Minirecenze

  • Keep on Rotting – Unforseen Consequences

    8.12.2014

    Kaša

    Keep on Rotting - Unforseen Consequences

    Historie litoměřických Keep on Rotting se začala psát někdy kolem roku 2005, kdy se dala dohromady trojice Lídin, Otho a Štěpi (tehdy ještě s podporou bicího automatu), nicméně zlom přišel v roce 2010, kdy se do jejich řad připojil bubeník Hanzz. Následovalo debutové EP “The Beginning” v roce 2011, na nějž tato death metalová parta navázala loňským plnohodnotným albem “Unforseen Consequences”. Toliko nezbytných biografických informací a nyní už směle k oné první desce. Keep on Rotting na první pohled působí jako vcelku nenápadná death metalová parta, nicméně při poslechu “Unforseen Consequences” jsem byl překvapen, jak technický materiál dali pánové dohromady, aniž by ztratili pověstné nebezpečí a živelnost. O tom, že své nástroje ovládají s přehledem, asi netřeba polemizovat (hlavně rytmická sekce je vážně nadupaná), ale borci hrají promyšleně nikoli na úkor jednotlivých kompozic, takže ...

  • Infestum – Monuments of Exalted

    7.12.2014

    H.

    Infestum - Monuments of Exalted

    “Monuments of Exalted” je docela pěkným příkladem, jakou vtipnou náhodou se člověk někdy k nějaké kapele může dostat a jak je (metalový) svět vlastně malý. Ta vtipná náhoda spočívá v tom, že jsem si chtěl jednou pustit desku “The Reflecting Void” od německého projektu Infestus, nicméně jsem se omylem ukliknul a namísto toho pustil letošní počin běloruských Infestum, kteří se až na jedno písmenko jmenují totožně. Vzhledem k tomu, že se mi to docela líbilo, nechal jsem to hrát a poslouchal. Oním malým metalovým světem mám pak na mysli to, že nedlouho poté, co jsem Infestum takovouto náhodou objevil, přistálo “Monuments of Exalted” na redakčním emailu v nové várce nahrávek určených k recenzím. Pojďme ovšem už k samotným Bělorusům. Kdesi se můžete dočíst třeba to, že Infestum produkují pagan black metal, nicméně ani všemocné internety ...

  • Disinterred – Incantation

    6.12.2014

    Kaša

    Disinterred - Incantation

    Tak schválně, co byste čekali od kapely, která se hrdě hlásí k odkazu švédského chrastivého death metalu a svou tvorbu přímo doporučuje fanouškům Entombed, Grave a Dismember? Jasně, výsledkem je belgická verze seversky špinavého death metalu dle těch nejklasičtějších postupů, které jsou už tisíckrát převařené, ale stejně za jistých okolností můžou pořád dobře fungovat. Disinterred nejsou žádní novátoři a na svém letošním EP “Incantation” přinášejí žánrovým nadšencům pětici skladeb. Hrací doba kolem dvou minut značí pěknou divočinu a přesně tím taky tento počin je. Vokalista Sven disponuje hlubokým chropotem, jenž se občas umí změnit do výše položeného ječáku a dobře doplňuje hutný hudební základ, který ze svých nástrojů loudí jeho čtyři kolegové.

  • Warfuck – Neantification

    5.12.2014

    H.

    Warfuck - Neantification

    Warfuck je francouzské duo a na kontě má prozatím dvě fošny včetně právě “Neantification“. Debut “The Weak and the Wicked” vyšel v roce 2012 a jeho už jmenované pokračování se pak objevilo nejprve v prosinci 2013, aby bylo letos v dubnu vydáno znovu na CD a LP. O čem muzika Warfuck je, to je myslím vcelku jasné jen při pohledu na tracklist “Neantification” – 25 minut rozsekaných do 15 kusů, z nichž většina nepřesáhne dvě minuty hracího času. Ano, tušíte správně, náplní placky je skutečně zběsilé grindcorové zvěrstvo bez jakýchkoliv servítek. Rozhodně nečekejte žádné tupa-tupa srandičky, protože Warfuck je čistokrevná agrese, kde pro nějaké vtípky a hektolitry nadhledu není místo. Jestli ovšem od grindu čekáte hektolitry nasranosti, jste v případě “Neantification” na správné adrese.

  • The Last Charge – Anima Sola

    4.12.2014

    Thy Mirra

    The Last Charge - Anima Sola

    Když jsem k hodnocení dostal novou krátkohrající desku “Anima Sola” od maďarské mlátičky The Last Charge, pustil jsem si klip k songu “Order Through Chaos”. Fajn, tohle jsou týpci z té drsnější části hardcorové scény. Masky přes obličej a v klipu demonstrace a hořící auta (bůhví kde, tyhle šílenosti se snad v Maďarsku v ulicích nedějou…!), do toho nekompromisní beatdown pěkně od podlahy. Tento klip při poslechu trochu ovlivnil můj úsudek, nějak jsem se nemohl při těch maskách a brutálním zvuku ubránit představě legendárního jakože-mexického death/grindu Brujeria. EPčko má snad 14 minut dohromady a pánové se vskutku činili, nacpat do té slabé čtvrthodinky snad všechno zlo, které v v sobě od vydání poslední desky nashromáždili. Zvuk alba mě příliš nenadchnul, “chlupaté”, hutné a uřvané kytary se už dneska nenosí, stejně jako většina dnešní scény jsem zmlsán moderní křišťálovou djentovou ...

  • Hortus Animae – Secular Music

    3.12.2014

    H.

    Hortus Animae - Secular Music

    Italské progresivní black metalisty Hortus Animae jsem měl v hledáčku již před hodně dlouhou dobou, ale k samotnému poslechu jsem se nikdy pořádně nedostal. Poté se skupina rozpadla a přesně dle hesla sejde z očí – sejde z mysli jsem na tuto formaci z města Rimini tak trochu zapomněl, abych se po pár letech mohl opětovně rozpomenout s ohlášením obnovy činnosti v loňském roce. A z této obnovy vzešla i comebacková deska “Secular Music”, s níž jsem se k poslechu Hortus Animae konečně dostal i já. Vždy jsem tak nějak žil v přesvědčení, že Hortus Animae je sice nepříliš známá, nicméně kvalitní skupina, jejíž muzika bude jistě zajímavá. Přesně s tímhle jsem šel do poslechu “Secular Music” – že dostanu nahrávku, která bude inteligentní, nápaditá a bude mít sílu mě pohltit. Tím pádem to vlastně měli Italové předem trochu usnadněné, ale o to ...

  • Foul Body Autopsy – So Close to Complete Dehumanization

    2.12.2014

    Onotius

    Foul Body Autopsy - So Close to Complete Dehumanization

    Uběhl sotva rok od vydání eponymního debutu britského jednočlenného projektu Foul Body Autopsy (mimochodem pojmenovaného podle skladby technických Necrophagist) a vychází nové dvouskladbové EP pojmenované “So Close to Complete Dehumanization”. Jeho vydání provázelo zveřejnění nového videoklipu, který podporuje koncept alba, který se věnuje podmínkám a praktikám ve zvířecích velkochovech a lidskému přehlížení této problematiky, za využití skutečných záběrů z daného prostředí. Žánrově bych pak hudbu zařadil někam mezi technický death metal a grind. To, že se jedná pouze o dvojici skladeb, naznačuje, že si mozek projektu na kvantitu zrovna nepotrpí. A jak je to s kvalitou?Veškerou instrumentaci tedy za pomoci programovaných bicích zvládá Tom, který ovládá především svou kytaru celkem zručně. Baskytara má pak spíše podporující charakter a občas zde zazní i nějaké pravděpodobně také programované doprovodné smyčce.

  • Emblazoned – Eucharistiae sacramentum

    1.12.2014

    H.

    Emblazoned - Eucharistiae sacramentum

    Zámořská parta Emblazoned z Wisconsinu není špatná… tedy, myšleno v tom smyslu, že její muzika není špatná. Ve skutečnosti se totiž jedná o docela pohodovou extrémně metalovou nakládačku, která se poslouchá bez sebemenších obtíží. V čem tedy tkví problém desky “Eucharistiae sacramentum”? Inu, zjednodušeně řečeno v tom, že ačkoliv se ta muzika poslouchá v pohodě, je docela krutě neobjevná a zaměnitelná. “Eucharistiae sacramentum” je sice formálně dlouhohrajícím debutem Emblazoned, jenže kapela samotná funguje již od konce 90. let… ačkoliv při pohledu do diskografie, v níž se vyjma oné letošní řadovky nacházejí dvě ípka a jedno demo, to vypadá, že se chlapci s tou aktivitou asi zrovna nepřetrhli. Tak jako tak – jakkoliv to takhle řečeno může znít pěkně hnusně – kdyby se po těch nějakých 15 letech k tomu debutu nedohrabali, hudební svět by při vší úctě o nic moc chudší nebyl.

  • Joan of Arse – I’m Fucked

    28.11.2014

    H.

    Joan of Arse - I'm Fucked

    Pokud vám škatulka, kterou jsem napsal do hlavičky této minirecenze, připadá na první pohled lákavá, tak… no, radši si nechte zajít chuť. Mně by sice za normálních okolností něco takového taky znělo slibně, ale jen v případě, že bych Joan of Arse předtím neslyšel… U některých skupin už na první pohled vidíte, že se asi nebudou brát úplně vážně… tedy, alespoň předpokládám, že se kapela, která sama sebe pojmenuje “Johanka z prdele” a svému EP vetkne romantický název “I’m Fucked”, nebere smrtelně vážně. Jestli bere, tak je to ještě větší fail. Každopádně, ani nadhled nebo něco takového není omluvou k tomu, aby hudba mohla být úplná kravina. Navíc ta výše napsaná škatulka ani není přesná, protože hudebně se k ní blíží jen dva songy “I’m Fucked” a “Joan of Arse”, které jsou ...

  • Emrevoid – Riverso

    27.11.2014

    Zajus

    Emrevoid - Riverso

    Emrevoid je čtyřčlenná italská kapela, v jejíž desetileté historii dosud najdeme jedno dlouhohrající album a jedno EP, které je předmětem dnešní minirecenze. “Riverso” může na první poslech znít jako obyčejný tuctový death metal. Při druhém poslechu to bude stále obyčejný tuctový death metal, stejně jako při poslechu třetím a čtvrtém. Pokud byste se snad tázali, zda dvojciferný počet poslechů pomůže odhalit skrytá zákoutí tohoto krátkého počinu, můžu vás ujistit, že nepomůže. “Riverso” je totiž obyčejný tuctový death metal. No dobře, trošku kecám, Italové svou hudbu totiž lehce šmrncli black metalovým nádechem a to se cení, ovšem na tuctovosti to počinu neubírá mnohé. Přitom formálně není na “Riverso” nic špatného. V krystalicky čistém zvuku kapela od první minuty drtí kosti naprosto ukázkovým způsobem. Nebojí se občas mírně zvolnit, hlas zpěváka není monotónně ...

  • Deconstructing Sequence – Access Code

    26.11.2014

    Zajus

    Deconstructing Sequence - Access Code

    “Access Code” je sice teprve druhým EP britských Deconstructing Sequence, v jistém ohledu však tato trojice muzikantů oplývá něčím, co některé kapely nezískají ani po mnoha letech zkušeností, totiž vlastní zvuk. Deconstructing Sequence se hlásí ke jménům jako Akercocke, Arcturus či Aborym, a to vše v jejich hudbě rozhodně poznat lze, výsledek bych však připodobnil spíše ke Control Human Delete. Naprosto odlidštěná atmosféra zde vzniká použitím hned několika prvků: brutality, různorodosti a neomezenosti. První ze dvou skladeb nazvaná “A Habitable World Is Found” skáče z jednoho motivu na druhý, nikde se nezastaví na víc než pár sekund, a přesto si zachovává nepřekonatelnou vnitřní soudržnost. Její začátek jo hodně ostrý, death meatlové postupy doplňují na pozadí klávesy a hlavně nekompromisní growling.

  • Countess – Ancient Lies and Battle Cries

    25.11.2014

    H.

    Countess - Ancient Lies and Battle Cries

    Holandská smečka Countess funguje už pěkně dlouho – od začátku 90. let, což znamená již přes dvacet roků. Já osobně jsem o nich doposud neslyšel, ale to samozřejmě může být dáno jen mým ignorantstvím a nevědomostí. Byl jsem tedy docela zvědavý, jak bude letošní novinka “Ancient Lies and Battle Cries” znít, ačkoliv mě zjištění, že jde již o 14. dlouhohrající placku a že to Countess sekají jak Baťa cvičky, zrovna nenavnadilo… Tak jako tak, se dvěma dekádami na krku a více jak desítkou řadových počinů není pochyb o tom, že jsou Countess setsakra zkušenou partou. V tom případě mi však někdo vysvětlete, proč “Ancient Lies and Battle Cries” zní tak… no, amatérsky. Ctění starých pořádků respektuji a dokonce i chválím, ale je prostě rozdíl znít oldschoolově a znít blbě, přičemž ...

  • Bleeding Utopia – Darkest Potency

    24.11.2014

    H.

    Bleeding Utopia - Darkest Potency

    Začněme toto malé povídání obligátním historickým okénkem. Bleeding Utopia fungují nějakých pět roků, během nichž stihli vydat jedno EP, debutové album a v dubnu letošního roku taktéž druhý řadový počin s názvem “Darkest Potency”. Ve skutečnosti ovšem tihle švédští týpkové vznikli už před dekádou, akorát pod jiným názvem. Tato původní inkarnace ovšem neměla dlouhého trvání, což v překladu znamená, že se po první změně názvu rozpadla. Bylo to právě až před těmi pěti roky, kdy byla činnost obnovena pod třetím – a zdá se, že finálním – jménem Bleeding Utopia. Nahoře je sice napsáno death/thrash metal (klidně se přiznám, že tu škatulku jsem jednoduše opsal odjinud), nutno však dodat, že není tak úplně přesná. Ve skutečnosti totiž mají Bleeding Utopia nejblíže k typickému melodickému death metalu severské školy a moc toho ...

  • Wyld – Stoned

    21.11.2014

    Kaša

    Wyld - Stoned

    Francouzská pětice Wyld patří mezi služebně mladé kapely, protože na hudební mapě je k nalezení teprve od roku 2011, nicméně to jí nebrání vydat hned na svém debutovém počinu materiál, který je vyspělý a ideově ucelený. Žádné hloupé experimenty se nekonají, a na “Stoned” se tak sešla čtveřice písní, jejichž základ je až na jednu výjimku položen v americké kytarové tvorbě špinavějšího ražení. Nemá cenu řešit, jestli je to víc stoner nebo metalizovaný rock, protože ty songy jsou tak pohodové, že se poslouchají bez škobrtnutí a i opakovaně baví. A to mi od no-name party z Francie ke spokojenosti úplně stačí. Pokud pominu závěrečnou instrumentálku “Crossroads”, která zní jako kříženec amerického blues a country, tak jsou Wyld zaměření na hutné kytarové riffy, špinavý, avšak dle potřeby lehce zapamatovatelné vokální linky a celkově takovou až hospodskou atmosféru. ...

  • Terrifier – Metal or Death

    20.11.2014

    Skvrn

    Terrifier - Metal or Death

    Že vám bylo jméno kanadských Terrifier doposud utajeno? Nezoufejte, nejste jediní. Jde totiž o teprve dva roky starou thrash metalovou mlátičku, která však dříve fungovala pěknou řádku let pod názvem Skull Hammer. Už se chytáte? Ne? Máte fuk, já taky ne. Důležitější však bylo vám vnuknout myšlenku, že dva roky fungující Terrifier ve skutečnosti nejsou žádní cucáci a leccos mají i v jiných projektech nahráno. Dnes se podíváme na první (a doposud i poslední) počin Terrifier – minialbum “Metal or Death EP”, které sice vyšlo již před rokem, ale my na něj s radostí zavzpomínáme v několika dalších řádcích. Jak jsem již naznačil, Terrifier mají pár let za sebou a je to pekelně znát. Kapela nevmýšlí nic složitého a do posluchače rve od prvních minut až po tu dvanáctou salvu poctivého thrashe se vším všudy. Však se podívejte ...

  • Progenie Terrestre Pura – Asteroidi

    19.11.2014

    H.

    Progenie Terrestre Pura - Asteroidi

    Nedělám si iluze o tom, že by měl někdo podrobnou představu o tom, co všechno jsme na Sicmaggot už recenzovali… tu mám snad jenom já a i tak se v tom už sám začínám trochu ztrácet, kolik toho bylo. Rád ale připomenu, že v květnu loňského roku se tu objevila recenze na debutovou desku italského projektu Progenie Terrestre Pura, které jsem udělil – dodnes myslím, že zaslouženě – 9 bodů, což je známka opravdu vysoká. Italské duo na “U.M.A.” předvedlo fantastický space black metal, od něhož jsem se nějakou chvíli skutečně nemohl odtrhnout… Uběhl takřka rok a půl a Progenie Terrestre Pura přichází s dalším počinem – nejedná se ovšem o druhou desku, ale “jen” o digitální EP. To ale neznamená, že by snad šlo o nějaký méněcennější počin, který by si nezasloužil pozornost, jelikož je tomu ...

  • Orion – On the Banks of Rubicon

    18.11.2014

    Onotius

    Orion - On the Banks of Rubicon

    Indická technicky death metalová kapela Orion mě celkem pozitivně překvapila. V současné době, kdy v rámci žánru bylo vyřčeno již mnohé, se mi při zahlédnutí této škatulky u nějaké méně zkušené kapely většinou vybaví spíš bezmyšlenkovité honění hmatníků a těkavá rytmika, jež se snaží skrýt kompoziční nevyzrálost. Zde ovšem již od prvních tónů bylo patrné, že o solidní nápady Indové nemají nouzi. Pravda, že by kapela byla něčím novátorským a neslyšeným, to asi ne, ovšem byla na tomto čtyřskladbovém EP z roku 2012 schopna velice obratně zkombinovat několik zajímavých vlivů a blýsknout se několika skvělými momenty. Ono zmiňované žánrové zařazení je vlastně asi trochu zavádějící, neboť hned první skladba namísto nějakého exhibicionistického náklepu či instrumentálních motanic začíná spíše v zadumaném duchu a na čase šesti a půl minuty nám naservíruje kombinaci, jež je mně ...

  • Insaniter – Initium

    17.11.2014

    Kaša

    Insaniter - Initium

    Pokud internetové zdroje nelžou, tak Insaniter je řecká čtveřice, která vznikla v roce 2011, na svém kontě má prozatím řadu EP a na debutovou desku zatím čeká. Nicméně vzhledem k tomu, jakou hudbu tito neurvalí thrasheři hrají, si myslím, že těch několik skladeb, které dají dohromady na alespoň neřadový počin, bohatě stačí. Zvlášť s přihlédnutím k jejich kvalitě. “Initium” navazuje na předchozí EP “Alley of Fear”, “Raise the Deads” a “Mind of Evil” z let předešlých. Šest skladeb, nářezový thrash metal bez příkras a postupy jako ukradené z těch nejklasičtějších počinů, jen zahrány s notnou dávkou naivity. Nemůžu si pomoct, ale na všechny strany z Insaniter cítím až nezdravý amatérismus. Samozřejmě můžu jen těžko posuzovat kvalitu hudbu na základě vlivu dané kapely, ale “Initium” zní, jako by nějaká středoškolská parta vzala do rukou nástroje, naposlouchala svoje ...

  • Super Fun Happy Slide – Drop Your Pants & Grind

    16.11.2014

    Ježura

    Super Fun Happy Slide - Drop Your Pants and Grind

    Přiznám se rovnou – nejsem žádný grinder a když už se ke mně nějaký grind dostane, až na pohlcující výjimky typu “Utilitarian” od Napalm Death jej dělím úplně jednoduše, a sice podle toho, jestli mě baví nebo nebaví, a většinou v tom žádné důvody nehledám. Z desky “Drop Your Pants & Grind” od Australanů Super Fun Happy Slide se ale vyklubal počin, ve kterém se ty důvody hledají celkem snadno. Název “Drop Your Pants & Grind” mluví úplně za vše – hudebně je to grindový nátěr jak se patří, a co je důležité, člověk má při posluchu opravdu chuť jít se za doprovodu téhle muziky řádně zprasit do kotle – ideálně s kaťaty u kotníků. Dost zásadním bonusem je ale skutečnost, že to není jen bezhlavá řezničina, ale prakticky každá z 23 skladeb nabízí třeba hned několik dobrých momentů (ať ...

  • Planning for Burial / Liar in Wait – split

    15.11.2014

    Skvrn

    Planning for Burial Liar in Wait - split

    K poslechu Planning for Burial jsem se dokopával docela dlouho a nebýt recenzentských povinností, ani by se tak, hádám, v dohledné době nestalo. Zajímavá kombinace špinavého shoegaze/post-rocku s trochou sludge (navíc pod vlajkou The Flenser) mě lákala už dřív, ale osud chtěl, aby prvním seznámením byl právě nový split, navzdory tomu, že tento Američan letos vydává rovněž dlouhohrající “Desideratum”. Druhou stranu splitu obstarávají krajané Liar in Wait, o jejichž existenci jsem doposud neměl tušení, a to i přesto, že se jedná o projekt členů Wolvhammer, z nichž jeden působil i v sestavě Nachtmystium. Vždycky jsem měl rád splity, kde kapely dokázaly docílit podobné atmosféry za pomoci odlišných žánrů. Ne jinak je to v případě této spolupráce, která si alespoň v tomto ohledu vede velice dobře – počin tvoří jeden kompaktní, byť jen desetiminutový celek.


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy