SoulspiryA – Stay Human 24.1.2016 Kaša  Vlastně ani nevím, jak přesně recenzi debutového alba „Stay Human“ od italského seskupení SoulspiryA začít. Tahle kapela mě totiž nechává tak zvláštně chladným, a přestože se o to svou hudbou, jež je svým křehkým vyzněním jasně cílená na emoce posluchače, snaží, tak si ze „Stay Human“ neodnáším nic z toho, co by si SoulspiryA přála. Ačkoli jsem se snažil dát nahrávce čas a prostor, aby si takříkajíc sedla, tak ve mně zanechává vlastně jen záporné dojmy, protože při každém poslechu, z nichž všechny pozdější se už staly vyloženě nucené, jsem se prostě nudil. Přestože k tomu žánr, jenž můžete vidět v boxu vedle textu nesvádí, tak italská SoulspiryA se od běžných rockových kapel vymyká už jen tím, že její sestavu netvoří klasická nástrojová čtveřice, jelikož se za rouškou SoulspiryA schovávají pouze dva multiinstrumentalisté. Ti se dali dohromady relativně nedávno, ... Сивый Яр – Поминальные холсты 23.1.2016 H.  Zdá se, že Vladimir, lídr ruského jednočlenného projektu Сивый Яр, se asi nerad fláká, a tak své posluchače pravidelně zásobuje novou muzikou. A tím „pravidelně“ mám na mysli každý rok. Od letopočtu s kódovým označením 2009 totiž s železnou pravidelností vychází nová muzika Сивый Яр každý rok, a když se náhodou stane, že není k mání nová dlouhohrající deska, objeví se alespoň nějaké EP. Ani rok 2015 nebyl v tomto ohledu výjimkou, protože právě zde Сивый Яр naservíroval již třetí album ve třech letech. Po „Как прежде плыли зори“ z roku 2013 a „Из тьмы вымерших деревень“ z roku 2014 se v září objevila deska s názvem „Поминальные холсты“, která si neklade menšího cíle, než posluchači nabídnout další cca 40 minut kvalitního pagan black metalu. Musím říct, že předchozí „Из тьмы вымерших деревень“ mě svého času ... Firelord – Hammer of Chaos 20.1.2016 Kaša  Italská trojice Firelord vznikla na základech dnes neexistující formace Saint Judas již v roce 2007, takže o naprosté mlíčňáky se nejedná, nicméně svou studiovou aktivitou zrovna nehýří, protože EP „Hammer of Chaos“ je teprve třetí ukázkou jejich společných aktivit. Vše odpálili v roce v 2011 prostřednictvím krátkohrajícího „The Burning“, na nějž navázal v roce 2013 plnohodnotný debut „Among the Snakes“. No, a právě jejich nejnovějšímu počinu, kterým je již zmíněné „Hammer of Chaos“, se podíváme pod poklici. Ještě předtím si ale představíme samotné Firelord respektive hudbu, kterou hrají. Z názvů kapel jako Saint Judas a Firelord bych já osobně čekal nějaký italský melodický hevík, ovšem pánové klamou tělem a na svém pětiskladbovém EP předkládají slušnou porci chlapského stoner metalu s burácejícími kytarami a drsným vokálem. Jako bonus pak po vzoru aktuální módy přihazují ... Kaosophia – The Origins of Extinction 18.1.2016 H.  Ukrajinská a vlastně vůbec východoevropská black metalová scéna je všeobecně považována za velice silnou. Proč ne – vždyť je tu dostatek žánrových smeček, jejichž vysoká kvalita takové rčení opodstatňuje. Tenhle stav, kdy je nějaká oblast považována za silnou scénu, však s sebou nese i jistá úskalí pro mnohé začínající skupiny – očekávání posluchače nejsou na bodu mrazu, naopak, tento doufá, že bude naplněn onen kvalitativní standard, na nějž je v rámci toho či onoho státu zvyklý. Avšak, ne všichni ten standard naplnit dokážou… Kaosophia zdánlivě nijak nevystupují z početného davu bezejmenných black metalových skupin. Tohle ovšem nemusí říkat vůbec, protože takových už bylo hodně a stejně se záhy ukázalo, že je jejich produkce skutečně výživná. Zrovna u Kaosophia se však ukáže, že z onoho početného davu bezejmenných skupin nevystupují jen zdánlivě, ale i reálně. Formace ... Graveyard – Innocence & Decadence 17.1.2016 Kaša  Zdá se to jenom mně, nebo čtvrté album Graveyard proplulo tak nějak nenápadně a bez výraznější stopy? Samozřejmě jsem zaregistroval, že se blíží vydání a že samotné vydání proběhlo, ale ty tam jsou nadšené ohlasy z dob „Hisingen Blues“ a „Lights Out“, které tyto švédské milovníky staré tvorby Deep Purple a Creedence Clearwater Revival katapultovaly do závratných výšin módní vlny hard rocku s retro nádechem. Ještě před třemi lety jsem o Graveyard mluvil jako o nejlepším představiteli takto laděných kapel, kterých se zničehonic vyrojilo všude dostatek, ale po „Innocence & Decadence“ bych svůj názor mírně poopravil. Celkově čtvrté album Graveyard, „Innocence & Decadence“, postrádá lehkost a cit pro vkusné oživení starého hard rocku se špetkou psychedelie 60. let. Neříkám, že čtveřice začala znít nějakým způsobem nepatřičně a její novinka je neposlouchatelný blábol, ale k naprosté ... Zalys – Reminiscences 14.1.2016 H.  Zalys je na první pohled vcelku nenápadný jednočlenný projekt, jehož zemí původu je Francie. Jistou zajímavostí, kterou by se však asi slušelo zmínit, je to, že onen jeden člen vlastně není člen, nýbrž členka… ono to totiž jen dle jména není moc poznat, protože si říká jednoduše M… Dobrá, oč se tedy jedná? Popravdě řečeno, onen žánrový popis toho, co pod hlavičkou Zalys vychází za muziku, není ve své podstatě nijak zvlášť obtížný. Stačí jen zmínit klíčové pojmy – dark ambient, vesmír. Kdo není úplný hudební začátečník, měl by už pomalu mít představu, jak produkce Zalys asi bude znít, protože… prostě vesmírem prostoupený dark ambient, přesněji to snad ani popsat nelze. Vraťme se však ještě o kousek zpátky k představování Zalys, abychom měli ponětí o tom, jakou pozici má ... Night Falls Last – Deathwalker 12.1.2016 Kaša  Rakouští mladíci Night Falls Last se od svého vzniku v roce 2008 vzepřeli k vydání dvou demosnímků, kdy první „Decisions and Directions“ vyšel v roce 2010 a následující „Return of the Fallen“ v roce 2012. Druhý jmenovaný počin je již přímým předchůdcem loňského debutu „Deathwalker“, který nevyšel pod záštitou žádného velkého vydavatelství, a přesto mě Night Falls Last překvapili tím, jak profesionálně se jejich „novinka“ na první poslech tváří. Hned při prvních vteřinách, kdy spustí „Fear the Machine“, již uvádí zbytečná „Invasion“, jsem byl zaujat povedeným zvukem, kdy jsou všechny nástroje pevně sladěny do výsledné symbiózy, jíž chybí k dokonalosti jen čitelnější baskytara, která v rychlejších momentech dostává slušně na prdel. No, a pak je tady ještě jeden ohled, v němž mi Night Falls Last udělali radost, a tím je logicky jejich tvorba. Groove ... Hinayana – Endless 10.1.2016 H.  V dnešní minirecenzi si tentokrát představíme velmi mladou a začínající skupinu. Ačkoliv, tohle je jeden z těch případů, kdy pojmenování „skupina“ asi není úplně na místě, jelikož uskupení Hinayana začalo jakožto jednočlenný projekt Caseyho Hurda, jenž v létě 2014 vypustil do světa prvotní ukázku své tvorby v podobě demosnímku s názvem „Endless“. Od té doby však dle všeho pracuje na tom, aby Hinayana povýšil na plnohodnotnou kapelu se stálou sestavou a formace se mohla vydat i koncertovat a také se pustit do příprav řadové desky. Na závěr naší obligátní úvodní omáčky dodejme ještě jednu věc, kterou je slušnost zmínit, a sice že domovinou Hinayana je město Austin v Texasu ve Spojených státech amerických. Než se ale věci v táboře Hinayana pořádně rozhýbou (prvního spoluhráče už Casey Hurd dle Facebooku kapely našel), pojďme se podívat na to, co naznačuje onen zmiňovaný demosnímek ... Thurisaz – The Pulse of Mourning 8.1.2016 Atreides  Belgická smečka Thurisaz je jednou z těch mnoha, ke kterým jsem dlouhou dobu nedokázal zaujmout nějaký výraznější postoj. Jejich hudbu jsem znal jen z pár skladeb a svého času mi to nepřišlo jako materiál, jímž bych chtěl plnit svůj playlist. Nicméně je i jednou z toho mála, k nimž jsem jej nedokázal zaujmout ani po důkladnějším seznámení s jejich tvorbou a to říkám i navzdory tomu, že je všechno, jen ne špatná. Předchozí tři alba, která má pětice ze Západních Flander na kontě, mě až na pár výjimek docela minula, proto se zaměřím pouze na letošní počin „The Pulse of Mourning“ a vynechám jakékoliv ohlížení do historie kapely. Na první pohled mě zaujala velmi čistá vizuální presentace – bílý přebal zdobí jednoduchý motiv větvoví, přičemž logo kapely jej nijak zvlášť nenarušuje, ačkoliv by se obálka obešla i bez něj. ... Trivium – Silence in the Snow 6.1.2016 Kaša  Ačkoli si o hudbě, kterou v posledních letech američtí Trivium vypustili do světa, myslím svoje, tak jim nemůžu upřít fakt, že jejich poslední alba jsou vše, jen ne sázka na jistotu. Tou jistotou myslím jejich asi nejceněnější alba „The Crusade“ a „Shogun“. Ta totiž Matt Heafy a jeho parta dosud nepřekonala a mohla by se k nim vracet a umlčet tak všechny, kterým poslední dvě placky nevoní, protože „In Waves“ bylo ve všech ohledech krokem zpátky a „Vengeance Falls“ přes znatelný posun směrem k melodickému metalu skončilo tak nějak na půli cesty k zamýšlenému cíli. „Silence in the Snow“ už s předstihem slibovalo definitivní odklon od vyřvávaných vokálů a stalo se tak ihned po svém vydání s přehledem nejmelodičtějším počinem Trivium, které si z předchozích placek ponechává pouze instrumentální zručnost kytarové dvojice ve složení Matt Heafy a ... Varathron – The Confessional of the Black Penitents 4.1.2016 H.  Je to pouhý rok, co se řečtí veteráni Varathron blýskli excelentní deskou „Untrodden Corridors of Hades“. V jejím rámci tahle zkušená smečka okolo zpěváka Stefana Necroabyssiouse stvořila prvotřídní materiál s výtečnou helénskou atmosférou, kterou umocňovaly skutečně brilantní nápady. Ne nadarmo jsem na tohle album před nějakými těmi měsíci sepsal poměrně nadšenou recenzi – a i s ročním odstupem mohu s klidným srdcem prohlásit, že byla zcela oprávněná, jelikož „Untrodden Corridors of Hades“ si s chutí pořád sem tam pustím. Když nic jiného, tak skladby jako „Kabalistic Invocation of Solomon“ nebo „Death Chant“ jsou síla jako prase a skutečně stojí za to se k nim pořád vracet. Na druhou stranu, po takovéhle skvělé nahrávce mají Varathron sakra na co navazovat. S oním navazováním však Řekové příliš dlouho neotáleli a jen rok po „Untrodden Corridors of Hades“ se opět hlásí ... The Winery Dogs – Hot Streak 2.1.2016 Kaša  Když Mike Portnoy opouštěl řady Dream Theater, bylo jasné, že nebude jen tak zahálet, ovšem to, že se jeho hlavním působištěm stanou The Winery Dogs, by řekl jen málokdo. Přeci jen se čekalo, že dá dohromady novou prog metalovou formaci, v níž se obklopí neméně váženými jmény, případně že se konečně vrhne na svůj milovaný thrash, jako tomu udělal až letos v řadách projektu Metal Allegiance. The Winery Dogs jsou totiž čistokrevně hard rockovou formací, která ctí klasické postupy, a Portnoy se musel spokojit s velmi úspornou hrou ve prospěch celku, kde na nějaké složité výplně není čas. A že jim to dohromady sluší, o tom se The Winery Dogs snaží přesvědčit na svém druhém albu „Hot Streak“. Přestože jsem začal povídání o Portnoyovi, tak vězte, že tou hlavní persónou je zde Richie Kotzen, jehož ... Thy Worshiper – Ozimina 30.12.2015 H.  Poláci Thy Worshiper patří k té poměrně početné enklávě skupiny, jejichž tvorba mi až doposud unikala, přestože se už roky chystám na to, že to konečně změním. Tenhle stav se nepodařilo zlomit ani loňské řadovce „Czarna dzika czerwień“, která byla teprve třetí v historii Thy Worshiper, přestože kořeny téhle skupiny sahají až hluboko do první půle 90. let. Ve své rané éře ovšem Poláci stvořili jen jednu desku „Popiół (Introibo ad altare dei)“ (1996), po jejímž vydání se nad nimi zavřela voda na téměř deset let. Na scénu se vrátili až v roce 2005, kdy také vyšlo jejich comebackové a celkově druhé album „Signum“. Na to pak loni navázalo již jmenované „Czarna dzika czerwień“, nicméně to bylo až letošní EP s názvem „Ozimina“, s nímž jsem muziku Thy Worshiper poprvé okusil podrobněji. Hned na začátek ovšem musím říct, ... Nebiros – VII 29.12.2015 H.  Je-li kapela nějakým způsobem zajímavá, určitě se vyplatí na začátku recenze ztratit pár slov o téhle zajímavosti. Jenže co když je kapela úplně nezajímavá? Nemůžu si pomoct, ale právě tohle je případ jistých Nebiros, kteří mě vůbec nijak nezaujali, a to ani hudebně, ani jakoukoliv jinou okolností… Smečka sídlí v Německu, nicméně všichni její členové jsou původem Poláci. Samotné jméno Nebiros se objevilo již ve druhé půli 90. let, ale následující desetiletku vycházel jen obrok jeden demosnímek (celkem čtyři). Ke svému dlouhohrajícímu debutu se Nebiros dopracovali až v roce 2008 za pomoci počinu s roztomilým názvem „Kurwa Satana“. S jeho pokračováním si pak kapela dala trochu načas, protože to zabralo dalších sedm let, než letos konečně vyšlo druhé album s poměrně jednoduchým jménem „VII“… Jaké tedy „VII“ je? Jedním slovem – průměr. Ne však ... Keith Richards – Crosseyed Heart 27.12.2015 Kaša  Při pohledu na kadenci, s níž Keith Richards chrlí své sólové počiny, které v minulosti fungovaly i jako prostředek vzdoru k Micku Jaggerovi, jenž v určitém okamžiku kariéry zanedbával domovské The Rolling Stones, musí být jasné, že Keith Richards nikam nespěchá. Novinka „Crosseyed Heart“ je teprve jeho třetí sólový počin, který navíc vychází po dlouhých 23 letech od posledního „Main Offender“ z roku 1992. Tato prodleva tak minimálně mé maličkosti slibovala záruku, že by na albu nemusela být zastoupena žádná hloupá vata, protože jakmile má jeden z největších kytaristů hudební historie dvě dekády na ukládání vlastního materiálu do šuplíku, který jednoho dne musí vyprázdnit, tak to musí být na výsledku znát. Víte, nikdy jsem nepatřil k zarytým fanouškům The Rolling Stones a při naposlouchávání jejich tvorby jsem se vždy spokojil s výběrem největších hitů, přičemž ještě o poznání chladnější ... Dys Inbunden – One with Morbidity, the Opus Misanthropy 25.12.2015 H.  Švédský projekt Dys Inbunden patří spíše k těm novějším záležitostem – na kontě má doposud dvě desky, přičemž debutová „Pandemonium Unchained“ vyšla v létě 2013 a její následovník „One with Morbidity, the Opus Misanthropy“, o němž nyní v krátkosti pohovoříme, je venku od letošního dubna. Perličkou pak je, že novinka byla natočena v českém studiu Hellsound pod dohledem Honzy Kapáka z Avenger, jenž na desku v roli hosta přispěl i baskytarou a bicími. Ještě než se ale pustíme do samotné nahrávky, určitě by se slušelo jednat, že Dys Inbunden je „původním povoláním“ jednočlenný projekt, jehož hlavní mozkem je Gefandi Ör Andlät, nicméně postupem času se rozrostl na plnohodnotnou skupinu. Dys Inbunden je synonymem pro vcelku klasický black metal, verze zlá, avšak ne přehnaně syrová. Koho baví třeba takoví Ondskapt, může si klidně představit něco na tenhle způsob. Proč ... Cowards – Rise to Infamy 23.12.2015 Kaša  Na francouzském kvintetu Cowards a jeho druhé desce „Rise to Infamy“ mi hned od počátku přišlo nejzajímavější zjištění, že i oni potvrzují fakt, že francouzské kapely jsou schopny na svá alba propašovat takovou tu nepopsatelnou francouzskou chaotičnost a atmosféru ve stylu Blut aus Nord či Peste noir. A to i navzdory faktu, že nespadají svou žánrovou příslušností ani k jedné ze zmíněných skupin. Jen jsem si po chvíli poslechu uvědomil, že ačkoli patří Cowards k moderněji laděným partám, jež kombinují chaotický hardcore se zatěžkaným sludge metalem, což je mimochodem velmi zajímavá fúze, která je v podání Cowards velmi nátlaková, že by se mnohé zaoceánské party mohly lecčemu přiučit, tak ten nádech výše zmíněných tam nelze úplně ignorovat. „Rise to Infamy“ je totiž albem tak znepokojujícím, jako je jeho samotný obal, u něhož lze jen ... Sar Nath – Epilogue Eternal 21.12.2015 H.  Popravdě, název projektu Sar Nath se mi fakt líbí… člověk se totiž jen trochu splete a je z toho „Srát na“. Otázkou ale je, jestli ta vlastní muzika je k posrání dobrá, nebo jen k posrání… Ale teď už vážně. Za tímhle jednočlenným projektem stojí ze Spojených států amerických jistý chlapík, který má v občance napsáno Travis Niemeyer, ale v black metalovém podsvětí si říká Lord Sar Nath Hypnosia. Hned na první pohled je to docela trhlý cápek – ostatně, stačí si jen projet fotky na Facebooku Sar Nath, kam cpe jedno svoje über-zlé selfíčko focené webkamerou za druhým. To evidentně naznačuje, že to asi bude nějakým způsobem jebnuté i hudebně… což vlastně je, ale tentokrát to nemyslím zrovna v pozitivním slova smyslu. Sar Nath má na kontě dvě alba, „Freshly Skinned and Left for ... Saxon – Battering Ram 19.12.2015 Kaša  Když britští harcovníci Saxon oznámili vydání svého již 21. studiového počinu, který nese jméno „Battering Ram“, řekl bych, že to nebylo pro nikoho nikterak zásadní překvapení. Tato legenda NWOBHM se totiž stejně jako Motörhead nenechává mladšími spolky nijak zastrašit a ani ve svém pokročilém věku se nebojí sypat placky z rukávu se sympatickým dvouletým odstupem, a přitom si ponechává vysoký standard, který je pro Saxon v aktuálním tisíciletí zcela typický. „Battering Ram“ je snad ve všech ohledech tou úplně nejmíň překvapivou deskou, kterou si letošní podzim pro příznivce metalové hudby nachystal, a přesto nelze říct, že by to byla jen prachobyčejná rutina, kterou tato legenda nahrála jen proto, že se po ní očekává, a po níž za dva týdny neštěkne pes. Saxon naplnili očekávání jak co do hudební náplně, která je oproti minulému „Sacrifice“ více kytarová ... Matubes – The Return of Black Metal 17.12.2015 H.  „Návrat black metalu“ – asi jen těžko byste vymýšleli víc hrdý název pro black metalovou nahrávku. Nejedná se však o první takový případ. Vzpomínám si, že přesně touhle rétorikou svého času propagovali třeba i Watain své album „Lawless Darkness“. Když ale nic jiného, u nich se dá alespoň říct, že něco za sebou mají a že jejich jméno má nějaký respekt. Co když si ale „The Return of Black Metal“ zvolí za název svého debutové EP bezejmenná začínající kapela z Bulharska? Klidně si to přečtěte ještě jednou, vážně to nebyl vtip. Matubes je začínající bulharská smečka, jejíž členové dle dostupných zdrojů nikde nehráli. Pojmenovat nahrávku „The Return of Black Metal“ je o držku vždycky, i u zavedených formací, ale v takovéhle konstelaci je to vůbec troufalost, již lze obhájit skutečně jen špičkovým materiálem. ...
|
