Minirecenze

  • Lykke Li – I Never Learn

    30.10.2014

    H.

    Lykke Li - I Never Learn

    K “Wounded Rhymes”, předchozímu albu švédské zpěvačky Lykke Li, jsem se sice dostal asi až s ročním odstupem od jeho vydání, ale to vůbec ničemu nezabránilo v tom, abych si její muziku takřka okamžitě oblíbil. Lykke Li totiž nabízela velice chytrý a výtečnou melancholickou náladou opředený pop, který mě dost oslovil. Na další album už jsem už tedy čekal, byl jsem zvědavý a samozřejmě doufal, že se podaří laťku nastavenou “Wounded Rhymes” udržet… Bohužel však musím říct, že se to nepodařilo a novinka “I Never Learn” zdaleka nefunguje tak dobře jako její předchůdce. Sice to nevidím až tak tragicky jako kolega pode mnou, i přesto jsem však z alba poměrně zklamaný a rozčarovaný. Zdánlivě je zde všechno v pořádku a Lykke Li pokračuje vesměs ve stejném směřování, čistě pocitově však “I ...

  • Ichor – Depths

    29.10.2014

    H.

    Ichor - Depths

    Ichor je hned na první pohled kapela, která nehodlá nic podcenit a naopak se snaží mít pokud možno vše dotaženo na maximální úroveň. Je to poznat už jen z toho, že skupina šla svou placku “Depths” (a nejen tu – týká se to i předchozího zářezu “Benthic Horizon” z roku 2010) natáčet do známého studia Hertz v Polsku, kde nahrávají i takoví bouráci jako Behemoth, Vader nebo Decapitated. Obálku si pak nenechali nakreslit od nikoho menšího než legendárního Pära Olofssona. Už jen z toho je jasné, že Ichor své tvorbě asi věří a ambice jim zrovna nechybí. Už jen z toho, že Ichor oslovili Olofssona, který je i přes občasné zásahy do jiných žánrů spjatý především s death metalovou scénou, se dá odhadnout, že Němci budou drtit death metal – a opravdu tomu tak je. Ichor však ...

  • Disharmonic – Il rituale dei non morti

    28.10.2014

    H.

    Disharmonic - Il rituale dei non morti

    Disharmonic je na první pohled docela zajímavá formace. Už jen podle fotek, ale i podle oficiální škatulky “occult ritualistic doom metal”… nevím, jak to působí na ostatní, ale třeba já jsem hned zvědavý, jaké to bude. Disharmonic navíc nejsou žádní začátečníci, protože fungují již od 90. let… v roce 2003 se sice po vydání první velké desky “The Black Dance of Evil Spirits” rozpadli, nicméně v roce 2011 přišla obnova a druhé album “Carmini Mortis”, na které nyní okultní Italové navazují novým minialbem “Il rituale dei non morti”. Pokud je stěžejní otázkou každé recenze, jestli je ta hudba dobrá nebo špatná, v případě Disharmonic se nebojím vcelku jednoznačně říct – dobrá. Tedy, v zásadě. Je tu totiž několik docela výrazných “ale”. Začněme ovšem u toho dobrého – “Il rituale dei non morti” má opravdu ...

  • Whitenoise – The Herd

    27.10.2014

    Skvrn

    Whitenoise - The Herd

    Whitenoise je další ze zástupu kapel, které se daly dohromady již před dlouhou dobou, ale své první veřejné nahrávky vydávají až nyní, o několik let později. Dnes se na zoubek podíváme tel-avivským hudebníkům, kteří svou hudbu schovali pod termín “hardcore rock’n’roll”. Whitenoise (někde také jako White Noise) začali hrát již v roce 2004, kdy se členové kapely nacházeli v těžce školním věku – údajně mělo jít dokonce o “elementary school”. První autorskou hudbu jsme mohli zaslechnout o sedm let později, tedy v roce 2011 prostřednictvím debutového EP “New Breed”. V roce letošním jsou tu Whitenoise s druhým minialbem “The Herd”. Novinkové EP toho však příliš nenabízí. Pakliže zapátráme v tracklistu, dozvíme se, že “The Herd” čítá celkem tři songy na ploše deseti minut a jedné vteřiny. Studiová tvorba Whitenoise je tedy vzhledem k dostupné diskografii poměrně chudá. ...

  • Sick of It All – The Last Act of Defiance

    26.10.2014

    Kaša

    Sick of It All - The Last Act of Defiance

    Už to začínalo vypadat, že se nového alba amerických hardcorových veteránů Sick of It All letos nedočkáme, když zničehonic bylo oznámeno “The Last Act of Defiance”, které stejně jako minulé “Based on a True Story” vychází čtyři roky po svém předchůdci. Jeden by řekl, že delší studiové pauzy mezi alby by měly předcházet neuspěchaným počinům a naopak servírovat svým fanouškům jen skutečné pecky, což Sick of It All splňují, jenom s tím rozdílem, že oni by stejné album nahráli, i kdyby na něj měli snad jen dva měsíce času. Ale konec domněnkám. “The Last Act of Defiance” je klasická porce NYHC, takže vlastně nic moc, ale povězme si to na rovinu, copak někdo od Sick of It All čeká něco jiného? Určitě ne. Lou Koller a Pete ...

  • PreEmptive Strike 0.1 – Pierce Their Husk

    25.10.2014

    H.

    PreEmptive Strike 01 - Pierce Their Husk

    PreEmptive Strike 0.1 je řecká dark electro sbíječka, která má za sebou už tři dlouhohrající fošny, s nimiž jsem až doposud bohužel neměl tu čest. V létě však Řekové do světa vypustili nové EP s názvem “Pierce Their Husk”, které s k mým uším už dostalo – a hned se mi chce dodat, že jsem za to rád, protože i když se v rámci minialba nacházejí v podstatě jen remixy, ta placka mě baví takovým způsobem, že jakmile budu mít chvíli čas, hned si půjdu sehnat i dlouhohrající tvorbu PreEmptive Strike 0.1. Hlavní položkou EP je titulní kus “Pierce Their Husk”, v němž hostuje Niklas Kvarforth ze švédských Shining, přičemž tahle pecka se zde vyskytuje hned dvakrát – jednou v originální podobě, jednou v remixové. Po ní následují další tři písničky v pěti verzích (“Interstellar Threat” zremixované hned třikrát).

  • Night – Night

    24.10.2014

    H.

    Night - Night

    Úplně stejně, jako si Švédové Night vybrali pro svou kapelu krutě neoriginální název, je stejně krutě neoriginální i jejich vlastní tvorba. I když, ono je docela podivem, že těch skupin, které by se jmenovaly Night, není zas až tak moc, jak by člověk čekal, nicméně o samotné muzice tohoto švédského kvarteta tvrzení z první věty platí naprosto do puntíku. Night hrají heavy metal. Toť vše, nic víc, nic míň. Touhle jednoduchou větou bylo ve své podstatě řečeno vše podstatné, protože Švédové hrají ten úplně nejkrystaličtější a nejčistší oldschoolový hevík, jaký si jen dokážete představit – model 80. léta hudebně, zvukově i vzhledově. Jasně, retro pořád fčí, a když s tímhle dokázali prorazit krajané Steelwing, proč by se to nemuselo povést klidně i Night, jenže já osobně si myslím, že ani pod heslem “retro ...

  • Methane – Southern Metal

    23.10.2014

    Kaša

    Methane - Southern Metal

    Tak schválně, co očekáváte od kapely, která své prvotní třískladbové EP pojmenuje “Southern Metal“? Myslím, že o hudební náplni není potřeba se nějak obšírněji bavit, protože Methane ji (ne)šikovně vyzradili už v titulu svého debutového studiového výtvoru, ale co se týče kvality tohoto počinu, tak to zas taková bída není. K mé spokojenosti jsou všechny tři skladby napěchované testosteronem, nenudí hned po prvním poslechu a zvukově to taky není špatné (rozuměj, že vše je hezky pohromadě čitelné a kytary tomu suverénně velí). Jediným zklamáním se tak můžou zdát vokály Tima Scotta, který je poněkud nevýrazný a v některých momentech jako by se hledal za tlustou zdí instrumentálních spodků.

  • Winter Gate – disIllumination

    22.10.2014

    H.

    Winter Gate - disIllumination

    Vždycky je příjemné po spoustě death metalového průměru zase jednou narazit na kapelu, která jde na ten žánr trošku jinak a vlastně ani není moc průměrná. A to i navzdory faktu, že by si to člověk možná na první pohled ani netipnul. Považte sami, jestli byste čekali nějaké zázraky, kdybych vám řekl, že Winter Gate pocházejí z Indie a “disIllumination” je jejich debutovým minialbem (původně vydaným před dvěma lety, letos v srpnu reedice). Já se zcela upřímně přiznám, že bych tedy nějaký majstrštyk neočekával – a přesto ta muzika není vůbec špatná. “Beyond the Light” je pouze klavírním intrem, které je sice docela pěkné a zábavné, ale pořád jen intro, jež toho o náplni vlastní hudby neřekne zas tolik. Rozjezd je to však příjemný, o tom žádná. Co se týče regulérních skladeb, ...

  • Old Soul / ██████ – Split

    21.10.2014

    H.

    Old Soul Nic - Split

    ██████ se vynořili v loňském roce se svým bezejmenným demosnímkem, který byl rozhodně na mnohem vyšší úrovni, než člověk obyčejně od demosnímků čeká. Netrvalo dlouho a kapelu s tím asi nejhůře vyslovitelným a nejhůře napsatelným názvem na světe jsem si oblíbil, protože jejich syrová a silná post-black metalová atmosféra mě skutečně oslovila. Je pravda, že bych jako další počin radši viděl klasickou desku, ale když nic jiného není, člověk nepohrdne dávkou nové hudby ani v podobě splitu, na němž ██████ sdílejí prostor s Američany Old Soul, o jejichž existenci jsem doposud tušení neměl. Ani jejich tvorba ovšem není vyloženě k zahození a s ██████ si žánrově i svou náladou docela sednou. Pokud bych však měl obě formace porovnat kvalitativně, vcelku jednoznačně u mě vede (z našeho pohledu) domácí tým z Plzně – a určitě to není dáno ...

  • Have a Nice Life – The Unnatural World

    20.10.2014

    Skvrn

    Have a Nice Life - The Unnatural World

    Ač jsem byl hudbou Have a Nice Life doposud nepoznamenán, ohlasy dávaly tušit, že jde v rámci žánru o delikátní záležitost. Kapela má za sebou sice jediné dlouhohrající album, debutové “Deathconsciousness”, které se však setkalo s ohromným ohlasem a to zrovna na téhle scéně znamená rozhodně víc než lámání debilních žebříčků. Řekl jsem “scéně”… kam ale “The Unnatural World” zařadit? Trocha post-punku, trocha shoegaze, trocha post-rocku, to celé zabaleno v industriálním hávu. Takže asi tak. Hudba a vlastně všechno kolem Have a Nice Life mě na první poslech i pohled (jeden z nejlepších artworků roku) nesmírně zaujalo. Možná si říkáte, jestli takovouhle hudbu první pohled nějak ovlivní, jenomže ono nebýt toho “The Unnatural World”, možná by to skončilo jen u pár písní a šmytec. Doteď jsem totiž omámen zvukem, kterým se na Have ...

  • Gravecrusher – Morbid Black Oath

    19.10.2014

    H.

    Gravecrusher - Morbid Black Oath

    Od maďarských Gravecrusher jsem čekal další nezajímavý death metal, který zní úplně stejně jako všechny ostatní podobné kapely okolo, ale když jsem si jejich letošní EP “Morbid Black Oath” pustil, byl jsem hodně příjemně překvapen – tedy, zezačátku. “Morbid Black Oath” se totiž rozjede ve vražedném tempu a prvních několik songů je i přes nulovou originalitu fakt zábavných. Úvodní “Triumph of the Undead” vás okamžitě naladí na správnou vlnu šlapavým nájezdem baskytary a bicích, který by se možná hodil spíš někam do tupa tupa porno grindu, ale poté už přijde smršť povedených riffů. Ty jsou skvěle chytlavé, ale pořád oldschoolové, celá muzika šlape přímo ďábelsky a člověk se u toho vážně baví až nečekaně. Ve stejném duchu pokračují i další tři songy, v nichž se nachází další várka nebezpečně chytlavé riffové masáže ...

  • Anastacia – Ressurection

    18.10.2014

    Ježura

    Anastacia - Ressurection

    I v dobách, kdy se mi rádiový pop poměrně hnusil, byla Anastacia tou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo, a to minumum z jejího repertoáru, ke kterému jsem se dostal, se mi upřímně líbilo. Příležitost po více než deseti letech zjistit, jak je na tom tahle dáma hudebně, jsem tedy využil ochotně, a i když jsem se trochu bál provaru, nakonec z toho Anastacia vychází s čistým štítem. “Ressurection” je deska, která na mě dělá dojem, jako by vypadla z první dekády nového tisíciletí. Je to vesměs čistý pop, z něhož vzácně vykoukne nepatrná inspirace rockem, ale ať už je to cokoli, je to udělané poctivě a bez zbytečných serepetiček okolo, které většinou akorát kazí dojem z řady moderněji pojatých nahrávek. Nikdo si tu na nic nehraje, nikdo se nesnaží dohonit chybějící kvalitu nějakým zástupným pozlátkem, je to jen a pouze ...

  • Thantifaxath – Sacred White Noise

    17.10.2014

    H.

    Thantifaxath - Sacred White Noise

    Anonymní kanadskou smečku Thantifaxath jsem poprvé zachytil s jejím eponymním debutovým minialbem, jež vyšlo před třemi lety. Nedá se tvrdit, že by mě “Thantifaxath” vyloženě uzemnilo, nicméně i přesto onen čtvrthodinový hnus věštil, že jméno Thantifaxath by bylo záhodno do budoucna hlídat, protože potenciál zde nebyl zrovna malý. Thantifaxath nakonec studiově mlčeli tři roky, nicméně letos v dubnu konečně do světa vypustili svou první dlouhohrající desku “Sacred White Noise”, jež je opětovně vybavena excelentní obálkou. Ačkoliv je produkce Thantifaxath značně negativní a kapela zjevně nemá zájem na tom, aby se u její hudby kdokoliv bavil, přece jenom je zde několik velmi pozitivních věcí. Tou největší je asi to, že onen potenciál během těch tří let vážně uzrál, takže “Sacred White Noise” je hodně uhrančivá záležitost, jež je co do obsahové stránky ...

  • Miseo – Lunatic Confessions

    16.10.2014

    H.

    Miseo - Lunatic Confessions

    Poslední dobou poslouchám (resp. musím poslouchat) víc (pod)průměrného death metalu, než by mi bylo milé, což je asi dostatečně vidět na tom, že tu těm albům v minirecenzích střílím jednu pětku za druhou. I proto je pro mě docela příjemné, když si pustím další death metalovou kapelu, která však na rozdíl od svých kolegů zní o poznání lépe. Nedá se tvrdit, že by Němci Miseo na svém dlouhohrajícím debutu “Lunatic Confessions” předváděli nějaké vyslovené zázraky, ale i tak je jejich produkce rozhodně nadprůměrná, zvlášť v porovnání s těmi všemi death metaly, s nimiž tu zápolím. A přitom k tomu kapele stačí docela málo – nebojí se tu a tam změnit tempo, občas umí i nějakou melodii, člověk při poslechu nemá pocit, že by poslouchal desetkrát jednu písničku za sebou, a i když se o nějaké originalitě hovořit taky nedá, protože je to ...

  • Dead Season – Dusting the Rust

    15.10.2014

    Zajus

    Dead Season - Dusting the Rust

    Ve franckouzkém Lille založená kapela Dead Season vydala loni po dlouhých třinácti letech existence debutové album “From Rust to Dust”. Protože 13 let je dlouhá doba, měla pětice muzikantů v hlavě pěkně množství materiálu, jehož části se na debut samotný nedostaly. Aby však nepřišla práce nazmar, dochází k jejich vydání letos v podobě EP “Dusting the Rust”. Pokud bych měl hudbu Dead Season charakterizovat pomocí jiné kapely, řekl bych, že Dead Season znějí jako Vulture Industries) s moderním zvukem progresivního metalu místo historické teatrálnosti. To je kvůli vysokým kvalitám i originalitě zmíněné kapely hodně odvážné tvrzení, ovšem jisté pouto tu opravdu je (jinak bych si na Vulture Industries ostatně nevzpomněl).

  • Cara Neir / Venowl – split

    15.10.2014

    H.

    Cara Neir Venowl – split

    Dvakrát Spojené státy americké, dvakrát (experimentální) black metal a dvakrát nečitelné logo na jedné audiokazetě limitované pouhým stem kusů – tak vypadá bilance tohoto splitu, na němž se spolu sešli Cara Neir z Texasu a Venowl z Illinois. Pro zajímavost by možná ještě nebylo od věci dodat, že to není poprvé, co tyto dvě skupiny sdílejí společný nosič, protože jeden split vydaly již před dvěma lety – byť tehdy ještě za účasti dalších dvou smeček Horseback a Njiqahdda. O existenci Cara Neir jsem ponětí už v minulosti měl. Loňská řadovka “Portals to a Better, Dead World” mi tuším přehrávačem letmo prolítla, ale z nedostatku času jsem jí nevěnoval víc jak jeden poslech a dnes už si z ní nic nepamatuji. Situaci jsem chtěl napravit letošním EPčkem “The Overwatch”, ale než jsem se k jeho poslechu ...

  • Amerigo Gazaway – Yasiin Gaye: The Departure (Side One)

    13.10.2014

    Zajus

    Amerigo Gazaway - Yasiin Gaye

    Jelikož zde na Sicmaggotu nechceme hudebně zakrnět, rádi zabrousíme do kdejakých žánrových vod a hip-hop není výjimkou. Přesto mu rozumíme asi jako Martin Stropnický armádě, a tak pro naši neznalost mějte pochopení. Dnes se podíváme na album, které rozčeřilo hip-hopové vody letošky poměrně výrazně. Jednu věc si však musíme vyjasnit předem: nejde totiž o klasické album, nýbrž o mashup. Byť zastávám názor, že manipulovat s jednou vydaným materiálem je obvykle zbytečné a v extrémních případech je to svatokrádež, zde tomu bude jinak. “Vykradeným” umělcem je totiž legenda R&B Marvin Gaye, jehož tvorbu, přiznám se bez mučení, neznám ani trošku, a jak téměř říká staré přísloví, co uši neslyší, to srdce nebolí. Amerigo Gazaway tedy rozebral hudbu Gaye na atomy, přisypal atomy své vlastní (jak hudební, tak zejména vokální) a vše spojil dohromady. ...

  • Sargeist – Feeding the Crawling Shadows

    12.10.2014

    H.

    Sargeist - Feeding the Crawling Shadows

    Sargeist nejsou žádné black metalové hvězdy, přesto je tahle kapela v rámci severského black metalu relativně pojem… tedy, hlavně lidé, kteří za tímto jménem stojí. I kdybyste o Sargeist doposud nikdy neslyšeli, stačí jen říct, kdo má tuhle skupinu na svědomí, a jasno by měli mít všichni. Tak tedy – Sargeist původně vznikli jako jednočlenný projekt nikoho jiného než Shatrauga z Horna a (a v posledních letech i) Behexen. Postupem času projekt povýšil na regulérní kapelu, když k sobě Shatraug přibral kolegy z ostatních kapel – zpěváka Hoath Toroga a bubeníka Hornse z Behexen (i když v Sargeist spolu začali hrát dříve než v Behexen) a baskytaristu Vainaju z Horna (kde ovšem hraje na bicí). Inu, z téhle sestavy musí být úplně každému jasné, že muzika Sargeist asi nebude zrovna skočný power metal. A opravdu ne, Sargeist ...

  • Tribe – Endless Apocalypse

    12.10.2014

    Kaša

    Tribe - Endless Apocalypse

    Slovenští Tribe, jejichž současný věkový průměr je nějakých 20 let, patří mezi relativně nadupané spolky. Tedy alespoň podle materiálu, který nabízí jejich loňský počin “Endless Apocalypse”. Ten zaujme už jen povedeným obalem. Pod pokličkou skrývá osm skladeb (vlastně sedm a “Intro”), z nichž dýchá silná inspirace Cavalerovským metalem a Ektomorf. Materiál tedy může sice vyznívat mírně nepůvodně, ale přesto obsahuje dostatek šťávy a osvěžujících nápadů, tudíž jde nakonec o dost zábavný materiál. Kytaristé David Danko i “Ečko” Mikula mají thrash/deathové klasiky i s přídavkem moderny pevně v paži. Divoké i strojově sekané riffy, harmonicky někdy velice umně propojené a podpořené i melodickými linkami. Takový heavy metalový odér se mihne například ve “Fucking Money”. Rytmická sekce také vyzařuje jistotou a je jedno, jestli se sype death metal či upaluje v thrash metalovém tempu. S čím ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy