Joan of Arse – I’m Fucked 28.11.2014 H.  Pokud vám škatulka, kterou jsem napsal do hlavičky této minirecenze, připadá na první pohled lákavá, tak… no, radši si nechte zajít chuť. Mně by sice za normálních okolností něco takového taky znělo slibně, ale jen v případě, že bych Joan of Arse předtím neslyšel… U některých skupin už na první pohled vidíte, že se asi nebudou brát úplně vážně… tedy, alespoň předpokládám, že se kapela, která sama sebe pojmenuje “Johanka z prdele” a svému EP vetkne romantický název “I’m Fucked”, nebere smrtelně vážně. Jestli bere, tak je to ještě větší fail. Každopádně, ani nadhled nebo něco takového není omluvou k tomu, aby hudba mohla být úplná kravina. Navíc ta výše napsaná škatulka ani není přesná, protože hudebně se k ní blíží jen dva songy “I’m Fucked” a “Joan of Arse”, které jsou ... Emrevoid – Riverso 27.11.2014 Zajus  Emrevoid je čtyřčlenná italská kapela, v jejíž desetileté historii dosud najdeme jedno dlouhohrající album a jedno EP, které je předmětem dnešní minirecenze. “Riverso” může na první poslech znít jako obyčejný tuctový death metal. Při druhém poslechu to bude stále obyčejný tuctový death metal, stejně jako při poslechu třetím a čtvrtém. Pokud byste se snad tázali, zda dvojciferný počet poslechů pomůže odhalit skrytá zákoutí tohoto krátkého počinu, můžu vás ujistit, že nepomůže. “Riverso” je totiž obyčejný tuctový death metal. No dobře, trošku kecám, Italové svou hudbu totiž lehce šmrncli black metalovým nádechem a to se cení, ovšem na tuctovosti to počinu neubírá mnohé. Přitom formálně není na “Riverso” nic špatného. V krystalicky čistém zvuku kapela od první minuty drtí kosti naprosto ukázkovým způsobem. Nebojí se občas mírně zvolnit, hlas zpěváka není monotónně ... Deconstructing Sequence – Access Code 26.11.2014 Zajus  “Access Code” je sice teprve druhým EP britských Deconstructing Sequence, v jistém ohledu však tato trojice muzikantů oplývá něčím, co některé kapely nezískají ani po mnoha letech zkušeností, totiž vlastní zvuk. Deconstructing Sequence se hlásí ke jménům jako Akercocke, Arcturus či Aborym, a to vše v jejich hudbě rozhodně poznat lze, výsledek bych však připodobnil spíše ke Control Human Delete. Naprosto odlidštěná atmosféra zde vzniká použitím hned několika prvků: brutality, různorodosti a neomezenosti. První ze dvou skladeb nazvaná “A Habitable World Is Found” skáče z jednoho motivu na druhý, nikde se nezastaví na víc než pár sekund, a přesto si zachovává nepřekonatelnou vnitřní soudržnost. Její začátek jo hodně ostrý, death meatlové postupy doplňují na pozadí klávesy a hlavně nekompromisní growling.
Countess – Ancient Lies and Battle Cries 25.11.2014 H.  Holandská smečka Countess funguje už pěkně dlouho – od začátku 90. let, což znamená již přes dvacet roků. Já osobně jsem o nich doposud neslyšel, ale to samozřejmě může být dáno jen mým ignorantstvím a nevědomostí. Byl jsem tedy docela zvědavý, jak bude letošní novinka “Ancient Lies and Battle Cries” znít, ačkoliv mě zjištění, že jde již o 14. dlouhohrající placku a že to Countess sekají jak Baťa cvičky, zrovna nenavnadilo… Tak jako tak, se dvěma dekádami na krku a více jak desítkou řadových počinů není pochyb o tom, že jsou Countess setsakra zkušenou partou. V tom případě mi však někdo vysvětlete, proč “Ancient Lies and Battle Cries” zní tak… no, amatérsky. Ctění starých pořádků respektuji a dokonce i chválím, ale je prostě rozdíl znít oldschoolově a znít blbě, přičemž ... Bleeding Utopia – Darkest Potency 24.11.2014 H.  Začněme toto malé povídání obligátním historickým okénkem. Bleeding Utopia fungují nějakých pět roků, během nichž stihli vydat jedno EP, debutové album a v dubnu letošního roku taktéž druhý řadový počin s názvem “Darkest Potency”. Ve skutečnosti ovšem tihle švédští týpkové vznikli už před dekádou, akorát pod jiným názvem. Tato původní inkarnace ovšem neměla dlouhého trvání, což v překladu znamená, že se po první změně názvu rozpadla. Bylo to právě až před těmi pěti roky, kdy byla činnost obnovena pod třetím – a zdá se, že finálním – jménem Bleeding Utopia. Nahoře je sice napsáno death/thrash metal (klidně se přiznám, že tu škatulku jsem jednoduše opsal odjinud), nutno však dodat, že není tak úplně přesná. Ve skutečnosti totiž mají Bleeding Utopia nejblíže k typickému melodickému death metalu severské školy a moc toho ... Wyld – Stoned 21.11.2014 Kaša  Francouzská pětice Wyld patří mezi služebně mladé kapely, protože na hudební mapě je k nalezení teprve od roku 2011, nicméně to jí nebrání vydat hned na svém debutovém počinu materiál, který je vyspělý a ideově ucelený. Žádné hloupé experimenty se nekonají, a na “Stoned” se tak sešla čtveřice písní, jejichž základ je až na jednu výjimku položen v americké kytarové tvorbě špinavějšího ražení. Nemá cenu řešit, jestli je to víc stoner nebo metalizovaný rock, protože ty songy jsou tak pohodové, že se poslouchají bez škobrtnutí a i opakovaně baví. A to mi od no-name party z Francie ke spokojenosti úplně stačí. Pokud pominu závěrečnou instrumentálku “Crossroads”, která zní jako kříženec amerického blues a country, tak jsou Wyld zaměření na hutné kytarové riffy, špinavý, avšak dle potřeby lehce zapamatovatelné vokální linky a celkově takovou až hospodskou atmosféru. ... Terrifier – Metal or Death 20.11.2014 Skvrn  Že vám bylo jméno kanadských Terrifier doposud utajeno? Nezoufejte, nejste jediní. Jde totiž o teprve dva roky starou thrash metalovou mlátičku, která však dříve fungovala pěknou řádku let pod názvem Skull Hammer. Už se chytáte? Ne? Máte fuk, já taky ne. Důležitější však bylo vám vnuknout myšlenku, že dva roky fungující Terrifier ve skutečnosti nejsou žádní cucáci a leccos mají i v jiných projektech nahráno. Dnes se podíváme na první (a doposud i poslední) počin Terrifier – minialbum “Metal or Death EP”, které sice vyšlo již před rokem, ale my na něj s radostí zavzpomínáme v několika dalších řádcích. Jak jsem již naznačil, Terrifier mají pár let za sebou a je to pekelně znát. Kapela nevmýšlí nic složitého a do posluchače rve od prvních minut až po tu dvanáctou salvu poctivého thrashe se vším všudy. Však se podívejte ... Progenie Terrestre Pura – Asteroidi 19.11.2014 H.  Nedělám si iluze o tom, že by měl někdo podrobnou představu o tom, co všechno jsme na Sicmaggot už recenzovali… tu mám snad jenom já a i tak se v tom už sám začínám trochu ztrácet, kolik toho bylo. Rád ale připomenu, že v květnu loňského roku se tu objevila recenze na debutovou desku italského projektu Progenie Terrestre Pura, které jsem udělil – dodnes myslím, že zaslouženě – 9 bodů, což je známka opravdu vysoká. Italské duo na “U.M.A.” předvedlo fantastický space black metal, od něhož jsem se nějakou chvíli skutečně nemohl odtrhnout… Uběhl takřka rok a půl a Progenie Terrestre Pura přichází s dalším počinem – nejedná se ovšem o druhou desku, ale “jen” o digitální EP. To ale neznamená, že by snad šlo o nějaký méněcennější počin, který by si nezasloužil pozornost, jelikož je tomu ... Orion – On the Banks of Rubicon 18.11.2014 Onotius  Indická technicky death metalová kapela Orion mě celkem pozitivně překvapila. V současné době, kdy v rámci žánru bylo vyřčeno již mnohé, se mi při zahlédnutí této škatulky u nějaké méně zkušené kapely většinou vybaví spíš bezmyšlenkovité honění hmatníků a těkavá rytmika, jež se snaží skrýt kompoziční nevyzrálost. Zde ovšem již od prvních tónů bylo patrné, že o solidní nápady Indové nemají nouzi. Pravda, že by kapela byla něčím novátorským a neslyšeným, to asi ne, ovšem byla na tomto čtyřskladbovém EP z roku 2012 schopna velice obratně zkombinovat několik zajímavých vlivů a blýsknout se několika skvělými momenty. Ono zmiňované žánrové zařazení je vlastně asi trochu zavádějící, neboť hned první skladba namísto nějakého exhibicionistického náklepu či instrumentálních motanic začíná spíše v zadumaném duchu a na čase šesti a půl minuty nám naservíruje kombinaci, jež je mně ... Insaniter – Initium 17.11.2014 Kaša  Pokud internetové zdroje nelžou, tak Insaniter je řecká čtveřice, která vznikla v roce 2011, na svém kontě má prozatím řadu EP a na debutovou desku zatím čeká. Nicméně vzhledem k tomu, jakou hudbu tito neurvalí thrasheři hrají, si myslím, že těch několik skladeb, které dají dohromady na alespoň neřadový počin, bohatě stačí. Zvlášť s přihlédnutím k jejich kvalitě. “Initium” navazuje na předchozí EP “Alley of Fear”, “Raise the Deads” a “Mind of Evil” z let předešlých. Šest skladeb, nářezový thrash metal bez příkras a postupy jako ukradené z těch nejklasičtějších počinů, jen zahrány s notnou dávkou naivity. Nemůžu si pomoct, ale na všechny strany z Insaniter cítím až nezdravý amatérismus. Samozřejmě můžu jen těžko posuzovat kvalitu hudbu na základě vlivu dané kapely, ale “Initium” zní, jako by nějaká středoškolská parta vzala do rukou nástroje, naposlouchala svoje ... Super Fun Happy Slide – Drop Your Pants & Grind 16.11.2014 Ježura  Přiznám se rovnou – nejsem žádný grinder a když už se ke mně nějaký grind dostane, až na pohlcující výjimky typu “Utilitarian” od Napalm Death jej dělím úplně jednoduše, a sice podle toho, jestli mě baví nebo nebaví, a většinou v tom žádné důvody nehledám. Z desky “Drop Your Pants & Grind” od Australanů Super Fun Happy Slide se ale vyklubal počin, ve kterém se ty důvody hledají celkem snadno. Název “Drop Your Pants & Grind” mluví úplně za vše – hudebně je to grindový nátěr jak se patří, a co je důležité, člověk má při posluchu opravdu chuť jít se za doprovodu téhle muziky řádně zprasit do kotle – ideálně s kaťaty u kotníků. Dost zásadním bonusem je ale skutečnost, že to není jen bezhlavá řezničina, ale prakticky každá z 23 skladeb nabízí třeba hned několik dobrých momentů (ať ... Planning for Burial / Liar in Wait – split 15.11.2014 Skvrn  K poslechu Planning for Burial jsem se dokopával docela dlouho a nebýt recenzentských povinností, ani by se tak, hádám, v dohledné době nestalo. Zajímavá kombinace špinavého shoegaze/post-rocku s trochou sludge (navíc pod vlajkou The Flenser) mě lákala už dřív, ale osud chtěl, aby prvním seznámením byl právě nový split, navzdory tomu, že tento Američan letos vydává rovněž dlouhohrající “Desideratum”. Druhou stranu splitu obstarávají krajané Liar in Wait, o jejichž existenci jsem doposud neměl tušení, a to i přesto, že se jedná o projekt členů Wolvhammer, z nichž jeden působil i v sestavě Nachtmystium. Vždycky jsem měl rád splity, kde kapely dokázaly docílit podobné atmosféry za pomoci odlišných žánrů. Ne jinak je to v případě této spolupráce, která si alespoň v tomto ohledu vede velice dobře – počin tvoří jeden kompaktní, byť jen desetiminutový celek.
Kozeljnik – Null: The Acheron of Multiform Negation 15.11.2014 H.  Srbský muzikant Marco Jerković, známější spíše jako Kozeljnik, je docela pěkný nezmar a dvě zavedené kapely May Result a The Stone, obě s relativně slušným renomé na poli black metalového undergroundu, mu evidentně nestačily, tak se už několik let nazpět pustil do třetího black metalového projektu, tentokrát sólového a pod svým vlastním jménem (myšleno pseudonymem) Kozeljnik. Po dvou kvalitních nahrávkách “Sigil Rust” a hlavně “Deeper the Fall” právě pod touto hlavičkou vyšlo letos v únoru EP “Null: The Acheron of Multiform Negation”… Neřadová novinka laťku nastavenou předcházejícími deskami rozhodně nijak nesnižuje, naopak ji ani ne udržuje, ale možná spíš ještě o kousek posunuje. Materiál, jaký “Null: The Acheron of Multiform Negation” nabízí, mi zní jako víceméně logické pokračování “Deeper the Fall”, avšak dotažené ještě o kousek dál směrem ... Haddah – Through the Gates of Evangelia 14.11.2014 Skvrn  V poslední době mám na kapely, které hrají již spoustu let, ale až v letošním roce debutují, docela štěstí. Ne snad, že by takovéhle skupiny hrály o poznání lépe než ty, které se daly dohromady teprve před pár lety, ale v krátkém období jsou Haddah již několikátou takovou kapelou, s níž mám tu čest. Většina takových setkání nedopadla příliš dobře, a jak nad tím přemýšlím, ani jedna z kapel tohoto ranku neukázal víc než to, že její členové umí na své nástroje hrát. Berte to samozřejmě nadsazeně, ale Haddah bohužel netvoří ani sebemenší náznak výjimky. Vznik melodicky death metalového (nyní) kvinteta pocházejícího ze severoitalské Lombardie se datuje k roku 2001 a teprve po třinácti letech přichází Haddah se svou dlouhohrající prvotinou. Ani hudebně na tom Haddah nejsou o moc lépe než zbytek spolků, které jsem v prvních ... Funest – Desecrating Obscurity 13.11.2014 Ježura  Funest původem z Milána jsou služebně mladí (kapela funguje teprve druhým rokem) příslušníci oldschool death metalového žánru toho nejklasičtějšího ražení. Otázka tedy zní naprosto stejně, jako v celé řadě podobných případů, které už tu proběhly – mají Funest i tak co nabídnout? I když jsem byl předem trochu skeptický, musím uznat, že Funest si svou existenci alespoň u mě obhájili. “Desecrating Obscurity” je sice jejich řadovým debutem a přesně v duchu předchozího odstavce nenabízí nic nad rámec toho největšího death metalového klišé (v tomto případě jeho švédské odnože), ale její provedení je navzdory tomu vesměs uspokojivé. Formální stránka věci nesnese výtek – zvuk alba je řádně bručivý, kytary zkreslené jako kráva a vokalistův chropot záhrobní až hrůza, ale přitom nejde o žádnou žumpu a všechno je parádně čitelné.
Anckora – Экстрим 12.11.2014 H.  Metalovou i industriální hudbu mám opravdu rád a stejně tak se nebráním ani její kombinaci, takže jakmile někde vidím industrial metal, neváhám to zkusit – a to i přesto, že jak tak o tom přemýšlím, většinou z této kombinace bývám zklamaný. Dost často se totiž o něco podobného pokoušejí metalové kapely, které mají zcela minimální ponětí o tom, co to je elektronická muzika, takže při jednom laciném samplu někde v pozadí hned hlásají cosi o industrialu. Právě tuto hudební kombinaci, tedy industrial metal, produkují i Rusové Anckora – a i oni bohužel potvrdili mou empirickou zkušenost, že jen máloco v tomto subžánru vážně stojí za poslech. Paradoxně však ono zklamání v případě této moskevské skupiny nepramení přímo z laciné elektronické složky. Jasně, ani ona není vyložený zázrak, v žádném případě se nejedná o nějaký kvalitní EBM rachot a někdy to ... Warpaint – Warpaint 11.11.2014 Skvrn  Vybavíte si pod názvem Warpaint do černa oděnou a make-upem pomatlanou black metalovou chásku? Jestli ano, nejste sami. O to větší je pak překvapení, když máte co dočinění s ryze dívčím kvartetem, u kterého podobnost s černým kovem končí u samotného názvu. Warpaint totiž hrají něco, co by se dalo popsat jako melancholický psychedelií načichlý dream pop. K poslechu letošní eponymní nahrávky, tedy “Warpaint”, jsem se dostal po cestě, která je v mých nemetalových toulkách poměrně zajetá – přes obal. Na něm se skví dívka v jakémsi psychedelickém oparu a sluší se dodat, že tato volba, byla vzhledem k celkové atmosféře desky volbou navýsost výbornou. Již “Intro”, které začíná evidentní chybou, napovídá, že půjde o nahrávku nesmírně pokornou, skromnou a v neposlední řadě výtečnou. Když začíná hrát “Love Is to Die”, člověk pomalu začíná zjišťovat, že tahle deska ... Robert Plant – Lullaby and… The Ceaseless Roar 10.11.2014 Kaša  Když vydává jubilejní desáté sólové album jeden z největších hlasů rockové historie, tak člověk očekává přeci jen něco jiného než v případě “obyčejných” desek, které každoročně zaplavují regály hudebních obchodů. Zvlášť, když je oním hlasem Robert Plant, pěvec Led Zeppelin, jenž má v posledních letech na krku nejedno skvělé album (“Band of Joy” nebo kolaboraci s Alison Krauss, “Raising Sand”). Nechci tím říct, že by měl Plant automaticky přisouzeno nadprůměrné hodnocení, ale na druhou stranu není vynikající výsledek velké překvapení. “Lullaby and… The Ceaseless Roar” je albem, které oficiálně vychází pod hlavičkou Roberta Planta, ovšem záda mu kryje nová kapela The Sensational Space Shifters, jejíž nástrojové obsazení je natolik rozmanité, že bez problémů dokáže zhmotnit žánrovou neuchopitelnost, s níž Plant již nejednou překvapil. A překvapuje i nyní.
Mortual – Autumn Requiem 9.11.2014 Kaša  Polská čtveřice Mortual funguje na metalové scéně třetím rokem, a protože se doposud nestihla prezentovat ani na žádném demosnímku, ani krátkohrajícím EP, tak je jejich debutový počin “Autumn Requiem” vůbec prvním výtvorem, který pod hlavičkou Mortual vychází. Při pohledu na stopáž je jasné, že tohle album se nebude točit kolem přímočarých vypalovaček, ačkoli své zastoupení tam ten death metal má, ale Mortual se rozhodli kombinovat hned několik různých hudebních poloh, které by tři troše šikovnosti daly vzniknout zajímavému počinu s neobvyklou atmosférou, nicméně snaha Mortual je asi tak jediná věc, které si na jejich debutu vyloženě cením, protože výsledek je prostě špatný.
Lucifer – …Still Alive, But Already Dead… 8.11.2014 Ježura  Když jsem před časem poslouchal demo “Phosphoros” od semilských Lucifer, byl z toho cítit velký potenciál. Dobrá zpráva je, že po poslechu EP “…Still Alive, But Already Dead…” mohu říct, že ten potenciál nevyzněl do prázdna a na novém materiálu je zřetelně znát posun. Zabývat se formalitami se mi moc nechce, protože opakovat kolegova slova pode mnou by bylo zbytečné. Pojďme tedy rovnou na to důležité – muziku. Cover “Suck My Blood” od Beherit neřeším, protože předlohu neznám. V případě dvou přehraných skladeb z dema pak také není moc o čem. V novém zvukovém kabátku jim to pochopitelně sluší, jinak se toho ale moc nezměnilo – tedy až na song “Grunwald”, kde se Lucifer zbavili nepříliš libozvučného dvojhlasu, nahradili ho pěkným ženským vokálem a najednou to zní o poznání lépe. Navíc mi celý song přijde lépe zahraný, což ...
|
