Minirecenze

  • Rusted Brain – High Voltage Thrash

    23.8.2014

    Kaša

    Rusted Brain - High Voltage Thrash

    Název kapely toho ještě moc nenapoví, ale jakmile člověk zjistí, že debutové album těchto polských mladíků se jmenuje “High Voltage Thrash”, tak je vymalováno. Hned úvodem říkám všem, kteří nemají rádi mladé thrashové kapely kopírující postupy slavných kolegů z let 80., tak od Rusted Brain rovnou ruce pryč, protože tohle je opravdu vyložené kopírování. Žádná invence, žádný moment překvapení, prostě nic. Výsledek tak zní, jako by jakákoli thrashová cover kapela přehrála své oblíbené písně a dala jim nový název, protože i když “High Voltage Thrash” šlape jako švýcarské hodinky, tak ten pocit vlastní neoriginality, který mi kazí poslech, je v tomto případě opravdu mocný. Nebudu vyjmenovávat všechny kapely, které mne při poslechu napadly, protože jsou to ta největší jména, která všichni známe, ale místo toho se budu ...

  • Diskord – Oscillations

    23.8.2014

    H.

    Diskord - Oscillations

    Norské trio Diskord docela klame tělem. Podle fotky seveřané vypadají spíš na nějaké djentové intelektuály, hezky zdrogovaně barevný obal by se mi zase spíš hodil k nějaké psychedelické zkouřenosti, ve skutečnosti jsou však tihle chlapíci pěkná čuňátka. Hned úvodní vál “Horrid Engine” jejich nového minialba “Oscillations” se rozjede technickou sprškou, kterou hned vzápětí doplní grindový vokální chrchel. Jenže jak se záhy ukáže, ani tohle není tím, co Diskord hrají, protože zbytek “Oscillations” se již nese v duchu nepříliš přívětivého technického death metalu. Pozitivní je rozhodně fakt, že je “Oscillations” dospělým počinem a je na něm velmi jasně cítit, že Diskord mají jasno o tom, co chtějí hrát a jak to chtějí hrát. Je to ostatně logické, protože by byla ostuda, kdyby si to ještě ujasnit nestačili

  • Godflesh – Decline & Fall

    23.8.2014

    Kaša

    Godflesh - Decline and Fall

    Tak o tomhle návratu před nějakými pěti lety nikdo ani nesnil. Industriální legenda Godflesh v roce 2002 uzavřela svou bohatou kariéru a hlavní mozek, Justin Broadrick se naplno věnoval svým novým projekt, z nichž nejzářivěji svítil post-metalový/ambientní/drone Jesu. Hudba, kterou prostřednictvím velkého množství počinů přinesl, nebyla špatná, ale množstvím různých EP a splitů jsem se v ní časem začal ztrácet a někdy kolem alba “Infinity” jsem tohle jméno víceméně přestal sledovat, protože mi vadila klesající kvalitativní hladina počinů Jesu. Godflesh jsou však po návratovém turné zpět i ve studiové podobě a jako taková předzvěst plnohodnotné řadovky vyšlo počátkem června čtyřskladbové EP “Decline & Fall”, které reprezentuje vše, co po sobě Godflesh zanechali.

  • Besegra – Infortunium

    23.8.2014

    Kaša

    Besegra - Infortunium

    Kanadská pětice Besegra vznikla v roce 2009 a po čtyřech letech své existence v loňském roce vydala debutové EP “Infortunium”, jemuž se nyní v krátkosti podíváme pod pokličku. Protože nepředpokládám, že byste jen tak náhodně sledovali neznámé kapely, tak vám můžu vyzradit, že Besegra drtí velmi oblíbenou kombinaci thrash metalu s prvky death metalu, a jak sama kapela říká, tak do této směsice přimíchává špetku progrese a neo-klasického metalu. Tohle nezní vůbec špatně, říkal jsem si, ovšem o jak chybný dojem se jedná, se ukázalo záhy po několika posleších tohoto EP. Důvod, proč mi tvorba této mladé party příliš nešmakuje, je jednoduchý. Zatímco momenty, kdy se drtí všechno, co stojí kolem, a spoléhá se na drtivé riffy, ostrý vokál a kulometnou rytmiku, jsou takřka v pořádku (pominu-li tu neoriginalitu, ale to je denním chlebem u této ...

  • Empatic – Ruined Landscape

    22.8.2014

    Stick

    Empatic - Ruined Landscape

    Tak mi tu přistála další polská smečka. Tentokrát však nemá nic společného se scénou Bělostoku, jako v případě mnou recenzovaných Evil Machine či Incarnated. Kapela Empatic za sebou ještě nemá ani deset let existence, nicméně letos v dubnu přišla se svou druhou dlouhohrající fošnou, nesoucí název “Ruined Landscape”. Věk muzikantů není nijak vysoký, nejstaršímu členovi je momentálně 33 let. Stejně jako v případě minulé fošny se nahrávalo ve studiích SB a Zed. Co vlastně tahle relativně mladá smečka produkuje? Na stránkách Metal-Archives si můžeme přečíst, že hrají death/thrash metal, ale v podstatě nejde o nic jiného než o metalcore. Stejně jako v případě Process Pain, na něž jsem psal recenzi v květnu, tu máme kvalitně odehraný materiál, muzikantsky i kompozičně na úrovni, zvukově ošetřený tak, že kytary nepostrádají potřebné ostří ani hloubku a krystalickou čistotu.

  • Hate Division – Order of the Enslaved

    20.8.2014

    H.

    Hate Division - Order of the Enslaved

    Kanaďané Hate Division nejsou žádná měkká ořezávátka – ostatně, už jenom název, jaký si pro svou kapelu vybrali, napovídá, že asi nepůjde o muziku pro slečinky. A světě div se, opravdu je tomu tak. Kvarteto z Nového Skotska totiž hobluje brutální muziku v death metalových vodách zahuštěných techničtějším pojetím a trochou toho grindového svinstva – to asi proto, aby to náhodou nebylo příliš hodné. Jestli byl tohle záměr, pak se určitě povedl. Hate Division sice ani zdaleka nejsou největší hudební extrém, na jaký můžete narazit (co si budeme povídat, kdo někdy zkusí noise, tomu pak i goregrind připadá vlastně docela v klidu), ale i tak je jejich výraz poměrně ostrou záležitostí, která se s ničím moc nesere. Sice to nejspíš nebude žádný zázrak, ale zatím to nezní špatně, což? Problém je v tom, ...

  • In My Embrace – Dead to Dust Descend

    19.8.2014

    Skvrn

    In My Embrace - Dead to Dust Descend

    In My Embrace je jedna z dalších kapel, jejíž historie už brzy nepůjde počítat na prstech obou rukou, a přesto za sebou nemá vydání jediného počinu. Vlastně počkejte, prsty přidělávat nemusíme, desátý rok existence tohoto švédského dua konečně přináší i první nahrávku, EP “Dead to Dust Descent”. To vznikalo pod rukama dvou švédských hudebníků, kteří na scéně účinkují skrze několik kapel již nějaký ten pátek, leč bez nějakého významnějšího úspěchu. Jestliže se vše kolem těchto pánů v minulosti údajně točilo kolem melodického death metalu, In My Embrace se blíží “zčernalému” bratříčkovi. Jak již padlo výše, Bosse Öhman a Johan Sjöblom mají několik let hraní a skládání za sebou, i přesto se nemůžu zbavit dojmu, že vydání “Dead to Dust Descent” měli posunout ještě o nějaký ten měsíc. Novinka totiž v několika skladbách a koneckonců ...

  • Premature Birth – A Ceremony of Power

    18.8.2014

    Zajus

    Premature Birth - A Ceremony of Power

    Premature Birth je londýnská black metalová kapela, která má za sebou kromě dnes recenzovaného EP “A Ceremony of Power” jedinou demonahrávku. Proč by vás tedy měla zajímat, když podobných skupin běhá po světě stovky a mnohé zajímavé máme i u nás v České republice? Protože “A Ceremony of Power” nakopává zadky mnoha výrazně zdatnějším a známějším black metalovým veličinám. Tón alba udá hned prvních několik sekund úvodní skladby. Ticho, piano, minimalismus a útrpný jekot: “Kill yourself!”. Těžký nihilismus, který album od prvních minut vyjadřuje, se nijak nezmění po celou hrací dobu, jež i díky znatelné délce čtyř skladeb sahá přes půlhodinovou hranici. Premature Birth hrají black metal opatřený typickým skřehotavým vokálem a velkou porcí kláves. Na rozdíl od jiných klávesami ověnčených spolků však neztratili autentičnost podzemní scény, “A Ceremony of Power” ...

  • Spellcaster – Spellcaster

    17.8.2014

    H.

    Spellcaster - Spellcaster

    Když se řekne Oregon a jmenovitě Portland, v hudební souvislosti mi okamžitě naskočí místní náladotvůrci Agalloch. Bylo by ovšem pošetilé si myslet, že to je jediná skupina, která odsud pochází. Jak jistě správně tušíte, v této minirecenzi se podíváme na jednu další, jež ovšem se zmiňovanými kolegy nemá vyjma původu zhola nic společného. Spellcaster (původně pod názvem Leatherwitch) totiž holdují vcelku normálnímu heavy metalu, který je navíc trochu líznutý speed metalem. Nyní si na konto připisují druhou dlouhohrající desku, jež je protentokrát eponymní a navazuje na tři roky starý debut “Under the Spell”. Rozhodně pozitivní je na “Spellcaster” jedna věc – ačkoliv se jedná o mladou kapelu a druhé album a nikdo z pětice muzikantů žádné velké zkušenosti nemá, rozhodně to zní poměrně vyzrále, minimálně na poměry svého žánru. Také je super, že ...

  • The Birds of Satan – The Birds of Satan

    16.8.2014

    Kaša

    The Birds of Satan - The Birds of Satan

    Foo Fighters se v loňském roce nacházeli v období zimního spánku, takže se jejich bubeník Taylor Hawkins rozhodl, že se nebude nudit a zformoval svůj boční projekt s názvem The Birds of Satan, v němž s ním působí jistí Wiley Hodgden a Mick Murphy, a během několika týdnů stvořili své debutové album “The Birds of Satan”, na němž vzdávají holt velikánům amerického stadiónového rocku. Taylor Hawkins sice nikdy nebyl tak dobrý zpěvák jako Dave Grohl, ale jeho neučesaný vokál má něco do sebe, a pokud si pro sebe napíše vhodnou hudbu, kde může nechat vyniknout právě tu jeho přírodní formu, tak to dohromady nefunguje zas tak zle. Předchozí boční projekt mimo Foo Fighters jménem Taylor Hawkins and the Coattail Riders mě na obou vydaných albech celkem slušně bavil a totéž jsem očekával ...

  • ACOD – Another Path…

    13.8.2014

    Zajus

    ACOD - Another Path

    Jste-li relativně neznámá kapela a chcete-li o sobě dát vědět, mám pro vás jeden tip: nevymýšlejte nové žánry a nesnažte se tvrdit, že jste jejich průkopníci. Alespoň to učinila zde recenzovaná kapela ACOD (případně její vydavatel). Zvláště když hrajete úplně běžný melodický death metal, vážně. Radši dejte do pořádku tagy souborů, které posíláte recenzentům. Ušetříte jim práci a nevyvoláte v nich od prvních momentů dojem, že jste banda namyšlených blbců. To jen obecně na úvod, pojďme však nyní ke kapele, která ve mně zmíněné zamyšlení vyvolala. ACOD nejsou úplní nováčci, mají za sebou již dvě dlouhohrající alba. Dnes se však podíváme na letos vydané EP “Another Path…”. V pětici kratších skladeb kapela prezentuje, jak jsem již zmínil, melodický death metal poněkud tvrdšího zaměření.

  • California Breed – California Breed

    12.8.2014

    Kaša

    California Breed - California Breed

    Vypadá to, že spojení starých rockových hrdinů s mladými kytaristy je zrovna v módě, protože po superkapele WAMI jsou tady California Breed, což jsou po odchodu Joea Bonamassy pohrobci Black Country Communion, k nimž se přidal mladík jménem Andrew Watt. Z předešlého působiště se tak v řadách této trojice sešli zpěvák/baskytarista Glenn Hughes a bubeník Jason Bonham, které doplňuje právě zmíněný 23letý talent. Debutové album na sebe nenechalo dlouho čekat (kapela vznikla ani ne před rokem) a stalo se jím eponymní “California Breed”. Rozdíl oproti Black Country Communion je patrný hned na první poslech. Zaprvé, Derek Sherinian již není součástí kapely a žádný jiný klávesák ho nenahradil, takže pánové dali sbohem košatým klávesovým aranžím. Navíc, oproti bluesovějšímu přístupu Bonamassy ke kytarovým riffům a sólům je Watt mnohem více zakořeněn v klasickém hard rocku, takže písně ...

  • The Bordellos – Extra Smooth / Will.I.Am, You’re Really Nothing

    12.8.2014

    Atreides

    The Bordellos - Extra Smooth

    Sem tam se stane, že nám v jednu chvíli přijdou dva počiny od jednoho jména a občas se rozhodneme, že oba tituly nacpeme do jedné recenze. Dnes tomu nebude jinak, nejen proto, že obě recenzovaná alba (či spíš EPka) se dohromady vejdou přesně do 40 minut (a pár drobných, ale kdo na to kouká). Obě nahrávky jsou přitom dost rozdílné, jak se dočtete níže, takže dvojrecenze může nabídnout i zajímavé srovnání. Prvním recenzovaným EPkem bude kratší z obou počinů, čtvrthodinka hudby nesoucí název “Extra Smooth”. Dalo mi docela zabrat, než mě napadlo, jak bych hudbu britských The Bordellos vystihnul a textem předal dál, protože ačkoliv tahle parta Britů hraje něco, co se jakž takž vejde do škatule “indie (lo-fi) folk”, popsat to něco jde jen ztuha. Táborákové brnkání na kytaru si jistě dovede přestavit snad ...

  • Circle of Rage – Rage in D-Minor

    11.8.2014

    Kaša

    Circle of Rage - Rage in D-Minor

    Britská neurvalá pětice Circle of Rage na své albové prvotině “Rage in D-Minor” přináší poutavou míchanici chaotického hardcoru v modernějším ražení, punkové přímočarosti a to vše je zásobováno pořádnou dávkou melodií. A věřte, že to nezní vůbec zle, protože tam, kde Circle of Rage ztrácejí na originalitě, tam to dohánějí zábavností svých písní. Circle of Rage jsou si určitě vědomi, že tahle hudba není vyloženými hody pro milovníky progresivního přístupu ke kompozicím, takže se ani nesnaží dělat z toho svého energického HC / punku něco víc, než ve své podstatě je. Skladby jsou relativně přímočaré, hrací doba většiny z nich se pohybuje mezi jednou až dvěma minutami, takže na žádné experimenty a prací s gradováním kompozic není čas. S úderem prvního tónu “Unnatural Selection” přichází neurvalá kytarová bruska, která se díky místy chaotickým kytarovým ...

  • Coldplay – Ghost Stories

    10.8.2014

    Kaša

    Coldplay - Ghost Stories

    Ať už si o britských Coldplay v čele s ikonickým Chrisem Martinem myslíte své, tak jim nelze upřít, že to byla právě tahle kapela, která na přelomu milénia se svým debutem “The Parachutes” nakopla skomírající zájem o britpop. Ten už se zdaleka netěšil takovým úspěchům jako v první polovině 90. let a to se s příchodem Coldplay změnilo. Od té doby tahle čtveřice vydala další čtyři desky, z nichž tu druhou “A Rush of Blood to the Head” považuji za dokonalou ukázku britské pop-rockové tvorby. A Coldplay směle sklízí nemalé úspěchy na všech frontách, a to i navzdory upadající kvalitě svých studiových počinů. Právě v tomto duchu se totiž nese novinková “Ghost Story”, po jejímž poslechu jsem si hned řekl, že je zas o kus horší, než bylo “Mylo Xyloto”. Je hezké, že se Chris Martin snaží se svým dítkem někam posouvat ...

  • Cyrax – Reflections

    9.8.2014

    Zajus

    Cyrax - Reflections

    Někdy je hudba prostě za trest. Debut italských Cyrax “Reflections” je přesně tím případem. Už dlouho jsem totiž nenarazil na desku, která by se snažila oplývat tolika různými tvářemi zároveň, a přitom selhávala v podstatě v každé z nich. Cyrax skáčou od žánru k žánru stejně přesvědčivě, jako se Vladimir Putin distancuje od ukrajinských “rebelů”, a aby toho nebylo málo, za základ veškeré té míchanice si zvolili právě power metal. Úvodní skladba “Doom Against True Hell” tak začíná jakousi technem nasáklou elektronikou (zatím dobrý), aby po chvíli přešla na rádoby epický mírně symfonický rozjezd (už horší), který vyústí ve stokrát opakovaný power metalový riff (mnohem horší) a vše završí úděsný falešný vokál (a sakra!). To byly prosím první dvě minuty alba, a kapela takto skáče neustále, nahoru dolů, zleva doprava, bez jakékoli koherence. Největší peklo ...

  • Holy Moses – Redefined Mayhem

    6.8.2014

    Kaša

    Holy Moses - Redefined Mayhem

    Strašně dlouhou dobu jsem německé thrashery Holy Moses přehlížel, takže jsem se rozhodl, že poslechem novinky “Redefined Mayhem” si splním svou žánrovou povinnost, abych si mohl říct, že jsem konečně slyšel jednu celou desku a že vím, o co jde. Tedy, ne, že by to nebylo jasné i bez toho poslechu, ale uznávám, že zas tak dobrou thrashovou kolekci vypalovaček jsem nečekal. “Redefined Mayhem” mě při prvním poslechu smetlo a docela jsem čuměl, jak hravě Sabina Classen dokáže strčit mnohé mužské kolegy do kapsy, protože její vokál ve spojení s klasickým thrashově ostrým zvukem zabíjí. To je však houby platné, kdy se po chvíli začal dostavovat nepatrný pocit nudy, že ani ta neutuchající energie a agrese nedokázala přebít fakt, že “Redefined Mayhem” je sice slušná, ale nikterak skvělá deska, kterou ...

  • Kamikaze Test Pilots – Diaspora / Kamikaze Test Pilots

    5.8.2014

    Kaša

    Kamikaze Test Pilots - Diaspora

    Britská rocková čtveřice z Anglie nám do redakce poslala hned dva počiny, na základě kterých je velmi jednoduché udělat si představu o tom, co pánové hrají a jaký posun během dvou let, dělících starší EP a plnohodnotný debut, učinili. Logicky budeme postupovat chronologicky, takže jako první si vezmu na paškál čtyři roky staré EP pojmenované “Diaspora”. Hned v první písni je jasná orientace směrem k zámořským vzorům, protože sound je veskrze americký, místy až příliš ovlivněný System of a Down, což není vliv pouze co do zvuku, ale i při skládání se touto slavnou partou nechali pánové lehce ovlivnit. Stačí si poslechnout závěrečnou minutu v úvodní “The Inmates Have Taken Over the Assylum”. Kytarové postupy a skoro až experimentální nálada jsou všechno trademarky zmíněných Američanů. Samozřejmě, že zpěvák Ryan Niemandt za svým protějškem ...

  • Medo – Cruzando os portais do submundo

    4.8.2014

    H.

    Medo - Cruzando os portais do submundo

    Občas je docela zábavné, z jakých důvodů se člověk vrhne do poslechu nějaké kapely. Třeba Medo z Portugalska jsem si pustil hlavně proto, že mě zaujalo, jak vypadají. Jejich podoba totiž připomíná takového křížence mezi Ku-klux-klanem a španělskou inkvizicí; nemá to zas tak daleko třeba k českým Cult of Fire v období první desky “Triumvirát”. Tak či onak, Medo tvoří dva hudebníci (kteří si říkají Medo I a Medo II – asi aby se to moc nepletlo), nikdy nehrají žádné koncerty, desky nahrávají komplet ručně a tvrdí, že politika jde mimo ně a smyslem jejich muziky je jedině okultno. Naštěstí poslech letošní (celkově třetí) desky “Cruzando os portais do submundo” ukázal, že Medo nejsou zajímaví jen svým vzhledem a dalšími okolnostmi, ale i hudebně. Duo (Medo jednička má na starost všechny nástroje, ...

  • Sanity’s Rage – You Are What You Swallow

    3.8.2014

    Onotius

    Sanity's Rage - You Are What You Swallow

    Sanity’s Rage jsou mladou belgickou kapelou, jež se vydala po stezce pravověrného, ovšem přesto svěžího a moderního, thrash metalu, jehož hlavní inspirace tkví někde mezi Kreator a Anthrax s prvky technického odvětví drtícího žánru. Nepočítáme-li EP, je dva roky staré a k zrecenzování zaslané “You Are What You Swallow” jejich debutem, jenž vzhledem k tomu, že si ho vydali pravděpodobně na vlastní náklady, překvapuje svou poctivou a povedenou produkcí, jež si v mnoha ohledech nezadá s mnoha renomovanými labely. Obal, jenž evokuje počítačovou hru, je velice povedený a barevnou kombinací připomíná poslední album Kreator, což je deska, již mi prvotina těchto Belgičanů připomíná nejvíce. Nejen oním způsobem klasického thrash metalu s moderní čistou produkcí a precizní instrumentací, ale i například vokálními linkami, jež jako by vypadly z hrdla Milla Petrozzy, či umístěním titulní ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy