbu nevyhledávám. O to víc jsem byl překvapen, jak hluboko ve mně Lunatic Soul zasekli drápky. Nemůžu srovnávat novinku s předešlými alby, nicméně chválím, jak se Dudovi podařilo spojit progresivně rockové prvky, které jsou v minoritním postavení, se syntezátory a elektronikou. Osobně jsem se před prvním poslechem bál nezáživných hudebních ploch, nicméně uznávám, že jsem se mýlil a Lunatic Soul dokázali z minima vytěžit maximum. Hudba takto jednoduchá a velmi minimalistická může na posluchače útočit hlavně skvělou atmosférou, což je případ “Walking on a Flashlight Beam”.

  • Flying Colors – Second Nature

    14.1.2015

    Kaša

    Flying Colors - Second Nature

    Superskupina fungující pod jménem Flying Colors je docela zajímavý úkaz. Většina jejího personálního osazenstva si prošla řadami jedněch z největších současných progresivně rockových part a dalo se tak očekávat, že jejich společný výtvor bude čistokrevný progrock plný těch nejlepších ingrediencí, jež tento žánr nabízí. Pánové však se svým debutem “Flying Colors” překvapili a výsledek bylo příjemné rockové album s místy až popovými melodiemi, jež do vysoké instrumentální zručnosti pasovaly opravdu znamenitě. Druhé album “Second Nature” již není tak překvapivou záležitostí, protože pokračuje přesně tam, kde debut skončil, ale udržuje si vysokou kvalitativní laťku, takže se jedná o pokračování ve všech ohledech. Album obsahuje několik opravdu dobrých skladeb, kdy mně se okamžitě vybaví úvodní dvojice “Open Up Your Eyes” a “Mask Machine”.

  • Thomas Giles – Modern Noise

    8.1.2015

    Zajus

    Thomas Giles - Modern Noise

    Thomas Giles, jinak také Tommy Rogers, je zakládající člen dnes už zaběhlé progresivně death metalové formace Between the Buried and Me. Jejich zvuk už je po letech společného hraní poměrně přesně definovaný, a tak asi aby dal průchod vlastním nápadům, začal Giles vedle své mateřské kapely tvořit i sólově. První album vydané ještě pod jménem Giles vyšlo již v roce 2004, ovšem tenkrát šlo jen o nesmělý pokus. To s druhým sólovým počinem a zároveň prvním albem pod jménem Thomas Giles se již Giles pustil do práce plnohodnotně a výsledkem bylo solidní album, kde se mísilo vše od elektroniky přes pop až po metal. Ačkoli bylo “Pulse” povedené, bylo přeci jen dost neuspořádané a zjevně mu chyběl větší nadhled zkušeného muzikanta. “Modern Noise” je v tomto ohledu mnohem dál. V první řadě ...

  • Mono Inc. – The Clock Ticks On 2004-2014

    7.1.2015

    Ježura

    Mono Inc - The Clock Ticks On 2004-2014

    Když jsem před rokem a půl recenzoval desku “Nimmermehr” od Němců Mono Inc., neměl jsem tušení, že o téhle kapele ještě někdy uslyším, protože i když jsem jí tehdy (já idiot) udělil 7,5 bodu, byla to prostě jedna celkem průměrná deska z mnoha. Jenže přešly dvoje Vánoce a máme je tu, chlapce ušaté, znovu. Co si přichystali tentokrát? Je to výroční kompilace “The Clock Ticks On 2004-2014″ a k jakému výročí vychází asi nemá smysl dodávat. “The Clock Ticks On 2004-2014″, která podle všeho (starší alba neznám) pokrývá celou diskografii kapely, můžeme brát jako běžnou bestofku se vším, co k tomu patří – pro náruživého fanouška je to povinnost, pro příležitostného posluchače celkem zbytečnost a pro člověka neznalého tvorby kapely leda tak odrazový můstek k průzkumu diskografie. Pro pořádek dodejme, že se všechny skladby ...

  • John Wesley – Disconnect

    6.1.2015

    Zajus

    John Wesley - Disconnect

    Mnozí asi znají Johna Wesleyho pouze jako kytaristu, který sice posledních deset let patří neodlučně do sestavy Porcupine Tree, ovšem oficiálním členem kapely se nikdy nestal. Wesley však nežije jen pro Porcupine Tree, a tak vedle koncertování s dalšími hudebníky zvládá i sólovou kariéru. Tu načalo debutové album v roce 1994, na které v následujících jedenácti letech navázaly čtyři další počiny. Poté však přišla delší pauza (alespoň co se studiové tvorby týče) a “Disconnect” je tak prvním albem po devíti letech. Jelikož jsem předchozí počiny neslyšel, netušil jsem, do čeho v případě “Disconnect” jdu, a nemusím tak tajit, že mé překvapení je veskrze pozitivního rázu. Překvapivé jsou zde celkem dvě skutečnosti: totiž že Wesley je lepší kytarista, než by se z omezeného prostoru na koncertech Porcupine Tree dalo soudit, a že i v pozici skladatele moc dobře ...

  • Gridlink – Longhena

    5.1.2015

    Zajus

    Gridlink - Longhena

    Troufnu si začít kacířskou myšlenkou: 99 % kapel hrajících grindcore zní úplně stejně. Alespoň v mých uších je grindcore žánrem, kde byste mi mohli pustit album složené ze skladeb dvaceti interpretů a já bych ani nezpozoroval, že mi hrála víc než jedna kapela. Z toho důvodu se ostatně grindcoru vyhýbám úplně stejně jako třeba power metalu. Stejně jako v power metalu se však jednou za čas, velice výjimečně, objeví kapela, která něco dělá jinak. Hraje sice pořád ten samý žánr, ale výsledek je mnohem barvitější a zábavnější. Ze svých zkušeností mohu jmenovat dvě: Napalm Death a Pig Destroyer. Nyní přibývá třetí: Gridlink. “Longhena” naznačuje už obalem, na němž není slečna ani pořezaná, ani pokrytá tělesnými tekutinami, nýbrž vcelku slušně oblečená, že se z řady ostatních alb vymyká. Základní charakteristiky hudby však zůstávají: ...

  • ’68 – In Humor and Sadness

    4.1.2015

    Zajus

    68 - In Humor and Sadness

    Kdo viděl někdy naživo smečku The Chariot, asi tuší, že její frontman Josh Scogin rozhodně nebude nudný chlapík. Jeho parta se sice rozpadla, on však kontinuálně navázal s kapelou novou. V ’68 se spojil s bubeníkem Michaelem McClellanem a sám si vzal na svá bedra vše kromě bicích. ’68 není prvním Scoginovým úletem mimo vody metalcoru, ještě více než tentokrát se svému mateřskému žánru vzdálil v roce 2010 na folkové sólovce “One for My Master and One for My Dame”, která je bez debat z mého pohledu tím nejlepším, na čem se podílel. “In Humor and Sadness” ji však, co do kvality, překonává. Scogin s McClellanem se rozhodli skloubit svou lásku ke klasickému rocku se svou zkušeností z metalu, a výsledné vyznění je tak asi nejvíce podobné hudbě spadající pod mathrockový žánr. “In Humor and Sadness” však nespoutanost a ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy