Minirecenze

  • Orion – On the Banks of Rubicon

    18.11.2014

    Onotius

    Orion - On the Banks of Rubicon

    Indická technicky death metalová kapela Orion mě celkem pozitivně překvapila. V současné době, kdy v rámci žánru bylo vyřčeno již mnohé, se mi při zahlédnutí této škatulky u nějaké méně zkušené kapely většinou vybaví spíš bezmyšlenkovité honění hmatníků a těkavá rytmika, jež se snaží skrýt kompoziční nevyzrálost. Zde ovšem již od prvních tónů bylo patrné, že o solidní nápady Indové nemají nouzi. Pravda, že by kapela byla něčím novátorským a neslyšeným, to asi ne, ovšem byla na tomto čtyřskladbovém EP z roku 2012 schopna velice obratně zkombinovat několik zajímavých vlivů a blýsknout se několika skvělými momenty. Ono zmiňované žánrové zařazení je vlastně asi trochu zavádějící, neboť hned první skladba namísto nějakého exhibicionistického náklepu či instrumentálních motanic začíná spíše v zadumaném duchu a na čase šesti a půl minuty nám naservíruje kombinaci, jež je mně ...

  • Insaniter – Initium

    17.11.2014

    Kaša

    Insaniter - Initium

    Pokud internetové zdroje nelžou, tak Insaniter je řecká čtveřice, která vznikla v roce 2011, na svém kontě má prozatím řadu EP a na debutovou desku zatím čeká. Nicméně vzhledem k tomu, jakou hudbu tito neurvalí thrasheři hrají, si myslím, že těch několik skladeb, které dají dohromady na alespoň neřadový počin, bohatě stačí. Zvlášť s přihlédnutím k jejich kvalitě. “Initium” navazuje na předchozí EP “Alley of Fear”, “Raise the Deads” a “Mind of Evil” z let předešlých. Šest skladeb, nářezový thrash metal bez příkras a postupy jako ukradené z těch nejklasičtějších počinů, jen zahrány s notnou dávkou naivity. Nemůžu si pomoct, ale na všechny strany z Insaniter cítím až nezdravý amatérismus. Samozřejmě můžu jen těžko posuzovat kvalitu hudbu na základě vlivu dané kapely, ale “Initium” zní, jako by nějaká středoškolská parta vzala do rukou nástroje, naposlouchala svoje ...

  • Super Fun Happy Slide – Drop Your Pants & Grind

    16.11.2014

    Ježura

    Super Fun Happy Slide - Drop Your Pants and Grind

    Přiznám se rovnou – nejsem žádný grinder a když už se ke mně nějaký grind dostane, až na pohlcující výjimky typu “Utilitarian” od Napalm Death jej dělím úplně jednoduše, a sice podle toho, jestli mě baví nebo nebaví, a většinou v tom žádné důvody nehledám. Z desky “Drop Your Pants & Grind” od Australanů Super Fun Happy Slide se ale vyklubal počin, ve kterém se ty důvody hledají celkem snadno. Název “Drop Your Pants & Grind” mluví úplně za vše – hudebně je to grindový nátěr jak se patří, a co je důležité, člověk má při posluchu opravdu chuť jít se za doprovodu téhle muziky řádně zprasit do kotle – ideálně s kaťaty u kotníků. Dost zásadním bonusem je ale skutečnost, že to není jen bezhlavá řezničina, ale prakticky každá z 23 skladeb nabízí třeba hned několik dobrých momentů (ať ...

  • Planning for Burial / Liar in Wait – split

    15.11.2014

    Skvrn

    Planning for Burial Liar in Wait - split

    K poslechu Planning for Burial jsem se dokopával docela dlouho a nebýt recenzentských povinností, ani by se tak, hádám, v dohledné době nestalo. Zajímavá kombinace špinavého shoegaze/post-rocku s trochou sludge (navíc pod vlajkou The Flenser) mě lákala už dřív, ale osud chtěl, aby prvním seznámením byl právě nový split, navzdory tomu, že tento Američan letos vydává rovněž dlouhohrající “Desideratum”. Druhou stranu splitu obstarávají krajané Liar in Wait, o jejichž existenci jsem doposud neměl tušení, a to i přesto, že se jedná o projekt členů Wolvhammer, z nichž jeden působil i v sestavě Nachtmystium. Vždycky jsem měl rád splity, kde kapely dokázaly docílit podobné atmosféry za pomoci odlišných žánrů. Ne jinak je to v případě této spolupráce, která si alespoň v tomto ohledu vede velice dobře – počin tvoří jeden kompaktní, byť jen desetiminutový celek.

  • Kozeljnik – Null: The Acheron of Multiform Negation

    15.11.2014

    H.

    Kozeljnik - Null: The Acheron of Multiform Negation

    Srbský muzikant Marco Jerković, známější spíše jako Kozeljnik, je docela pěkný nezmar a dvě zavedené kapely May Result a The Stone, obě s relativně slušným renomé na poli black metalového undergroundu, mu evidentně nestačily, tak se už několik let nazpět pustil do třetího black metalového projektu, tentokrát sólového a pod svým vlastním jménem (myšleno pseudonymem) Kozeljnik. Po dvou kvalitních nahrávkách “Sigil Rust” a hlavně “Deeper the Fall” právě pod touto hlavičkou vyšlo letos v únoru EP “Null: The Acheron of Multiform Negation”… Neřadová novinka laťku nastavenou předcházejícími deskami rozhodně nijak nesnižuje, naopak ji ani ne udržuje, ale možná spíš ještě o kousek posunuje. Materiál, jaký “Null: The Acheron of Multiform Negation” nabízí, mi zní jako víceméně logické pokračování “Deeper the Fall”, avšak dotažené ještě o kousek dál směrem ...

  • Haddah – Through the Gates of Evangelia

    14.11.2014

    Skvrn

    Haddah - Through the Gates of Evangelia

    V poslední době mám na kapely, které hrají již spoustu let, ale až v letošním roce debutují, docela štěstí. Ne snad, že by takovéhle skupiny hrály o poznání lépe než ty, které se daly dohromady teprve před pár lety, ale v krátkém období jsou Haddah již několikátou takovou kapelou, s níž mám tu čest. Většina takových setkání nedopadla příliš dobře, a jak nad tím přemýšlím, ani jedna z kapel tohoto ranku neukázal víc než to, že její členové umí na své nástroje hrát. Berte to samozřejmě nadsazeně, ale Haddah bohužel netvoří ani sebemenší náznak výjimky. Vznik melodicky death metalového (nyní) kvinteta pocházejícího ze severoitalské Lombardie se datuje k roku 2001 a teprve po třinácti letech přichází Haddah se svou dlouhohrající prvotinou. Ani hudebně na tom Haddah nejsou o moc lépe než zbytek spolků, které jsem v prvních ...

  • Funest – Desecrating Obscurity

    13.11.2014

    Ježura

    Funest - Desecrating Obscurity

    Funest původem z Milána jsou služebně mladí (kapela funguje teprve druhým rokem) příslušníci oldschool death metalového žánru toho nejklasičtějšího ražení. Otázka tedy zní naprosto stejně, jako v celé řadě podobných případů, které už tu proběhly – mají Funest i tak co nabídnout? I když jsem byl předem trochu skeptický, musím uznat, že Funest si svou existenci alespoň u mě obhájili. “Desecrating Obscurity” je sice jejich řadovým debutem a přesně v duchu předchozího odstavce nenabízí nic nad rámec toho největšího death metalového klišé (v tomto případě jeho švédské odnože), ale její provedení je navzdory tomu vesměs uspokojivé. Formální stránka věci nesnese výtek – zvuk alba je řádně bručivý, kytary zkreslené jako kráva a vokalistův chropot záhrobní až hrůza, ale přitom nejde o žádnou žumpu a všechno je parádně čitelné.

  • Anckora – Экстрим

    12.11.2014

    H.

    Anckora - Ekstrim

    Metalovou i industriální hudbu mám opravdu rád a stejně tak se nebráním ani její kombinaci, takže jakmile někde vidím industrial metal, neváhám to zkusit – a to i přesto, že jak tak o tom přemýšlím, většinou z této kombinace bývám zklamaný. Dost často se totiž o něco podobného pokoušejí metalové kapely, které mají zcela minimální ponětí o tom, co to je elektronická muzika, takže při jednom laciném samplu někde v pozadí hned hlásají cosi o industrialu. Právě tuto hudební kombinaci, tedy industrial metal, produkují i Rusové Anckora – a i oni bohužel potvrdili mou empirickou zkušenost, že jen máloco v tomto subžánru vážně stojí za poslech. Paradoxně však ono zklamání v případě této moskevské skupiny nepramení přímo z laciné elektronické složky. Jasně, ani ona není vyložený zázrak, v žádném případě se nejedná o nějaký kvalitní EBM rachot a někdy to ...

  • Warpaint – Warpaint

    11.11.2014

    Skvrn

    Warpaint - Warpaint

    Vybavíte si pod názvem Warpaint do černa oděnou a make-upem pomatlanou black metalovou chásku? Jestli ano, nejste sami. O to větší je pak překvapení, když máte co dočinění s ryze dívčím kvartetem, u kterého podobnost s černým kovem končí u samotného názvu. Warpaint totiž hrají něco, co by se dalo popsat jako melancholický psychedelií načichlý dream pop. K poslechu letošní eponymní nahrávky, tedy “Warpaint”, jsem se dostal po cestě, která je v mých nemetalových toulkách poměrně zajetá – přes obal. Na něm se skví dívka v jakémsi psychedelickém oparu a sluší se dodat, že tato volba, byla vzhledem k celkové atmosféře desky volbou navýsost výbornou. Již “Intro”, které začíná evidentní chybou, napovídá, že půjde o nahrávku nesmírně pokornou, skromnou a v neposlední řadě výtečnou. Když začíná hrát “Love Is to Die”, člověk pomalu začíná zjišťovat, že tahle deska ...

  • Robert Plant – Lullaby and… The Ceaseless Roar

    10.11.2014

    Kaša

    Robert Plant - Lullaby and The Ceaseless Roar

    Když vydává jubilejní desáté sólové album jeden z největších hlasů rockové historie, tak člověk očekává přeci jen něco jiného než v případě “obyčejných” desek, které každoročně zaplavují regály hudebních obchodů. Zvlášť, když je oním hlasem Robert Plant, pěvec Led Zeppelin, jenž má v posledních letech na krku nejedno skvělé album (“Band of Joy” nebo kolaboraci s Alison Krauss, “Raising Sand”). Nechci tím říct, že by měl Plant automaticky přisouzeno nadprůměrné hodnocení, ale na druhou stranu není vynikající výsledek velké překvapení. “Lullaby and… The Ceaseless Roar” je albem, které oficiálně vychází pod hlavičkou Roberta Planta, ovšem záda mu kryje nová kapela The Sensational Space Shifters, jejíž nástrojové obsazení je natolik rozmanité, že bez problémů dokáže zhmotnit žánrovou neuchopitelnost, s níž Plant již nejednou překvapil. A překvapuje i nyní.

  • Mortual – Autumn Requiem

    9.11.2014

    Kaša

    Mortual - Autumn Requiem

    Polská čtveřice Mortual funguje na metalové scéně třetím rokem, a protože se doposud nestihla prezentovat ani na žádném demosnímku, ani krátkohrajícím EP, tak je jejich debutový počin “Autumn Requiem” vůbec prvním výtvorem, který pod hlavičkou Mortual vychází. Při pohledu na stopáž je jasné, že tohle album se nebude točit kolem přímočarých vypalovaček, ačkoli své zastoupení tam ten death metal má, ale Mortual se rozhodli kombinovat hned několik různých hudebních poloh, které by tři troše šikovnosti daly vzniknout zajímavému počinu s neobvyklou atmosférou, nicméně snaha Mortual je asi tak jediná věc, které si na jejich debutu vyloženě cením, protože výsledek je prostě špatný.

  • Lucifer – …Still Alive, But Already Dead…

    8.11.2014

    Ježura

    Lucifer - Still Alive, But Already Dead

    Když jsem před časem poslouchal demo “Phosphoros” od semilských Lucifer, byl z toho cítit velký potenciál. Dobrá zpráva je, že po poslechu EP “…Still Alive, But Already Dead…” mohu říct, že ten potenciál nevyzněl do prázdna a na novém materiálu je zřetelně znát posun. Zabývat se formalitami se mi moc nechce, protože opakovat kolegova slova pode mnou by bylo zbytečné. Pojďme tedy rovnou na to důležité – muziku. Cover “Suck My Blood” od Beherit neřeším, protože předlohu neznám. V případě dvou přehraných skladeb z dema pak také není moc o čem. V novém zvukovém kabátku jim to pochopitelně sluší, jinak se toho ale moc nezměnilo – tedy až na song “Grunwald”, kde se Lucifer zbavili nepříliš libozvučného dvojhlasu, nahradili ho pěkným ženským vokálem a najednou to zní o poznání lépe. Navíc mi celý song přijde lépe zahraný, což ...

  • Haemophagus – Atrocious

    7.11.2014

    Kaša

    Haemophagus - Atrocious

    Historie italských chorobných drtičů Haemophagus by se dala rozdělit na dvě etapy. Zatímco během té první toho kapela mimo jedno demo příliš nestihla a po dvou letech existence přišel v roce 2006 rozpad, tak o rok později se reformovaní Haemophagus ustálili a vydali celkem dvě studiová alba, z nichž to první jménem “Slaves to the Necromancer” vyšlo v roce 2009 a to druhé přišlo na řadu až s příchodem letošního roku a nese název “Atrocious”. Už při pohledu na obal, případně na tituly obou alb, je zřejmé, že Haomophagus nehrají žádnou veselohru. V textech se to jen hemží mrtvolami, hnilobou a jinými gore nechutnostmi, což já osobně nijak nevyhledávám, ale řvoun Gioele má takovou vyřídilku a hlubokých chropot, že mu místy nelze rozumět a nemít texty v ruce, tak chápu jen úsečné refrény.

  • Volunteer – Goner

    6.11.2014

    Kaša

    Volunteer - Goner

    Řeknu vám, že najít nějakou kloudnou informaci o zámořské trojici jménem Volunteer není žádná sranda, protože mimo obsahově dosti hubené oficiální stránce je tahle parta z amerického Milwaukee naprostý no-name. Z toho mála stojí za zmínku snad jen fakt, že kapela vznikla někdy v roce 2010 na pozůstatcích jiných neznámých kapel a že “Goner” je v pořadí třetí EP a na plnohodnotný debut se tak stále čeká. Nedostatek informací sice o kvalitě nevypovídá vůbec nic, nicméně nemám ve zvyku se rochnit tím nejhlubším bahnem amerického zatěžkaného heavy metalu se zemitými spodky, pořádně chrastící basou a špinavým vokálem, z něhož je cítit neučesanost a autentičnost prostřednictvím každého slova. Bohužel tady výčet těch vyložených kladů končí, protože ten zbytek je z hudebního hlediska naprosto nezajímavá ukázka toho, jak se dá již mnohokrát slyšená kombinace výše uvedených hudebních stylů ...

  • Majestic Downfall / The Slow Death – split

    5.11.2014

    H.

    Majestic Downfall The Slow Death - split

    V době někdy třeba před dvaceti lety by se to asi stalo jen těžko, ale v dnešní internetové éře už asi nikoho nepřekvapí, že spolu mohou jeden nosič sdílet kapela z Mexika a kapela z Austrálie. Přesně tohle je případ tohoto bezejmenného splitu, na němž se potkávají dvoučlenný mexický projekt Majestic Downfall a Australané The Slow Death. Jak už jen z názvů obou skupin takřka přímo plyne, jejich tvorba se nese v pomalém doom metalovém duchu. Navíc jsou obě formace poměrně zkušené a mají už na kontě hned několik dlouhohrajících počinů (Majestic Downfall tři, The Slow Death dva), takže je na místě očekávat poměrně solidní výsledek. Obě kapely jsou si svým výrazem poměrně blízké, protože obě produkují hrubší death/doom metal plný majestátních pomalých riffů a těžké atmosféry, který se místy přiblíží na dohled i svému ...

  • Mad Agony – Chernobitch

    4.11.2014

    H.

    Mad Agony - Chernobitch

    Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že jsou Mad Agony nějaká začátečnická parta, skutečnost je malinko jiná. Skupina se totiž na italské heavy metalové scéně objevila už v roce 1991 a o rok později vydala svůj první demosnímek. Nicméně již v roce 1993 byla činnost kapely ukončena, načež se někteří členové pustili do jiných hudebních projektů, a to třeba i ze žánrů jako black metal. Uběhlo hodně vody, kalendář zrovna ukazoval rok 2011 a Mad Agony se dali opět dohromady, aby natočili své debutové CD, jež nakonec vyšlo v říjnu 2013 pod názvem “Chernobitch”. Rozhodně by se slušelo zmínit, že se na “Chernobitch” nachází i starý materiál z prvního období fungování kapely. Nicméně abych řekl pravdu, nemám tušení, jestli je deska složena jen ze starých songů, nebo jestli je to nějak namíchané s nějakými novými písničkami a případně ...

  • Gramar – Осколки веры

    3.11.2014

    H.

    Gramar - Oskolki very

    Gramar údajně (tohohle slova jste si doufám všimli) patří mezi vůdčí alternativní kapely oblasti Uralu… což je tedy vzhledem k velikosti Ruska něco jako kdybyste řekli, že je u nás někdo hvězdou jedné městské čtvrti, ale tak dejme tomu. Nicméně i přesto je o těchto údajných hvězdách docela problém na internetu něco najít, a pokud není ruština vaše hobby, tak máte smůlu úplně, protože angličtinu tihle borci zjevně moc nevedou. Nevadí, řekněme si alespoň něco – Gramar fungují od roku 2010 a za tu dobu si na své konto připsali dvě minialba – “Квантор существования” z loňského roku a letošní “Осколки веры”, přičemž právě o tom druhém jmenovaném si nyní v krátkosti povíme. Gramar na “Осколки веры” předvádějí cosi alternativního, co bychom mohli nazvat docela měkkým metalem nebo tvrdším rockem. Onu alternativu ...

  • E-Force – The Curse…

    2.11.2014

    Kaša

    E-Force - The Curse

    Je to sice dosti ostudné, ale přiznat to musím. Přestože mám kanadské zasloužilce Voivod zatraceně rád, tak předchozí počiny E-Force, což je dítko jejich bývalého zpěváka Erica Forresta, jsem snad v životě vědomě neposlouchal a “The Curse…” je vůbec prvním zářezem, který jsem od této party slyšel v celé své délce. Nicméně, lepší pozdě nežli nikdy, takže pojďme alespoň v krátkosti na věc. Přestože jsem nějaké obecné povědomí o tom, co Eric Forrest po svém odchodu z Voivod dělá, tak jsme nečekal, že “The Curse…” bude tak vyrovnaná thrashová jízda, která i navzdory hodinové stopáži nebude nudit. Skvělý zvuk, prvotřídní muzikantské výkony a samozřejmě přesvědčivý Eric Forrest, jenž už ve Voivod dokázal, že se do jejich řad nedostal čistě náhodou. Jeho vokál je mnohem ostřejší a zemitější.

  • Trent Reznor & Atticus Ross – Gone Girl

    1.11.2014

    Kaša

    Trent Reznor Atticus Ross - Gone Girl

    Když americký režisér David Fincher oznámil, že hudbu k jeho novému filmu “Gone Girl” (v našich kinech uváděn jako “Zmizelá”) bude opět dělat dvojice Trent Reznor a Atticus Ross, nebylo to žádné překvapení. Předchozí spolupráce této trojice dopadly výborně, a nečekal jsem tak, že by se s příchodem “Gone Girl” jakožto filmu a samozřejmě hudebního soundtracku mělo něco změnit. A vlastně nezměnilo. Trent Reznor a Atticus Ross zdánlivě navazují na svou předchozí spolupráci, ačkoli v případě “Gone Girl (Soundtrack from the Motion Picture)” je jejich hudba snad ještě temnější a neklidnější, než tomu bylo u “Sociální sítě” a “Mužů, kteří nenávidí ženy”. Samozřejmě to jde ruku v ruce s temnou atmosférou detektivní psychologické hry s divákem s až mysteriózním nádechem, která provází takřka celý film, takže žádné veselé elektronické hrátky se nekonají.

  • Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra – Fuck Off Get Free We Pour Light on Everything

    31.10.2014

    H.

    Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra - Fuck Off Get Free

    O existenci Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra (jak v současné podobě, tak i pod předchozími modifikovanými názvy) mám ponětí už nějakou dobu, k poslechu samotné hudby jsem však nikdy nebyl s to se donutit. Jak už tomu tak v podobných případech bývá, oním impulsem to změnit byla samozřejmě nově vydaná deska, jež nese název “Fuck Off Get Free We Pour Light on Everything”… Předně se mi hodně líbí, že skupina naplnila má očekávání v tom smyslu, že je její sound opravdu nevšední a do jisté míry i originální. Jak hojně využívané housle, které mnohdy pomalu zastávají úlohu kytary, tak i třeba velmi zvláštní vokální stránka dávají celému “Fuck Off Get Free We Pour Light on Everything” punc něčeho, co neslyšíte na každém rohu – a to je samozřejmě skvělé.


Od hudebních fandů pro hudební fandy